Rozpočtový výbor Prozatímního Národního shromáždění projednal ve schůzi dne 22. listopadu 1945 změněný vládní návrh zákona a jednomyslně jej přijal v tomto pozměněném znění:

Zákon ze dne ...... 1945 o poplatkových a dávkových úlevách při změně jména.

Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(¹) Žádosti československých státních občanů za povolení změny neslovanského nebo neslovansky znějícího jména na slovanské podléhají jen kolkovému poplatku 5 Kčs z každého archu.

(²) Za povolení takové změny se nevybírá dávka za úřední úkony ve věcech správních.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a pozbývá jí dnem 31. prosince 1946. Provedou jej ministři financí a vnitra, na Slovensku příslušní pověřenci.

Rozpočtový výbor učinil změnu již v §u 1 vládní osnovy a místo znění "nečeského a nečesky znějícího jména na české", volil znění "neslovanského nebo neslovansky znějícího na slovanské." Stalo se tak z toho důvodu, že bylo nutno vyhověti přání zejména zástupců Slovenska, aby platnost navrženého zákona, omezeného podle návrhu pouze na území země České a Moravsko-slezské, byla rozšířena na území celé Československé republiky. Půjde tedy v zásadě o umožnění změny jmen neslovanských na česká, slovenská, ruská i polská a proto byl volen výraz "neslovanských" a na "slovanské". Na Slovensku sice změna jmen byla tamními zákonnými normami možná už od roku 1940 za stejných nebo přibližně stejných poplatkových výhod, přece však se jevila potřeba předložený návrh zákona brát se stanoviska unifikačního, rozšířit všecky jeho výhody a tím i platnost pro celé území republiky a vyhnouti se tak v budoucnosti nutnosti i tento krátkodobý zákon novelisovati. V důsledku toho byla provedena změna také v §u 2, v němž se vypouští znění "platí jen v zemích České a Moravskoslezské" a přidává dodatek "na Slovensku příslušní pověřenci".

Předložený vládní návrh zákona jeví se neobyčejně nutným a naléhavým. Z dřívějších dob zůstalo v naší republice mnoho památek na nadvládu německou, jež je nyní bezpodmínečně nutno ve všech směrech odstraňovati. Pan president republiky na svém projevu v Táboře vyzval přímo národ, aby všecky tyto neblahé pozůstatky německé vlády byly co nejrychleji odstraněny a upozornil zejména, aby se tak stalo i odgermanisováním jmen. Za stávajících poměrů bylo to zejména pro nemajetné vrstvy značně obtížné a spojené se značnými náklady jednak ve formě vysokých kolkových poplatků, jednak ve značně vysoké zákonné dávce za úřední úkony. Změny jmen provádějící Zemské národní výbory byly zavaleny spoustou žádostí o povolení rychlé změny jména. Žádosti byly namnoze nekolkovány a nedoloženy a i když konečně po delším úředním dopisování bylo možno přikročiti k vyřízeni žádosti, nedostávalo se častokráte žadateli potřebné částky na zaplacení dávky za úřední úkon.

Navržený zákon vychází tedy všem těm, kteří po příkazu presidenta republiky chtějí svá jména odgermanisovati, naprosto vstříc, ruší v celém rozsahu dávku za úřední úkon a kolkový poplatek snižuje na minimum 5 Kčs z každého archu. Tímto opatřením jednak se ulehčí úřední agendě Zemských národních výborů, hlavně však se umožní i nemajetným žadatelům, aby provedli změnu svého jména na slovansky znějící. Provedení zákona si nevyžádá žádného nákladu a částka, která státní pokladně ujde na kolkovném a na dávce za úřední úkony, bude vzhledem k důležitosti a významu tohoto zákona celkem bezvýznamná.

Rozpočtový výbor, uváživ všechny okolnosti s tímto vládním návrhem spojené, přijal vládni návrh zákona o poplatkových a dávkových úlevách při změně jména v předloženém pozměněném znění a doporučuje Prozatímnímu Národnímu shromáždění, aby tuto osnovu v pozměněném znění přijalo.

Prozatímní Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

(¹) žádosti československých státních občanů za povolení změny neslovanského nebo neslovansky znějícího jména na slovanské podléhají jen kolkovému poplatku 5 Kčs z každého archu.

(²) Za povolení takové změny se nevybírá dávka za úřední úkony ve věcech správních.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a pozbývá jí dnem 31. prosince 1946. Provedou jej ministři financí a vnitra, na Slovensku příslušní pověřenci.