Po slyšení odborové rady učitelů
učňovských škol a prostudování
příslušného materiálu, dovolují
si podepsaní upozorniti vládu re publiky na neutěšený
stav našeho učňovského školství.
Porovnáváme-li péči o učně
u nás s poměry v jiných státech, přicházíme
k poznatku, že nejsme v tomto směru tak daleko, jak
by ukazovalo naše pokrokové pojetí budování
státu. U nás bylo dosud 8 vyučovacích
hodin týdně, naproti tomu, ku př. v Polsku
bylo vyučováno 16 hodin a v SSSR dokonce 24 hodin
týdně věnováno školení
řemeslného a průmyslového dorostu.
Teprve výnosem ministerstva školství a osvěty
č. j. 174.550-IV/7-46 ze dne 14. prosince 1945 má
býti vzdělání pracujícího
dorostu u nás zvýšeno na 16 vyučovacích
hodin týdně v učňovských školách,
kde vedle odborného vzdělání má
býti také pamatováno na tělovýchovu
a politickou vyspělost občana republiky.
Tato snaha zůstala by však pouze papírovou
skutečností, kdyby nebyly současně
řešeny otázky materiální. Je
totiž naprostý nedostatek učebních místností,
a to nedostatek i v poměru ke školám národním.
Máme dnes cca 160.000 učňů a 180.000
mladistvých v pomocných pracech, jimž musí
býti dána v budoucnu možnost určitého
školení. Tyto číslice nejlépe
dokazují nutnost velkorysého řešení.
Vzhledem k tomu, že vláda pomýšlí
povolit jen stavby nejpotřebnějších
objektů, je nutné, aby v tomto minimálním
stavebním plánu bylo počítáno
také na školy pro učně, a to aspoň
v takovém rozsahu, jako je počítáno
s budováním škol národních.
Že je nedostatek učebních místností,
uvádíme některá data. Většina
pražských občanů se domnívá,
že Baxova učňovská škola stačí
pro všechny pražské učně. Je však
zjištěno, že pouze jen jedna třetina učňů
se v ní může vystřídat, a to
ještě za předpokladu 30ti minutových
vyučovacích hodin. Karlínská učňovská
škola má sedm učeben, kde se musí vystřídat
2200 učňů, při tom ředitel
této školy obdržel dekret na méně
osazenou školu národní, datovaný 30.
listopadu 1945 a vydaný ústředním
národním výborem, který však
nemohl být použit jen proto, že mezi rodiči
žactva školy, kde měla být umístěna
učňovská škola, byla vyvolána
uměle nálada, že národní škola
přemístěním bude vážně
ohrožena. Dokonce kampaň vyvrcholila novinářskou
polemikou a učňové se učí proto
na směny dál.
Každému je jistě jasný nesmírně
důležitý význam řemeslného
a živnostenského dorostu v době poválečné,
a proto je nutno, aby vláda rozřešila kompetenční
spory v otázkách učňů, a to
mezi ministerstvem ochrany práce a sociální
péče, školství, vnitřního
obchodu, průmyslu, a umožnila tak velkorysé,
účelné a jednotné řešení
všech otázek pracujícího dorostu. Pak
bude moci býti vydán učňovský
zákon, na kterém zatím sice některá
ministerstva pracují, avšak práce není
koordinována a nemůže proto splniti poslání
k splnění daného úkolu.
Rovněž tak některé další
otázky vyžadují naléhavého řešení.
Bude nutno zkrátiti učební dobu v těch
oborech, které mají pro to předpoklady.
Vyřešení dvou základních otázek,
t. j. umístění učeben a koordinace
kompetence příslušných ministerstev,
bude základem pro další práci tak, aby
mohl náš dorost v řemesle a průmyslu
vyvíjet se tak, aby čestně obstál
ve světové konkurenci.
Připomínáme současně, že
situace cca 35.000 slovenských učňů
je poměrně ještě horší jak
v Čechách a na Moravě. Na Slovensku není
jediné samostatné budovy pro učňovské
školy. Učebny jsou povětšině umístěny
v nevhodných, vlhkých (i podzemních) místnostech
starých domů, v hradech (Zvolen) a pod. Poměry
slovenských učňů se velmi značně
zhoršily za tisovského režimu, který pro
požadavky učňů vůbec neměl
porozumění. Ve vzorné učňovské
škole v Bratislavě je umístěna nyní
vysoká škola technická, takže převážná
část z 5.000 bratislavských učňů
školu vůbec nenavštěvuje.
Právě tak, jako chybí učebny, chybí
i učňovské útulky, kde by mohli učňi
obdržeti alespoň teplé jídlo. Nedodržování
pracovní doby, 30timinutové vyučovací
hodiny za nejhorších podmínek - t. j. dnešní
úděl většiny učňů
na Slovensku. V důsledku toho všeho, bez ohledu na
zájem a specielní schopnosti, vyhledávají
učni proto velké závody, kde je o ně
lépe postaráno (v přítomné
době jest značný příliv učňů,
do velkých závodů elektrotechnických
a kovodělných).
Svaz české a slovenské mládeže,
z jejichž iniciativy je pracováno o řešení
všech otázek učňů, slibuje vládě
v této věci svoji bezvýhradnou podporu.
Podepsaní činí dotaz vládě,
zda
1. jsou československé vládě známy
tyto okolnosti a problémy našeho učňovského
dorostu,
2. je ochotna vláda přistoupiti k urychlenému
řešení těchto problémů
v duchu demokratických zásad.