Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Přednosta poručenského soudu (v tomto zákoně dále "soud") může pověřiti hromadným poručenstvím:

1. okresní péči o mládež pro obvod, na který se vztahuje její působnost, nebo

2. okres pro obvod soudu, nebyla-li úkoly hromadného poručenství pověřena okresní péče o mládež, nebo

3. obec pro obvod obce, nebyly-li úkoly hromadného poručenství pověřeny ani okresní péče o mládež ani okres.

(¹) Návrh okresní péče o mládež nebo okresu nebo obce, aby byly pověřeny hromadným poručenstvím, předloží soud se svým návrhem presidentu krajského soudu k předběžnému schválení; jde-li o pověření obce, dotáže se president krajského soudu před rozhodnutím o schválení i na mínění okresního národního výboru.

(²) Schválení budiž odepřeno; nelze-li s jistotou očekávati, že navržená korporace bude plniti úspěšné úkoly hromadného poručenství.

Obce a okresy lze pověřiti hromadným poručenstvím jen, mají-li řádně vybavenou správu péče o mládež.

(¹) Korporace (§ 1), která byla pověřena

hromadným poručenstvím, je nositelem hromadného poručenství.

(²) Nositel hromadného poručenství vykonává je veřejnými poručníky.

Přednosta soudu může po schválení presidenta krajského soudu odníti nositeli hromadného poručenství pověření, vyžaduje-li to zájem poručenců; jde-li o obec; dotáže se president krajského soudu před schválením tohoto opatření na mínění okresního národního výboru.

Soud ustanoví nositele hromadného poručenství poručníkem v těch případech, kdy není vhodné osoby, která by byla ochotna přijmouti poručenství, nebo je-li nutné, aby se hájila účinně práva a zájmy poručencovy.

(¹) K návrhu nositele hromadného poručenství může president krajského soudu, vyslechna přednostu soudu, naříditi, aby byl nositel pověřen poručenstvím nad všemi nemanželskými dětmi, které se v jeho obvodu narodí, dokud nebudou míti řádného zákonného zástupce.

(²) President krajského soudu dá takové pověření vyhlásiti v obvodu nositele hromadného poručenství způsobem v místě obvyklým, oznámí je zemskému národnímu výboru a ten zařídí, aby o něm byly vyrozuměny osoby a ústavy uvedené v odstavci 3.

(³) Porodní asistentky, porodní ústavy, nemocnice a podobné ústavy jsou povinny oznamovati nositelům hromadného poručenství narození nemanželských dětí do 24 hodin.

(¹) Soud může nositele hromadného poručenství ustanoviti též jen spoluporučníkem.

(²) Jsou-li pro to zvláštní důvody, zvláště že poručník nemůže řádně obstarati jednotlivé úkony, může soud přenésti na nositele hromadného poručenství i jen jednotlivá práva a povinnosti poručníkovy, zejména dozor, vymáhání výživného nebo podpor, zjištění bydliště nebo pobytu nemanželského otce, vyhledávání příbuzných a vyšetřování státní nebo domovské příslušnosti.

(³) Nositel hromadného poručenství může býti podle potřeby ustanovován i opatrovníkem nezletilého pro úkon.

Nositel hromadného poručenství musí dbáti, aby každý nezletilec měl zákonného zástupce. K příkazu soudu je povinen konati vyhledávání, jehož je třeba ke zřízení poručenství a k ustanovení způsobilého poručníka, a předložiti návrhy soudu co nejdříve. Náleží mu vykonávati i neodkladné úkony poručníkovy, dokud poručník nemůže začíti svou činnost.

(¹) Nositel hromadného poručenství dohlíží na činnost poručníků a opatrovníků nezletilých svého obvodu; dohlíží i na to, aby nezletilci pod otcovskou mocí nebyli zanedbáváni ve výživě a výchově a aby jejich jmění nebylo ohroženo nepořádnou správou.

(²) Nositel hromadného poručenství si vyžádá pomoc orgánů veřejné správy, jde-li o důležitý zájem soudního chráněnce, zejména o jeho výživu, výchovu a zdravotní stav.

