Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Dosavadní umělecko-průmyslová škola v Praze se přeměňuje na vysokou školu s názvem "Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze".

Organisační statut této vysoké školy vydá ministr školství a osvěty v dohodě s ministry financí vnitra a průmyslu.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr školství a osvěty v dohodě se zúčastněnými ministry.

1. Umělecko-průmyslová škola v Praze jest nejvyšší školou užitkové výtvarné práce v oblasti uměleckých řemesel, uměleckého průmyslu a hmotné kultury. Je v tom smyslu vrcholnou školou rozlehlé sítě škol odborných výtvarného zaměření - odborných škol sklářských, grafických, zlatnických, keramických, textilních, řezbářských, truhlářských, šperkařských, kamenických a škol bytového průmyslu. Toto poslání bylo umělecko-průmyslové škole přiznáno již při jejím založení v roce 1885 a byla proto již tehdy zařazena do nejvyšší skupiny průmyslových ústavů centrálních, tak jako rakouské museum pro umění a průmysl ve Vídni, technologicko-průmyslové museum ve Vídni a umělecko-průmyslová škola vídeňská: Měla tedy umělecko-průmyslová škola v Praze již v rámci rakouského školství postavení výjimečné, jež ji nadřazovalo školám středním. Než i toto postavení umělecko-průmyslové školy jevilo se již v samých začátcích nedostatečným. Architekt František Schmoranz, organisátor umělecko-průmyslové školy v Praze a její první ředitel, usiloval proto, aby škole byla dána ústava odpovídající spravedlivě jejímu významu a aby byla prohlášena za školu vysokou. Odstoupení ministra kultu a vyučování Latoura, jenž s povýšením školy na školu vysokou souhlasil, a úmrtí arch. Schmoranze (+1892) tyto snahy na léta zmařilo. Po státním převratu r. 1918 uložilo ministerstvo školství a národní osvěty profesorskému sboru umělecko-průmyslové školy, aby vypracoval návrh reformy, která by směřovala ku prohlášení školy na vysokou. Než i tato akce do podrobnosti připravená, ztroskotala. Nové usilování o povýšení umělecko-průmyslové školy na školu vysokou v roce 1935 bylo úspěšné, což veřejně vysloveno tehdejším ministrem školství a národní osvěty prof. dr Janem Krčmářem slibem, že škola bude školou vysokou. Než tyto snahy byly oddáleny politickou situací a za druhé republiky záměrně zmařeny.

V roce 1940 dostala škola nový statut, vydaný výnosem ministerstva školství a národní osvěty čís. 114.068/39 z 27. září 1940, který položil vědomě základ pro povýšení umělecko-průmyslové školy na vysokou školu. Žáci jsou přijímáni ve věku 18 let, studium trvá 4 roky. Jen v úvodu statutu nebylo možno tuto skutečnost říci otevřeně, protože by němci byli školu ihned jako vysokou zavřeli. Proto byl volen termín, že je to škola speciální.

2. úkolem vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze jest vyučovati posluchače a posluchačky k samostatné tvůrčí činnosti v oblasti uměleckých řemesel, uměleckého průmyslu a hmotné kultury, kteří se uplatní jednak jako výrobci a pracovníci buď ve vlastních podnicích nebo na vedoucích místech v odborných průmyslových závodech, jednak jsou ustanovováni za profesory státních uměleckých a odborných škol, jednak jsou činni jako výtvarníci, kteří dále rozvíjejí svůj výtvarný obor, dávají mu program a ukazuji mu nové cesty.

3. Posluchači a posluchačky přicházejí na umělecko-průmyslovou školu v Praze s absolutoriem škol odborných a s maturitou vyšších škol středních a jsou tudíž věkem i předvzděláním rovni posluchačům vysokých škol. Nad to bylo a je podmínkou přijetí žáků přísná přijímací zkouška, která zaručuje vysokou úroveň a opravdovou schopnost posluchačů. Je tudíž umělecko-průmyslová škola školou výběrovou.

Vysokoškolský charakter posluchačů byl uznáván v dřívějších dobách potud, že v oboru sociální péče v nejširším smyslu používali posluchači umělecko-průmyslové školy výhod, přiznávaných pouze posluchačům vysokých škol (vysokoškolská stipendia, bydlení ve studentských kolejích pro posluchače vysokých škol, Krombholzova nadace a j.).

