Již řadu měsíců je rozrušován život spolehlivého československého občanstva na Těšínsku neodpovědnými živly většinou polské národnosti, které štvavými řečmi, výhružnými letáky a rozšiřováním poplašných pověstí činí život na československo-polském pohraničí měsíc od měsíce těžší. K této činnosti protistátních živlů vydatně přispívá i působení zahraničního polského rozhlasu z Katovic, i akce zahraničních elementů, které různými formami podporují ilegální činnost na československém státním území.

V posledních měsících se šířila propaganda o naprosto nejisté budoucnosti Československé republiky, a zejména o tom, že Těšínsko ve velmi krátké době bude obsazeno polským vojskem, tak jalo tomu bylo v roce 1988, aby bylo trvale včleněno do Polska. Při tom se vyhrožuje českým občanům, kteří v pohraničí žijí, krutými represáliemi v případě, že k této okupaci dojde. Těmto akcím napomáhá zmíněný katovický rozhlas i zahraniční polský tisk, který stále oživuje myšlenku, že Těšínské Slezsko patří do Polska a že Poláci od Těšínského Slezska neustoupí. Poměry, které se vyvinuly na Těšínsku, připomínají ve značné míře události, které na tomto území byly před Mnichovem. Jako doklad těchto neudržitelných poměrů se uvádí pobuřující leták, který byl v poslední době rozšiřován na Těšínsku. Leták zní:

My, představitelé podepsaných politických stran a zároveň všech společenských vrstev polského lidu na Zaolší, sešli jsme se o historickém dni 5. listopadu t. r. na konferenci, abychom před celým světem vznesli protest proti pronásledování, útisku, jaký české vládní kruhy provádějí v nanejvýš přepjatých formách proti polské národnosti na Zaolší.

Dnes je tomu právě 27 let, kdy 5. listopadu 1918 představitelé polské a české národnosti na Těšínsku dohodli se mezi sebou a vyznačili demarkační čáru mezi administrativou polskou a českou na tomto území. Těch 27 let, plných tragických a krvavých příhod, poučuje nás, jak moudrá by byla tato dohoda a jak spasitelnou by se ukázala v účincích, kdyby ustanovení tohoto dobrovolného dorozumění místních činovníků polských a českých staly se základem pro rozhraničení mezi polským a českým státem. Toto opravdu demokratické řešení sousedského sporu bylo by otevřelo čestný list přátelství a spolupráce dvou slovanských národů a zajisté situace v letech 1938 a 1939 by se byla jinak vyvíjela! Avšak lest českých důstojníků ve francouzských uniformách a zrádný útok českého vojska již 23. ledna 1919 zvrátily toto tvůrčí dílo místního lidi. To učinil náš slovanský bratr v době, kdy Polsko bylo zapleteno do války na východě. Rozhodnutí velvyslanecké rady ze dne 28. července 1920, opřené o hospodářské činitele a nesrovnávající se s vůlí místního lidu, vytvořilo propast mezi bratrskými národy a uškodilo nejvíce oběma národům a také i míru. Češi, místo aby napravili křivdy spáchané na polské národnosti, počali od tohoto rozhodnutí dílo ničení polské národnosti v našem kraji: okamžité vyhazování tisíce Poláků z jejich domovů a dílen, zavírání polských škol, zákaz polského náboženství v našich kostelích. To jsou stopy, jimiž Češi značili své kroky na poli styků s Polskem.

Nyní Slezsko zaolžské stojí pod znamením druhého nájezdu českého. Stojí ve znamení loupežení materiálních a kulturních statků, nahromaděných na této zemi řadou polských pokolení! Nestačilo by místo v tomto skromném provolání, abychom vyjmenovali všechny křivdy, násilí a postupy, jakých doznává polská národnost se strany dočasných českých vládců. žijeme za těchže podmínek a všichni je známe stejně dobře.

Žalujeme na Čechy, že postupně a bezpodmínečně se snaží vyhladit polskou národnost na naší zemi. Methody, jimiž nyní postupují, nejsou o nic lepší, než methody německého gestapa a často je svou zvráceností a chytrostí převyšují. Častěji slyšíme stížnosti z řad našich bratrů, že se jim daří hůře, než se jim dařilo za krutých Němců.

Pro Poláka není lehčí a lepší práce, pro naše syny se vzděláním není úřednického místa. Pro Poláky tak jako pro Němce jest toliko otrocká práce.

