Zahraniční výbor projednal vládní návrh na ratifikaci Dohod o Mezinárodním měnovém fondu a Mezinárodní bance pro obnovu a rozvoj ve své schůzi dne 12. prosince 1945.

Mezinárodní měnový fond má za úkol zajistiti stabilitu kursů a vytvořiti mezinárodní platový systém, který by usnadňoval výměnu statků a služeb mezi členskými státy. Každý členský stát bude oprávněn za určitých předpokladů kupovati od Fondu potřebné devisy za vlastní měnu.

Po prvé světové válce nebylo takové instituce a jednotlivé státy určovaly kursy svých zněn bez dohody s ostatními státy. Neblahý vývoj dovedl nakonec k zavedení devisové kontroly v různých formách a ke kontrolním opatřením, jež ztěžovala obchodně-politické styky. Dohoda o Mezinárodním měnovém fondu má býti jedním z účinných prostředků, jež na příště odstraní tyto překážky.

Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj má za úkol poskytovati dlouhodobé úvěry pro obnovu států, které utrpěly válkou a pro rozvoj států hospodářsky nevyvinutých.

Zájem československé republiky na výhodách, jež vyplývají pro členské státy z obou Dohod, je dán naléhavými úkoly rekonstrukčními a potřebou laciného úvěru krátkodobého i dlouhodobého. Přistoupením k oběma Dohodám projevíme zároveň naši dobrou vůli k spolupráci mezi národy, jež je podmínkou světového míru.

Zahraniční výbor se usnesl. doporučiti Prozatímnímu Národnímu shromáždění, aby učinilo toto usnesení:

Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé schvaluje Dohody o Mezinárodním měnovém fondu a Mezinárodní bance pro obnovu a rozvoj, vypracované v červenci roku 1944 v Bretton Woods, U.S.A. a souhlasí, aby byly podepsány presidentem Československé republiky.

Finanční instituce, jejichž stanovy byly připraveny mezinárodní konferenci v Bretton Woods v létě 1944, to jest Mezinárodní měnový fond a Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, jsou určeny k tomu, aby se staly nástroji rozsáhlé mezinárodní spolupráce na poli finančním. Byly vytvořeny za účasti 44 národů, které se sjednotily ve společném odporu proti mocnostem Osy. Na jejich přípravě se aktivně súčastnili zejména velcí spojenci, na prvém místě tedy Spojené státy americké, Spojené království (Velká Britannie) a Sovětský svaz. Mezi činnými účastníky příprav byla i zahraniční vláda československá. Obě instituce představují doposud největší plán hospodářské spolupráce mezinárodní.

Mezinárodní měnový fond je určen h tomu, aby napomáhal vytvoření měnové stability na přirozených základech a vytvořil podmínky dokonalé směnnosti mezi jednotlivými měnami svých členů. Účelem fondu je tedy brániti tomu, aby ve světě opět nevznikl stav kursové nejistoty, který byl vážnou nesnází při mezinárodním obchodu zejména v prvých osmi letech po skončení první světové války. Fond má, však zameziti i onu politiku devalvací o závod, která byla pěstována v posledních osmi letech před druhou světovou válkou. Úkolem fondu je pomáhati udržovat stabilitu kursovou jakožto důležitý prostředek rozvoje mezinárodních styk z a vzájemné důvěry. Pro uskutečnění změn v hodnotách jednotlivých měn zavádějí se pravidla, která mají umožnit změny hospodářsky odůvodněné.

Vzájemná směnnost měn znamená, že mezi platebními schopnostmi jednotlivých zemí musí býti sjednána rovnováha, jež umožní, aby z jedné země mohly býti uskutečňovány potřebné platy do země druhé.

Oba účely, jimž měnový fond slouží, jsou neobyčejně důležité pro rozvoj mezinárodních hospodářských styků, a mají proto neobyčejný význam pro země závislé na mezinárodním obchodě. Československo patří nesporně mezi takové země, jak nás o tom poučuje krise let třicátých. Mezinárodní měnová stabilita je pro nás základním předpokladem při budování našeho zahraničního obchodu. Zcela nasnadě je význam, jaký pro nás má dokonalá směnnost jednotlivých valut. Je v našem svrchovaném zájmu, abychom mohli proměňovati v míře co největší na valutu zemí, ze kterých musíme dovážet nejenom svoji vlastní valutu, nýbrž i valuty, které získáme svým vývozem. Valuty, které bývaly výsledkem našeho vývozu, nebývaly vždy nejlepší a systém, který se snaží o změnu takového stavu, je pro nás užitečný.

Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj klade si za úkol vytvořit zdravé poměry na poli mezinárodního úvěru dlouhodobého. Snaží se odstranit nežádoucí zjevy, jejichž svědky jsme byli ve dvacetiletí 1918-1938. Má působit k tomu, aby mezinárodní úvěr byl tím, čím býti má: instrumentem k tomu, aby země bohatší a zachovalejší napomáhaly rozvoji, resp. rekonstrukci států méně šťastných. Má působit k tomu, aby tok úvěru byl pravidelný, aby kapitál plynoucí ze země do země byl řízen tam, kde je ho nejvíce zapotřebí, aby byl používán správně, to jest ke skutečnému pozdvižení dlužníkovu. Banka má však ovlivňovat nejenom směr proudění kapitálu a jeho použití, nýbrž i jeho cenu a patří k všeobecným úkolům banky, aby učinila mezinárodní úvěr podstatně lacinější. Důležitým rysem úvěru banky je jeho politická anonymita. Není to úvěr té neb oné země, je to úvěr mezinárodní.

Význam rozsáhlého a dobře fungujícího mezinárodního úvěru nemůžeme přehlédnout ani my. Budeme úvěru potřebovat pro sebe, ale je v našem zájmu, aby úvěru se dostalo i jiným, zejména našim hlavním mezinárodním zákazníkům. Od toho, jak bude pomoženo našim geografickým a obchodním sousedům, závisí podstatný díl naší prosperity.

Obě instituce řeší úkol hospodářské spolupráce mezinárodní na poli finančním a předpokládají, že tato spolupráce obsáhne i mezinárodní obchod a obhospodařování základních světových produktů. Jsou prvními a nezbytnými články mezinárodního systému kooperace. Domníváme se, že při dobré vůli účastníků jsou způsobilým prostředkem k tomu, aby plnily svůj veliký úkol.

Proto rozpočtový výbor navrhuje, aby sněmovna schválila rozhodnutí, že československá republika má k brettonwoodským dohodám přistoupit v zájmu mezinárodní spolupráce a v zájmu svém vlastním.