Tato vysokoškolská práva byla ovšem posluchačům umělecko-průmyslové školy přiznávána pouze ve věcech sociální péče během studia. Je spravedlivo, aby práva plynoucí z úplného vysokoškolského vzdělání byla přiznána zásadně i absolventům školy. Takové sociální postavení absolventů je úměrné úkolům, jež jim budou v budoucím předpokládaném vývoji umělecko-průmyslových a řemeslných oborů svěřovány.

4: Činnost vysoké školy umělecko-průmyslové má pro náš národ i stát veliký význam jak kulturní, tak národohospodářský. Posláním školy jest totiž vytvořiti osobité prostředí národa, povznésti jeho hmotnou kulturu, pozvednouti úroveň průmyslové výroby i řemeslné práce v oborech školou pěstovaných, a učiniti je schopné úspěšné soutěže na mezinárodním trhu. Jde tu zejména o speciální obory, na př. sklářství, keramiku a šperkařství, obory, jež se mohou opříti o slavnou tradici a které musí i v budoucnosti býti na takové výši, aby mohly náš stát ve světě representovati.

5. Umělecko-průmyslová škola v Praze byla střediskem slovanských studentů, kteří chtěli ve svých oborech dosáhnouti nejvyššího školení zejména pokud šlo o Jihoslovany a Bulhary.

Avšak neujasněné právní postavení školy, t. j. že absolvent nebyl absolventem vysoké školy, odvádělo mnoho slovanských posluchačů na vysoké umělecko-průmyslové školy jiné na př. do Vídně. Vysokoškolské postavení školy odstraní tuto závadu a vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze bude moci býti skutečným střediskem slovanských studentů a tak přispěje k účinné výměně myšlenek i k utužení velkého svazku slovanského.

6. Vysoká úroveň umělecko-průmyslové školy v Praze byla uznávána doma i v cizině. Práce posluchačů i profesorů přispěly k representaci našeho národa a pak státu i v zahraničí. Umělecko-průmyslová škola v Praze účastnila se pravidelně velkých mezinárodních výstav v cizině a docilovala tam při těžké soutěži mimořádných úspěchů. Touto mezinárodní zahraniční účastí a těmito velikými úspěchy nemohou se vykázati žádná jiná naše učiliště umělecká.

Profesory na umělecko-průmyslové škole jsou vůdčí čeští výtvarníci, jejichž tvůrčí práce zaručuje do budoucna úspěšný vývoj a vysokou úroveň československého uměleckého průmyslu a výtvarné kultury.

7. Konečně nutno zdůrazniti závažnou skutečnost. Nesmírný rozvoj technické výroby vyvolal ve všech velkých průmyslových zemích potřebu sledovati plánovitě i výtvarnou stránku výrobku a vytvořil speciální instituce a osoby tento problém sledující. Celý tento soubor potřeb a problémů není prozatím u nás vyřešen. Umělecko-průmyslová škola jest nejpovolanějším místem, kde by tyto otázky výtvarné stránky velké průmyslové výroby byly sledovány, promýšleny, a kde by plánovitě byli vychováváni jedinci, schopní pracovati ve všech oborech výroby na problémech výtvarné stránky výrobku.

8. Umělecko-průmyslová škola byla považována ve skutečnosti již za školu vysokou, neboť podle přílohy k vlád. nařízení č. 168/1934 Sb. z. a n., se stanoví pro ustanovení státním profesorem umělecko-průmyslových škol buď absolvování vysoké školy, zakončené úspěšným výkonem všech předepsaných stát. zkoušek nebo doktorátem, nebo absolvování některé ze speciálních škol stát. umělecko-průmyslové školy, nebo absolvování akademie výtvarných umění nebo vysoké školy architektury a pozemního stavitelství na vysoké školy technické s úspěšným výkonem předepsaných státních zkoušek.

Na umělecko-průmyslové škole je systemisováno 26 míst středoškolských profesorů. Tato místa bude třeba přesystemisovati podle § 54 plat. zákona na místa vysokoškolských profesorů. Toto opatření bude provedeno ve smyslu platných předpisů v rámci organisace této vysoké školy, a to po dohodě s resorty, vyjmenovanými v § 2 osnovy navrhovaného zákona.

Personální náklad by se povýšením školy na vysokou zvýšil o 1,100.000 Kčs ročně. Věcný náklad se povýšením školy na vysokou nezvýší.