Podepsaní navrhují: Prozatímní Národní shromáždění rač se usnésti:

Prozatímní Národní shromáždění republiky československé se usneslo na tomto zákoně:

Živnost zahradnická prohlašuje se za živnost řemeslnou s průkazem způsobilosti.

Průkazu způsobilosti nabývá se výučním listem na základě tříleté učební doby a nejméně čtyřleté prakse tovaryšské. Počet absolvovaných ročníků odborných škol zahradnických nahrazuje počet let předepsané prakse.

Od průkazu způsobilosti jsou osvobozeni - všichni, kdož před vydáním tohoto zákon, živnost zahradnickou jako živnost svobodnou na základě živnostenského listu již aspoň tři roky provozovali:

Každá výroba rostlin, ať květin, ovocných rostlin nebo zeleniny, pokud se děje pomocí zvláštních zařízení, jako pařenišť a skleníků, nebo v jakýchkoli, nádobách k účelům prodeje, jest provozováním živnosti zahradnické.

Veškeré pěstování květin k prodeji, ať pro řez květů nebo hotových sazenic, anebo k dalšímu pěstění, jakož i pěstování stromků a keřů užitkových i okrasných, květinových semen, květinových cibulí nebo hlíz k prodeji, jest provozováním živnosti zahradnické.

Pěstování ovocných i okrasných stromků i keřů, jakož i růží k prodeji, jest provozováním živnosti zahradnické.

Zahradní architektura (sadovnictví), sestávající z navrhování projektů a rozpočtů a provádění prací sadovnických, jakož i pouhé vysazování nebo odborné ošetřování zahrad, sadů nebo hrobů za plat, dále půjčování ozdobných rostlin k účelům dekoračním, jest provozováním živnosti zahradnické.

Vázání kytic a věnců z rostlinného i umělého kvítí, ať původu vlastního nebo cizího, s použitím rostlinného i jiného materiálu nebo bez něho, provádění takových dekorací i obchodování květinami a rostlinami, jest provozováním živnosti zahradnické.

Produkty živnosti zahradnické se nemohou státi předmětem podomního obchodu.

Z "panské výsady" císařského uvozovacího patentu ze dne 20. prosince 1859, čl. V., se z uvedených tam živností vyjme zahradnictví.

Zákon tento nabývá platnosti dnem vyhlášení. Provedením zákona pověřuje se ministr pro vnitřní obchod.

Nutnost zákonité úpravy zahradnictví vyplývá z té okolnosti, že se jedná dosud o živnost svobodnou. Téměř všechny živnosti svobodné se domáhaly zákonité ochrany (zřemeslnění) a některé toho již také dosáhly. Tohoto cíle se domáhá přes 90% všeho zahradnictva u nás.

Zahradník se muší nejméně tři roky učiti, absolvovati odbornou školu, prodělati praksi pomocnickou a při tom ve svém povolání nepožívá dosud ani té nejmenší ochrany proti nadměrnému počtu fušerů, jejichž množství nemá obdoby u žádného jiného stavu samostatného podnikání. Dokonce vyučení a školení zahradníci musí bezradně přihlížeti, že tito nevyučení, ve snaze zaměstnati laciné síly, zaměstnávají učně, ač nemají kvalifikace ani práva učně vyučovati. Tento dorost pak rozmnožuje jen řady nezaměstnaných, jelikož pro svoje nedostatečné nebo žádné odborné znalosti nemůže najíti zaměstnání, nebo se nemůže udržeti v zaměstnání u zahradníků skutečných. Tento nedoučený dorost, nemoha dosíci zaměstnání, zařizuje se samostatně, mnohdy předčasně, postrádaje odborné prakse, jaká jest u živností řemeslných předepsána, nemůže se hospodářsky uchytiti a po čase ztroskotá a nepřispívá nikterak k zvelebení stavu a jeho hospodářského rozmachu. Neoprávněným fušerstvím trpí všechny stavy. Zatím co však, na příklad v živnostech obchodních, rekrutují se fušeři ze řad sociálně slabých, namnoze ze řad nezaměstnaných, takže zde o nějakém přímém ohrožení existence zákonitých podnikatelů není řeči, je v zahradnictví poměr docela obrácený. Zde se rekrutují fušeři ze řad majetkově silných (velkostatky, různé samosprávné ústavy, majetní rolníci, pensisté), tedy z řad, kde není existenční nutnost ujídati chleba zahradníkům.

