Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto ústavním zákoně:

Ústavní a ostatní dekrety presidenta republiky, vydané podle § 2 ústavního dekretu presidenta republiky ze dne 15. října 1940, č. 2 Úř. věst. čsl. (č. 20/1945 Sb.), o pro zatímním výkonu moci zákonodárné, mají v rámci své územní a časové platnosti od svého počátku povahu zákona, pokud se týče ústavního zákona.

Tím se provádí, pokud se týče mění čl. 5, odst. 1 a 2 ústavního dekretu presidenta republiky ze dne 3. srpna 1944, č. 11 Úř. věst. čsl. (příloha k vyhlášce č. 30/1945 Sb.), o obnovení právního pořádku.

Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.

Účelem navrženého ústavního zákona je, aby pozměnil a doplnil ustanovení čl. 5, odst. 1 a 2 ústavního dekretu presidenta republiky ze dne 3. srpna 1944, č. 11 Úř. věst. čsl., o obnovení právního pořádku, t. j. aby upravil jednak otázku schválení ústavních a ostatních dekretů presidenta republiky, vydaných podle § 2 ústavního dekretu presidenta republiky ze dne 15. října 1940, č. 2 Úř. věst. čsl. (č. 20/1945 Sb.), o prozatímním výkonu moci zákonodárné, příslušnými ústavními činiteli (ratihabici) podle čl. 5, odst. 1 cit. dekretu o obnovení právního pořádku, jednak otázku znovuusnesení a vyhlášení těchto dekretů jako zákonů podle čl. 5, odst. 2 téhož dekretu.

Návrh přizpůsobuje při tom v čl. I úpravu obou otázek faktickému politickému a ústavněprávnímu vývoji a přihlíží k tomu, že jednak podle rozhodnutí politických činitelů je Prozatímní Národní shromáždění povoláno, aby o schválení dekretů rozhodlo, jednak k tomu, že východiskem (ohniskem) poválečného právní ho řádu zůstává ústavní dekret č. 2/1940 Úř. věst. čsl. Nepovažuje proto za nutné, aby se předmětem schválení a znovuusnesení stal tento ústavní dekret nebo ústavní dekret presidenta republiky ze dne 21. července 1940, č. 1 Úř. věst. čsl., o ustavení Statní rady jako poradního sboru prozatímního státního zřízení Československé republiky. Uvažuje, že jde o dvě základní normy revoluční povahy, které svůj úkol splnily a vyčerpaly právě jako základ revoluční změny, jež nastala v československém právním řádu.

Vzhledem k tomu, že za daného stavu věci nejde o schválení činiteli, kteří by byli ústavní s hlediska ústavy z r. 1920, nýbrž o schválení činiteli, kteří v sobě slučují prvky této ústavy a prvky revoluční, neprovádí se výslovné ústavně-právní schválení podle čl. 5, odst. 1 úst. dekretu o obnovení právního pořádku, nýbrž přiznává se všem ústavním a ostatním dekretům presidenta republiky, vydaným podle § 2 ústavního dekretu č. 2/1940 Úř. věst. čsl. od jejich počátku povaha zákona. Tím se spojuje jejich dodatečné schválení zároveň s aktem, který nahrazuje jejich znovuusnesení a vyhlášení podle čl. 5, odst. 2 ústavního dekretu č. 11/1944 Úř. věst. čsl., a vyslovuje se jasně, že dekrety jsou s účinností od svého vzniku jako zákony definitivní součástí československého právního řádu. Při tom odpadá ovšem výslovné schválení nařízení, vydaných podle čl. 4 ústavního dekretu o obnovení právního pořádku, ve smyslu jeho čl. 5, odst. 1. Okolnost, že na jedné straně některé dekrety, vydané již na domácí půdě, platí jen v zemích České a Moravskoslezské a že na druhé straně z dekretů vydaných v Londýně platí podle dekretu presidenta republiky ze dne 23. června 1945, č. 22 Sb., o vyhlášení právních předpisů, vydaných mimo území republiky Československé, nyní nadále jen ty, které byly podle usnesení vlády ministrem vnitra vyhlášeny ve Sbírce zákonů a nařízení, doznává výrazu slovy "v rámci své územní a časové platnosti". Pokud tedy podle těch londýnských dekretů, které nebyly právě popsaným způsobem znovu vyhlášeny a neplatí tedy nyní jako zákony, vznikly v době jejich dřívější platnosti právní poměry, stalo se tak na podkladě předpisů, majících po celou dobu své platnosti povahu zákona. Tyto právní poměry jest tedy posouditi podle oněch dekretů, pokud tomu nebrání snad pozdější zákonný předpis.

Tímto řešením chce se osnova vyhnouti nejasnosti o tom, jaké postavení mají tyto dekrety v československém právním řádu, kterážto nejasnost by vznikla, kdyby se jim pro dobu minulou nepřiznávala povaha zákona. Při tom zůstává nedotčena úprava, podle níž k další vnitro státní platnosti těchto dekretů mohlo dojíti jen v rámci ústavního dekretu č. 22/1945 Sb.

Účelem čl. II osnovy je, aby se koordinoval jeho obsah s dotčenými ustanoveními ústavního dekretu presidenta republiky o obnovení právního pořádku.