Druhá kategorie zahrnuje případy, kdy se mohlo v dobré víře předpokládat, že jsou dány právě uvedené podmínky, a kdy se dokázalo teprve později, že dány nebyly. Zákon věc řeší tak, že pracovní poměr fakticky skončený prohlašuje za vypovězený po právu a mimo rehabilitaci morální se přiznává zaměstnanci i nárok na mzdu, blíže zákonem omezený.

Třetí kategorie zahrnuje ony případy, kdy nebyly dány podmínky pro oprávněný zásah a kdy se dává nyní zákonem možnost plně rehabilitace postiženým. Převážná většina opatření byla nesena skutečně v duchu ideí národní revoluce. Význam národní revoluce pro rozvoj našeho hospodářského a sociálního života žádá, aby její výsledky byly zachovány, a legalisovány tam, kde odpovídají duchu a ideám národní revoluce.

Na druhé straně zákon poskytuje ochranu těm, kdo byli více postiženi, než si zasloužili.

Bylo však již zdůrazněno s tohoto místa, že všichni poctiví občané, mající skutečně kladný poměr k republice, i když jim by a omylem nebo zlou vůlí učiněna křivda, se již dávno zapojili na jiném místě do hospodářského budování republiky. Ústavně-právní výbor pozměnil usnesení sociálně-politického výboru a vládní návrh zejména v tom, že řízení před rozhodčími a vrchními rozhodčími soudy učinil veřejným a šetří ustanovení civilního řízení soudního. Mimo to rozšířil výbor ústavně-právní možnost odvolání, kterou vládní předloha přiznávala jen z důvodů vady řízení a pro nezákonnost, i pro nesprávné hodnocení provedených důkazů.

Platnost zákona byla již ve výboru sociálně-politickém rozšířena na celé území republiky. Z toho důvodu v celém textu vyplynuly určité důsledky, zejména zřízení dvou vrchních rozhodčích soudů na Slovensku a rozhodování ministrů ve věcech slovenských v dohodě s příslušnými pověřenci. A ježto problém očisty byl na Slovensku, pokud jde o poměry zaměstnanecké, řešen již nařízením Slovenské národní rady čís. 69, uznává zákon rozhodnutí na základě této normy za právoplatné. Naproti tomu v českých zemích nebylo dosud žádné normy, která by byla zaměřena na řešení těchto problémů národní revoluce, a zákony první republiky s těmito situacemi vůbec nepočítaly. Je proto správné, aby byla dána možnost nového projednání případů těm, kdo považují rozhodnutí podle starých norem pro sebe za nespravedlivé a nevýhodné. Žádá to také jednotné právní posuzování všech zásahů do pracovního poměru. Zákon o úpravě pracovních poměrů dotčených důsledky národní revoluce je důležitý a potřebný proto, že přinese a vrátí klid do závodů. Proto prosím, aby Prozatímní Národní shromáždění osnovu schválilo a tak přispělo i v tomto malém úseku k výstavbě nové lidově-demokratické republiky. (Potlesk.)

Předseda: Zpravodajem za výbor soc.-politický je pan poslanec Sova. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Sova: Slavná sněmovno!

Osnova zákona o úpravě pracovních poměrů dotčených důsledky národní revoluce prošla předepsaným zákonným řízením v sociálně politickém a v ústavně-právním výboru Prozatímního Národního shromáždění, a jest nyní po úpravě podle navržených změn předkládána v konečné formě plenu k rozhodnutí. Jako důvod k vydání tohoto zákona uvádí se nutnost vyřešit po stránce pracovně-právní opatření, k nimž došlo v době porevoluční a která byla nesena myšlenkou očisty závodů v duchu a podle ideí národní revoluce. Velký význam národní revoluce pro další vývoj našeho státně hospodářského a sociálního života vyžaduje, jak se praví v důvodové zprávě, aby její výsledky byly zachovány, takže je nutno, aby zásahy nositelů revolučního hnutí do pracovních poměrů byly zákonem dodatečně sankcionovány tam, kde odpovídaly duchu a ideálům národní revoluce, aby ony důležité a mnohdy veliké změny v našich průmyslových a jiných závodech byly postaveny na zákonný právní základ nesený především duchem spravedlnosti.

§ 1 navrhovaného zákona legalisuje odstranění živlů nepřátelských a kolaborantů. A je také nutno, jak již praví § 2, napravit omyly nejen zrušením výpovědi, ale dokonce také i dosti vysokým odškodněním peněžitým. Je velmi důležité, že návrh zákona zřizuje a podrobně vymezuje stanovení činnosti rozhodčích soudů složených ze soudců z povolání, ale i z řad zaměstnanců a zaměstnavatelů, a že § 22 umožňuje nové projednání případů již i soudně vyřízených.