Tím, že se zahradnictví dostane zákonité ochrany, nebude nikomu ublíženo, naopak bude to jen sociální spřavedlnost, protože ti, kteří zahradníku chleba ujídají, nedělají to z existenčních důvodů, spíše z touhy po zisku vedlejším. Obavy, že by snad omezení pěstování zahradnických produktů pouze na vyučené a oprávněné zahradníky živnostenské mělo za následek nedostatek těchto produktů a poškození vrstev konsumentských, jsou bezpodstatné, neboť na polní zelinářství si zahradníci práva nečiní.

Má-li u nás býti zahradnictví hospodářsky pomoženo, je také nutno zrušiti zastaralou, demokratického státu nedůstojnou, "panskou výsadu" císařského uvozovacího patentu ze dne 20. prosince 1859, čl. V., jež umožňuje statkářům a velkostatkářům provozovati z titulu této výsady zahradnictví jako vedlejší živnost, ze které neplatí živnostenské daně, jaké musí platiti zahradník-živnostník. Zahradník, byť by ovládal sebe lépe svůj odbor, nemůže bez obav investovati a zvelebovati svůj podnik; protože nevypočitatelnými výrobními výkyvy konjunkturálních fušerů, v převážné míře hospodářsky silnějších, nebo takových, kteří provozují zahradnictví jako vedlejší zaměstnání (statkáři, gážisté, zřízenci a j.), je zbaven možnosti kalkulační a prosperity svého podnikání.

Všechny tyto obtíže pramení z toho, že zahradnictví je jedním z mála svobodných živností, přístupných k podnikání pro kohokoliv.

Dosavadní rozhraničení mezi zahradnictvím jako živností a zemědělstvím (rolnictvím) je velmi nejasné a vede často ke sporům, ježto, živnostenské úřady i nejvyšší správní soud posuzují každý případ s jiného stanoviska, nemajíce ustáleného měřítka. Proto i s toho to hlediska se jeví tato zákonitá úprava nutností. Zahradnictví (horticultura) bylo vždy oborem úplně nezávislým na zemědělství (agricultura) a vyvíjelo se samostatně a stálo vždy vysoko nad ním. Zahradnictví má slavné dějiny již z dob egyptských a babylonských; ve středověku bylo zahradnictví ceněno jako umění. Zahradnické cechy, v nichž se zahradníci sdružovali, existovali již za Marie Terezie. Zahradník od pradávna se svému povolání musel učiti a dostával výuční list.

Pěstování ovoce a polní zelinářství pokládáme za součást zemědělské produkce. Opatření toto má za účel zabezpečiti široké vrstvy spotřebitelů těmito důležitými potravinami.

Tvrdí-li zemědělská ideologie, že vše, co jest závislé na půdě, tudíž i zahradnictví, jest zemědělstvím, k němuž musí býti přiřazeno, pak jest v tom spatřovati toliko snahu tyto obory, tedy i zahradnictví, zcela hospodářsky ovládnouti. Toto hledání nových zdrojů v zemědělství má se státi na úkor jiných oborů, tedy i zahradnického; proto se projevovaly snahy připoutati zahradnictví celé do sféry zemědělské. Také Československá zemědělská akademie byla účastna těchto totalitních snah. Dvakráte se usnesla na definici o pojmu zahradnictví s výsledkem, že zahradníci - samostatní podnikatelé - z ní nadobro vypadli.

