Ti z nás, kteří prošli nepopsatelnými hrůzami německých koncentračních táborů a věznic až k umírní, vykřikovali posledním svým dechem neochvějnou víru ve vítězství republiky a současně starost o budoucnost svých nejdražších. Jejich víra se naplnila, svou krví a svými životy zaplatili naši svobodu a naše štěstí.

Jak je samozřejmé, že my všichni přebíráme na sebe onu starost o osudy jejich žen a dětí, která je tak oprávněně rozechvívala v posledních chvílích.

Nejkrásnější mohyly, pamětní desky a věnce nenasytí. Nejupřímnější slova vděčnosti a útěchy nenahradí dětem zabité otce a vdovám umučené muže. Nemůžeme splácet dluh ženám a matkám, které nám a národu darovaly, to co jejich srdcím bylo nejdražším.

Snad nikdy nedohlédneme velikost, odvaha a hrdost těchto českých a slovenských žen, na jejichž nesmírné bolesti vyrostlo mravní vítězství našeho národa. Jsou prostě našimi dcerami a jejich děti jsou našimi dětmi.

Chceme být přesvědčeni, že bylo vykonáno opravdu všechno, aby jejich hmotné potřeby a tím duševní bezpečnost a klid byly zajištěny při nejmenším tak, jak by to byli učinili jejich otcové a muži.

Podepsaní se táží:

1. zda všem ženám a dětem po umučených, popravených a padlých Češích a Slovácích byly dány aspoň zálohově dostatečné prostředky pro jejich výživu a krytí všech potřeb a jaké částky jednotlivě i v celku byly pro tento účel použity,

2, zda úřady pověřené těmito poukazy a výplatami pracují tak rychle jak vážnost a důležitost tohoto úkolu to vyžaduje a pakliže ne, co bylo učiněno k okamžité nápravě.

Žádáme, aby Prozatímnímu Národnímu shromáždění ihned byla předložena osnova zákona o trvalém a dostatečném zaopatření pozůstalých po národních mučednících a po hrdinech padlých za osvobození státu.