Prozatímní Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Zákon č. 304/1921 Sb. se mění takto:
1. § 1, odst. 1 zní:
(1) Zemský národní výbor se souhlasem
ministerstva dopravy a příslušného ministerstva,
na Slovensko příslušné pověřenectvo
(v dalším zabírací úřad),
může, pokud není vhodných místností,
zabrati k užívání budovy nebo místnosti
pro účely veřejné a pro přesídlení
uživatelů budov nebo místností zabraných
pro takové účely.
2. § 1, odst. 3 se vypouští.
3. V § 2, odst. 3 se vypouštějí.slova
v závorce "(§ 1, odst. 3, bod 1.)".
4. § 3, odst. 7 zní:
(7) Rozhodnutí budiž dodáno vlastníku
a uživatelům zabraných předmětů,
jakož i zájemníkům, na jejichž
žádost se budova něho místnost zabírá;
rozhodnutí je konečné.
5. V § 4, odst. 1 se nahrazují slova "ministerstva
veřejných prací" slovy "ministerstva
dopravy" a v § 12 slova "ministr veřejných
prací" slovy "ministr dopravy".
6. V § 4, odst. 9 se nahrazují slova "vrchní
zemský soud (súdna tabule)" slovy "zemský
soud (hlavný súd)".
7. V § 4, odst. 11 se vypouštějí slova
"a v Podkarpatské Rusi".
8. V § 11 se slova "politice (administrativní
policejní vrchností) a tam, kde je státní
policejní úřad, tímto úřadem"
nahrazují slovy "okresním národním
výborem".
Ministr dopravy se zmocňuje, aby upravil a ve Sbírce
zákonů a nařízení uveřejnil
úplné znění zákona č.
304/1921 Sb., jak vyplývá ze' změn, provedených
tímto zákonem.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem 1. ledna 1946; provede jej ministr dopravy.
Usnesením vlády ze dne 5. října 1945
byla agenda souvisící s evidencí, správou
a opatřováním budov pro úřední
účely a potřeby, jakož i pro potřeby
cizích zastupitelských úřadů
soustředěna v ministerstvu dopravy (veřejné
správě technické).
Kritický nedostatek místností pro umístění
nově zřízených úřadů
v Praze nutí ministerstvo dopravy, aby v některých
případech zabralo budovy nebo místnosti,
sloužící jako provozovny obchodní, průmyslové
a živnostenské, jakož i místnosti, které
sloužily dosud k účelům obytným.
Rovněž se ukázala potřeba zabrati budovy,
v nichž jsou umístěny ústavy lidumilné
a léčebné nebo instituce sociálně
svépomocné a kulturně vzdělávací,
a přemístiti tyto ústavy a instituce po případě
mimo Prahu, zejména do pohraničí, kde jsou
vhodné místnosti k disposici.
K tomu přistupuje ještě zvýšená
potřeba umístiti v Praze cizí zastupitelské
úřady a zahraniční instituce. Vyslanectví
a konsuláty, které sídlily dříve
ve Vídni, Berlíně nebo Varšavě,
s pověřením též pro Československo,
sídlí nyní v Praze. Dnešní cizí
velvyslanectví a generální konsuláty
v Praze jsou vybaveny mnohem četnějším
personálem, nežli dřívější
vyslanectví a konsultáty. Nutno uvážiti,
že Praha se stala dnes skutečným střediskem
zahraničních úřadů a institucí.
Od května do konce roku 1945 bylo zabírání
budov k veřejným účelům prováděno
podle zákona o obraně státu. Poněvadž
ukončením stavu branné pohotovosti státu
(vládní vyhláška č: 162/1945
Sb.) tato možnost dnem 31. prosince 1945 odpadla, je nutno
napříště postupovati jen podle zákona
č. 304/1921 Sb. Podle 1, odst. 3 posléz uvedeného
zákona jsou však ze zabrání vyloučeny,
zejména provozovny živnostenské, řemeslné,
obchodní a průmyslové, dále budovy,
v nichž jsou umístěny ústavy charitativní.
Jest proto nutno toto ustanovení změniti. Z téhož
důvodu je také nutno zabrání provedená
po 31. prosinci 1945 postaviti dodatečně na bezpečný
právní podklad, což se děje tím,
že se jako den účinnosti navrženého
zákona stanoví den 1. ledna 1946.
Zabírání zmíněných budov
a místností bude se prováděti jen
dočasně a jen v nevyhnutelných případech,
a to vždy se souhlasem ministerstva dopravy a onoho ministerstva,
do jehož oboru působnosti zabíraný objekt
náleží: Pokud tedy půjde o zabrání
provozoven průmyslových, živnostenských
a obchodních, stane se tak v dohodě s ministerstvem
průmyslu nebo vnitřního obchodu, půjde-li
o místnosti obytné v dohodě s ministerstvem
ochrany práce a sociální péče,
u ústavů léčebných, lidumilných
a ústavů sloužících. veřejnému
zdravotnictví v dohodě s ministerstvem zdravotnictví
atd.
Za všechny zabírané místnosti jsou dávány
rovnocenné náhradní místnosti, poněvadž
podle S 2 zák. č. 304/1921 Sb. jest zabírací
úřad povinen opatřiti náhradní
místnosti, které by vyhověly účelům,
j ež v nich byly sledovány, a dbáti toho, aby
přesídlením do nich nebylo zmařeno
další provozování hospodářské
činnosti uživatelů nebo sledování
účelu, jemuž zabrané místnosti
sloužily.
Nemůže se tedy vyskytnouti případ; ve
kterém by nebylo vyhověno požadavkům
uživatele budovy nebo místností, aby mu byly
dány rovnocenné místnosti a nahrazeny veškeré
prokázané hospodářské újmy.