Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto záhoně.:

(1) Pro řízení ve sporech o popření nebo o uznání manželského původu dítěte platí zásada vyhledávací, zejména v těchto směrech;

1. Prvý rok se nekoná;

2. soud vyšetří skutkový základ sporu z úřední povinnosti úplně a podle pravdy, nejsa ani co do skutečností ani co do průvodních prostředků obmezen na údaje a návrhy stran; o skutečnostech stranami nepřednesených a o důkazech jimi nenabídnutých, kterých se má užíti z úřední povinnosti, buďtež však strany slyšeny;

3. předpisy o právních následcích pojících se k tornu, že se strana opominula vyjádřiti o skutkových tvrzeních nebo o listinách, neplatí; rovněž neplatí předpisy o právních následcích uznání žalobního nároku vzdání nebo doznání. Jaký význam má soudní doznání; posoudí soud podle § 272 c. ř. s.;

4. nedostaví-li se jedna strana k jednání, nenastanou zákonné následky zmeškání. I když se ta neb ona strana k jednání nedostaví, lze je provésti a v něm pokračovati. Bude-li jednání odročeno, budiž k němu obeslána i strana, která předchozí rok zmeškala;

5. v odvolacím řízení mohou býti uplatňovány skutečnosti a nabízeny důkazy, které před soudem první stolice nebyly předneseny. Zásady uvedené pod č. 2 a 3 platí i v řízení odvolacím. Odvolací soud projedná a rozhodne spor, nejsa obmezen odvolacími návrhy stran.

(2) Ve sporech z rodinného práva jsou strany, svědci, dítě, o jehož původ jde, a uzná-li to soud za nezbytné, i jiné osoby povinni, pokud je toho třeba k zjištění původu, podrobiti se vyšetření po stránce dědičnosti, zvláště jsou povinni trpěti odnětí krve k provedení krevní zkoušky. Zdráhá-li se některá z jmenovaných osob bez náležitých důvodů tak učinit, může býti užito přímého donucení, zvláště může býti nařízeno nucené předvedení za účelem vyšetření. O důvodnosti zdráhání rozhodne soud usnesením. Proti usnesení, kterým soud prohlásí zdráhání za bezdůvodné, může podati rekurs ten, kdo má býti vyšetřen, proti usnesení, kterým soud uzná zdráhání za důvodné, může podati rekurs strana.

(3) Ustanovení o tom, proti komu se podává žaloba, kterou se odporuje manželskému původu dítěte, o soudní příslušnosti a o řízení v těchto sporech, platí také pro spory o bezúčinnost legitimace dodatečným sňatkem rodičů.

(1) Řízení v zahájených a dosud pravomocně neskončených sporech o určení pokrevního původu nemanželského dítěte, jakož i v zahájených a dosud pravomocně neskončených sporech o popření manželského původu dítěte, v kterých podal žalobu státní zástupce, soud, u kterého je věc, usnesením zastaví; útraty se navzájem zruší. Stejně platí o řízení k pozření manželského původu dítěte, zahájeném po jeho smrti na návrh státního zástupce.

(2) Do řízení v zahájených a dosud pravomocně neskončených sporech o popření manželského původu dítěte, jakož i ve sporech o bezúčinnost legitimace dodatečným sňatkem rodičů vstupuje místo žalovaného dítěte opatrovník k obhájení manželského původu dítěte; ustanoví jej soud, u kterého je věc.

(3) Žalobu o popření manželského původu dítěte nelze ve sporech zahájených před účinností tohoto zákona a dosud pravomocně neskončených zamítnouti proto, že nebyla dodržena popěrná lhůta § 158 obč. zák., byla-li žaloba podána včas podle ustanovení platných v době podání žaloby.

Použivatelnost předpisů upravujících věci, které upravuje tento zákon, se zrušuje.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem. 8. listopadu 1945 a platí v zemích České a Moravskoslezské; provede jej ministr spravedlnosti.

