Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(¹) V zemích České a Moravskoslezské se počínajíc 1. lednem 1946 zrušuje použivatelnost vládního nařízení ze dne 22. dubna 1943, č. 105 Sb., o srážce daně důchodové ze mzdy (daň ze mzdy), § 8 druhého nařízení ministra financí ze dne 3. března 1945, č. 33 Sb., o zjednodušeních v oboru daní a poplatků (druhé nařízení o daňovém zjednodušení), a obdobných zákonných ustanovení o srážce daně důchodové ze služebních požitků, jež platila na územích, která byla od těchto zemí v roce 1938 odtržena.

(²) Daň důchodová bude vybírána na celém území Československé republiky opět podle ustanovení zákona o přímých daních ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb., ve znění vyhlášky ministra financí ze dne 8. července 1936, č. 227 Sb. (v dalším "z. o př. d.") se změnami uvedenými v druhé části. tohoto zákona, a to, pokud jde o daň vybranou srážkou ze služebních požitků, počínajíc 1. lednem 1946 a, pokud jde o daň vyměřovanou, počínajíc berním rokem 1946.

(¹) Do § 2 z. o př. d. se jako číslo 1 zařazuje ustanovení tohoto znění:

"1. President Československé republiky, pokud jde o plat presidenta Československé republiky."

(²) V § 2 se dosavadní čísla 1 a 2 označují jako čísla 2 a 3 a ustanovení dosavadního čísla 3 se pro obor daně důchodové vybírané srážkou ze služebních požitků zrušuje s účinností od 1. ledna 1946 a pro obor daně důchodové vyměřované počínajíc berním rokem 1947. Ustanovení § 2, č. 5 z. o př. d. se zrušuje počínajíc berním rokem 1939.

(³) Daň důchodová sražená v kalendářním roce 1945 a v letech předchozích z vojenských (četnických) služebních požitků nebude však vrácena.

(¹) § 3, odst. 1 z. o př. d. zní:

"(¹) Od důchodové daně jsou dále osvobozeny osoby, jejichž veškerý důchod dosažený v době rozhodné pro zdanění (§ 4) nedosahuje 12.000 Kčs. Tato částka se zvyšuje u poplatníků, k jejichž rodině přísluší

dvě z osob uvedených v § 20, odst. 3 na 12.900 Kčs,

tři z osob uvedených v § 20, odst. 3 na 15.000 Kčs,

čtyři z osob uvedených v § 20, odst. 3 na 21.500 Kčs,

pět z osob uvedených v § 20, odst. 3 na 28.300 Kčs,

šest z osob uvedených v § 20, odst. 3 na 36.500 Kčs,

sedm nebo více z osob uvedených v § 20, odst. 3 na 83.000 Kčs."

(²) V § 5, odst. 2 z. o př. d. se připojuje věta:

"Tyto požitky se však započtou do důchodu hlavy rodiny, jestliže celkový důchod poplatníka a příslušníků jeho rodinu včetně jejich čistých služebních požitků přesahuje částku 100.000 Kčs."

(¹) § 15, č. 1, pism. d) z. o př. d. zní:

"d) Při služebních požitcích, uvedených v § 11, odst. 1 , č. 1 a 2, výdaje tohoto důchodu se týkající [č. 1, písm. a) a č. 3]

při služebních požitcích, uvedených v § 11, odst. 1, č. 3 a 4, nepřesahujících 100.000 Kčs ročně, výdaje tohoto důchodu se týkající [č. 1, písm. a) a č. 3] paušálem 5% z prvních 60.000 Kčs. Přicházejí-li u poplatníka v úvahu oba druhy paušálu, lze tyto uznati nejvýše do úhrnné výše 10.000 Kčs. Toto ustanovení nevylučuje možnost odečísti takové výdaje, převyšují-li zmíněný paušál, částkou skutečně vynaloženou."

(²) V § 15, č. 2 z. o př. d. se připojuje věta:

"Zmíněné příspěvky jsou však odčitatelné nejvýše částkou 12.000 Kčs ročně."

§ 18 z. o př. d. zní

"(¹) Důchodová daň činí ročně:

(²) Celkový dani podrobený důchod, není-li dělitelný stem, se zaokrouhlí dolů na nejbližší stem dělitelnou částku. Při výpočtu daně (§§ 19 až 22) budiž daň zaokrouhlena dolů na celé Kčs.

(³) Důchodová daň není podkladem pro vyměření a vybírání jakýchkoli přirážek.

(⁴) Důchodová daň bez přirážky podle § 19 nesmí činiti více než 60% daňového základu."

