Rozpočtový výbor projednal podrobně vládní návrh zákona o dani z obratu v pěti svých schůzích ve dnech 23., 24., 30., 31. ledna a 5. února 1946 a usnesl se doporučiti Prozatímnímu Národnímu shromáždění, aby osnovu přijalo se změnami a doplňky, jak jsou obsaženy v připojeném znění.

V generelní rozpravě uvážil rozpočtový výbor pečlivě kladné i záporné stránky osnovy. Za její klady považuje zejména:

1. Osnova zavádí pro celou Československou republiku jednotné právo o dani z obratu a sjednocuje tak zatímní rozdílnost zákonodárství vzniklou tím, že na Slovensku zůstala v účinnosti v podstatě československá úprava z doby předmnichovské, kdežto v zemích České a Moravskoslezské byl zásahem okupantů zaveden německý systém daně.

2. Vracejíc se v zásadě k úpravě podle československého zákona ze dne 21. prosince 1935, č. 265 Sb., dbá osnova všech poznatků a zkušeností, získaných vývojem doby a praxe při provádění dosavadních zákonů; dodatky a doplňky, na původní znění postupně navazované, včleňuje nyní soustavně do jednotné stavby zákona, přejímá z nich to, co se prakticky osvědčilo a neváhá velkoryse se zbavit ustanovení přežilých nebo takových, která sice teoreticky by byla na místě, ale způsobují administrativní nesnáze větší, než užitek z nich plynoucí. Tak zejména upouští se zásadně od daně přepychové, která u roce 1936 vynesla sotva ³/₄% výnosu daně obratové, upouští se také od zdaňování dodávek a výkonů, prováděných nepodnikateli (to jsou zejména příležitostné prodeje. majetku osob, které neprovozují žádný podnik), protože tyto případy jsou prakticky těžko postižitelné a finanční efekt daňový je zcela nepatrný. Kromě toho zavádí osnova množství změn a doplňků, podrobně zmíněných v důvodové zprávě k vládnímu návrhu a směřujících k technickému zdokonalení i k přizpůsobení zákonných ustanovení požadavkům a potřebám nově vzniklým.

3. Celý obsáhlý materiál zákona o dani z obratu, vtělený do 37 paragrafů na 44 stranách tisku č. 101, je zpracován po stránce legislativně technické velmi pečlivě, učleněn logicky a přehledně tak, aby i laik se v něm mohl snadno orientovat. Osnova snaží se s velkým zdarem o přesné definice pojmů, věcí i osob, na něž se jednotlivá ustanovení vztahují, o jasné vymezení práv i povinností poplatníka i finančních úřadů, o vymýcení všech nesrovnalostí a možností protichůdných výkladů a vytváří tak dílo zákonodárné, které po této odborné stránce zaslouží plné chvály. Zejména obsáhlá ustanovení přechodná a závěrečná (§ 32 až 37), vymezující poměr k předpisům dřívějším i nyní platným, zajišťující jednotné používání zákona na celém státním území a pamatující podrobně na všechny nesnáze, které by se mohly vyskytnout při přechodu od dosavadního k novému stavu zákonnému - jsou propracována se svědomitostí a důkladností, které ne vždycky shledáváme v návrzích zákonů. Rozpočtový výbor plně oceňuje tuto odbornou dokonalost osnovy, jakož i spolupráci, kterou příslušní referenti ministerstva financí se účastnili projednávání osnovy ve výboru.

Na druhé straně byl si rozpočtový výbor od počátku vědom nedokonalostí a závad díla, které předkládá sněmovně ke schválení. Je tu na prvním místě anomalie, že v revoluční době, která převratným způsobem zasahuje a přestavuje samy základy společenského zřízení, mění a nově pořádá zásadní vztahy mezi jednotlivcem a společností, mezi státem, občany a jejich skupinami navzájem - že v této době se ve finančním a daňovém zákonodárství v zásadě vracíme o řadu let zpátky a nově budujeme daňový systém, jehož hlavní principy jsou zakotveny v dobách dávno minulých. Všechny principy dosavadního daňového práva, všechny teorie o incidenci, neboli dopadu daňovém, to jest o tom, kdo nakonec nese tíhu daňového břemene - předpokládaly výslovně nebo mlčky volnou soutěž hospodářských sil, liberalistický systém hospodářského podnikání, ve kterém prodejní cena byla výslednicí nabídky a poptávky, mzdová a platová složka výrobních nákladů, zisková marže podnikatelská a v nejširších důsledcích důchodová úroveň celých skupin hospodářských byla určována mocenským zápasem složek, vybavených nestejnou mírou politického vlivu - zápasem, který jenom náhodně a nedokonale byl regulován společenským zřízením.