Podle čl. 1, odst. 2 ústavního dekretu presidenta republiky ze dne 3. srpna 1944 o obnovení právního pořádku č. 30/1945 Sb. nejsou předpisy vydané v oblasti československého právního řádu v době nesvobody součástí československého právního řádu. Ustanovení čl. 2, odst. 1 pak sice po přechodnou dobu, jejíž uplynutí ustanoví zákon (čl. 2, odst. 2), přikazuje užívati i oněch předpisů z doby nesvobody, které se nepříčí svým obsahem znění nebo demokratickým zásadám československé ústavy (ústavní listiny, jejích součástek a zákonů ji měnících a doplňujících, vydaných do 29. září 1938), vylučuje však z užívání předpisy z oborů soudního práva trestního, soudního řízení trestního, práva osobního s práva rodinného, pokud pocházejí z doby nesvobody.

Předpisy z oboru rodinného práva, Vydanými v době nesvobody, jsou nepochybně i předpisy nařízení o přizpůsobení předpisů rodinného prává ze dne 6. února 1943, Říš. zák. I, str. 80, Věst. ř. prot. str. 19, pokud jimi byla změněna ustanovení občanského zákoníka o domněnce manželského zrození (§ 138), o domněnce nemanželského původu (§ 155, odst. 2, § 163), dále o legitimaci k popření manželského původu a o podmínkách a způsobu tohoto popírání [§§ 156 až 159 a)]. Podle ústavního dekretu o obnovení právního pořádku nebude tedy už možno užívat předpisů §§ 3 až 5 cit. nařízení o přizpůsobení předpisů rodinného práva a místo nich obživnou zase původní ustanovení občanského zákoníka, platná před cit. nařízením. Nařízení o přizpůsobení předpisů rodinného práva obsahuje však vedle toho i některé předpisy další. Nehledíc k ustanovením § 7, odst. 3 a 4, která u nás nebyla praktická, a k ustanovením přechodným (§ § 8 a násl.), která pozbyla významu, jsou to ustanovení povahy procesní, zař oděná v § 6 a § 7, odst. 1 a cit. nařízení. Ona z nich, která pro řízení ve sporech o rodový původ reklamují platnost zásady vyhledávací nebo poskytují právní podklad k vynucení odnětí krve za účelem vyšetření po stránce dědičnosti, byla obsažena již ve vládním nařízení ze dne 7. května 1941, č. 180 Sb., které bylo pak až na nepatrné výjimky zrušeno vládním nařízením ze dne 2, března 1943, č. 61 Sb. (zrušena byla tehdy i jeho ustanovení o žalobách na určení pokrevního původu).

Situace je dnes tedy taková, že v oboru látky upravené nařízením o přizpůsobení předpisu rodinného práva platí stará ustanovení občanského zákoníka o odporování manželskému původu dítěte, ale vedle toho z nařízení o přizpůsobení předpisů rodinného práva se zřetelem na čl. 2, odst. 1 ústavního dekretu o obnovení právního pořádku zatím i ony předpisy povahy procesní, které nelze přímo podřaditi pod pojem předpisů rodinného práva a které se nepříčí svým obsahem znění nebo demokratickým zásadám naší ústavy. Mezi hmotněprávními a formálněprávními předpisy nařízení o přizpůsobení předpisů rodinného práva je tu asi obdobný poměr jako mezi hmotněprávními předpisy občanského zákoníka o rozvodu a rozluce na jedné a předpisy dvorského dekretu ze dne 23. srpna 1819, č. 1595 sb. zák. soud., a ministerského nařízení ze dne 9. prosince 1897, č. 283 ř. z., o řízení ve sporech manželských, na druhé straně.

S vyhledávací zásadou ve sporech o rodový původ počítal již vládní návrh jednotného civilního řádu soudního, který byl předložen v roce 1937 Národnímu shromážděni, a je třeba učiniti opatření, aby tato zásada platila bez přerušení až do uzákonění řečeného návrhu i potom, až již nebude lze s hlediska čl. 2 ústavního dekretu o obnovení právního pořádku vůbec užívati příslušných ustanovení nařízení o přizpůsobení předpisů rodinného práva. Proto, přítomná osnova - podobně jako vl. pař. č. 180/1941 Sb., které je ovšem také normou z doby nesvobody - anticipací ustanovení vládního návrhu jednotného civilního řádu soudního zavádí pro spory o uznání a popření manželského původu vyhledávací zásadu. Zároveň však dává osnova z důvodů účelnosti po vzoru vládního nařízení č. 180/1941 Sb. soudu právo vynutiti ve perech z rodinného práva vůbec provedení potřebných důkazů k vyšetření dědičnosti, zvláště provedení krevní zkoušky. S účastí státního zástupce na řízen,'_ ve sporech, o které jde, však osnova nepočítá,.protože určení rodového původu má sice důležitý význam, není však na něm veřejný zájem do té míry, aby do řízení musil být vždy zapojen veřejný orgán, jehož vlastním oborem působnosti je jiná právní oblast.