Nutno především zdůrazniti, že tento navrhovaný zákon vnese nejen potřebný právní řád a právní jistotu do nejdůležitějšího sektoru našeho hospodářského života, ale má také dáti potřebný klid a všechny ostatní předpoklady našemu pracujícímu člověku. Je opět ctí našeho porevolučního parlamentu, že věnuje veliký zřetel společenské vrstvě dělnické, v minulosti přezírané, aby pracující člověk byl postaven na roveň vrstvám druhým. Všichni si zajisté přejeme, aby každý pracující člověk se mohl dosyta najíst, slušně se obléknout a zajistit svoji rodinu. To jest největší problém poválečné doby. Veřejní činitelé, odboroví pracovníci a zejména národohospodáři se snaží dělnictvo přesvědčit, že právě na výkonnosti pracujícího lidu záleží jeho vlastní blahobyt. A přece stále vidíme, že zde něco brzdí tento plný rozsah práce. A řekněme si otevřeně, co je toho příčinou. Není klid, jistota a důvěra mezi spolupracovníky v továrnách a v kancelářích. Jest správné, že zrádci a kolaboranti musí býti z těchto míst vyloučeni a potrestáni. Ale po této čistce musí nastati klid, důvěra jednoho k druhému a pořádek. Jsou továrny, kde tomu tak jest, ale je ještě mnoho podniků, kde tento pořádek není. Mnohdy stačí politická příslušnost anebo osobní msta, která přináší právě ten neklid a nejistotu. Kdyby tento stav měl pokračovati do nekonečna, pak bychom se mohli dostat tak daleko, že v továrnách a v kancelářích by byl samy kolaborant, a nezbyl by tam žádný laborant. Záleží nyní jen na uvědomělých odborářích, aby se oni sami přičinili o to, aby tento kritický stav sami uvedli na správnou cestu. Dělník dnešní doby není jen manuálním pracovníkem ve svém povolání, ale má též dostatek inteligence, která je zárukou, že v tomto směru bude zjednán mezi pracujícími klid a pořádek.

Jako zpravodaj vládního návrhu zákona o úpravě pracovních poměrů dotčených důsledky národní revoluce doporučuji, aby slavná sněmovna návrh přijala. Československá strana lidová bude pro tuto osnovu hlasovati. (Souhlas.)

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen. Rozprava odpadá.

Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 25 paragrafů, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 25 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím Prozatímní národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Z usnesení předsednictva podle § 54, odst. 1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé čtení.

Ad 2. Druhé čtení osnovy zákona o úpravě pracovních poměrů dotčených důsledky národní revoluce (tisk 430).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Kazimour: Nejsou.

Zpravodaj posl. Sova: Není tomu tak.

Předseda: Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji Prozatímní Národní shromáždění přijalo ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím Prozatímní Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím je vyřízen 2. odstavec pořadu. Nyní přistoupíme k projednávání třetího odstavce pořadu, jímž je

3. Zpráva výboru kulturního (podle § 35 jedn. řádu) o vládním návrhu zákona (tisk 344) o Národních kulturních komisích pro správu státního kulturního majetku.

Zpravodajem je pan posl. dr Kratochvíl. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Kratochvíl: Paní a pánové!

Československá republika nabyla celkem ve třech etapách velikého majetku nemovitého i movitého. Stalo se to: 1. na základě mírové smlouvy s Rakouskem, a potom podle § 35 záborového zákona z r. 1920, kterým byl majetek bývalého rakouského státu a bývalé panovnické rodiny habsburské zkonfiskován, 2. při provádění pozemkové reformy r. 1920, a konečně 3. na základě příslušných dekretů presidenta republiky z 19. května 1945, podle kterých byl zajištěn a konfiskován majetek Němců, Maďarů a zrádců a nepřátel národa českého a slovenského.

Ve všech těchto případech r. 1920 i r. 1945 byly sledovány hlavně cíle sociální, protože se půda měla dostat bezzemkům a malým zemědělcům, ale byly sledovány také cíle politické a morální, poněvadž šlo o konfiskaci jmění habsburského rodu, šlo o zmenšení majetku šlechtické vrstvy a konečně i o potrestání zrádců a kolaborantů. V žádném případě však nebylo přihlíženo - jak vysvítá z textu zákonů - k tomu, že jde také o problémy kulturní. Je to patrno z toho, že v žádném z těchto případů nebyl přizván ministr školství mezi ministry, kteří zákon prováděli.

A přece se nedá popřít, že ve všech těch třech etapách zkonfiskovaný majetek představuje tolik kulturních hodnot a tak bohatý přínos k celkovému hmotnému kulturnímu majetku státu, že je povinností státní správy, aby správou těchto majetků byl pověřen resort osvětový. Osvětové orgány státní se staraly a snažily již od začátku, aby nabyly jisté kompetence a jistého vlivu aspoň v určité míře a snažily se usměrňovati správu nově nabytého kulturního majetku tak, aby byl udržován v dobrém stavu a aby byl chráněn před zlovolnými zásahy. Osvětová správa se o to starala pozdějšími speciálními zákony a v nich aspoň dodatky se snažila vybudovati theoretický podklad pro tyto snahy a snažila se vložiti do těchto zákonů aspoň určité podmínky a závazky pro nové nabyvatele půdy, aby tak bylo postaráno o řádnou správu a praktickou péči památkovou v těchto směrech.