§ 19 z. o př. d. zní:

"(¹) Pro poplatníky, jejichž poplatný důchod přesahuje 18.000 Kčs, se zvýší daň důchodová, vypočtená podle předešlých ustanovení, o 30%, nepatří-li k jejich rodině žádná z osob uvedených v odstavci 2. Pro poplatníky, k jejichž rodině nepatří více než jedna z těchto osob, zvýší se daň důchodová, vypočtená podle předešlých ustanovení, o 15%, přesahuje-li poplatný důchod 18.000 Kčs, a o 20%, přesahuje-li 80.000 Kčs. U vdovců (vdov) a osob rozloučených odpadá zvýšení o 15%, po případě o 20%, patří-li k jejich rodině alespoň jedna z těchto osob.

(²) Při použití ustanovení odstavce 1 nutno započísti:

1. příslušníky rodiny (§ 5, odst. 4),

2. zletilé děti, rodiče, prarodiče, nevlastní rodiče, pěstouny, zetě, snachy, tchána a tchyni poplatníkovy, pokud jsou v jeho zaopatření,

3. manžela (manželku), který (která) není příslušníkem domácnosti, a nezletilé děti a osoby uvedené pod č. 2, nežijí-li v poplatníkově domácnosti, pokud dostávají od poplatníka pravidelné příspěvky převyšující 5% jeho důchodu a pokud tyto příspěvky jsou podle § 15, č. 2 odčitatelné,

4. nemajetné sourozence a osoby sešvakřené s poplatníkem až do druhého stupně, které poplatník vydržuje.

(³) Přirážka uvedená v odstavci 1 se nevyměřuje u poplatníků s dani podrobeným důchodem nepřevyšujícím 80.000 Kčs, kteří vychovali dvě nebo více dětí, a u komposesorátů a urbariátů bez zřetele na výši dani podrobeného důchodu.

(⁴) Jde-li o poplatníky mající dani podrobený důchod nejvýše 100.000 Kčs, kteří jsou pro nějaký neduh odkázáni na ošetřování cizími osobami, budiž přirážka stanovená v odstavci 1 přiměřeně snížena. Ministr financí se zmocňuje, aby vydal směrnice pro toto snížení."

(¹) Nadpis § 20 z. o př. d. zní:

"Snížení daně pro mnohočlenné rodiny."

(²) § 20, odst. 1 až 3 z. o př. d. zní:

"(¹) U poplatníků s důchodem nepřesahujícím 150.000 Kčs ročně, k jejichž rodině přísluší

a) dvě z osob uvedených v odstavci 3, se snižuje daň důchodová stanovená v § 18 tak, že činí ročně:

b) tři z osob uvedených v odstavci 3, se snižuje daň důchodová stanovená v § 18 tak, že činí ročně:

c) čtyři z osob uvedených u odstavci 3, se snižuje daň důchodová stanovená v § 18 tak, že činí ročně:

d) pět z osob uvedených v odstavci 3, se snižuje daň důchodová stanovená v § 18 tak, že činí ročně:

e) šest nebo více osob uvedených v odstavci 3, se snižuje daň důchodová stanovená v § 18 tak, že činí ročně:

(²) U poplatníků, kteří jsou vdovci (vdovy) nebo osoby rozloučené, snižuje se počet osob, který jest rozhodný pro použití sazeb uvedených v odstavci 1, písm. a) až e), vždy o jednu takovou osobu.

(³) Pro otázku, které ze sazeb v odstavci 1 uvedených má býti použito, se započítávají tyto osoby:

1. příslušníci rodiny (§ 5, odst. 4),

2. zletilé děti, rodiče, prarodiče, nevlastni rodiče, pěstouni, zeťové, snachy, tchán a tchyně poplatníkovi, pokud jsou v jeho zaopatření."

(³) V § 20 se dosavadní odstavce 3 a 4 označují jako odstavce 4 a 5. V novém odstavci 4 se nahrazují slova "Osoby v odstavci 1 jmenované" slovy "Osoby v odstavci 3 jmenované".

§ 21, odst. 1 z. o př. d. zní:

"(¹) K zvláštním poměrům, které podstatně omezují poplatníkovu platební schopnost a ke kterým se již nehledělo podle § 20, bude přihlíženo tím způsobem, že při dani podrobeném důchodu do 150.000 Kčs bude daň přiměřeně snížena. Ministr financí se zmocňuje, aby vydal směrnice pro výpočet přiměřeného snížení daně."

§ 30 z. o př. d. zní:

(¹) Daňová srážka činí:

a) ze služebních požitků, vyplácených týdně

Z vyšších týdenních požitků až do 1.923 Kčs týdně činí daň jednu dvaapadesátinu sazby připadající podle §§ 18 a 20 na dvaapadesátinásobek týdenních požitků, zmenšený o paušál podle § 15, č. 1, písm. d);

b) ze služebních požitků, vyplácených měsíčně

Z vyšších měsíčních požitků až do 8.333 Kčs měsíčně činí daň jednu dvanáctinu sazby připadající podle §§ 18 a 20 na dvanáctinásobek měsíčních požitků, zmenšený o paušál podle § 15, č. 1, písm. d).

