Budování Československé armády
je jedním z největších a nejodpovědnějších
úkolů, před něž je postaven parlament,
vláda i vojenská správa. Tvrdé zkušenosti
právě minulých.let jasně ukázaly,,jak
trvání státu a bezpečnost národa
jsou odvislé od armády technicky a odborně
vysoce vyspělé a jak záleží na
jejích politických a mravních kvalitách.
Právě z těchto politických a mravních
kvalit, které musí vyrůstat ze základních
požadavků a potřeb nejširších
mas lidových, je nutno čerpati hlavní západy
při budování naší nové
armády, aby v ní lid viděl vždy svého
přítele a ochránce.
Tohoto úkolu je možno dosáhnouti jenom úzkou
a plně odpovědnou:spoluprací parlamentu;
vlády a vojenské správy. Jestliže práce
parlamentu a vlády pozůstává především
v určení zásadních směrnic
a norem, ,jakož i v kontrole jejich provádění,
připadá vojenské správě největší
a nejodpovědnější úkol v provádění
těchto směrnic a norem tak, aby armáda podle
přání lidu se skutečně stala
armádou lidovou, demokratickou, a aby její odborná
a bojová vyspělost dosáhla nejvyššího
stupně.
Poněvadž vojenská správa jeli představována
velitelským sborem v nejširším slova smyslu;
je úkolem parlamentu; aby nyní při zřizování
tohoto velitelského sboru byla armádě dána
zákonem možnost vytvořiti velitelský
sbor co nejdokonalejší a mravně i odborně
plně schopný splniti tento úkol. To všechno
je možné jen tedy, když vojenská správa
provede tento zákon nejen formálně, ale především
podle oněch vysokých mravních měřítek,
jež jsou vlastním smyslem zákona.
Návrh zákon, jak byl parlamentu předložen,
zamýšlel provésti očistu pouze mezi
důstojníky a rotmistry z povolání,
kteří jimi byli již 29. září
1938 v zemích českých. Byl proto jenom dílčím
řešením celého problému našeho
velitelského sboru. Z toho důvodu branný
a ústavně právní výbor podrobily
vládní návrh zákona podrobnému
rozboru a diskusi, dospěly k těmto základním
názorům:
1. Budování naší armády může
býti s úspěchem provedeno jen tehdy, jestliže
bude jednotně v celé Československé
republice. Očista velitelského sboru, která
je při tomto budování prováděna,
musí se říditi jednotným politickým
i mravním měřítkem.
2. Stejně tak důležitým je jednotné
začlenění a stmelení všech složek
velitelských sborů, jak byly vytvořeny v
minulých letech v boji proti okupantům.
3. Dosavadní budování naší armády
bylo ovládáno normami, vzniklými v různých
časových obdobích, dále dílčími
potřebami jednotlivých složek domácího
a zahraničního odboje. Při zásadě
stejných politických i mravních měřítek
pro budování velitelských sborů nové
armády, jež teprve tímto zákonem jsou
přesně vymezena, nebylo možné dáti
souhlas ke zpětné platnosti zákona a tedy
ke schválení opatření; jež vojenská
správa byla nucena v době revoluční
a až do dneška učiniti.
Zákonem je také prováděna očista
naší branné moci od těch vojenských
osob z povolání, které se v době okupace
nechovaly tak, jak bylo možno i nutno od nich očekávati.
Československá branná moc existovala právně
i v době nesvobody podle zásady právní
kontinuity, podle níž Československá
republika nepřestala ani v době nesvobody státoprávně
existovat. Zákon z tohoto stanoviska vychází.
Považuje za samozřejmé, že bylo právní
a služební povinností důstojníků
a rotmistrů z povolání v době nesvobody,
která byla faktickou dobou války proti nepříteli,
zúčastniti se bojů proti okupantům.
Proto také neplnění této povinnosti
musí míti příslušné důsledky.
Branná pohotovost státu, která byla vyhlášena
23. září 1938, trvala až do 31. prosince
1945. Ostatně válečný stav byl vyhlášen
i formálně presidentem republiky ze dne 16. prosince
1941. Nehledě k těmto formálním znakům,
ukazujícím, že republika byla ve válečném
stavu, vyplývá tato okolnost z faktického
stavu okupace státního území nepřítelem.