Třetí etapa, která se nyní rozvíjí, neměla, a to hned od začátku, těchto výhod ukázněného a organisovaného řízení, dokud se nepodařilo zřídit společnou památkovou komisi při ministerstvu zemědělství, složenou ze zástupců ministerstva zemědělství a ministerstva školství a osvěty, což se stalo v červenci r. 1945. Přesto se až do nynější doby ještě objevují nepěkné zjevy, zjevy nekázně, když řádná správa tohoto kulturního majetku je rušena překotnými a neodbornými nebo dokonce sobeckými zájmy neoprávněných činitelů, kteří místo řádného zajištění a kulturních hodnot je samovolně přidělují neoprávněným nabyvatelům nebo je přesunují z původního místa nebo je dokonce zcizují.

Tyto nezdravé zjevy se nedají odčinit a odstranit jinak nežli 1. správnou evidencí všech těchto objektů, 2. odbornou klasifikací těchto objektů a 3. převzetím jejich užšího kvalitního výběru do odborné správy.

Velmi obtížný problém znamená také konfiskace majetku Němců, Maďarů a kolaborantů, neboť tu jde o náplň soukromých bytů, vil a zámečků zámožných občanů, obchodníků, průmyslníků, bankéřů atd., který od května 1945 utrpěl nenahraditelné ztráty zásahem místních činitelů a z veliké části je dosud neinventarisován a nezajištěn. Teprve v poslední době se začíná organisovati akce Fondu národní obnovy a ministerstva financí na řádnou správu tohoto majetku.

Chtěl bych vyzvednout okolnost, že to byla iniciativa samého presidenta naší republiky, který měl zájem o racionální správu všech kulturních hodnot státu od května 1945 nabytých a který si přímo přál zřízení národního kulturního fondu k tomuto účelu. Bohužel, dostáváme se k tomu teprve nyní, osnova zákona se teprve nyní dostává do parlamentu, ačkoliv hmotná a ideová cena zkonfiskovaného kulturního majetku již od začátku státní správu zavazovala, aby tento majetek byl okamžitě zajištěn, pro budoucnost zachován a aby byl v budoucnosti odborně spravován.

Předložená osnova zákona zjednává tedy konečně právní podklad pro odborné zajištění, správu a využití všeho státního kulturního majetku v nedávné době, ale také v době první republiky nabytého a stará se o to tím, že se zřizuje kolektivní správní orgán při ministerstvu školství a osvěty, na Slovensku při povereníctvu školstva a osvěty, orgán, který se nazývá Národní kulturní komise. V tomto orgánu jsou zástupci dalších resortů ze šesti ministerstev a je zde zastoupen také odborný živel, to znamená musejníci, archiváři, knihovníci a ochránci památek historických a přírodních.

Za veliký klad této osnovy považuji odst. 2 § 3, ve kterém se stanoví, že ministr školství a osvěty sám určuje, co je kulturní majetek, a jenom pokud jde o majetek zemědělský, dělá to v dohodě s ministrem zemědělství. Z tohoto odstavce automaticky vyplývá pro všechny úřady, orgány a osoby, které mají v držbě nebo správě věci za státní kulturní majetek ministrem prohlášený, povinnost odevzdati tento majetek do správy Národní kulturní komise, jakmile o to Národní kulturní komise požádá. Těmito předpisy zákona bude tedy opravdu zaručeno, že všechen hodnotný kulturní majetek bude spravován odborně a že ho bude také odborně využito ve prospěch kulturního programu státu, a ne pro sobecké zájmy místní nebo osobní. Tedy tímto zákonem, který dnes máme schváliti a který už schválil kulturní výbor, se konečně dosahuje toho, čeho nebylo možno dosáhnouti v první republice, t. j., že správa kulturního majetku přechází z rukou diletantských činitelů do rukou odborníků, u kterých bude rozhodovati pouze a jedině zájem věcný, vědecký a umělecký.

Kulturní výbor probral osnovu a provedl jen malé drobné textové změny, kterými se mezi kompetentními činiteli ocitá také Státní úřad plánovací. Kulturní výbor se také usnesl požádati plénum sněmovny, aby dodatkem k této osnově přijalo tuto resoluci:

"Vláda se žádá, aby předložila návrh zákona, kterým se rozšíří působnost Národních kulturních komisí v rozsahu, aby při šetření soukromoprávních poměrů majitele

1. Národním kulturním komisím příslušela i kontrola správy a využití nestátního kulturního majetku tak, aby

2. majitelé nestátního kulturního majetku byli povinni užívat a spravovat celý majetek podle směrnic vydaných Národní kulturní komisí."

Paní a pánové, přimlouvám se, aby tato osnova, která patří k nejlepším a nejlépe vypracovaným kulturním osnovám, které dosud sněmovna projednávala, byla přijata a aby dodatkem k ní byla také přijata resoluce ve znění, jak jsem ji přečetl. (Souhlas.)

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 10 paragrafů, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 10 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím Prozatímní Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Z usnesení předsednictva podle § 54, odst. 1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé čtení.