(²) Při výplatách čtrnácti- a dvacetiosmidenních činí tato srážka při dvojnásobku, po případě čtyřnásobku požitků, v odstavci 1, písm. a) uvedených, dvojnásobek, po případě čtyřnásobek tamtéž uvedených částek a při výplatách desetidenních při třetině požitků, v odstavci 1, písm. b) uvedených, třetinu tamtéž uvedených částek. Ministerstvo financí může stanoviti v tabulkách pro jednotlivá výplatní období zaokrouhlené částky těchto srážek.

(³) Při výplatách v jiných obdobích činí srážka za každý pracovní den jednu šestinu příslušných daňových částek uvedených v odstavci 1, písm. a). Srážka se nevykoná, nedosahuje-li na jeden pracovní den přepočtený průměrný požitek 50 Kčs. Z požitků vyplácených denně se srážka nekoná.

(⁴) Při provádění daňových srážek podle ustanovení tohoto paragrafu se připočtou požitky (po případě zálohy), vyplacené mimo pravidelné výplatní období, k částce nejbližší příští pravidelné výplaty, nebo, byl-li mezitím služební poměr zrušen, k částce, která se příjemci vyplatí při konečném zúčtování.

(⁵) Při přechodném zvýšení požitků nad příslušnou nejvyšší hranici uvedenou v odstavcích 1 až 3 se zvýší daňová srážka za každých dalších začatých 10 Kčs o dalších 2.50 Kčs. Zjistí-li se po uplynutí kalendářního roku, že při postupu podle tohoto odstavce je celoroční úhrn daňových srážek vyšší než by byl při stejnoměrném vyplácení těchto požitků, vrátí se poplatníkovi na žádost příslušný rozdíl, činí-li alespoň 20 Kčs.

(⁶) Klesnou-li přechodně požitky v některém výplatním období pod příslušnou hranici uvedenou v odstavcích 1 až 3, srazí se z těchto požitků při výplatách měsíčních po 28 Kčs, při výplatách osmadvacetidenních po 26 Kčs, při výplatách čtrnáctidenních po 13 Kčs, při výplatách týdenních po 6 Kčs a při výplatách v kratších obdobích po 3 Kčs, je-li pravděpodobné, že úhrn požitků v příslušném roce přesáhne hranici, do které požitky dani srážkové nepodléhají.

(⁷) Při použití sazeb uvedených v předchozích odstavcích vybere plátce přirážku pro rodiny s menšími břemeny podle § 19. Ke změnám poměrů rozhodných pro to, zda se má vybrati přirážka v § 19 stanovená a které ze sazeb uvedených v odstavci 1 má býti použito, se přihlédne po prvé při nejbližším příštím výplatním období.

(⁸) Příjemce jest povinen plátci předložiti jako v případě § 31, odst. 3 potvrzení o stavu a počtu osob uvedených v §§ 19 a 20. Dokud tak neučiní, sráží plátce daň s přirážkou podle § 19, odst. 1, věta první. Příjemce jest dále povinen oznámiti plátci změny zmíněné v odstavci 7, věta druhá, a dáti si opraviti potvrzení uvedené v první větě tohoto odstavce."

§ 31, odst. 1 z. o př. d. zní:

"(¹) Srážka se nevykoná, nedosahují-li požitky:

a) měsíčně 1.351 Kčs nebo týdně 312 Kčs a má-li příjemce dvě osoby označené v § 20, odst. 3;

b) měsíčně 1.601 Kčs nebo týdně 369 Kčs a má-li příjemce tři osoby označené v § 20, odst. 3;

c) měsíčně 2.251 Kčs nebo týdně 519 Kčs a má-li příjemce čtyři osoby označené v § 20, odst. 3;

d) měsíčně 2.951 Kčs nebo týdně 681 Kčs a má-li příjemce pět osob označených v § 20, odst. 3;

e) měsíčně 3.751 Kčs nebo týdně 866 Kčs a má-li příjemce šest osob označených v § 20, odst. 3;

f) měsíčně 7.751 Kčs nebo týdně 1.789 Kčs a má-li příjemce sedm nebo více osob označených v § 20, odst. 3.

Při jiných než týdenních a měsíčních výplatách činí hranice požitků, do které se srážka nevykoná, příslušný díl nebo násobek shora uvedených částek."

(¹) V § 32, odst. 1, v § 35, odst. 1 a v § 40, odst. 1 z. o př. d. se nahrazuje částka 1.000 Kč, platná v zemích České a Moravskoslezské, a částka 2.000 Ks, platná na Slovensku, částkou 3.000 Kčs.