Všechny tyto teorie selhávají v době, kdy ceny, mzdy a platy jsou z největší části řízeny a určovány zásahem státní moci, kdy od liberální automatiky hospodářského dění přecházíme k socialisticky řízenému hospodářství - alespoň potud, pokud naše hospodářství může být ovládáno výlučně vnitřními zřeteli. Ale byť tento socialistický princip fakticky již působil ve státech velkých a malých, byť bychom ho dokonale uplatnili i ve státě svém - nemůžeme zapomínat, že není ještě zaveden ve vztazích mezi státy, v obchodě mezinárodním, ve kterém dosud funguje volná soutěž mnohdy ve formách dravějších a bezohlednějších, než v jakémkoliv styku soukromém. V zemi, která nemá úplných surovinových základen, jejíž hospodářská aktivita a blahobyt obyvatelstva je v takové míře spjat s mezinárodní směnou statků a služeb - v této zemi musíme stále mít na paměti účinky každého hospodářského opatření nejen na vnitřní, ale také na zahraniční vztahy a závislosti, které se po případě řídí zcela různými zásadami a principy.

Po té stránce sama podstata daně z obratu bývá předmětem vážných námitek. Je známo, že do našeho zákonodárství byla zavedena v r. 1920 jako provisorium, vynucené potřebami státních financí, ale považované za nutné a dočasné zlo. Vývoj doby však ukázal, že nelze je už vykořenit a že daň z obratu - nejen u nás, ale i v jiných státech, zejména také v Sovětském Svazu - se stává nejen trvalým, ale už nepostradatelným pilířem státního hospodářství. Tento vývoj měl by přinutit národohospodářské teoretiky, aby se znovu zamýšleli nad principy daňových soustav a pokusili se nově formulovat význam a smysl daně z obratu.

Je pravda, že je to generální daň spotřební, která bývá řazena do skupiny nepřímých daní a jako taková zavrhována jednak národohospodáři proto, že jako daň "obchodová" zatěžuje produkty před dohotovením a ztěžuje soutěživost na mezinárodním poli - jednak je kritisována jako nesociální, protože zatěžuje relativně nejvíce chudší vrstvy obyvatelstva. Ale právě pozoruhodný fakt, že ve státech socialistických tato daň a jiné "nepřímé" daně ve státních rozpočtech stále více nabývají místa proti tak zvaným daním přímým - ukazuje, že je tu třeba revise pojmů a názorů. Socialista Hugh Dalton ve své knize o základech veřejných financí správně upozorňuje na nepřesnosti dosavadních schematických rozlišování daňových skupin, ať už je to dělení na daně přímé a nepřímé, osobní nebo věcné, důchodové nebo kapitálové nebo jiné. Podstatná je vlastní konstrukce daně, která může její hospodářské a sociální účinky v širokých mezích měnit, ba dokonce převracet.

Základní vadou dosavadní daně obratové je její primitivní přímočarost, zatěžující jednotnou sazbou (anebo několika málo sazbami) každou dodávku nebo výkon, tedy každý projev hospodářské aktivity bez valného zřetele na jeho význam a začlenění ve výrobním a distribučním procesu. Tím se stává, že do výsledných cen spotřebitelských přenáší se tato daň tolikrát, kolikrát produkt anebo jeho součásti projdou hospodářským procesem směny. To znamená, že tato daň zatěžuje výslednou cenu tím více, čím diferencovanější a složitější je hospodářský proces, čím více je v něm provedena dělba práce a rozvrh jednotlivých pracovních úseků na specialisované podniky. Ale to je právě v přímém protikladu k tendencím moderní výroby, jejíž racionalisace je založena právě na dělbě práce a specialisaci. V tom směru je daň z obratu brzdou pokroku a může se stát zařízením nesociálním, jestliže by takto vysokým procentem zatížila produkty, sloužící základním potřebám lidského života. Tomu právě čelí se - ovšem velmi nedokonale - stanovením snížené sazby pro zemědělské, mlýnské, pekařské a jiné výrobky a zaváděním některých osvobození a úlev. Abychom v tomto směru došli k dokonalejšímu daňovému zákonodárství, bylo by ovšem třeba velmi podrobných studií o struktuře hospodářského dění, o vzájemném poměru jednotlivých činitelů v cenotvorném procesu a o sociální významnosti oněch jeho složek, které přímo nebo nepřímo vyúsťují v příjem státní pokladny. Živý zájem, který právě v této době věnuje veřejnost otázkám cenových kalkulací, svědčí o tom, jak tato potřeba je naléhavě pociťována. Je třeba se starat o to, aby obsáhlý materiál, získaný při těchto cenových analysách, byl zhodnocen také pro účely daňové politiky. Při tom se ovšem nevyhneme úvahám o základních principech daňového práva a o celé soustavě státních příjmů, k nimž jistě cenné podněty poskytne i blízká již rozprava o státním rozpočtu.