(¹) Nositel hromadného poručenství ustanoví veřejnými poručníky osoby, které jsou plně způsobilé k poručenství a o kterých možno podle jejich vzdělání, zaměstnání a životních zkušeností očekávati, že budou úkoly veřejného poručníka úspěšně plniti. Přijetí funkce veřejného poručníka je dobrovolné.

(²) K ustanovení veřejného poručníka je třeba souhlasu soudu, v jehož obvodu nositel hromadného poručenství působí.

(³) Proti rozhodnutí, kterým byl souhlas odepřen, může podati nositel hromadného poručenství ve lhůtě 15 dnů od doručení stížnost k presidentu krajského soudu; ten rozhodne s konečnou platností.

(⁴) Je-li veřejných poručníků několik, budiž působnost mezi ně rozdělena způsobem, který určí nositel hromadného poručenství v dohodě se soudem.

(⁵) Ustanovení veřejného poručníka bude uveřejněno nositelem hromadného poručenství v Úředním listě a podle potřeby i v jiných listech a k jeho návrhu vyhlášeno soudem na soudní desce.

(¹) Veřejný poručník vykoná u soudu slib, že bude řádně plniti úkoly uložené mu právními předpisy. Slib tento platí i jako slib podle § 205 občanského zákoníka.

(²) Vykonání slibu budiž soudem potvrzeno na legitimaci (§ 13).

(¹) Při svém ustanovení obdrží veřejný poručník od nositele hromadného poručenství legitimaci, kterou se podle potřeby prokáže při výkonu své funkce, poučení o právech a povinnostech poručníkových a poučení pro výkon úkolů veřejného poručníka, uvedených v §§ 15 až 22. Legitimaci je povinen při zániku své funkce nositeli vrátiti.

(²) Vykonávaje své povinnosti je veřejný poručník chráněn podle ustanovení trestního zákona, daných k ochraně orgánů veřejné moci.

Při výkonu poručenství a spoluporučenství, jednotlivých úkonů poručenských a opatrovnictví nezletilého pro úkon, které byly svěřeny , nositeli hromadného poručenství (§§ 6 až 8), řídí se veřejný poručník předpisy platnými pro poručníky a opatrovníky.

Veřejnému poručníku náleží spolupůsobiti při uplatňování nároků matčiných podle §§ 167 a 168 občanského zákoníka.

(¹) Veřejný poručník je povinen poručence svého obvodu občas navštěvovati a přesvědčiti se při tom o jejich osobních a majetkových poměrech. Dbá, aby poručníci plnili své povinnosti a aby nepřekročovali svá oprávnění, nýbrž se v případech zákonem určených dožadovali souhlasu soudu.

(²) Shledá-li veřejný poručník, že poručníci zanedbávají své povinnosti, oznámí to soudu, je-li třeba, aby soud ihned zakročil; jinak upozorní zákonného zástupce na závady a dohlédne, aby došlo včas k nápravě.

(¹) Veřejný poručník je poradcem poručníků pro výkon jejich úřadu a pro styk se soudy nebo úřady.

(²) Nemajetným nezletilcům a jejich zákonným zástupcům pomáhá při sepisování podání, jich předkládání soudům nebo úřadům, při opatřování dokladů a pod.; za tuto činnost nesmí ani žádati ani přijmouti odměnu. Prostředkuje peněžní a jiné věcné výpomoci pro nemajetné nezletilce a umisťování nezletilců do cizí péče nebo do léčebných a jiných ústavů.

Veřejný poručník je povinen zjišťovati případy, kdy jsou nezletilci vydáni mravní zkáze, kdy se rodiče nebo zákonní zástupci nestarají o jich výživu nebo výchovu, kdy je jmění nezletilců ohroženo nepořádnou správou nebo kdy se rodiče, zákonní zástupci nebo jiné osoby žijící s nezletilcem ve společné domácnosti dopouštějí činů, které mohou míti naň nepříznivý vliv, a dávají tím důvod k zakročení; zjištěné závady buďtež oznámeny soudu.

(¹) Veřejný poručník je povinen dbáti toho, aby se nezletilcům svěřeným jeho péči nebo dozoru dostalo potřebné sociální a zdravotní péče.