Tato okolnost sama o sobě ukazuje, že válečný
stav nastal, i kdyby nebyl žádným orgánem
prohlášen.
Vzhledem k novému pojetí celého zákona
bylo nutno také systematicky provést jeho přestavbu
a doplnění. Zákon, který předkládá
branný a ústavně právní výbor
Prozatímnímu Národnímu shromáždění,
je rozdělen na tři části, z nichž
prvá pojednává o povolání do
činné služby a ponechání v činné
službě některých důstojníků
a rotmistrů z povolání, druhá pak
o převzetí některých osob do československé
branné moci jako důstojníků nebo rotmistrů
z povolání a třetí konečně
obsahuje všeobecná ustanovena, v § 23 pak zahrnuj
e pod platnost zákona i ony osoby, které se staly
československými důstojníky nebo rotmistry
z povolání v době od 30. září
1938 do 15. března 199.
§ 1 zahrnuje do působnosti tohoto zákona všechny
důstojníky a rotmistry z povolání,
kteří sloužili v československé
armádě již dne 29. září
1938, anebo kteří do ní byli později
povoláni a konečně kteří se
stali důstojníky nebo rotmistry z povolání
u jednotek Československé zahraniční
armády.
Tento paragraf upravuje služební a platové
poměry důstojníků a rotmistrů
z povolání, povolaných do činné
služby podle ustanovení § 1. Bere při
tom zvláštní zřetel k povýšení
a ustanovení důstojníků z povolání
v armádě bývalého slovenského
státu, pokud budou podle ustanovení tohoto zákona
přijati do Československé branné moci.
Poněvadž zákon vychází ze skutečnosti,
že československá branná moc existovala
i v době nesvobody, ustanovuje, že služební
a platové poměry vojenských osob do činné
služby povolaných budou upraveny taky jako kdyby od
30. září 1938 nepřerušily činnou
službu vojenskou.
Je samozřejmé; že než budou vojenské
osoby povolány do činné služby podle
ustanovení tohoto zákona, jsou mimo činnou
službu. Budou-li však povolány do činné
služby podle ustanovení tohoto zákona, rozumí
se tím, že budou považovány za vojenské
osoby v činné službě od doby, kdy činnou
službu znovu skutečně nastoupily.
Odst. 2. vztahuje se pouze na vojenské osoby, zahrnuté
pod ustanovení § 1, odst. 2 a 3, pokud pobudou ponechány
v činné službě.
Odst. 3. pak vpravuje branný poměr vojenských
osob uvedených v § 1, odst. 1, které nebudou
do činné služby povolány.
§ 4 jedná o sankcích, které budou použity
proti vojenským osobám, jež nepodají
přihlášku do činné služby
podle § 1 5 tohoto zákona.
Tímto ustanovením je dána přijímací
odvolací komisi možnost podati návrh na rychlé
opatření ministra národní obrany proti
vojenským osobám, u nichž komise zjistily,
že hrubě porušují své povinnosti
po stránce národní a státní
spolehlivosti.
Stíhání osob, které se provinily jednáním
nebo opomenutím podle § 12, čís. 1,
2, 4 až 12, bude provedeno kárnými výbory
podle zákona č. 154 ex. 1923 Sb. Podle odstavce
2. je kárný výbor oprávněn,
aby vyslovil v případech tam uvedených nález,
že potrestaná osoba nemůže býti
ustanovena ve služebním nebo pracovním poměru
ve veřejné správě. Kárný
výbor není oprávněn vysloviti v nálezu
takovou výluku u osob, které při stíhání
veřejné služby civilní, neboť jinak
by došlo ke kolisi, při stíhání
po dle to-boto zákona a podle příslušných
norem o provádění očisty v civilních,
státních nebo jiných veřejných
úřadech.