Těchto všech potřeb byl si vědom rozpočtový výbor při rozpravě o návrhu zákona o dani z obratu a rozhodl-li se přes to doporučiti osnovu v předloženém znění, učinil tak ve správné úvaze, že vedle teorií a dlouhodobých plánů nemohou být stranou odloženy denní potřeby životní praxe, která nemůže čekat, až se teoretikové dohodnou o principech, ale musí plnit konkrétní, okamžité úkoly těmi prostředky, které má právě po ruce. Nade všechny potřeby pak dnes vystupuje nutnost uvést v rovnováhu výdajové potřeby státu s jeho možnostmi příjmovými a opatřit tedy státní pokladně - i za cenu teoretických nedokonalostí - okamžité prostředky k plnění naléhavých nezbytností. Proto po tomto rozboru a těchto úvahách věnoval rozpočtový výbor největší péči rozpravě podrobné, veden snahou, aby dal státu a veřejnosti zákonodárný elaborát za daných okolností co nejlépe vyhovující.

O tom, s jakou důkladností byla tato práce konána, svědčí to, že v textu osnovy byly provedeny změny na více než 150 místech. Ovšem, že jsou to z velké části změny jen formální a textové - ale ani ty nelze podceňovat. Každá nejasnost a nepřesnost je kazem zákona a i když nelze po této stránce dosáhnout absolutní dokonalosti, je třeba se o ni snažit v mezích dosažitelných. Z věcných změn a doplňků, které byly - vesměs po dohodě se zástupci finanční správy - provedeny, zasluhují zmínky zejména tyto:

1. V § 4, odst. 1, č. 15, který jedná o osvobození dodávek a výkonů, které pro své členy provádějí některá svépomocná družstva; byl název "živnostníci" nahražen obecnějším "jiní podnikatelé" a vsunuto ustanovení, které zabraňuje ztrátě osvobození, je-li nutno výjimečně (na př. na úřední příkaz) provést dodávku nečlenovi družstva. Kromě toho zvýšena hranice obratová, podmiňující osvobození, ze 150.000 na 200.000 Kčs ročně.

2. V § 4, odst. 2, písm. e), kde je vláda zmocněna povoliti osvobození od daně nebo její snížení pro dodávky mezi družstvy a jejich svazy, vsunuto je omezení, že se tak může státi jenom v případech odůvodněných hospodářskými poměry a situací.

3. V § 6 vypuštěn byl původní odst. 4, obsahující definici podniku, odchylnou od ustanovení zákona o přímých daních, aby tím nebyla zaváděna dvojakost jednoho pojmu v daňovém zákonodárství.

4. V § 8 vsunut byl nový odst., zavazující k ručení za daň také tiché společníky nebo jiné osoby, zúčastněné na provozu podniku.

5. V § 10, odst. 1. rozšířena byla platnost snížené 1% sazby daňové i na ovoce cizího původu; naproti tomu 3% dani podrobeny dodávky květin; vládě dáno pak zmocnění, aby nařízením přesněji vymezila okruh dodávek, podléhajících snížené daňové sazbě.

6. V § 10, odst. 3 vyňaty byly výslovně z pojmu prodejen, podléhajících t. zv. filiálkové 2% přirážce některé provozovny, jež ani podle úmyslu zákonodárcova neměly jí podléhati, zejména staveniště, auto-service a provozní místa plynáren, elektráren a tepláren.

7. V § 14, odst. 1 a 3 omezena ohlašovací povinnost na provozovny stálé.

8. V § 19, odst. 3 a 4 vsunuta ustanovení, zavazující berní správu, aby v případech, kdy neobdrží od poplatníka všechny údaje, po svém mínění potřebné, neuchylovala se k odhadům libovolným, ale byla vázána objektivními skutečnostmi, jež může přezkoušeti.

9. V § 19, odst. 7. vsunuto zmocnění pro ministerstvo financí, aby vyhlásilo úlevy při podávání přiznání pro drobné podnikatele a stanovilo směrnice pro odhady vyměřovacích základů.

10. V § 20, odst. 1, zavedeno bylo jednotné placení daně z obratu ve čtvrtletních splátkách, na místě, původně zamýšleného dvojího vybírání jednak ve splátkách čtvrtletních, jednak měsíčních, které by administrativu komplikovalo.

11. V § 30, odst. 1, který ukládá veřejným úřadům a sdružením podnikatelů povinnost, aby všestranně pomáhaly finančním úřadům při vyměřování, vymáhán a dozorčí službě v oboru daně z obratu, vsunuta byla stejná povinnost i pro sdružení zaměstnanců a jejich orgány.

