Prozatímní Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Vymezení soudních rozhodnutí, na která
se vztahuje,tento zákon.
(1) Soudními rozhodnutími se rozumějí
v tomto zákoně rozhodnutí vydaná v
občanských věcech právních
soudy v zemích České a Moravskoslezské,
ať řádnými či mimořádnými,
jakož i rozhodčí výroky vydané
na tomto území, pokud těmito rozhodnutími
nebo výroky byla právní věc zcela
nebo z části vyřízena.
(2) O rozhodnutích soudů vyšších
stolic mimo země Českou a Moravskoslezskou platí
tento zákon, pokud v první stolici rozhodoval soud
se sídlem v zemi české nebo Moravskoslezské.
Podmínky návrhu na zrušení nebo na
změnu soudních rozhodnutí.
Soudním rozhodnutím lze - mimo případy
upravené obecnými nebo zvláštními
ustanoveními - odporovati a domáhati se jich zrušení
nebo změny za podmínek vymezených v článku
II, čl. 6; odst. 1 a 3 a odst. 5, větě první
zákon a o obnovení právního pořádku
(příloha k zákonu ze dne 19. prosince 1945,
č.... Sb. z roku 1946).
(1) Rozhodnuti o odporu je příslušný
soud, který v odpor vzaté rozhodnutí vydal,
odporuje-li se však zároveň několika
rozhodnutím vydaným v téže právní
věci soudy rozličných stolic, je výlučně
příslušný soud mezi nimi nejvyšší.
(2) Není-li v zemích České a Moravskoslezské
soud, který by byl příslušný
podle předcházejícího odstavce, je
odpor podati u soudu, který by byl v první nebo
ve vyšší stolici příslušný,
kdyby věc byla zahájena až po účinnosti
tohoto zákona. Přitom se, co se týká
příslušnosti v první stolici, hledí
jen k důvodům založivším příslušnost
soudu, který v první stolici rozhodl.
(3) Jde-li o odpor proti rozhodčímu výroku,
je příslušný soud, který by byl
pro věc, o níž jde, příslušný,
kdyby nebylo smlouvy o rozsudím.
(1) V občanských věcech sporných uplatňuje
se odpor žalobou; žaloba musí zejména
obsahovati:
1. označení rozhodnutí, kterému se
odporuje,
2. označení důvodu odporu (článek
II, čl. 6. odst. 1, písm. a) až c) a odst.
3 zákona o obnovení právního pořádku)
a skutečnosti a průvody k jeho dolíčení,
3. okolnosti podstatné pro posouzení příslušnosti
dovolaného soudu,
4. prohlášení, zdá se navrhuje zrušení
nebo změna rozhodnutí, které se bere v odpor,
a v jakém rozsahu, a jaké jiné rozhodnutí
ve věci samé se má státi.
(2) Žalobu může podati strana původního
sporu, její dědicové a ve veřejném
zájmu také státní zástupce.
Žalovanou stranou je strana původního sporu
nebo její dědicové; není-li jich,
ustanoví soud, u kterého je žaloba podána,
opatrovníka k provedení řízení
podle tohoto zákona.
(1) O zrušení rozhodnutí může soud
rozhodnouti bez ústního jednání. Zrušením
vstupuje spor do stavu, v jakém byl před vydáním
zrušeného rozhodnuti.
(2) Soud může bez ústního jednání
rozhodnouti také o změně rozhodnutí,
jde-li jen o otázky právní anebo jsou-li
okolnosti, o které se odpor opírá, prokázány
veřejnými listinami přiložen mi k žalobě
v prvopise nebo v ověřeném opise a byla-li
věc jinak po skutkové stránce náležitě
probrána.
(3) Sou může rozhodnutí zrušiti také
tehdy, když se navrhuje jeho změna, ale věc
není po skutkové stránce náležitě
probrána.
Pokud není v předcházejících
paragrafech ustanoveno jinak, platí přiměřeně
ustanovení civilního řádu soudního
o žalobě o obnovu.
