Mezi vojenskými osobami, které se v době
od května 1938 do 30. září 1938 dopustily
zločinu zběhnutí, nutno rozeznávat:
a) ty osoby, které se dodatečně přihlásily
k svému oddílu před likvidací československé
branné moci podle vládního nařízení
č. 317/1939 Sb.,
b) ty osoby, které se přihlásily v době
od 5. května 1945 do 28. října 1945,
c) ty osoby, které se jak o příslušníci
německého nebo maďarského národa
staly cizími státními příslušníky,
a konečně
d) ty osoby, které zůstaly československými
státními občany, ale posud se jako zběhové
nepřihlásily.
Pod tlakem t. zv. mnichovské dohody a k jejímu provedení
bylo v době od 7. října 1938 do 31. prosince
1938 vydáno několik amnestií, na jejichž
podkladě byla značná část trestních
řízení pro zločin deserce zastavena.
Ministerstvo národní obrany jedná nyní
s ministerstvem spravedlnosti, zda konkrétní rozhodnutí,
vydaná na podkladě vynucených amnestičních
rozhodnutí, mají být uznána za platná
či prohlášena za neplatná. Toto řešení
se netýká jen trestních řízení
pro zločin zběhnutí, nýbrž především
zločinů vojenské zrady a podobných
deliktů proti zákonu na ochranu republiky.
Na osoby uvedené za písm. a), b), které se
jako zběhové přihlásily u svého
příslušného vojenského tělesa,
vztahuje se amnestie z 29. srpna 1945, takže trestní
řízení proti nim bylo zastaveno resp. dřívější
rozhodnutí o zastavení trestního řízení
zůstává nedotčeno.
U příslušníků německé
nebo maďarské národnosti písm. c), kteří
pozbyli československého státního
občanství, zanikla jejich branná povinnost
v čs. armádě, takže jejich trestní
stíhání pro zločin zběhnutí
z čs. armády je vyloučeno.
Zběhové čs. státní příslušnosti
za písm. d), kteří se jako zběhové
nepřihlásili ani do 28. října 1945,
budou při dopadení stíháni. Evidence
těchto zběhů není skončena.
Spisový materiál mírových vojenských
soudů, jejichž činnost byla zastavena, je nyní
uložen u vojenského spisového úřadu
a bude zpracován, jakmile mírové soudy vojenské
obnoví svoji řádnou činnost. Od 6.
října 1944 jsou totiž na území
republiky v činnosti jen vojenské polní soudy.
Je proto nutné především zjistit, zda
a v kterých konkrétních případech
je dán zákonný důvod k zatčení
zásob, které v roce 1938 v době největšího
ohrožení republiky zběhly. Bez takového
zjištění není možné povšechně
nařídit, aby všichni z běhové
z oné doby byli dopadeni. Taková nařízení
jsou a budou vydávána jen v konkrétních
trestních věcech, aby se předešly následky,
které by neoprávněným zatčením
mohly vzniknout.
Ministerstvo národní obrany učinilo opatření,
aby záležitost, jež je předmětem
interpelace, byla co možná nejrychleji postavena na
pevné základy a postupně v mezích
zákona vyřešena. Ministerstvo národní
obrany bude však povděčno, když mu budou
oznámeny konkrétní případy,
kdy jsou zběhové zaměstnáni dokonce
ve státních službách, aby takové
případy byly vyřešeny, a jde-li o zběhy,
aby byli pohnáni před soud k potrestání
nebo aby byl omyl vysvětlen.