12. V § 36, odst. 1. byl stanoven počátek účinnosti tohoto zákona na 1. březen 1946 na místě původně navrženého 1. února 1946. Rozpočtový výbor zaujal zásadní stanovisko, že zákony nemají být vyhlašovány se zpětnou platností. I když v první době činnosti Prozatímního Národního shromáždění bylo nutno připustit několik výjimek z tohoto pravidla, je nutno na příště trvat na tom, že osnovy zákonů musí být sněmovně předkládány včas, tak aby je bylo možno projednat před počátkem jejich účinnosti a nad to ještě poskytnout veřejnosti dostatečný čas k tomu, aby v době mezi vyhlášením zákona a počátkem jeho účinnosti mohla se s ním dokonale obeznámit.

Na konec je třeba se zmínit o tom, že rozpočtový výbor si při projednávání této osnovy stále více uvědomoval potřebu zjednodušení administrativy v oboru daňovém, které zejména v oboru daně z obratu lze dosíci paušalováním daně, k němuž je vláda zmocněna ustanovením § 19, odst. 8. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu podrobně vysvětluje, proč v nynější době nelze okamžitě obnovit paušály daně z obratu tak, jak byly postupně zaváděny před rokem 1938, takže, prozatím vstupuje zákon o dani z obratu v účinnost bez těchto paušálů. Jejich nové, požadavkům doby přizpůsobené zavedení je však naléhavým požadavkem jak s hlediska potřeb průmyslu, obchodu, živností a zemědělství, tak i se stanoviska zjednodušení finanční administrativy. Z těchto úvah vyplynuly dvě resoluce, které rozpočtový výbor doporučuje Prozatímnímu Národnímu shromáždění současně s připojeným zněním osnovy zákona o dani z obratu.

Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Dani z obratu podléhají:

1. tuzemské dodávky a výkony, které podnikatel provádí za úplatu v rámci svého podniku. Které dodávky a výkony se pokládají za tuzemské a co jest rozuměti tuzemskem podle tohoto zákona, ustanoví vláda nařízením. Dodává-li se podnik jako celek, považuje se tato dodávka za provedenou ještě v rámci podniku;

2. bezúplatné vzetí předmětů z vlastního podniku pro domácnost nebo pro jiné nevýdělečné upotřebení nebo pro zaměstnance podnikatelovy (vlastní spotřeba);

3. dovoz všech předmětů. Vláda může nařízením stanoviti, že dovoz některých předmětů, zejména surovin, polotovarů, strojů nebo přístrojů, které v tuzemsku nejsou vůbec vyráběny nebo nejsou vyráběny v dostatečném množství, nepodléhá dani nebo podléhá dani snížené. Nařízením o paušalování daně (§.19, odst. 8) může býti stanoveno, že dovoz podléhá paušálu, který nahrazuje i pravidelnou nebo sníženou daň z obratu při dovozu, nestanoví-li nařízení jinak. Průvoz nepodléhá dani za podmínek stanovených nařízením.

(2) Nezáleží na tom, dějí-li se dodávka nebo výkon dobrovolně nebo ke splnění povinnosti, stanovené právním předpisem nebo na úřední příkaz, byly-li dodávka nebo výkon opravdu provedeny či pokládají-li se podle zákona za provedené, byla-li fysická držba skutečně převedena či ne. Za zdanitelnou dodávku se též pokládá, nabývá-li se předmětu zástupcem nebo listinou (na př. konosamentem, nákladním nebo skladním listem, zástavním lístkem). Dani podléhají i dodávky z dražeb.

(3) Při obchodě komisionářském se zdaňuje vždy samostatně dodávka (výkon) mezi komitentem a komisionářem a dodávka (výkon) mezi komisionářem a osobou třetí, i když komisionář nenabyl ani držby ani vlastnictví zboží; totéž platí, obstarává-li někdo vlastním jménem na cizí účet dodávky nebo výkony. V pochybnostech, jde-li o poměr komisionářský, po případě o jednání, jež někdo obstarává vlastním jménem na cizí účet, nebo o poměr jednatelský, předpokládá se, neprokáže-li poplatník opaku, že nejde o poměr jednatelský. Obstarává-li účastník příležitostného sdružení dodávku nebo výkon vlastním jménem na účet tohoto sdružení, nejde v poměru mezi ním a ostatními účastníky příležitostného sdružení o zdanitelné dodávky nebo výkony. Při dodávkách (výkonech) vzájemných (na př. při naturální směně), dále pak v případech, kdy se odevzdá předmět místo placení, jde vždy o dvě samostatně zdanitelné dodávky (výkony).