S lidmi, bydlícími tu již od pradávna, kteří byli vyhnáni ze své země po roce 1920 a vrátili se sem po roce 1938, zachází se jako s "cizinci", jsou šikanováni, pronásledováni, tak na př. jsou vypovídáni z bytů, potravinové lístky jsou jim odebírány, jakož i propustky, jsou nuceni opustit své domovy, při čemž se ještě po nich žádá potvrzení, že se dobrovolně stěhují.

Cíl je jasný. Jde o to, aby v krátké době byl dán polské zemi Piastovské ryze český ráz. Naše krásné a výstavné školní budovy, vystavěné našima rukama a z peněz polských sedláků, horníků a slevačů (majetek Macierzy školnej), byly nám ukradeny a dány českým šovinistům a renegátům. Německá Lutyně, Horní Suchá atd.

Chce se plánovitě a důsledně zničit polské školství. Zaměstnavatelé žádají od polských dělníků potvrzení, že posílají děti do českých škol. Hrozí se, že nebudou rehabilitováni ti, kteří dali zapsati své děti do polské školy.

Polští učitelé jsou šikanováni všemožným způsobem. Jedni jsou přesazováni s místa na místo, jiní jsou pronásledováni prohlídkami anebo jest jim vyhrožováno vězněním. Dosud 14 polských škol obecných a měšťanských zůstalo neotevřeno, neboť se znovu jedná o provedení shora promyšlené čechisace našeho kraje. Stejně se to děje s našimi kostely, ve kterých se zabraňuje sloužiti polské bohoslužby, a to i tam, kde již byly slouženy před rokem 1938.

Žalářování a mučení našich bratří neustává a provádí se podle gestapáckých vzorů. Každého pravého Poláka nazývají "fašistou" nebo "beckovcem" a za "loyálního" Poláka považují toho, který se vydává za Čecha nebo posílá dítě do české školy. Češi častokráte poukazují na rok 1938, jako na příčinu obecného teroru, jaký proti nám vedou. Připomínáme jim léta 1920 až 1938, kdy vypověděli tisíce našich rodáků - synů této země, kteří se musili sem tam potulovati a to i ti, kteří měli a mají plné právo žiti na své rodné půdě; připomínáme jim, že těch 30.000 Čechů domněle vypovězených ze Zaolší v roce 1938 byli cizinci na této půdě, přibyvších z Čech a Moravy, kteří v letech 1920 - 1938 se tu shromažďovali za účelem čechisace a kteří v roce 1938 dobrovolně se vrátili do svých původních míst.

Nyní tatáž vlna čechisátorů cizích (inženýrů, učitelů, kněží, celní stráže, četníků atd.) zaplavuje naši zemi, zbrocenou krví a obětmi svých nejlepších synů.

Ale přes půl páta roku německé poroby toliko polská národnost na Zaolší nesla na svých bedrech. celou tíhu hitlerovského teroru, vydávána jsouce ve velikém počtu, na což máme důkazy, do rukou gestapa právě těmitéž zrádci i němcofily, kteří dnes jako t. zv. "Češi" utlačují naše bratry, znemožňujíce jim žíti na rodné půdě nebo nutíce je zapříti svou národnost.

Tak si s námi počínají naši "bratři" Slované, kteří považují vychytralost za moudrost a úskok za sílu.

Nic nezmohou ve světě jejich fráze o panslavismu a demokracii. Také nepomohou dobrozdání nových šnejdárků ve francouzských uniformách i cizích novinářů, znajících česky, kterým je dána příležitost rozmlouvati s polským dělníkem v přítomnosti strážníků, starostů a ředitelů dolů, nebo uspořádané rozmluvy na mostě v Těšíně s podplacenými "Poláky a Polkami".

Těmto obludám a podvodníkům strhneme ve vhodný čas masku před světem, tak jako přes půl páta roku polský národ mohl se vzchopiti po boku takových národů jako Rusů, Jugoslávců, Angličanů a Američanů a tito národové podali svědectví, kdo jest bohatýrem a kdo ne.

Náš život není nyní lehlý - jsme pod okupací, jen není lepší než ona před 6 lety. Zaťali jsme zuby a nezlomně trváme na půdě svých otců, trváme tvrdě a neústupně na jejich řeči a víře. Kdo nejsa pronásledován a šikanován, opouští tuto zemi, zrazuje ji, Polska žila za této války v lesku nejstarodávnějšího bohatýrství, nejsouc poskvrněna žádnou zradou a žádnými zrádci jako Háchy a Moravci a jinými zvučnými kolaboranty. Ta Polska, plná mohyl a křížů, spálených měst, jest dnes sice ubožejší než jiní, kteří z této války vyšli bohatší a rozmnoženější. To není pro Polsku hanbou ani chybou, jako obohacení pro ony nebude historickou ctí.