Ustanovení § 1, odst. 1, pokud mluví o sporech o uznání a popření manželského původu dítěte, má zachytiti netoliko spory podle §§ 158 a 159 obč. zák., nýbrž i spory, kterými má býti najisto postaveno, že dítě je manželské, třebas se narodilo před 180. dnem od uzavření sňatku a manžel odporoval jeho manželskému původu podle § 156 obč. zák., nebo třebas se narodilo po uplynutí 300 dnů po smrti manžela nebo po rozluce (§ 138 obč. zák.) nebo po rozvodu (dvorský dekret ze dne 15. června 1835, č. 39 sb. zák. soud.). Ale patří sem i spory, zda nastala t. zv. legitimace ex lege podle § 160 obč. zák., t. j. zvláště spory, kterými se uplatňuje, že dítě by nebylo možno považovati za manželské, ani kdyby pocházelo z manželství, které by nebylo postiženo vadami uvedenými v § 160 obč. zák.; pokud se však některé otázky t. zv. legitimace ex lege dosud vyřizovaly řízením nesporným (srv. čl. XVI, odst. 2 uvozovacího zákona k jurisdikční normě), nenastane změna. Konečně náleží pod § 1, odst. 1 i spory, kterými se manželský původ dítěte popírá nepřímo tím, že se tvrdí, že matkou dítěte ve skutečnosti nebyla provdaná žena, která je jako matka v rodné matrice zapsána (srv. na př. rozhodnutí Sb. n. s. č. 4588).

Obsahově je § 1, odst. 1 osnovy z největší části převzat z § 636 osnovy civilního řádu soudního, jenže se ovšem nemohl spokojiti odkazem na příslušná ustanovení osnovy o řízení manželském, nýbrž vytýká podrobně podle zásad obsažených v §§ 621, 622 a 628 osnovy c. ř. s., v čem bude záležeti uplatnění t. zv. vyhledávací zásady ve sporech o uznání nebo popření manželského původu dítěte. Jinak se kryje v podstatě s § 1, odst. 1 vl. nař. č. 180/1941 Sb.

Ustanovení § 1, odst. 2, které je v jádře převzato z § 1, odst. 2 vl. nař. č. 180/1941 Sb., je třeba, má-li se náležitě uplatniti vyhledávací zásada vyslovená v § 1, odst. 1. Ustanovení toto, které se i v praxi zatím osvědčilo, nemá platit jen ve sporech, o kterých ustanovuje odstavec 1, nýbrž ve všech sporech z rodinného práva, zvláště také ve sporech o neplatnost, rozluku nebo o rozvod manželství, jakož i ve sporech o uzrání nemanželského otcovství. Rozšíření okruhu osob, které jsou povinny podrobit se vyšetření, je odůvodněno praktickými zkušenostmi; leckdy je zapotřebí vyšetřit např. nedospělé sourozence dítěte, o jehož původ jde, i jiné osoby, které vzhledem k § 320, č. 1 c. ř. s. nemohou být k řízení přibrány jako svědkové.