(4) Daňová povinnost (odst. 1, č. 1) se vztahuje též na dodávky a výkony mezi československým státem (dále jen stát) a znárodněnými nebo národními podniky, jakož i na dodávky a výkony mezi těmito podniky:

(1) Dani podléhají dodávky, čítajíc v to i pronájmy a propachtování:

1. movitých věcí hmotných a energií, čítajíc v to vodu, plyn, elektrický proud a pod. Dodávky věcí, spojených pevně s nemovitostmi, a dodávky jiného příslušenství nemovitostí podléhají dani, prodávají-li se nebo pronajímají-li se a nebo propachtovávají-li se tyto věci bez nemovitostí, i když se tak děje před tím než byly odloučeny od nemovitostí. Co platí o věcech celých, platí i o podílech na nich;

2. práv, která jsou předmětem právního obchodu, tak zvláště práv autorských, práv z ochrany známek a vzorků, a jiných výhradních práv (licencí, koncesí, provozovacích práv atd.). Dani podléhá též, zavazuje-li se kdo za úplatu něco dovolovati nebo trpěti, něco nekonati nebo něčeho se zříci. Dani však nepodléhají dodávky práv, spojených s držbou nemovitosti, práva stavby a jiných práv, která se podle právních ustanovení počítají k věcem nemovitým;

3. souboru věcí a práv, uvedených pod č. 1 a 2, kromě nemovitostí a jejich příslušenství, na př. při prodeji, pronájmu nebo propachtování podniků jako celků.

(2) Je-li příjemce dodávky povinen vrátiti dodavateli vedlejší výrobky nebo odpadky, které vzniknou při zpracování dodaného předmětu, je předmětem dodávky pouze to, co příjemci dodávky zůstane (na př. tuk v mléce při vrácení mléka odstředěného, cukr v řepě při vrácení řepných řízků). Zpětná dodávka vedlejších výrobků nebo odpadků dani nepodléhá. Totéž platí, obdrží-li dodavatel místo vedlejších výrobků nebo odpadků, které vzniknou nebo vznikly při zpracování jím dodaného předmětu, vedlejší výrobky nebo odpadky stejného druhu, kterých příjemce dodávky získal zpracováním předmětu dodaného někým jiným.

(1) Dani podléhají: výkony všech druhů prováděné v tuzemsku, tak na př. řemeslné a průmyslové zpracování hmot (surovin, polotovarů, tovarů) patřících objednateli, všeliká doprava, povoznictví, výkony podniků stavebních a instalačních, výkony příslušníků svobodných povolání (advokátů, notářů, lékařů, civilních inženýrů a pod.), výkony škol hudebních, jazykových a jiných ústavů výchovných, výkony podniků hotelových, pensionátů a pod., čítajíc v to podnikatelské pronajímání zařízených místností, zprostředkování práce, obstarávání inkasa pro jiného, uschovávání věcí, obstarávání peněžních obchodů a obchodů s cennými papíry, výkony sensálů, pořádání představení a zábav jakéhokoliv druhu, výkony kanceláří informačních, holičů, masérů a pod.

(2) Dodá-li podnikatel tomu, kdo mu odevzdal látku (materiál) ke zhotovení nějakého předmětu, místo předmětu, který má býti z ní zhotoven, jiný předmět stejného druhu, jak jej z takové látky obvykle vyrábí, považuje se u zmíněného podnikatele za předmět zdanění místo dodávky toliko výkon, počítá-li se úplata za zhotovení předmětu jako mzda za dílo bez ohledu na rozdíl mezi tržními cenami přijaté látky a dodaného předmětu.

(1) Od daně z obratu jsou osvobozeny:

1. dodávky při nucených dražbách. Osvobození se však nevztahuje na dodávky podléhající paušálu (§ 19, odst. 8);

2. vývozní dodávky za podmínek stanovených nařízením;

3. dodávky drahých kovů a jiných směsí k ražení peněz za podmínek stanovených nařízením;

4. poskytování úvěru a převody peněžních pohledávek, zvláště směnek a šeků, peněžní vklady všech druhů, vydání a převody cenných papírů s výjimkou papírů uvedených v § 1, odst. 2, převody podílů společenských a společenstevních (družstevních), tuzemských i cizích zákonných platidel kovových i papírových; provise z obchodu s cennými papíry a cizími zákonnými platidly (vyjma provise z obchodu s losy státních loterií) jsou však dani podrobeny. Za úvěr se nepokládá, hradí-li dodavatel, nebo kdo výkon provádí, za příjemce dodávky nebo výkonu výlohy, spojené s provedením dodávky nebo výkonu;

5. dodávky a vlastní spotřeba předmětů československých státních finančních monopolů;

6. dodávky platných neznehodnocených úředních cenin. Dodávky, platných neznehodnocených poštovních cenin jsou osvobozeny jen tehdy, provádí-li je československá pošta nebo podnikatelé, kterým československá pošta udělila oprávnění ku prodeji poštovních cenin;