(²) Dohlédne zvláště, zda mají zapotřebí lékařského ošetření, po případě pravidelného lékařského dozoru, a učiní potřebné opatření.

(³) Je-li toho třeba, zvláště ke zjišťování příčin nedostatečných výsledků výchovy a nepříznivého zdravotního stavu a k vyšetřování prostředí, v kterém dítě žije, použije veřejný poručník pomoci poraden pro matky a děti, škol, zdravotních, výzkumných a podobných ústavů a jiných zařízení péče o mládež.

Veřejní poručníci nejsou oprávněni přijímati při výkonu své funkce peníze ani cenné papíry pro své svěřence, jejich rodiče nebo pěstouny. K tomu je oprávněn jedině nositel hromadného poručenství a ten hodnoty vyúčtuje.

Styk veřejného poručníka se soudem je přímý a podle povahy věci ústní nebo písemný. Veřejný poručník je oprávněn nahlížeti do poručenských a opatrovnických spisů a činiti z nich opisy nebo výpisy.

K příkazu soudu podává veřejný poručník o osobních a majetkových poměrech nezletilců svěřených jeho dozoru jednotlivé nebo pravidelné písemné zprávy; jinak je povinen zachovati o nich naprostou mlčenlivost.

Ten, u koho jsou umístěni nezletilci svěření péči nebo dozoru veřejného poručníka, je povinen dáti mu žádaná vysvětlení, dovoliti přístup k těmto nezletilcům a prohlídku místností pro ně určených a je na jeho vybídnutí předvésti k soudu, k úřadu nebo k lékaři.

Tam, kde je podle povahy případu toho potřebí, dohodnou se veřejní poručníci o postupu s dozorčími důvěrníky vykonávajícími dozor podle předpisů o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských. Také nositel hromadného poručenství dohlíží, aby opatření veřejných poručníků byla v souladu s opatřeními dozorčích důvěrníků.

Je-li nositel hromadného poručenství zároveň pomocným zařízením pro soudní péči o mládež, možno veřejných poručníků užíti i k předepsanému spolupůsobení v trestním soudnictví nad mládeží.

(¹) Neodstraní-li nositel hromadného poručenství závady, jichž nápravy se domáhá ten, kdo se pokládá za stižena postupem veřejného poručníka, lze podati stížnost k soudu.

(²) Soud může, nevyčkávaje stížnosti, k návrhu nebo z moci úřední změniti opatření veřejného poručníka nebo nositele hromadného poručenství nebo až do svého rozhodnutí výkon opatření zastaviti.

Soud je povinen odstraňovati závady v činnosti veřejných poručníků jich vhodným poučováním a přesvědčovati se, zda svědomitě plní své povinnosti. Shledá-li závady, upozorní na ně nositele hromadného poručenství, a není-li zjednána náprava, zemské ústředí péče o mládež, jde-li o okresní péči o mládež, anebo nadřízený dozorčí orgán, jde-li o svazek územní správy.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 8. listopadu 1945 a platí v zemích České a Moravskoslezské; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.

Vládním nařízením ze dne 16. prosince 1938, č. 334 Sb., byly vydány podrobné předpisy o hromadném poručenství. Úkoly nositelů hromadného poručenství, totiž okresních péčí o mládež, okresů a obcí, byly tu účelně rozvinuty, bylo zejména umožněno všeobecné pověření nositelů poručenstvím nad nemanželskými dětmi a byl upraven podrobně výkon hromadného poručenství t. zv. veřejnými poručníky a poměr nositele hromadného poručenství a veřejných poručníků k poručenskému soudu.

Touto úpravou byl vykonán značný krok ke zdokonalení péče o mládež a k úlevě a k podpoře poručenského soudu při výkonu jeho úkolu. Úprava navázala na ustanovení § 208 obč. zákona ve znění I. dílčí novely a na nařízení z 24. června 1916, č. 195 ř. z.

Podle čl. 2 ústavního dekretu presidenta republiky ze dne 3. srpna 1944 (č. 30/1945 Sb.) jsou z dalšího užívání vyloučeny předpisy práva rodinného, vydané v době nesvobody; ustanovení to nabylo účinnosti dnem 8. listopadu 1945. To platí i o vládním nařízeni č. 334/1938 Sb., ježto ustanovení o hromadném poručenství náleží nepochybně do oboru práva rodinného.