Ke sporům o popření manželského původu dítěte náleží vlastně také spory o bezúčinnost legitimace per subsequens matrimonium (§ 161 obč. zák.), které se zpravidla opírají o tvrzení, že muž, který uzavřel manželství s nemanželskou matkou a dítě uznal za své dítě nemanželské (zvláště zápisem do matriky podle § 164 obč. zák. a dekretu dvorské kanceláře ze dne 21. října 1813, č. 16.350), ve skutečnosti nemanželským otcem dítěte není. Podobnými spory se musila judikatura dost často zabývati i dříve (srv. na př. rozhodnutí Gl. U. n. ř. č. 331, 5308, dále Sb. n. s. 5166, 17.094). Judikatura nejvyššího soudu otázky těmito spory souvislé (zvláštní otázky věcné příslušnosti soudu a pasivní legitimace) rozřešila zcela spolehlivě. Výslovné ustanovení 1, odst. 3, jež podle vzoru někdejšího § 1., odst. 3 vl. nař. č. 180/1941 Sb. vlastně jen kodifikuje závěry, ke kterým judikatura nejvyššího soudu dospěla, není tedy snad nezbytné, ale třeba je považovati za vhodné. Do rámce osnovy ustanovení takové dobře zapadá. Navržené znění se neobmezuje na to, aby vytklo, že v těchto sporech bude platit vyhledávací zásada ve smyslu § 1, odst. 1 a 2 osnovy, nýbrž vyslovuje také, že příslušným bude krajský soud (§ 50, odst. 2, č. 1 j. n.) a že pasivně bude legitimován opatrovník k obhájení manželského původu (obdoba § § 158, 159 obč. zák.). Naproti tomu se ovšem na tyto spory nebudou vztahovati předpisy občanského práva o lhůtách k popření manželského původu dítěte. Aktivní legitimaci bude třeba přiznati jak dítěti, tak legitimujícímu otci, nikoliv však jiným osobám (obdoby § 159. obč. zák. by se tu přímo užíti nedalo).

Návratem k rodinnému právu platnému před dobou nesvobody ztrácejí svůj podklad žaloby o určení pokrevního původu nemanželského dítěte, s kterými počítalo jak původně vl. nař. č. 180/1941 Sb., tak později nařízení o přizpůsobení předpisů rodinného práva. Proto se v odstavci 1 navrhuje potřebné opatření pro spory o těchto žalobách zahájené a dosud pravomocně neskončené. Soud kterékoliv stolice, u kterého je právě věc, řízení zastaví a útraty navzájem zruší, jak to nejlépe odpovídá povaze věci. Stejné opatření učiní soud v zahájených a dosud pravomocně neskončených sporech o popření manželského původu, ve kterých podal žalobu státní zástupce, protože jeho žalobní legitimace zaniká. žalobní práva státního zástupce bylo na žalobním právu otce dítěte zcela nezávislé a netřeba proto pamatovati na to, aby místo státního zástupce vstoupil do sporu někdo jiný. Konečně bude nutno zastavit i nesporné řízení, v kterém se k návrhu státního zástupce rozhodovalo o popření manželského původu po smrti dítěte.

Podle nařízení o přizpůsobení předpisů rodinného práva bylo ke sporu o popření manželského původu legitimováno pasivně samo dítě, o jehož původ jde. Se zřetelem na obnovené znění § 156 obč. zák. se navrhuje převzetí sporu opatrovníkem k obhájení manželského původu dítěte, jak je patrno z odstavce 2. Stejného ustanovení je se zřetelem na § 1, odst. 3 vl. nař. č. 180/1941 Sb. a § 1, odst. 2, č. 1 vl. nař. č. 61/1943 Sb. třeba i pro spory o bezúčinnost legitimace dodatečným statkem rodičů.

Žalobní lhůta k odporu proti manželskému původu dítěte byla podle nařízení o přizpůsobení předpisů rodinného práva jednoroční a počítala se ode dne, kdy žalobce nabyl vedomosti o okolnostech svědčících proti manželskému původu dítěte. Je tedy třeba chránit žalobce aspoň v zahájených a dosud pravomocně neskončených sporech před újmou, která by jim nyní hrozila aplikací původního znění § 158 obč. zák., kde se počítá s žalobní lhůtou toliko tříměsíční, a to počítanou ode dne, kdy žalobce nabyl vědomosti o narození dítěte. To je účelem navrhovaného znění odstavce 3.

Toto ustanovení míří především na předpisy nařízení o přizpůsobení předpisů rodinného práva ze dne 6. února 1943, Říš. zák. I, str. 80, Věst. ř. prot., str. 19.

Shora citovaná nařízení o přizpůsobení předpisů rodinného práva, jakož i vl. nař. č. 180/1941 a č. 61/1943 Sb. platila jenom v zemích České a Moravskoslezské, resp. jen v bývalém t. zv. Protektorátu. Proto bylo třeba obmeziti i rozsah územní platnosti navrhovaného zákona.