(²) V § 32, odst. 6 z. o př. d. se nahrazuje částka 5 K částkou 20 Kčs.

§ 34 z. o př. d. zní:

"(¹) Má-li příjemce (§ 5, odst. 1) vedle služebních požitků podrobených srážkové dani podle §§ 30 až 33, odst. 1 a 2, ještě jiný 3.000 Kčs ročně převyšující důchod (§ 32, o dst. 1 a 2) a nepřesahuje-li součet hrubých požitků a jiného důchodu ročních 50.000 Kčs, vyměří se daň z jiného důchodu podle § 18 zvláště, bez zřetele na služební požitky. Při zjišťování jiného důchodu možno přihlížeti pouze k takovým odčitatelným položkám, které jsou s tímto důchodem v přímé spojitosti.

(²) Přesahuje-li součet hrubých služebních požitků a jiného důchodu podle odstavce 1 ročních 50.000 Kčs, dojde k řádnému vyměření daně z celého důchodu (§ 5, odst. 2) - služební požitky v to počítajíc - podle všeobecných ustanovení tohoto zákona."

§ 35, odst. 2 z. o př. d. zní:

"(²) Má-li příjemce vedle služebních požitků zmíněných v odstavci 1 ještě jiný 3.000 Kčs ročně převyšující důchod (§ 32, odst. 1 a 2) a nepřesahuje-li součet hrubých požitků a jiného důchodu ročních 50.000 Kčs, vyměří se daň pouze z jiného důchodu, a to sazbou § 18, bez zřetele na zmíněné služební požitky. Ustanoveni § 34, odst. 1, věta druhá platí obdobně. Přesahuje-li uvedený součet ročních 50.000 Kčs, dojde k řádnému vyměření daně z celého důchodu (§ 5, odst. 2) - služební požitky v to počítajíc - podle všeobecných ustanovení tohoto zákona."

(¹) V § 36, odst. 1 z. o př. d. se výraz "(§ 11, odst. 1, č. 1 a 2)" nahrazuje výrazem "(§ 11, odst. 1)"; ve větě druhé téhož odstavce se za slovy "podle § 18" nahrazuje středník tečkou a zbytek této věty se vypouští.

(²) Do § 36 z. o př. d. se vkládá jako odstavec 3 toto ustanovení:

" (³) Příjemce jest povinen plátci předložiti jako v případě § 31, odst. 3 potvrzení o stavu a počtu osob uvedených v §§ 19 a 20. Dokud tak neučiní, sráží plátce daň s přirážkou podle § 19, odst. 1, věta první."

(¹) § 37, odst. 3 z. o př. d. zní:

"(³) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí též při srážce podle § 30, dojde-li k řádnému vyměření daně podle § 32, odst. 5 nebo § 33, odst. 3, § 34, odst. 2 anebo § 35, odst. 2, věta druhá."

(²) V § 37, odst. 4 z. o př. d. se nahrazuje částka "23.550 Kč", platná v zemích české a Moravskoslezské, a částka "25.116 Ks", platná na Slovensku, částkou "100.000 Kčs".

(³) Za § 37 z. o př. d. vkládá se § 37 a), jenž zní:

"(¹) Pobíral-li v kalendářním roce některý příslušník poplatníkovy rodiny (§ 5, odst. 4) služební požitky (§ 11), jest poplatník povinen podati přiznání k dani důchodové, jestliže důchod poplatníka a příslušníka jeho rodiny včetně jejich čistých služebních požitků přesahoval částku 100.000 Kčs. V tomto případě budou služební požitky příslušníků rodiny připočteny k důchodu poplatníkovu a daň bude vyměřena z celkového důchodu v řádném vyměřovacím řízení. Poplatník jest povinen v přiznání uvésti služební požitky příslušníků rodiny a jméno a adresu jejich zaměstnavatelů.

(²) Při vyměření daně podle odstavce 1 bude na její úhradu započtena daň plátcem poplatníkovi a příslušníkům jeho rodiny v kalendářním roce sražená. Přesahuje-li vyměřená daň součet daňových srážek těchto osob, předepíše se poplatníkovi rozdíl k přímému placení, při čemž platí ustanovení § 5, odst. 5. Přesahuje-li však součet daňových srážek těchto osob daň poplatníkovi vyměřenou, vrátí se rozdíl poplatníkovi jako přeplatek, činí-li za rok alespoň 20 Kčs."