Ustanoveni uvedeného nařízení se ovšem nepříčí nikterak znění nebo demokratickým zásadám československé ústavy a hlavní příprava jeho spadá zpět do doby přede dnem 29. září 1938. Ježto se tento právní institut v praxi osvědčil a je v zájmu soudnictví i v zájmu sociální péče o mládež, aby byl nadále zachován, je potřebí, vzhledem ke slavnému znění čl. 2 cit. ústavního dekretu, aby vyplněna byla mezera, která by vznikla tím, že by se vládního nařízení nemohlo dále užívati, a to se může nejsnáze státi tím, že se obsah cit. vládního nařízení vyhlásí jako nová norma.

Této příležitosti možno ovšem užíti k tomu, aby bylo nařízení systematicky uspořádáno, provedeny některé drobnější změny a doplňky a úprava textová. Vládní návrh se vědomě vyvaroval jakékoli vážnější reformy, o které by se dalo uvažovat teprve po zásadním vyřešení všech otázek sociální a zdravotní péče, a zejména organisačních otázek péče o mládež. Vyčkávati však vyřešení těchto problémů není možno, ježto by došlo k závadám a poruchám ve výkonu poručenského soudnictví na škodu poručenců, jestliže by se měl výkon hromadných poručenství na neurčitou dobu zastaviti.

V příčině změn a doplňků, vesměs menšího významu a dosahu, poukazuje se na vysvětlivky k jednotlivým ustanovením.

Místní působnost nařízení č. 384/1938 Sb. se vztahovala na oblast zemí České a Moravskoslezské, je proto i působnost tohoto zákona takto obmezena, ovšem bude nová úprava platit i v pohraničním území obou zemí.

Provedení zákona si nevyžádá žádných zvýšených nákladů.

K jednotlivým ustanovením:

V bodě č. 1 byl odkaz na stanovy vypuštěn, ježto dostačí podmínka, že jde o obvod, na který se vztahuje působnost okresní péče o mládež. K podmínce, aby stanovy vyhovovaly platným směrnicím, se přihlíží při jich schvalování a není proto třeba zvláštního poukazu na směrnice.

Zmínka o poručencích mohla býti v bodě 1 vypuštěna, ježto přestává rozlišování mezi českými a německými okresními péčemi o mládež a jejich působností jednak pro české, jednak pro německé poručence, které měla původní úprava na mysli.

Z téhož důvodu byla vypuštěna podobná zmínka v bodě č. 3.

V odstavci 1 byla provedena malá změna potud, že se vyjádření okresního úřadu (okresního národního výboru) vyžaduje jen, má-li býti hromadným poručenstvím pověřena obec. Při pověřování okresních péčí o mládež, které má zákon na mysli jako případ pravidelný, není takové potřeby, nebot' tu nejde o svazek územní správy.

Doporučuje se, aby bylo na tomto vhodném místě výslovně vyjádřeno, že okresní péče o mládež nebo okres nebo obec, pověřené hromadným poručenstvím, jsou nositeli hromadného poručenství. Věta prvá dosavadního § 4 se tím stává postradatelnou. Také věta druhá dosavadního § 4 nebyla převzata, ježto ustanovení správně náleží do souvislosti ustanovení § 7 o všeobecném pověření nositele poručenstvím nad nemanželskými dětmi jeho obvodu, vzhledem k potřebě, aby osoby a ústavy uvedené v odstavci 3 § 7 byly o tomto všeobecném pověření neprodleně vyrozuměny.

V novém odstavci 2 dochází výrazu zásadní ustanovení uvedené v úvodu dosavadního § 13.

Změna je důsledkem změny provedené v § 2.

Dosavadní §§ 6 a 8 byly sloučeny v jediné ustanovení.

V odstavci 1 bylo k zamezení pochybností výslovně vyjádřeno, že jde o poručenství nad nemanželskými dětmi, které se v obvodu nositele hromadného poručenství narodí.

Pokud jde o změnu v odstavci 2, poukazuje se na důvody k § 4.