7. dodávky vody, výkony vah a výkony jatečné (hlídání, krmení a porážení dobytka), jsou-li tyto dodávky a výkony prováděny státem nebo veřejnoprávními svazky v jejich vlastních podnicích, dále dodávky plynu a elektrického proudu pro veřejné osvětlení. Rovněž jsou od daně osvobozeny vzájemné dodávky stejného množství elektrického proudu, provedené v daňovém období mezi elektrárnami, jejichž energetické vedení spolu souvisí; dodávky elektrického proudu toto množství převyšující jsou však dani podrobeny;

8. dodávky a výkony podle pojišťovacích smluv, podrobených poplatku podle nařízení ze dne 15. září 1915, č. 280 ř. z., a na Slovensku podle zák. čl. VIII/1883 (sazební položka 89, č. IV a V poplatkových pravidel), i když příslušná pojišťovací smlouva jest podle zvláštních ustanovení těchto právních předpisů od poplatků osvobozena;

9. zpětné dodávky obalů, vrací-li podnikatel dodavateli obaly, v nichž mu dodavatel zboží dodal;

10. dovoz v případech a za podmínek, uvedených v §§ 62 až 65, 87 a 105 celního zákona ze dne 14. července 1927, č. 114 Sb.; nařízením o paušalování daně (§ 19, odst. 8) může však býti stanoveno, že dovoz jest i v těchto případech podroben paušálu. Dále je dovoz osvobozen od daně v případech a za podmínek, uvedených v § 69 celního zákona; toto osvobození neplatí v případech, kdy jest daň paušalována, ledaže by v nařízení o paušalování daně bylo výslovně stanoveno, že dovoz je osvobozen od paušálu;

11. výkony, za něž úplatou jsou požitky zásadně podléhající dani z tantiem;

12. dodávky léčiv, léčebných pomůcek (včetně pomůcek therapeutických), lékařských (léčebných) přístrojů a nástrojů, léčebných vod, dodávky a výkony, záležející v podávání léčebných lázní, výkony lékařské a porodnické, hradí-li úplaty za tyto dodávky nebo výkony nositelé veřejnoprávního sociálního pojištění nebo náhradní vnitřní zařízení vyňatých zaměstnavatelů podle příslušných právních ustanovení, nebo jsou-li zmíněné dodávky a výkony prováděny pro osoby, opatřené vysvědčením chudoby. Za týchž podmínek jsou od daně osvobozeny i jiné dodávky a výkony, pokud je provádějí léčebné a ošetřovací ústavy (čítajíc v to ústavy nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění a ústavy náhradních vnitřních zařízení vyňatých zaměstnavatelů) a lázeňské podniky. Dále jsou od daně osvobozeny dodávky léčiv, léčebných pomůcek (včetně pomůcek therapeutických), lékařských (léčebných) přístrojů a nástrojů a léčebných vod, jsou-li prováděny pro veřejné léčebné a ošetřovací ústavy, ústavy nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění nebo ústavy náhradních vnitřních zařízení vyňatých zaměstnavatelů. Konečně jsou od daně osvobozeny všeliké dodávky a výkony, prováděné veřejnými léčebnými a ošetřovacími ústavy na všeobecných třídách, a dodávky i výkony prováděné lázeňskými podniky za cenu sníženou z důvodů sociálních, činí-li toto snížení nejméně 50% plné ceny. Tato osvobození neplatí v případech, kdy jest daň paušalována;

13. vlastní spotřeba naturalií k plnění naturálního výměnku;

14. vlastní spotřeba předmětů za účelem jejich dobročinného upotřebení. Co se rozumí dobročinným upotřebením, ustanoví nařízení;

15. dodávky a výkony, které provádějí pro své členy tato sdružení (společenstva, družstva a jiná sdružení):

a) sdružení zemědělců, jejichž účelem jest společně opatřovati semena, hnojiva, hospodářské stroje a nářadí nebo jiné potřeby k provozování polního hospodářství, k zvelebení chovu dobytka (společenstva k chovu dobytka, k chovu býků, pastevní společenstva a pod.), anebo společně podporovati jiné zemědělské snahy,

b) sdružení jiných podnikatelů, jejichž účelem jest společně opatřovati suroviny, pomocné látky a stroje pro své členy, pokud tito jich používají ke zpracování nebo při něm, nebo prodávati výrobky svých členů, jakož i

c) sdružení zemědělců nebo jiných podnikatelů, jejichž účelem jest půjčováním společných zařízení, anebo prováděním výkonů, spojených s použitím těchto zařízení, napomáhati členům při provozu podniku,

