Prozatímní Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Do konce roku 1946 přísluší konati
hlavní přelíčení o zločinech
a přečinech, přikázaných podle
platného práva soudům porotním, sborovému
soudu první stolice.
(2) Hlavní přelíčení budiž
konáno před sborem čtyř soudců,
z nichž jeden předsedá.
(1) O hlavním přelíčení a opravných
prostředcích proti rozsudkům v něm
vyneseným platí ustanovení hlavy XVIII trestního
řádu ze dne 23. května 1873, č. 119
ř. z., a zákonné předpisy je doplňující,
jakož i ustanovení § 338, odst. 2 a 3 a §
339 trestního řádu.
(2) Neužije-li obžalovaný práva, aby si
zřídil obhájce, budiž mu zřízen
pod neplatností (§ 281, č. 3 trestního
řádu) pro hlavní přelíčení
obhájce z moci úřední.
Do konce roku 1946 přísluší konati hlavní
přelíčení pro zločiny a přečiny,
uvedené v § 1 zákona ze dne 30. května
1924, č. 124 Sb., o změně příslušnosti
trestních soudů a odpovědnosti za obsah tiskopisů
ve věcech křivého obvinění,
utrhání a urážek na cti ve znění
§ 39 zákona ze dne 28. června 1933, č.
108 Sb., o ochraně cti, sboru tří soudců
bez účasti kmetů.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem 1. ledna 1946 a platí v zemích České
a Moravskoslezské; provede jej ministr spravedlnosti.
Při zachování zákonných předpisů
o sestavení seznamu porotců a kmetů (zák.
č. 278/19 Sb. a zák. č. 124/24 Sb. ve znění
§ 39 zák. č. 108/33 Sb.) nebylo lze pro rok
1945 sestaviti seznamy porotců a kmetů a bylo proto
pro přechodnou dobu třeba upraviti příslušnost
k rozhodování o trestních činech,
o nichž podle platných předpisů na území
zemí České a Moravskoslezské přísluší
rozhodovati soudům porotním nebo senátům
za účasti kmetů. Stalo se tak dekretem presidenta
republiky ze dne 31. července 1945, č. 39 Sb., o
dočasné příslušnosti ve věcech
náležejících soudům porotním
a kmetským.
Sestavení seznamů porotců a kmetů
pro rok 1946 zejména v pohraničí však
narazilo na překážky, pro které nebylo
lze tyto seznamy sestaviti ani pro rok 1946. Důsledkem
války a okupace došlo ke značnému přesunu
obyvatelstva, který dosud není skončen a
zejména v pohraničí bylo těžko
nalézti osoby, u nichž by byly splněn; podmínky
§ 1, č. 4 zák. č. 278/19 Sb., resp.
§ 18 tiskové novely z r. 1924 (vyhláška
č. 145/33 Sb.), t. j. aby bydlely v obci pobytu jeden rok,
resp. dvě léta. Národní výbory
sestavují zároveň voličské
seznamy, nemají ještě potřebných
praktických zkušeností, pokud jde o sestavování
seznamů a zápasí namnoze i s technickými
obtížemi (nedostatek tiskopisů). Také
očista po stránce národní spolehlivosti,
která ještě není skončena, nemůže
zůstati bez vlivu na výběr osob povolaných
k výkonu těchto funkcí.
Na Slovensku byly poroty zrušeny článkem 1
zákona ze dne 13. února 1940, č. 33 Slov.
zák. Podle nařízení Slovenské
národní rady z 1. září 1944,
č. 1 Sb. Slov. nár. rady, byly všechny zákony,
pokud neodporují republikánsko-demokratickému
duchu, ponechány v platnosti. Ústavní dekret
presidenta republiky z 3. srpna 1944, č. 11 Úř.
věst. čs. (č. 30/1945 Sb.) platí zatím
jen v zemích České a Moravskoslezské
(čl. I vyhlášky min. vnitra z 27. července
1945, č. 30 Sb.).
Vzhledem k těmto okolnostem považuje ministerstvo
spravedlnosti za potřebné ještě pro
rok 1946 upraviti příslušnost v těchto
věcech obdobně, jako se to stalo dekretem č.
39/45 Sb. Samostatnou zákonnou úpravou bude pak
pamatováno na to, aby předpisy o sestavování
seznamů porotců a kmetů byly přizpůsobeny
změněným poměrům a upraveny
tak, aby pro rok 1947 bylo možno bez překážek
sestaviti tyto seznamy. Při tom bude přihlíženo
k tomu, aby otázka porot byla řešena pro celé
území Československé republiky jednotně.