Ustanovení bylo vypuštěno. Sloučení obou činností dotčených v odstavci 1 se ukázalo v praxi neproveditelným a naráží na organisační obtíže. Na soulad při postupu veřejného poručníka při výkonu hromadného poručenství a dozorčího důvěrníka při výkonu dozoru, jde-li o poručence, kteří jsou zároveň dětmi v cizí péči nebo dětmi nemanželskými, je pamatováno při vymezení úkolů veřejného poručníka (§ 24).

Ustanovení odstavce 2 bylo ve vhodné úpravě přesunuto do části třetí jako samostatný § 25.

Bylo převzato ustanovení dosavadního § 11; v odstavci 2 bylo jako činnost, kterou možno přenésti, připojeno i vyšetření státní příslušnosti poručence. Předpis o možnosti ustanovit nositele hromadného poručenství opatrovníkem nezletilého pro úkon byl zařaděn jako samostatný odstavec 3.

Znění dosavadního § 12 bylo účelně zkráceno; podrobnosti náleží k ustanovením o úkolech veřejných poručníků.

Bude často potřebí, aby se nositelé hromadného poručenství, má-li se dohled na zákonné chráněnce a zákonné zástupce a vůbec provádění úkolů hromadného poručenství setkati se žádoucím úspěchem, mohli obraceti na orgány veřejné správy (na př. národní výbory, školskou správu, bezpečnostní orgány, orgány tělovýchovné) se žádostí o pomoc, ať je potřebí informací či naléhavých opatření. Podkladem pro to bude nové ustanovení odstavce 2. Možno poukázati na to, že již dosavadní § 20 odst. 3 umožňoval, aby si veřejný poručník v zájmu poručence vyžádal spoluúčast správ škol nebo orgánů samosprávných. Podobné oprávnění bylo vyjádřeno ostatně i v dosavadním § 27, větě 2.

Byl tu převzat v podstatě dosavadní § 14. V úvodu došlo výrazu, že veřejné poručníky ustanovuje nositel hromadného poručenství. Do této souvislosti náleží i prvé dva odstavce dosavadního § 15. Způsob rozdělení působnosti několika veřejných poručníků byl ponechán dohodě nositele hromadného poručenství se soudem.

Ustanovení věty 2 dosavadního § 14 nebylo převzato, ježto při okresních péčích o mládež je snaha ustanovovati veřejnými poručníky stálé zaměstnance u jiných nositelů hromadného poručenství pak možno ponechati výběr veřejných poručníků plně úvaze nositele, neboť tu jde o okresy nebo o větší obce a možno předpokládati (srv. též § 3), že i tu budou veřejnými poručníky ustanovováni stálí zaměstnanci těchto veřejných korporací.

Přejímají se odstavce 3 a 4 dosavadního § 13.

Znění dosavadního § 16 bylo v podstatě převzato; zařaděno sem bylo i ustanovení dosavadního § 29, odst. 4. Bylo připojeno nové ustanovení, které propůjčuje veřejnému poručníku trestněprávní ochranu při výkonu jeho funkce. Ježto jsou veřejní poručníci v případech, kdy je nositelem hromadného poručenství svazek územní správy, chráněni jako orgány veřejné moci již jako orgány těchto svazků, propůjčuje se tu trestněprávní ochrana nově toliko veřejným poručníkům okresních péčí o mládež. Ochrana je odůvodněna; jde o úkony, jichž provádění jinak - jako hlavně dozor nad poručníky - náleží poručenskému soudu.

Jiným orgánům okresních péči o mládež, totiž dozorčím důvěrníkům podle vl. nařízení č. 29/1930 Sb., byla ustanovením § 13, odst. 3 cit. nařízení tato trestně-právní ochrana přiznána již dříve. Ochranu tuto propůjčuje pomocným zařízením pro soudní péči o mládež i § 58, odst. 2 zákona č. 48/1931 Sb.

V dosavadní části čtvrté je upraven převážně výkon dohlédacího oprávnění nositele hromadného poručenství. Ježto veřejný poručník vykonává mimoto i jednotlivá poručenství, spoluporučenství, provádí jednotlivé úkony poručníka nebo opatrovníka a konečně i opatrovnictví nezletilého pro úkon, byly-li tyto úkoly nositeli svěřeny, je vhodné vysloviti v úvodu těchto ustanovení, že je veřejný poručník povinen říditi se tu předpisy platnými pro poručníky a opatrovníky.

