Již od dob před prvou světovou válkou domáhají se zemědělci sociálního pojištění, které by je zajistilo pro případ nemoci a stáří. Z nejrůznějších, a to především z politických důvodů, přes různé pokusy, návrhy a uzákoněné normy, které nenabyly účinnosti, se tyto snahy dosud nesetkaly s praktickým úspěchem. Zatím co se dělníci již po dvě desetiletí těší dobrodiním sociálního pojištění, zemědělci - zejména drobní a střední, které pojí s průmyslovým dělnictvem společná touha po lepším a spravedlivějším sociálním řádu čekají marně na uzákonění obdobného sociálního pojištěni i pro sebe. Zemědělci, kteří stejně jako dělnictvo a inteligence nesli v minulých letech pevně ve svém srdci nevyhladitelnou a neúplatnou víru v porážku okupantů a účinně pomáhali k jejich zkáze, doufají, že v osvobozené republice bude jejich přání konečně splněno.

Venkov býval prohlašován za zdroj národního zdraví. Bylo tomu tak dříve, ale nyní je mnoho zjevů, které dokazují, že zdraví venkovských lidí je vážně ohroženo. Slyšíme zprávy lékařů o nebezpečném rozšíření tuberkulosy a jiných nebezpečných nemocí na vsi, slyšíme zprávy o povážlivě zhoršeném zdravotním a tělesném stavu venkovské mládeže. Známe život na vsi a víme, jak v celku neutěšené, ale dnes již neomluvitelné jsou zdravotní poměry venkovského lidu. To nemůže být lhostejné ani ostatním vrstvám obyvatelstva, jimž v mnohém směru jen zdravý zemědělec může dodávat i zdravotně nezávadnou výživu.

Vyčerpávající a těžká práce bez oddechu, zvyšována nedostatkem pracovních sil a nedostatkem technického vybavení selských usedlostí, má nepříznivý vliv na tělesný a zdravotní stav zemědělců, zejména malých a středních. Nedostatek času a hlavně příslovečná selská šetrnost, pramenící z tradiční touhy hospodářů odevzdat svým nástupcům neztenčené a zlepšené grunty a diktované zvláště dřívější permanentní nesociální politikou cenovou, vede zemědělce k tomu, že vyhledávají lékaře jen zřídka a obyčejně, když je již pozdě. Výsledkem je také v důsledku špatného zdraví - předčasné stárnutí, předčasné a náhlé úmrtí, ztenčování národní pracovní síly a i nebezpečné ohrožování zdravého okolí neléčením nemocných. Zdravotní stav venkovských žen je pak ještě horší mužů, jak mohou dosvědčiti venkovští a nemocniční lékaři. Zvláště není o ně náležitě postaráno v době mateřství, při porodu a v šestinedělí. Předčasně zestárlé domkářské a chalupnické ženy jsou veřejnými žalobkyněmi dosavadního stavu. Nejen v zájmu venkovského obyvatelstva, ale i v zájmu celonárodním je naléhavě třeba, aby bylo co nejdříve uzákoněno a uvedeno v život pojištění zemědělců proti nemoci, které by jim poskytlo náležitou léčebnou péči a zvlášť ženám péči v době mateřství.

Další bolestnou otázkou je zajištění zestárlých venkovských hospodářů a hospodyň ve stáří, zejména domkářů a chalupníků. Je známo, jak neúměrné zatížení znamená mnohdy výměnek pro mladého hospodáře a jak často smutný a těžký je život leckterých výměnkářů. I zde může podstatné zlepšeni přinésti jen pojištění pro případ stáří. Dnešní naznačený stav je nadále neudržitelný. Venkovský lid věří v sociální odpovědnost osvobozené republiky a chová naději, že jeho dávné volání po zavedení sociálního pojištění bude neodkladně uskutečněno. Po minulých zkušenostech naslouchá však slibům v tom směru činěných s jistými obavami a bude přesvědčen jen činem. Během velké války přesvědčil se sám o dobrodiní sociálního pojištění dělnického a přeje si, aby obdobné ochrany dostalo se i jemu, zatím se však jen dovídá o nových zlepšovacích úpravách v pojištění ostatních vrstev a čeká proto netrpělivě, kdy bude uzákoněno sociální pojištění zemědělců pro případ nemoci a stáří. V zájmu sociální spravedlnosti a lepšího života na vsi je proto v rámci budování národního pojištění uzákonit s urychlením i sociální pojištění zemědělců. Podklady pro jeho uskutečnění jsou dány. Je třeba jen bez dalších průtahů ukončit nynější jednání tak, aby sociální pojištěni zemědělců vstoupilo v život co nejdříve, nejdéle však začátkem příštího roku 1946.

Poukazujíce na uvedené skutečnosti a potřeby zemědělců, táží se podepsaní:

1. Jsou pánům ministrům ochrany práce a sociální péče, zemědělství a zdravotnictví zplna známy dnešní zdravotní poměry zemědělského lidu a životní poměry výměnkářů?

2. Jsou páni ministři ochotni učiniti vše, čeho je třeba, aby sociální pojištění zemědělců, to jest pojištění proti nemoci a pro případ stáří, bylo uskutečněno co nejdříve?

3. Je pan ministr zdravotnictví ochoten učiniti bezodkladně účinná opatření, aby byla zlepšena zdravotní služba na vsi, zejména pokud jde o boj proti tuberkulose a zvýšení péče o venkovskou ženu v době mateřství?