Daň důchodová (bez přirážky podle § 19 z. o. př. d.), připadající podle § 18, odst. 1 z. o př. d. na příjem z podniku, zvětšený o všeobecnou daň výdělkovou zaplacenou na týž berní rok včetně reservy na tuto daň a nezmenšený o srážky s tímto příjmem nesouvisící (nejvýše však daň důchodová skutečně z celkového důchodu vyměřená), a všeobecná daň výdělková s přirážkou podle § 57, odst. 9 z. o př. d. a s přirážkami samosprávných svazků nesmějí úhrnem ročně přesahovati 70% zmíněného dani podrobného příjmu z podniku; přesahují-li tuto hranici, sníží se poměrně na tuto výši. Této výhody v rozsahu uvedeném v první větě požívají též poplatníci, jimž se vyměřuje přirážka podle § 19 z. o př. d. Toto ustanovení však neplatí, vyměří-li se všeobecná daň výdělková sazbou podle § 57, odst. 7 z. o př. d. V případě snížení podle věty druhé neplatí ustanovení § 18, odst. 4 z. o př. d.

Válečný příspěvek podle vládního nařízení ze dne 28. dubna 1943, č. 115 Sb., o vybírání válečného příspěvku, ve znění čl. 9 dekretu presidenta republiky ze dne 13. října 1945, č. 99 Sb., o úpravě přímých daní za kalendářní roky 1942 až 1944 a o úpravě poplatků a daní obchodových, bude na berní roh 1916 vyměřen pouze v zemích České a Moravskoslezské, a to ve výši jedné třetiny ročního předpisu.

(¹) U zaměstnanců v zemích České a Moravskoslezské, u nichž nedojde k vyměření daně důchodové na berní rok 1946, jest povinnosti k dani důchodové na berní rok 1946 učiněno zadost, byla-li jim v kalendářním roce 1945 daň řádně sražena podle nařízení o dani ze mzdy. Zaměstnancům, u nichž nedojde k vyměření daně důchodové na berní rok 1946 a jimž byla v roce 1945 srážena daň ze mzdy podle daňové skupiny I tabulky daně ze mzdy, vrátí se 50% rozdílu mezi takto sraženou daní ze mzdy a daní důchodovou, která na služební požitky, z nichž byla daň ze mzdy srážena podle daňové skupiny I, připadá podle sazby platné podle § 30, odst. 1 a odst. 7 z. o př. d., ve znění čl. 9 tohoto zákona pro poplatníky, k jejichž rodině nepatří žádná z osob uvedených v § 19 z. o př. d. Zaměstnancům, u nichž nedojde k vyměření daně důchodové na berní rok 1946 a jimž byla v roce 1945 srážena daň ze mzdy podle daňové skupiny II tabulky daň ze mzdy, vrátí se 70% rozdílu mezi takto sraženou daní ze mzdy a daní důchodovou, která na služební požitky, z nichž byla daň ze mzdy srážena podle daňové skupiny II, připadá podle sazby platné podle § 30, odst. 1 a odst. 7 z. o př. d. ve znění čl. 9 tohoto zákona pro poplatníky, k jejichž rodině patří pouze jedna z osob uvedených v § 19 z. o př. d.

(²) U zaměstnanců na Slovensku, u nichž nedojde k vyměření daně důchodové na berní rok 1946, jest povinnosti k dani důchodové na berní rok 1946 učiněno zadost, byla-li jim v kalendářním roce 1945 daň řádně sražena podle zákona o přímých daních platného dosud na Slovensku. Poplatníkům na Slovensku, jimž byla daň důchodová v kalendářním roce 1945 srážena podle § 13, odst. 2 nebo podle § 30 nebo § 36 zákona o přímých daních, bude při případném vyměření daně důchodové ze služebních (funkčních) požitků na berní rok 1946 zmoci úřední povolena sleva, je-li dosavadní daň důchodová s příspěvkem podle § 18, odst. 6 zákona o přímých daních, připadající na tyto požitky, nižší než daň důchodová připadající na ně podle tohoto zákona. Sleva se rovná rozdílu mezi daní, připadající na služební (funkční) požitky podle příslušné sazby § 18, odst. 1 a §§ 19 a 20 z. o př. d. ve znění tohoto zákona, a daní včetně příspěvku podle § 18, odst. 6 zákona o přímých daních, která na ně připadá podle §§ 18 až 20 zákona o přímých daních ve znění dosud platném na Slovensku.

(¹) Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení s těmito odchylkami:

a) povinnost srážeti daň důchodovou podle ustanovení tohoto zákona nastává při první výplatě služebních požitků následující po 31. prosinci 1945;

b) pro řádné vyměření daně důchodové platí ustanovení tohoto zákona po prvé na berní rok 1946;

c) ustanovení § 13, odst. 2 z. o př. d. platí v zemích české a Moravskoslezské od 1. dubna 1945. Od téhož dne platí i ustanovení článku 2, odst. 1.

(²) Tento zákon provede ministr financí.