Až do rozhodnutí o odporu může soud, u
kterého byl odpor uplatněn, na návrh odložit
exekuční a zajišťovací úkony,
provedené podle rozhodnutí, kterému se odporuje,
lze-li podle okolností případu míti
za to, že návrhu na zrušení nebo na změnu
soudního rozhodnutí bude pravděpodobně
vyhověno. Proti rozhodnutí o odkladu, není
samostatný opravný prostředek, soud je však
může kdykoliv na návrh nebo z úřední
moci změnit.
(1) Byla-li na základě soudního rozhodnutí,
kterému se odporuje, převedena držba věci
movité nebo nemovité na odpůrce odporovatelova,
může soud na návrh odporovatelův svěřit
mu držbu věci movité nebo uvésti ho
v držbu věci nemovité ještě před
rozhodnutím ve věci hlavní, má-li
podle okolností případu za to, že návrhu
na zrušení nebo na změnu soudního rozhodnutí
bude pravděpodobně vyhověno, a je-li převedení
držby v zájmu odporovatelově.
(2) Proti takovému rozhodnutí není samostatný
opravný prostředek, soud je však může
kdykoliv na návrh nebo z moci úřední
změnit.
Poplatky se v řízení o odporu podle tohoto
zákona nevybírají.
b) V jiných občanských věcech právních.
(1) V jiných občanských věcech právních
uplatňuje se odpor návrhem; o návrhu se jedná
a rozhoduje v řízení předepsaném
pro rozhodnutí, kterému se odporuje.
(2) Jinak platí přiměřeně ustanovení
§ 4 až 9 o odporu proti rozhodnutím v občanských
věcech sporných.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení a platí v zemích
České a Moravskoslezské, provede jej ministr
spravedlnosti.
Zákon o obnovení právního pořádku
(příloha k zákonu ze dne 19. prosince 1945,
č.... Sb. z roku 1946) má v článku
II, čl. 6 zvláštní ustanovení
o rozhodnutích z doby nesvobody. Podle cit, čl.
6, odst. 1 jest veškerá i pravoplatná rozhodnutí
soudů, která byla vydána v době nesvobody,
i tehdy, když obecná ustanovení z doby do 29.
září 1938 včetně tak nepřipouštějí,
na návrh stran zrušiti nebo změniti v těchto
případech:
a) byla-li vydána podle předpisů, které
se svým obsahem příčí znění
nebo demokratickým zásadám československé
ústavy (článek II, čl. 2, odst. 1
cit. zák.),
b) směřují-li k cíli československým
právem zakázanému. Z tohoto důvodu
lze zrušit nebo změnit rozhodnutí, vydaná
v době nesvobody, též v případech,
kdy rozhodnutí bylo vydáno bez právního
předpisu,
c) bylo-li straně pro mimořádné poměry
doby nesvobody znemožněno nebo ztíženo
dostaviti se k řízení nebo provésti
důkaz, anebo byl-li učiněn nátlak
na osoby v řízení zúčastněné.
V odstavci 3 téhož čl. 6 byl pak vyložen
pojem nátlaku učiněného na osoby v
řízení zúčastněné
tak, že z tohoto důvodu jest zrušiti nebo změniti
rozhodnutí vydaná v době nesvobody v případech,
kdy nebylo rozhodnuto po právu nebo tak, jak by bylo rozhodnuto
v době svobody podle ustálené prakse,
a) protože se stranou nebo osobou jí blízkou
bylo zle nakládáno nebo že jim byla způsobena
újma na těle, svobodě, cti, majetku nebo
výdělku nebo že jim bylo takovou újmou
pohrozeno, a strana z tohoto důvodu a pro poměry
doby nesvobody nemohla řádně hájiti
své zájmy, nebo
b) protože svědek nebo znalec, na něhož
nebo na jehož osoby blízké byl v řízení
činěn takový nátlak, nepodal z toho
důvodu a pro poměry doby nesvobody správné
nebo úplné svědectví nebo posudek,
nebo
c) protože soudce nebo úředník, který
prováděl řízení nebo vydal
rozhodnutí, jednal pod takovým nátlakem anebo
podle služebního pokynu nebo podle pokynu okupačního
orgánu.