nepřesahuje-li jejich celkový obrat v posledním předcházejícím kalendářním roce 200.000 Kčs a je-li u těchto sdružení podle stanov rozdělování ryzích výtěžků vyloučeno a výtěžky se také skutečně nerozdělují a omezuje-li se jejich činnost podle stanov i ve skutečnosti na členy, kterými mohou býti jen zemědělci neb jiní podnikatelé. Nařízení ustanoví, co se rozumí celkovým obratem. Osvobození není na závadu, jsou-li podle stanov neb i ve skutečnosti členy takových sdružení osoby, které nejsou povoláním zemědělci nebo jiní podnikatelé, pokud přibrání těchto osob za členy sleduje ten účel, aby se získala spolupráce osob schopných obstarávati spolkovou agendu (korespondenci, vedení knih, kontrolu a pod.), a jde-li o případy výjimečné. Rovněž není osvobození na závadu, je-li výjimečně nutno provést dodávku nebo výkon pro nečlena (na př. z úředního nařízení nebo při zboží ohroženém značnou zkázou). Osvobození se vztahuje pouze na ty dodávky a výkony prováděné pro členy, jimiž sdružení plní některý z účelů uvedených v písm. a) až c). Osvobození se nevztahuje na dodávky a výkony, které provádějí sdružení zemědělců nebo jiných podnikatelů za tím účelem, aby zpracovala zboží svých členů a zpeněžila výrobky tímto zpracováním vzniklé;

16. dodávky a výkony domáckých pracovníků, prováděné jimi samými nebo členy jejich rodiny, kteří žijí s nimi ve společné domácnosti, záležející ve zpracování hmot, které obdrží od podnikatelů, jimž odvádějí hotový výrobek a zbytky zpracovaných hmot a od nichž obdrží za svou práci jen smluvenou mzdu od kusu;

17. dovoz přímo pro stát a pro takové státní podniky, které nenáležejí k podnikům prohlášeným za spravované podle zásad obchodního hospodaření. Dále jest osvobozen od daně dovoz léčiv, léčebných pomůcek (včetně pomůcek therapeutických), lékařských (léčebných) přístrojů a nástrojů a léčebných vod, děje-li se přímo pro veřejné léčebné a ošetřovací ústavy, ústavy nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění nebo ústavy náhradních vnitřních zařízení vyňatých zaměstnavatelů. Bližší podmínky těchto osvobození ustanoví nařízení. Tato osvobození neplatí v případech, kdy jest daň paušalována, ledaže by byla výslovně stanovena v nařízení o paušalování daně. Osvobození se nevztahují na dovoz pro podniky znárodněné nebo národní;

18. výkony záležející ve zpracování movitých věcí hmotných a prováděné v tuzemsku prokázaně pro cizinu. Podmínky tohoto osvobození ustanoví nařízení;

19. dodávky, k nimž dochází v případech, kdy ze zákona přísluší poplatkové osvobození z důvodu splynutí (fuse), sloučení nebo přeměny právního útvaru některých podniků. V případech, kdy může vláda z těchto důvodů na žádost poskytnouti celkové nebo částečné osvobození od poplatků, může poskytnouti též úplné osvobození od daně z obratu nebo může tuto daň přiměřeně snížiti.

(2) Vláda může na návrh ministra financí, učiněný po vyslechnutí příslušných ústředních zájmových organisací v zemích České a Moravskoslezské a po dohodě s pověřencem financí, který vyslechne ústřední zájmové organisace na Slovensku, poskytnouti:

a) při dodávkách, k nimž dochází v obchodě ve velkém, osvobození od daně, její snížení nebo jinou úlevu na dani, jde-li o hospodářsky nezbytný nebo ve veřejném zájmu nutný meziobchodní stupeň a je-li jeho překupnická činnost daní ohrožena;

b) při dodávkách a výkonech, týkajících se předmětů dovážených, v případech hodných zřetele osvobození od daně, její snížení, po případě úplné neb o částečné započtení daně, zaplacené při dovozu (§ 1, odst. 1, č. 3), do daně z první tuzemské dodávky dovezeného předmětu;

c) při dodávkách a výkonech, týkajících se předmětů vyrobených v tuzemsku a do tuzemska dodávaných, v případech hodných zřetele osvobození od daně neb o její snížení, jsou-li předměty tuzemského původu daní více zatíženy než dovážené předměty stejného nebo podobného druhu, nebo vyžaduje-li toho soutěživost výrobního odvětví, zpracujícího tyto předměty, při vývozu;

d) v případech hodných zřetele snížení daně nebo jinou úlevu, jsou-li paušalováním daně (§ 19, odst. 8) příliš zatíženy předměty, vyrobené z hmot, z jejichž dodávek jest daň paušalována;

e) osvobození od daně nebo její snížení pro dodávky, které provádějí svazy družstev pro přičleněná družstva a tata družstva pro svazy, jestliže toho vyžadují hospodářské poměry a situace.

(3) Ministr financí nebo úřad jím k tomu zmocněný může po dohodě se zúčastněným ministrem na zvláštní žádost osvoboditi dodávky nebo výkony výhradně a přímo dobročinné a vzdělávací. Nařízení ustanoví, co se rozumí dodávkami nebo výkony výhradně a přímo dobročinnými a vzdělávacími, a určí podmínky tohoto osvobození. Jde-li o žadatele, který svůj podnik v tuzemsku provozuje toliko na území Slovenska, je místo ministra financí nebo úřadu jím zmocněného příslušným pověřenec financí nebo úřad jím k tomu zmocněný, který osvobození může povoliti po dohodě se zúčastněným pověřencem.