Národ, který vzdoroval takovýmto nevšedně velkým obětem, bude také sokovou znovu vybudovati svou vlast.

My, Slezané ze Zaolší, jsme a zůstaneme věrnou součástí tohoto národa a věrni zůstaneme své krásné vlasti. Věříme, že společným úsilím vytvoříme silnou Polsku, která nám i našim dětem poskytne blahobyt a šťastné bytí v rodině.

Všichni do boje o polské Zaolší. Vyzýváme celý polský národ a polskou vládu, aby nás podporovala. Nechť žije svobodné polské Zaolší a jeho svobodný polský lid! Ať žije volná demokratická Polska!

Ve jménu polských socialistů: Przywara, P. Gawel, J. Koczwara.

Ve jménu komunistů: Krzywda J., Molinek R., Pacut A,

Ve jménu polských lidovců: Pobity P., Rusnok I.

Ve jménu polských Zw. Zawod: Stoszek B., Gornik A.

Ve,jménu polských učitelů: Pyrchala C.

Ve jménu polských družstev: Kupiec E.

Ze zřejmých důvodů podpisujeme pseudonymy.

Zaolší, 5. listopadu 1945.

Podepsaní se táží vlády republiky Československé, zda:

1. Jsou jí tyto protistátní polské akce, prováděné na území Těšínského Slezska, v celém rozsahu známy?

2. Jsou jí známy akce, které se na podepření protičeskoslovenských akcí provádějí z Polska?

3. Je vláda ochotna zaručit bezpečnost a klid na Těšínsku tím, že se vší rozhodností

a) zbaví Těšínsko všech cizích státních příslušníků a vyhostí je do států, jejichž jsou příslušníky,

b) provede znovu se vší přísností přezkoušení státní spolehlivosti občanů, kteří nejsou české a slovenské národnosti, aby se důkladně prověřila jejich politická orientace i činnost z doby před Mnichovem, za doby polské i německé okupace i činnost nynější?

c) Je vláda ochotna postupovat vůči těm, u nichž se zjistí fašistická a protičeskoslovenská orientace, se stejnou přísností; s jakou se postupuje vůči týmž obyvatelům národnosti české a slovenské?

d) Je vláda ochotna ihned zbavit orgány veřejné lidové správy všech elementů, o nichž není zaručeně známo, že jejich poměr k československému státu a československé demokracii je naprosto positivní a že se nikdy proti těmto výsostným našim zájmům nezpronevěřili?

e) Je ochotna se stejnou rozhodností provésti očistu i v řadách učitelstva, kněžstva, zaměstnanců průmyslu i jiných oborů veřejného života, aby bylo zaručeno, že vliv podvratných elementů v politickém, hospodářském a kulturním životě českém je znemožněn?

f) Je ochotna ihned prozkoumat činnost polských spolků a organizací na Těšínsku, a to zejména činnost před Mnichovem, zda byla v souhlasu s výsostnými zájmy republiky Československé a zda pokračování v této činnosti spolkové neohrozí v budoucnu naše státní zájmy? Přicházejí v úvahu zejména spolky, jako je Macierz Szkolna a mnohé spolky tělovýchovné, hasičské i jiné, které pod rouškou t. zv. kulturní činnosti organisovaly protistátní akce.

g) Je ochotna vzíti na vědomí, že autonomní evangelická církev na Těšínsku, ovládaná Poláky, se dobrovolně z vůle polského kněžstva i věřících po okupaci v r. 1938 zbavila svého autonomního těšínského charakteru a dobrovolně splynula s evangelickou církví polského státu? Je vláda ochotna řešit poměry v této církvi tak, aby bylo zaručeno, že po stránce nábožensko-církevní i státně politické se stane podporou státních zájmů československých i ochranou československé demokracie a že se nebude opakovat v ní to, co ztěžovalo až do okupace Těšínska r. 1938 bezpečnost a klid na Těšínsku?

h) Je vláda ochotna učinit všecka nutná opatření jakékoliv povahy, politická, bezpečnostní i jiná, aby poměry na Těšínsku se uklidnily a aby i občanstvo, věrné republice Československé, se mohlo konečně v klidu věnovat své práci a měla pocit jistoty a bezpečí, že se nebudou opakovat události, jichž svědky bylo r. 1938, i po tomto roce?