Odstavec 5 cit. čl. 6 pak dále stanoví, že
návrh na zrušení nebo na změnu rozhodnutí
je přípustný nejpozději do dvou let
ode dne, kdy se končí doba nesvobody (článek
II, čl. 1, odst. 2 cit. zákona). Posléze
ustanovuje článek II, čl. 8, odst. 2 cit.
zákona, že zákonem budou vydány pro
obor soudního řízení předpisy,
jimiž se zjednodušuje řízení, pokud
jest ho užíti při řízení
o zrušení nebo změně soudního
rozhodnutí. Tyto předpisy mají zejména
také ustanoviti, ve kterých případech
může soud svěřiti žalobci (navrhovateli)
držbu věci movité nebo uvésti ho v držbu
věci nemovité před rozhodnutím ve
věci samé i tehdy, když nejsou splněny
všeobecné podmínky pro povolení exekuce
nebo prozatímního opatření.
Pokud jsou výše uvedená ustanovení zákona
o obnovení právního pořádku
jen rámcové povahy a tedy vyžadují podrobnějšího
provedení, děje se tak navrhovaným zákonem.
K jednotlivým ustanovením se poznamenává:
V § 1 je vymezen okruh soudních rozhodnutí,
na která se vztahují předpisy zákona.
Ve srovnání s ustanoveními cit. čl.
6 zákona o obnovení právního pořádku
je okruh soudních rozhodnutí vymezen úžeji,
neboť se upravuje jen zrušení a změna
oněch soudních rozhodnutí, která byla
vydána v občanských věcech právních.
Toto omezení je účelné vzhledem na
různou povahu věcí, jednak občanskoprávních,
jednak věcí ostatních; je také v souladu
s dosavadní praksí, která řešení
otázek z oboru soudnictví ve věcech veřejnoprávních
vyhrazovala úpravě samostatné. Proto na př.
nebude možno užíti předpisů osnovy
na odporování rozhodnutím soudů veřejnoprávního
sociálního pojištění. Okolnost,
že se navržená úprava omezuje na soudní
rozhodnutí vydaná v občanských věcech
právních, tedy ve věcech, jichž rozhodování
je především svěřeno soudům
řádným, nemůže být překážkou
tomu, aby pod její ustanovení nebyla podřaděna
i rozhodnutí soudů mimořádných,
arci jen potud, pokud půjde o odporování
rozhodnutím ve věcech občanskoprávních.
Proto se bude podle předpisů tohoto zákona
odporovati na př. rozhodnutím labských plavebních
soudů, soudů pracovních, bursovních
rozhodčích soudů, rozhodčích
soudů podle vládního nařízení
č. 281/1938 Sb. a pod. Po věcné stránce
je dále bez významu, zda rozhodnutí v občanské
věci právní bylo vydáno v době
nesvobody t. zv. soudem protektorátním nebo německým
soudem na území zemí České
a Moravskoslezské. Předpisy o odporování
soudním rozhodnutím se pak neomezují jen
na některá řízení předepsaná
pro vyřizování občanských věcí
právních nebo snad jen na určitý druh
soudních rozhodnutí. Proto dosahuje ustanovení
§ 1 na rozhodnutí vydaná v řízení
sporném, exekučním, nesporném i jiném,
a to bez rozdílu, zda jde o rozsudek nebo o usnesení,
nikoli ovšem na rozhodnutí, kterými nebyla
právní věc ani z části vyřízena;
tak na př. rozhodnutí čistě procesní
povahy mohou býti napadena jen nepřímo, pokud
měla vliv na rozhodnutí konečné. Jinak
je však lhostejné, zda vyřízení
věci (úplné nebo částečné)
má povahu vyřízení meritorního
(vyhovění žalobě nebo zamítnutí
žaloby), či formálního (odmítnutí
žaloby pro nepříslušnost a pod.)
Vedle rozhodnutí soudů uvádějí
se výslovně i rozhodčí výroky,
t. j. výroky vydané na základě smlouvy
o rozsudím podle §§ 577 a násl. c. ř.
s., neboť takovéto rozhodčí výroky
jsou ve své podstatě rozhodnutími vydanými
v občanské věci právní a svými
účinky se věcně neliší
od rozhodnutí soudních.