Účelem této osnovy jest unifikovati předpisy o srážení daně důchodové ze služebních požitků tak, aby od 1. ledna 1946 byla na území celé ČSR srážena tato daň stejnou sazbou a stejným způsobem. Kdežto v zemích České a Moravskoslezské byla ze služebních požitků dosud srážena t. zv. daň ze mzdy podle vl. nař. č. 105/1943 Sb., byla na Slovensku daň důchodová ze služebních požitků vybírána v podstatě sazbou stanovenou vládním nařízením č. 393/1938 Sb.

V souvislosti s unifikací sazeb daně důchodové vybírané srážkou ze služebních požitků se zavádí pro celé území SR počínajíc berním rokem 1946 (důchody dosažené v kalendářním roce 1945) ,jednotná sazba daně důchodové vyměřované.

V roce 1945 bude tedy ze služebních požitků ještě po celý rok srážena daň ze mzdy.

V odstavci 1 se osvobozuje plat presidenta republiky od daně důchodové.

K odst. 2: Zrušená zde ustanovení osvobozovala osoby vojenské a četnické co do vojenských (četnických) platů a některé státní zaměstnance, kteří neměli volební právo, co do služebních požitků vyplácených ze státní pokladny od daně důchodové. V zemích České a Moravskoslezské byla tato osvobození zrušena již vládními nařízeními č. 393/1938 a č. 162/1940 Sb. Pro ponechání těchto osvobození v platnosti není důvodu, ježto byla ekvivalentem za to, že tyto osoby neměly právo voliti a voleny býti do národního shromáždění. Tato nevolitelnost má býti podle vládního programu odstraněna.

Zde se nově upravují daněprostá minima, celkem souhlasně s dosavadní daní ze mzdy a daní důchodovou podle vl. nař. 233/1943 Sb. Pro poplatníky s více než se sedmi příslušníky ponechává se daněprosté minimum 83.000 Kčs jako dostačující.

Doplnění § 5 z. o př. d. zavádí opět (podobně jak tomu bylo před zavedením německého daňového systému) přičítání služebních požitků manželky a nezletilých dětí k důchodu hlavy rodiny. Ze sociálních důvodů se tak děje teprve, když celkový důchod celé rodiny přesahuje 100.000 Kčs.

Zde uvedené znění § 15, č. 1, písm. d) z. o př. d. bylo v zemích České a Moravskoslezské zavedeno vládním nařízením č. 162/1940 Sb. Z důvodů unifikačních nutno je zavésti na celém území ČSR.

Omezení odčitatelnosti příspěvků jen do částky 1.2.000 Kčs ročně má za účel zabrániti rozdělování důchodu a tím úniku daňové progresi, k němuž docházelo, odčítal-li si poplatník s vysokým důchodem příspěvky placené svému příbuznému. Tyto příspěvky byly u příjemce podrobeny nižšímu daňovému zatížení, než jakému by byly podléhaly u dárce.

Vzhledem k všeobecnému požadavku, aby poplatníci sociálně slabší, zejména ti, kteří mají více dětí, neplatili větší daně, než v době nesvobody, byly v osnově sazby daně důchodové zásadně přizpůsobeny daňovým sazbám platným v době nesvobody. Sazby daně důchodové vybírané srážkou (§§ 30 a 36 z. o př. d. - čl. 9 a 14 osnovy) byly zcela přizpůsobeny sazbám dosavadní daně ze mzdy (vl. nař. č. 105/1943 Sb.). Naproti tomu jsou sazby daně důchodové vyměřované poněkud vyšší než sazby podle vl. nař. č. 2 3 3/ 1943 Sb.