Podobně jako lesníci se brání této definici s poukazem na samostatnost svého oboru, tak i zahradníci se proti ní ohrazují a upírají československé zemědělské akademii právo mísiti se do záležitostí živnosti zahradnické. Tuto definici ostatně vyvrátila již Masarykova akademie práce a Akademie živnostenská. Jednota zahradnických společenstev pro SR vypracovala a předložila novou definici o pojmu zahradnictví, schválenou veškerým živnostenským zahradnictvem.

Charakteristikou zemědělství je tak zvaný "uzavřený koloběh látek"; tento předpoklad možno aplikovati jedině na rolnictví a na žádný jiný obor. Kdežto zemědělec pracuje v úplném souladu s přírodou, jest zcela závislý na výši moci, dovede se zahradník pomocí technických opatření a zařízení (skleníků, pařenišť, umělého tepla, umělé půdy) od těchto vlivů téměř úplně odpoutati.

Pěstění květin, jich semen, květinových cibulí a hlíz, vyjma planě rostoucí květiny polní, byl a vždy prováděno zahradníky, a nikoliv rolníky. Také šlechtění, očkování, roubování a umělé oplodňování při pěstění semen jest činností zahradníka a vyžaduje řemeslné zručnosti. Zahradník může býti rolníkem, jak sta případů dokazuje, ale nikdy nemohl býti a nebyl rolník zahradníkem, a provozoval-li zahradnictví, musel si vždy vydržovati vyučeného zahradníka.

Pěstění ovocných a okrasných stromů a keřů, jakož i růží k prodeji, prováděli vždy jen zahradníci.

Sadovnictví (nikoliv sadařství), t. j. projektování, zakládání a udržování zahrad, sadů a hřbitovů, vysazování hrobů a provádění květinových dekorací, nese podstatné znaky činnosti řemeslné, pročež nemůže býti nikdy zařazováno do zemědělství.

Vázání kytic a věnců je rovněž rukodílná práce řemeslného charakteru.

K uvedeným již důvodům nutno ještě podotknouti, že zahradnictvo, zaujímá ve všech státech samostatné postavení, ježto je pokládáno za národohospodářsky důležitý výrobní stav.

Rozdíl v podnikání rolnickém a zahradnickém jevil se také v tak zvané oddlužovací zemědělské akci. Není dosud znám ani jeden případ, že by byl dlužen jediný zahradník-živnostník; ukazuje se totiž, že zadlužení zahradnických závodů jest převážně rázu investičního, jak tomu je u všech živností, na rozdíl od zadlužení rolníka, kde převládá zadlužení hypotekární. Zahradníci si nikdy nedělali nároků na onu část rostlinné produkce, jež přináleží rolnictvu, vzdalo se dokonce i pěstování zeleniny ve volné půdě, ač toto pěstování od pradávna prováděli zahradníci a rolníci se omezovali jen na pěstění zelí a okurek v několika vyloženě zelinářských oblastech.

Uzákoněním zřemeslnění zahradnictví bude dosaženo zejména těchto účelů:

1. Přestanou spory o tom, co je zahradnictví a zemědělství, což i pro úřady je velmi důležité a usnadní jednání a rozhodování.

2. Znemožněním fušerství bude umožněn zahradnictvu řádný rozvoj, produkce a odbytu, čím se zabrání velkým národohospodářským ztrátám.

3. Odborným školením bude zvednuta celková úroveň zahradnické produkce, což bude míti za následek nejen omezení dovozu produktů cizích, nýbrž umožní vývoz výpěstků vlastních. Takto zabezpečenou rentabilitou podnikání budou zlepšeny i podmínky zahradnického dorostu, ježto dobře prosperující podnik bude s to své zaměstnance lépe honorovati, a to tím spíše, ježto tím budou dány podmínky pro samostatné podnikání zaměstnanců samých.