Odstavec 2 má na zřeteli případy,
kdy má býti napadeno rozhodnutí vydané
opravnou stolicí ležící mimo nynější
území zemí české a Moravskoslezské
(na př. zemským soudem v Kremži a vrchním
zemským soudem ve Vídni nebo zemským soudem
v Ratiboři,a vrchním zemským soudem ve Vratislavi,
které svým obvodem částečně
zasahovaly do území Čech, resp. Moravy, nebo
říšským soudem v Lipsku) v občanské
věci právní vedené v první
stolici na území země České
nebo Moravskoslezské.
Podmínky, za kterých lze odporovati soudním
rozhodnutím z doby nesvobody, jsou obsaženy v cit.
čl. 6, odst. 1 a 3 a odst. 5, větě; první
zákona o obnovení právního pořádku
a stačí proto na ně odkázati. Na cit.
ustanovení se upíná rozlišení
mezi zrušením soudních rozhodnutí a
změnou soudních rozhodnutí. Rozlišení
to má značný význam nejen proto, že
musí dojíti výrazu v žalobním
návrhu (srv. § 4, odst. 1, č. 4), nýbrž
i proto, že se jím předem určuje, co
se má státi s napadeným rozhodnutím.
Přitom nutno míti na zřeteli, že návrh
na zrušení soudního rozhodnutí bude
praktický zejména tehdy, když se bude uplatňovat
vadnost rozhodnutí po stránce formální
a když skutkový stav, na němž se zakládá
napadené rozhodnutí, nedá možnost nahraditi
toto rozhodnutí jiným rozhodnutím straně
vyhovujícím. Naproti tomu návrh na změnu
bude vhodný v případech, kdy ve věci
byl skutkový stav úplně vyčerpán
a jde jen o nesprávné posouzení právní,
takže soud může bez doplňování
řízení nebo bez opakování některých
jeho stadií vydati rozhodnutí, kterým strana
chce nahraditi soudní výrok původní.
S druhé strany nebylo by však vhodné význam
naznačeného rozlišení přepínat
(srv. poznámky k § 5).
Materielní nebo formální právní
vady vytčené v cit. čl. 6, pro které
se lze domáhat zrušení nebo změny rozhodnutí
z doby nesvobody, jsou podobné povahy jako vady, pro které
se lze domáhat žalobou o zmatečnost zrušení
soudního rozhodnutí. Proto ustanovení §
3, odst. 1 přejímá při úpravě
soudní příslušnosti v podstatě
zásady obsažené v § 532, odst. 1 c. ř.
s.
Ustanovení odstavce 2 upravuje soudní příslušnost
v případech, kdy soud, který by byl podle
odstavce 1 příslušný k jednání
o odporu, není na území zemí České
a Moravskoslezské (na př. proto, že je mimo
toto území nebo proto, že zatím snad
zanikl - srv. německé soudy). Pro zjištění
soudu, který je v takovém případě
příslušný, je rozhodující
soudní organisace platná na území
zemí české a Moravskoslezské při
nabytí účinnosti zákona; přitom,
pokud jde o zjištění soudu první stolice,
příslušného v konkrétní
věci, rozhodují důvody založivší
příslušnost soudu, který dříve
rozhodl ve věci v první stolici. Kdyby na př.
bylo napadeno rozhodnutí býv. německého
úředního soudu v Praze, který by byl
příslušný podle odstavce 1, ale u něhož
žalobu nelze podat, když již neexistuje, bude
podle druhé věty odstavce 2 příslušný
ten okresní soud, který by byl příslušný
podle důvodu založivšího místní
příslušnost býv. německého
úředního soudu v Praze. Podobně, kdyby
podle odstavce 1 byl příslušný pro jednání
o odporu býv. německý vrchní zemský
soud v Litoměřicích, nastoupí nyní
na jeho místo zemský soud v Praze.
Ustanovení odstavce 3 znamená, že odpor proti
rozhodčímu výroku bude třeba uplatňovat
u toho okresního nebo krajského soudu, který
by byl jinak příslušný pro věc,
v níž byl vydán rozhodčí výrok.