Sazba daně důchodové vyměřované § 18 až 20 z. o př. d. byla vypočtena v poměru k nově stanovené sazbě daně srážkové, a to tak, aby srážková daň, připadající na hrubý služební příjem (na př. 60.000 Kčs), se rovnala vyměřované dani (§§ 18 až 20), připadající na tento hrubý příjem zmenšený o paušál podle § 15, č. 1, písm. d) z. o př. d. (na př. 60.000 Kčs méně 10.000 Kčs = 50.000 Kčs). Tato zásada platila v poměru srážkové daně k vyměřované dani jak za československého práva, tak i podle vl. nař. č. 233/1943 Sb., zavedeného v době nesvobody, avšak s tou odchylkou; že podle čsl. práva činil paušál 20% z prvních 40.000 Kčs a 10% z dalších 20.000 Kčs (tedy při příjmu přes 60.000 Kčs stále 70.000 Kčs), kdežto podle vl. nař. č. 233/194 Sb. činil paušál konstantně 4.000 Kčs. Osnova přebírá v článku 4 opět čsl. paušál, neboť paušál podle vl. nař. č. 233/1943 Sb. je příliš nízký a nestačil by velké části zaměstnanců ke krytí skutečných výdajů, na něž je určen, takže by byli nuceni žádati o řádné vyměření daně a uplatňovati a prokazovati skutečné výdaje. Zavádí-li se však tento zvýšený paušál, neodpovídá již sazba vyměřované daně podle vl. nař. č. 233/1943 Sb. sazbě daně ze mzdy (převzaté do osnovy), neboť rozdíl mezi těmito sazbami byl stanoven - jak shora uvedeno - se zřetelem na paušál 4.000 Kčs. Aby byl při zvýšeném paušálu dosažen soulad mezi oběma sazbami, bylo by nutno bud' snížiti dosavadní sazby daně ze mzdy, nebo zvýšiti sazby daně důchodové vyměřované, stanovené vládním nařízením č. 233/1943 Sb. Příklad: Od hrubých služebních požitků 60.000 Kčs se bude odčítat paušál 10.000 Kčs, kdežto podle vl. nař. č. 233/1943 Sb. se odčítal paušál pouze 4.000 Kčs. Daň ze mzdy z hrubých požitků per 60.000 Kčs odpovídala dani vyměřované, připadající na čistý důchod per 58.000 Kčs. Při paušálu 10.000 Kčs musí daň srážková z hrubých požitků per 60.000 Kčs odpovídati dani vyměřované z čistého důchodu 50.000 Kčs. Nezbývá tedy než bud' stanoviti na hrubých 60.000 Kčs srážkovou daň ve výši připadající na čistých 50.000 Kčs (místo jako dosud na 56.000 Kčs), nebo stanoviti sazbu daně vyměřované na 50.000 Kčs v té výši, v jaké byla stanovena vládním nařízením č. 233/1943 Sb. na 56.000 Kčs.

První způsob znamenal by podstatné snížení sazeb daně srážkové oproti dani ze mzdy, který by měl za následek značný pokles výnosu této daně. Uváží-li se, že odpadá vybírání válečného příspěvku, nelze toto další snížení daňového výnosu se zřetelem na potřeby státní pokladny doporučiti. Proto byl v osnově zvolen způsob druhý, který sice znamená jisté zvýšení sazeb vyměřované daně oproti sazbám vl. nař. č. 233/1943 Sb., ale je zmírněn odpadnutím válečného příspěvku.

Hranice, od které se vybírá přirážka pro svobodné, se oproti stavu platnému podle vl. nař. č. 233/1943 Sb. ze sociálních důvodů zvyšuje na 18.000.- Kčs. Od téže hranice se vybírá i přirážka pro ženaté bezdětné.

Na Slovensku se tím snižuje hranice, od které se vybírají tyto přirážky, ze 40:000 Kčs na 18.000 Kčs. Drobným poplatníkům bude však tím daňové zatížení zvýšeno jen nepatrně, ježto se základní sazba, z níž se přirážka vypočítává, snižuje.

Z důvodů sociálních a populačních se proti vládnímu nařízení č. 162/1946 Sb. a oproti stavu platnému na Slovensku podstatně zvyšuje snížení daně pro mnohočlenné rodiny. Aby tyto slevy nebyly nižší než podle vl. nař. č. 233/1943 Sb., bylo nutno stanoviti samostatné sazby pro jednotlivé počty příslušníků rodiny.

V § 21 z. o př. d. se podstatně zvyšuje hranice, až do které se sleva poskytuje, a mimo to se na slevu dává právní nárok. V zájmu jednotnosti a odstranění sporů se zmocňuje ministr financí, aby vydal směrnice pro toto snížení.

V podstatě se zde přebírají sazby daně ze mzdy, a to bez válečného příspěvku. Při služebních požitcích převyšujících 3.000 Kč měsíčně se daň po srážce paušálu sráží sazbou § 18, tedy touž sazbou, jakou se daň vyměřuje v řádném vyměřovacím řízení. Oproti vládnímu nařízení č. 162/1940 Sb. a oproti stavu platnému na Slovensku nastává změna v tom směru, že se snížení daně pro mnohočlenné rodiny podle § 20 poskytuje již při provádění daňové srážky, čímž se zaměstnancům uspoří čekání na vrácení přeplatku po provedení řádného vyměření.

Ze sociálních důvodů se zde oproti vládnímu nařízení č. 162/1940 Sb. a oproti stavu platnému na Slovensku zvyšují hranice požitků, od kterých se teprve začíná daň srážeti, a to celkem souhlasně s dosavadní daní ze mzdy a daní důchodovou podle vl. nař. č. 233/1943 Sb.

