Interpelace vznáší na ministra spravedlnosti
dotaz, resp, žádost, zda je ochoten zaříditi,
aby
1. úřady veřejné žaloby u mimořádných
lidových soudů byly dostatečně dotovány
konceptními silami zejména pak kancelářskými,
2. mimořádné lidové soudy byly dostatečně
dotovány soudními kancelářskými
silami, aby tak řízení příslušných
mimořádných lidových soudů
s osobami české, případně slovenské
národnosti bylo v nejkratší době skončeno.
K těmto dotazům ministr spravedlnosti odpovídá:
Ministerstvo spravedlnosti věnovalo hned po vyhlášení
dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č.
16 Sb., o potrestání nacistických zločinců,
zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných
lidových soudech, resp. dekretu presidenta republiky z
19. června 1945, č. 17 Sb., o Národním
soudu, provádění retribučního
řízení zcela mimořádnou pozornost
a péči a učinilo vše, co za daných
okolností bylo lze, aby řádný chod
služby u mimořádných lidových
soudů a úřadů veřejných
žalobců byl co nejvíce urychlen.
Snažení justiční správy o urychlení
retribučního řízení je ovšem
bržděno přímo katastrofálním
nedostatkem justičního personálu, zejména
soudců a státních zástupců,
jichž chybí téměř polovina. Aby
bylo této překážce aspoň zčásti
čeleno, uložila ministerstvo spravedlnosti ihned po
květnové revoluci presidiím podřízených
zemských soudů, aby neprodleně přikročily
k hromadnému přijímání zejména
kancel. sil pomocných, a to až do plného obsazení
uvolněných služebních míst. Přijímati
tyto síly pro jednotlivé okresní a krajské
soudy přísluší po zákonu výlučně
jen zemským presidentům. Přesto byli presidenti,
resp. správci krajských soudů zmocněni,
aby ve vlastním oboru působnosti přijímali
pro svůj obvod kancelářské síly
pomocné, vykazující předpoklady pro
použití v soudních službách a to
s výhradou dodatečného schválení
zemským soudem.
Ihned po vydání ústavního dekretu
presidenta, republiky č. 137/45 Sb., o zajištění
osob, které byly považovány za státně
nespolehlivé, svolalo ministerstvo spravedlnosti dne 12.
prosince 1945 na poradu předsedy mimořádných
lidových soudů a přednosty úřadů
veřejných žalobců a projednalo s nimi
- mezi jiným i otázku lepšího personálního
vybavení mimořádných lidových
soudů a úřadů veřejných
žalobců. Úřední zpráva
o poradě vydaná prošla denním tiskem.
Podle výsledků této porady uložilo ministerstvo
spravedlnosti výnosem ze dne 19. prosince 1945,. č.
j. 49.339/45, ještě před tím, než
mu došla výše zmíněná interpelace,
podřízeným soudům a úřadům
veřejné žaloby, aby zařídily
po personální věcné stránce
vše, čeho je třeba k zajištění
plynulého vyřizování agendy mimořádných
lidových soudů a úřadů veřejných
žalobců. Zejména jim uložilo,
1. aby pro vyšetřovací úkony uvolnily
pokud možno co největší počet soudců,
a to i z řad soudců pověřených
vyřizováním civilní agendy, a zdůraznilo,
že všechny jiné soudní záležitosti,
zejména i civilní, musí co do časového
pořadí při vyřizování
ustoupiti před vyšetřováním v
řízení retribučním,
2. aby učinily veškerá opatření,
kterých je třeba k zajištění
kancelářského personálu pro mimořádné
lidové soudy a úřady veřejných
žalobců, zejména pokud jde o zapisovatele,
přičemž zdůraznilo, že předsedové
senátů mimořádných lidových
soudů, jmenovaní od venkovských soudů,
mohou si v případě potřeby bráti
s sebou zapisovatele přímo od svého soudu.
Pro zajištění řádného
a urychleného chodu řízení před
mimořádnými lidovými soudy a u úřadů
veřejných žalobců učinilo tudíž
ministerstvo spravedlnosti vše, co bylo za daných
poměrů možné a vede i nadále
řádný chod této agendy ve stálé
patrnosti.