Podle obdoby žaloby o zmatečnost, resp. o obnovu
byla i pro odporování soudním rozhodnutím
volena forma žaloby. Prakticky neznamená skutečnost
ta žádné zvláštní ztížení
posice těch, kteří se budou domáhat
zrušení nebo změny soudního rozhodnutí,
neboť i kdyby byla volena forma pouhého návrhu,
nebylo by lze se obejíti bez náležitostí
stanovených v odstavci 1, č. 1 a 4. S druhé
strany přináší pro řízení
podstatnou úlevu předpis § 5, který
umožňuje vyřídit věc bez ústního
jednání. Pokud jde o jednotlivé náležitosti
žaloby, navazuje předpis § 4, odst. 1 na obdobné
ustanovení § 536 c. ř. s.
Ustanovení odstavce 2 řeší v souladu
s praktickou potřebou otázku aktivní a pasivní
legitimace, která by eventuelně mohla býti
sporná.
Podle § 6 platí pro řízení o
žalobě přiměřeně ustanoveni
civilního řádu soudního o žalobě
o obnovu, pokud v zákoně nejsou dána ustanovení
zvláštní. Takovým zvláštním
ustanovením je předpis § 5, který dává
soudu velkou možnost bez ústního jednání
rozhodnout o návrhu na zrušení nebo na změnu
soudního rozhodnutí. Jde tu o právo soudu,
jehož bude třeba užívati s náležitou
opatrnosti, ale jehož vydatné využití
je zase v zájmu zjednodušení řízení
a tím i v zájmu strany poškozené vadnými
rozhodnutími z doby nesvobody. Ustanovení §
5, odst. 3 pomýšlí na případy,
kdy žalobce sice navrhl jen změnu rozhodnutí
vzatého v odpor, soud však dojde k přesvědčení,
že pro navrhovanou změnu není skutkový
základ dostatečně zjištěn. V
takovém případě je v zájmu
strany, aby soud mohl rozhodnutí zrušit, a tím
aby se spor vrátil do stadia, v kterém byl před
rozhodnutím v odpor vzatým (srv. odstavec 1, větu
druhou).
K § 6 lze ještě poznamenati, že normované
tam přiměřené užití předpisů
pro žalobu o obnovu odpovídá i na otázku,
jak se uplatňuje odpor proti rozhodnutím, která
nejsou v právní moci; o vlivu řízení
o odporu na řízení opravné budě
platit § 545 c. ř. s.
Tímto ustanovením se poskytuje straně ochrana
proti vedení exekuce nebo zajišťovacího
opatření podle napadeného rozhodnutí;
aby však bylo čeleno možnosti zneužití
odkladu, který formálně není vázán
na zvláštní podmínky, je zárukou
ustanovení, že soud má odklad povolit jen tehdy,
lze-li podle okolností případu míti
za to, že návrhu na změnu nebo na zrušení
soudního rozhodnutí bude pravděpodobně
vyhověno.
Základ tohoto ustanovení je, v článku
II, čl. 8, odst. 2, větě druhé zákona
o obnovení právního pořádku.
Podmínky jsou podstatně mírnější
než při zajišťovací exekuci nebo
při prozatímním opatření; to
je odůvodněno povahou věci, protože
jde právě o odčinění stavu
zbůsobeného protiprávním rozhodnutím
z doby nesvobody.
Protože protiprávnost rozhodnutí leží
mimo dosah jednání strany, která ji nikterak
nezavinila, je spravedlivé, jestliže řízení,
jehož účelem je odstraniti protiprávní
rozhodnutí, není podrobeno žádným
kolkům a poplatkům.
Žaloba předepsaná pro uplatnění
odporu v řízení sporném není
nezbytně nutná, jde-li o uplatnění
odporu proti rozhodnutím vydaným v jiných
soudních řízeních než sporném;
tu také půjde pravidelně jen o napadení
usnesení. Proto se v § 10 upouští od žaloby
a úprava řízení o odporu se převádí
na kolej toho řízení, v kterém bylo
vydáno rozhodnutí v odpor vzaté. Z ustanovení
odstavce 2 pak vyplývá, že se pro tyto právní
věci užije i předpisů o exekuci, převedení
držby a poplatkovém osvobození, platných
pro věci sporné.
Navrhovaná ustanovení jsou obmezena na právní
oblast zemí České a Moravskoslezské,
neboť zákon o obnovení právního
pořádku je závazný jen pro tuto oblast.
Den nabytí účinnosti byl stanoven stejným
způsobem jako v článku III zákona
o obnovení právního pořádku.