Podle vládního nařízení č. 162/1940 Sb. došlo k řádnému vyměření daně důchodové u zaměstnance, přesahovaly-li hrubé služební požitky ročně 23.556 Kč; na Slovensku byla tato hranice později zvýšena na 25.116 Ks. U zaměstnanců s nižšími služebními požitky byly neslužební příjmy zdaňovány jen, přesahovaly-li ročně 1.000 Kč a na Slovensku 2.000 Ks. Tato hranice se v osnově z důvodů unifikačních a z důvodu zvýšené cenové hladiny zvyšuje na 3.000 Kčs.

Měl-li poplatník vedle služebních požitků nepřesahujících 23.556 Kč (na Slovensku od roku 1943 25.116 Ks) ještě neslužební příjmy přesahující 1.000 Kč (na Slovensku od roku 1943 2.000 Ks), byla podle § 34 z těchto neslužebních příjmů daň důchodová vyměřována samostatně sazbou § 18. Hranice 23.556 Kč (resp. 25.116 Ks) se zvyšuje v osnově na 100.000 Kčs. Aby nedocházelo při tomto zvýšení u vyšších příjmů ke ztrátě daňové progrese tím, že se neslužební příjmy zdaňují odděleně od služebních požitků, mění se § 34 v tom směru, že shora uvedené ustanovení o samostatném zdaňování neslužebních příjmů se zachovává jen u poplatníků, u nichž součet hrubých služebních požitků a neslužebních příjmů nepřesahuje ročních 50.000 Kčs. U ostatních poplatníků však bude v případech, ze neslužební příjmy přesahují 3.000 Kčs, daň vyměřena v řádném vyměřovacím řízení ze součtu služebních a neslužebních příjmů.

Navrhovaná úprava § 35, odst. 2 jest důsledkem nové úpravy § 34 (viz k čl. 12).

Ustanovení odstavce 1 jest důsledkem nové úpravy paušálu podle § 15, č. 1, písm. d) (čl. 4).

Ježto budou srážky pro mnohočlenné rodiny poskytovány již při srážce daně, činí se v odstavci 2 opatření, aby zaměstnavatel věděl, ke kolika příslušníkům má přihlížeti. Zároveň se stanoví sankce na nepředložení potvrzení.

V § 37, odst. 3 jde pouze o změnu citace v důsledku předchozích změn.

V § 37, odst. 4 se zvyšuje hranice hrubých služebních požitků, od které nastává řádné vyměření daně, i když poplatník nemá neslužební příjmy, na 100.000 Kčs. Tím se ušetří jednak těmto zaměstnancům podávání přiznání, jednak finanční správě vyměřování daně zaměstnancům, jejichž hrubé služební požitky nepřesahují 100.000 Kčs a neslužební příjmy nepřesahují 3.000 Kčs.

Nově připojený § 37 a) odpovídá §u 37 a), zavedenému vládním nařízením č. 162/1940 Sb., a je odůvodněn doplněním §u 5 (čl. 3) o přičítání služebních požitků příslušníků rodiny k důchodu hlavy rodiny.

V tomto článku se přebírá v zásadě ustanovení § 7 vládního nařízení č. 7 z roku 194: Sb., které má za účel zabrániti neúnosnému zatížení daní důchodovou spolu se všeobecnou daní výdělkovou. Úhrn obou daní nesmí překročiti 70% příjmu z podniku.

U zaměstnanců zůstane v platnosti srážka válečného příspěvku provedená do konce dubna 1945. Je proto spravedlivé, aby také ostatní poplatníci v zemích České a Moravskoslezské platili příspěvek za čtyři měsíce roku 1945 (na berní rok 1946).

Ustanovení tohoto článku mají za účel odstraniti rozpor, který by mohl nastati mezi daňovým zatížením zaměstnanců a daňovým zatížením ostatních poplatníků z toho důvodu, že zaměstnancům byla v roce 1945 daň ze služebních požitků srážena sazbami daně ze mzdy, kdežto při vyměření daně na berní rok 1946 (z důchodu kalendářního roku 1945) bude daň vyměřena sazbami tímto dekretem zavedenými.

Ustanovení odstavce 1 upravuje zdanění těch zaměstnanců v zemích České a Moravskoslezské, u nichž nedojde k řádnému vyměření daně. Zaměstnancům, jimž byla srážena daň ze mzdy sazbou daňové skupiny I a II (to jsou zásadně svobodní a ženatí bezdětní), bude vrácena část rozdílu mezi dosavadní a novou daní, ježto dosavadní sazby byly neúnosně vysoké.

V odstavci 2 se činí opatření pro ty zaměstnance na Slovensku, jimž bude daň vyměřena. Tu se povoluje pro poplatníky, u nichž bude daň podle tohoto dekretu vyšší než dosavadní daň, sleva za tím účelem, aby nemusili dopláceti.

Ustanovení § 13, odst. 2 z. o př. d. se týká požitků předsedy, místopředsedů a členů vlády a člena Národního shromáždění.