Okupace na Těšínsku vnesla úplný
rozvrat do celé otázky sociálních
důchodů, což se projevilo nejtíživěji
v důchodech úrazových. Politika sociální,
kterou prováděli němečtí okupanti,
může býti směle označena za anarchii.
Dnem 1. ledna 1340 zavedli na území Těšínska
ustanovení říšská a podrobili
úrazové pojištění v dolech a
důlních podnicích "Knappschafts Berufgenossenschaft
Gleiwitz, Dienststelle Ktinigshütte."
Tímto datem odňali všem důchodcům,
jejichž invalidita, nedosahovala 20% - rozumí se invalidita
z úrazu - doposud i polskými okupanty vyplácené
důchody a to bez odbytného.
Proti stavu na ostatním území Čech
a Moravy vznikla tu značná nesrovnalost. Zde totiž
mohly a doposud mohou důchody, odpovídající
invaliditě nejvýše 10%, býti odňaty
a vyplacen jako odbytné jednoroční důchod
najednou. Teprve pro úrazy vzniklé v r. 1944 a později,
je požadavkem invalidita alespoň 20%, aby mohl býti
důchod vyplácen. Takto poškození důchodci
domáhají se právem nyní na nositelích
úrazového pojištění alespoň
jednorázového odbytného, případně
pokračování ve výplatě důchodů.
Úrazové pojišťovny opírají
se však o ustanovení výnosu MOPSP A/-IV-1000
z 15. května 1945 a pozdějších jeho
doplňků, podle kterého mají pokračovati
ve výplatě důchodu důchodcům
české (později všech slovanských)
národností za říšskoněmecké
pojišťovny. V těchto případech,
kdy důchody byly okupantskými nařízeními
na Těšínsku zastaveny, nevyplácejí
je s poukazem na to, že nemohou pokračovati
ve výplatě důchodu, protože tento nebyl
německou pojišťovnou vyplácen, resp. byl
zastaven.
Osoby, které nezažádaly o německé
občanství, t. zv. Volkslistu, byly zejména
Poláci, případně i Češi
za Poláky výrokem německých okupantů
prohlášení, vyloučeni z veškeré
důchodové nebo nemocenské péče
veřejné. Vůči těmto osobám
vládla naprostá libovůle a stav nezákonnosti.
Z bohaté a velmi různorodé praxe vyjímáme:
Osoby, které nebyly v katastru německé národnosti,
tedy nevzaly Volkslistu, byly odškodňovány,
teprve, dosáhla-li invalidita 33 1/3 % i 50 %. Tu pak nedostávali
invalidní, příp. úrazovou rentu, nýbrž
chudinskou podporu ve výši RM 15.- měsíčně.
Revírní bratrská pojišťovna převzala
pro svůj obor důchodce z Těšínska
jako plnoprávné a vyplácí jim plný
příslušný důchod. Úrazová
pojišťovna pro zemi Moravsko-slezskou však zdráhá
se vypláceti důchody vůbec, neřku-li
důchody, odpovídající invaliditě
pojištěnce.
Osobám, které nevzaly Volkslistu, byl důchod
zastavován v případě, že nastoupily
práci v úkolu, tedy bez ohledu na invaliditu. I
zde odmítá Úraz. pojišťovna pro
zemi Moravsko-slezskou platiti důchody s poukazem na to,
že říšský nositel úrazového
pojištění důchod nevyplácel.
Úrazová poj, pro zemi Moravsko-slezskou přejímá
tedy praxi říšskoněmeckých pojišťoven
a trestá osoby, věrné státu, resp.
antifašisty, ještě devět měsíců
po osvobození.
Podepsaní dotazují se p. ministra ochrany práce
a sociální péče:
1. Zda je mu znám postup Úrazové pojišťovny
pru zemi Moravsko-slezskou ve věci výplat důchodu
osobám, jimž okupantsky režim z důvodů
politických důchod odňal?
2. Co hodlá p. ministr v této věci podniknouti,
aby zjednal nápravu?