Ježto dosavadní část třetí (§§ 13 až 16) a čtvrtá (§§ 17 až 30) obsahují jen podrobnější ustanovení k části druhé, doporučuje se, aby tyto předpisy byly sloučeny v jedinou část třetí.

Ustanovení toto mělo na mysli zájem, aby veřejný poručník, který jednak dohlíží na poručníky, jednak vykonává jednotlivá poručenství, která byla nositeli hromadného poručenství podle potřeby svěřena, měl evidenční podklad pro svou činnost. Ježto se však u nositelů hromadného poručenství jejich sociální úkoly prostupují a jsou u okresních péčí o mládež vedle hromadného poručenství předmětem jejich působnosti i dozor na děti v cizí péči, výkon úkolů uložených okresním péčím o mládež jako pomocným zařízením soudní péče o mládež v trestním soudnictví nad mládeží a konečně i sociální případy z jejich ostatní statutární činnosti, a podobně je i u veřejných svazků u téhož subjektu pravidelně soustředěno více různých oborů péče o mládež, je nasnadě zájem, aby evidence všech těchto případů byla společná.

Je účelné, aby zásadní uspořádání evidence bylo ponecháno nositelům hromadného poručenství a bylo prováděno podle získaných praktických zkušeností, po případě i podle pokynů činitelů, kteří jsou nositelům hromadného poručenství organisačně nadřazeni. Proto se doporučuje, aby bylo ve vládním nařízení upuštěno od podrobnějších pokynů pro vedení evidence a aby byl dosavadní § 18 vynechán.

V odstavci 1 byla převzata v podstatě ustanovení dosavadního § 20, odst. 1 a § 12, odst. 1, věty druhé; od specifikace povinností poručníků, na jichž zachovávání má veřejný poručník dohlížeti, tu bylo upuštěno, ježto o závadách ve výživě, výchově a správě jmění má ustanovení další § 18. V odstavci 2 byl převzat dosavadní § 22.

Zde byl převzat s malými změnami dosavadní § 23.

Jako další paragraf bylo připojeno ustanovení dosavadního § 24, odst. 2, které bylo vhodně doplněno podrobnějšími ustanoveními dosavadního § 12, odst. 2.

Zde byla jednak zásadně vyjádřena povinnost veřejných poručníků dbáti o sociální a zdravotní péči pro své svěřence, jednak byly připojeny podrobnější předpisy z dosavadního § 20, odst. 2 a § 21, odst. 2.

Byl převzat dosavadní § 25, odst. 2. Ustanovení odstavce 1 bylo vynecháno, ježto vedle poučení veřejného poručníka, které obdrží s legitimací podle § 13, není vydávání směrnic potřebí.

Přejímá se s malou změnou ustanovení dosavadního § 27 a připojuje se nově oprávnění veřejného poručníka nahlížeti do spisů soudních a činiti si opisy nebo výpisy.

Přejímá se pozměněné ustanovení dosavadního § `28. Není totiž třeba, aby byly požadovány každoroční písemné zprávy, ježto se tyto stávají po případě příliš schematickými a negativních zpráv není potřebí; dostačí, jestliže bude dáno soudu oprávnění, aby si vyžádal zprávy podle potřeby. Veřejný poručník má požívati důvěry a tuto si ovšem musí zasloužiti svědomitým výkonem své funkce; je důsledné, že má zachovati o soukromých poměrech, které zjistí, přísnou mlčenlivost. Ustanovení § 22 bylo v tom směru doplněno.

Podstatný obsah dosavadního § 9, odst. 1 a § 19 byly tu shrnuty v jediné ustanovení.

Ustanovení odstavce 1 dosavadního § 29 bylo vynecháno vzhledem k vypuštění dosavadního § 18. Předpisy o dohledu soudu na činnost veřejného poručníka byly v podstatě převzaty.

K ustanovením části čtvrté:

Není třeba přejímati dosavadní §§ 31 a 32, ježto tu jde o právní skutečnosti, které nastaly a nijak se nemění.