(1) Dan platiti jest povinen:

1. tuzemský podnikatel (odstavec 2) ze zdanitelných tuzemských dodávek a výkonů jím provedených a z vlastní spotřeby. Má-li tuzemský podnikatel bydliště nebo sídlo v cizině, pokládají se všechny zdanitelné dodávky a výkony, které provede, za provedené jeho tuzemskou provozovnou;

2. cizozemský podnikatel (odstavec 3):

a) ze zdanitelných dodávek a výkonů, které uzavře nebo provede při přechodném pobytu v tuzemsku;

b) ze zdanitelných výkonů, které provede v tuzemsku pomocnými silami;

3. ten, kdo pro cizozemského podnikatele (odstavec 3):

a) uzavírá, zprostředkuje nebo splňuje zdanitelné dodávky předmětů, jsoucích v tuzemsku, z těchto dodávek;

b) jménem a na účet cizozemského podnikatele uzavírá v tuzemsku zdanitelné dodávky předmětů, jsoucích v cizině, z těchto dodávek;

4. v konkursním řízení správce konkursní podstaty;

5. neodevzdaná pozůstalost (na Slovensku nerozdělená pozůstalost) podnikatele, a to i ze zdanitelných dodávek a výkonů, které byly provedeny ještě zůstavitelem, u nichž však nárok státu na daň (§ 11) vznikl až po jeho úmrtí, avšak ještě před odevzdáním (na Slovensku před rozdělením) pozůstalosti. Neodevzdaná (na Slovensku nerozdělená) pozůstalost jest též subjektem daně, která připadá na neuhrazené ještě pohledávky nebo jejich části, jež odevzdáním (na Slovensku rozdělením) pozůstalosti přecházejí na dědice podnikatelovy (§ 11, odst. 5, druhá věta);

6. při zdanitelných dodávkách z dražeb:

a) mimosoudních podnikatel, který dražbu provádí;

b) soudních podnikatel, který dražbu navrhuje;

7. při zdanitelných dodávkách práv (§ 2, odst. 1, č. 2, první věta) podnikatel, který dodávku provede. Z dodávek práv, které provede cizozemský podnikatel, jest však povinen platiti daň nabyvatel práva;

8. při zdanitelném převzetí závazku něco dovolovati nebo trpěti, něco nekonati nebo něčeho se zříci (§ 2, odst. 1, č. 2, druhá věta) podnikatel, který se zavazuje. Jestliže se však zavazuje cizozemský podnikatel, jest povinen platiti daň ten, komu se zavazuje;

9. při dovozu poplatník celní pohledávky (§ 8, odst. 2 celního zákona);

10. jiné osoby, jímž nařízení nebo vyhlášku o paušalování daně (§ 19, odst. 8) uloží povinnost platiti paušál.

(2) Za tuzemského podnikatele se pokládá podnikatel (§ 6, odst. 1):

1. který má bydliště nebo sídlo v tuzemsku;

2. který má bydliště nebo sídlo v cizině, ale v tuzemsku má provozovnu.

(3) Za cizozemského podnikatele se pokládá podnikatel (§ 6, odst. 1), který nemá v tuzemsku bydliště nebo sídlo ani provozovnu.

(1) Podnikatelem podle tohoto zákona jest každý, kdo provozuje samostatnou trvalou nebo občasnou výdělečnou činnost jakéhokoliv druhu; za podnikatele se zejména nepokládají osoby, které jsou pojištěny podle zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, a to co do činnosti, která jest podkladem pro tuto pojistnou povinnost. Za podnikatele se pokládají také osoby, uvedené v § 5, odst. 1, č. 3 a 10. Okolnost, že spolek nebo jiné sdružení omezuje výkony nebo dodávky na členstvo, neodnímá mu povahu podnikatele. úmysl dosíci zisku není podmínkou.

(2) U osob právnických a u sdružení osob právnických nebo fysických se vždy předpokládá, že jejich výdělečná činnost jest trvalá nebo občasná. Osobami právnickými se tu i nadále rozumějí též znárodněné nebo národní podniky a jiné útvary, které mají postavení právnických osob.

(3) Výkon veřejné moci není výdělečnou činností. Nařízení ustanoví, co se rozumí výkonem veřejné moci.

(4) Za závod se pokládá takový oddíl podniku, který je technicky (uzavřeným pracovním pochodem) jednotným celkem, jehož činnost bývá též předmětem samostatných podniků a jehož pracovní výsledek jest předmětem trhu.