§ 7 upravuje služební poměr důstojníků
a rotmistrů z povolání, který vznikl
jejich převedením do státní nebo jiné
veřejné služby, zejména podle vládního
nařízení č. 139 ex 1938 Sb. a vládního
nařízení č. 145 ex. 1939 Sb. Jestliže
takováto vojenská osoba byla povolána podle
ustanovení tohoto zákona do činné
služby, zrušuje se její služební
poměr, založený převedením, dnem
nastoupení do činné služby. U těch,
kteří povoláni nebudou, se tímto zákonem
na jejich dosavadním služebním poměru
ve státní nebo jiné veřejné
správě nic nemění. Případná
nutná úprava tohoto poměnu přísluší
příslušnému úřadu.
Nedotčen zůstává také služební
poměr u těch důstojníků a rotmistrů
z povolání, kteří nebyli převedeni
do státní nebo jiné veřejné
služby a kteří byli na př. přeloženi
do výslužby nebo propuštěni s odbytným
a nebudou povoláni do činné služby podle
tohoto zákona. Likvidace vládního vojska
a úprava poměrů gážistů
tohoto vojska bude provedena zvlášť.
Podle § 17 branného zákona mají některé
o aby závazek k další činné službě
na dobu předem stanovenou, která přesahuje
dobu zákonité presenční služby.
Jsou to zejména ti, kteří obdrželi stipendium
vojenské správy a z tohoto důvodu se zavázali
k další činné službě. Po
dobu okupace vojenskou službu nekonali a nemůže
jim proto býti tato doba započten.a do doby; k níž
se zavázali. Výjimku tvoří Tužba
ve veřejné správě. Důvod závazku
je náklad státem vynaložený na tyto
osoby a je proto opodstatněno, aby závazek vůči
státu z tohoto důvodu převzatý byl
také plněn.
Československá armáda není nástupkyní
armády bývalého slovenského státu
a proto důstojníci a rotmistři armády
bývalého Slovenského státu stanou
se příslušníky Československé
armády jen tehdy, budou-li do ní převzati
podle ustanovení tohoto zákona. Ti z nich, kteří
převzati podle ustanovení tohoto zákona nebudou,
nemají proto nároku na pensi nebo odbytné.
Je ovšem ponechána možnost, aby ve zcela výjimečných
případech zvláštního zřetele
hodných byl jim přiznán nárok na výslužné;
případně na odbytné podle ustanovení
zákona ze dne 17. února 1922 č. 76 Sb. a
podle předpisů jej pozměňujících
nebo doplňujících. Pokud ovšem tyto
osoby do československé branné moci jako
důstojníci nebo rotmistři z povolání
loudou převzaty a splní tedy přísné
podmínky tohoto zákona; budou jejich služební
a platové poměry upraveny tak, jako kdyby ode dne,
kdy se v armádě bývalého slovenského
státu staly důstojníky nebo rotmistry z povolání,
konaly činnou službu jako českoslovenští
důstojníci a rotmistři z povolání.
Při tom se jim ponechávají hodnosti nabyté
v armádě bývalého slovenského
státu nejpozději do 29. srpna 1944, t. j. do dne
vypuknutí slovenského národního povstání.
V odst. 1 tohoto ustanovení jsou postaveny na roveň
osobám, které se přihlásily k německé
nebo maďarské národnosti i ony osoby, které
se ucházely o udělení německého
nebo maďarského státního občanství;
neboť tím vlastně daly jednoznačně
najevo svoji příslušnost k německé
nebo maďarské národnosti.
K odst. 2. Pokud jde o členství v kuratoriu pro
výchovu mládeže jde o osoby, které tvořily
kuratorium jako vedoucí sbor povinné služby
mládeže podle vl. nař. čís. 187/42
a nařízení předsedy kuratoria ze dne
3. srpna 1942 č. 276.
K odst. 3: činnou účastí na domácím
odboji jest rozuměti účast ve smyslu bojovém,
partyzánském, po případě aktivní
organisovanou přípravu těchto bojových
a partyzánských akcí. Vyplývá
to ostatně již z úvodu této důvodové
zprávy, která stejně jako zákon klade
právě mimořádný důraz
na splnění zvláštních právních
a služebních povinností vojenských osob
z povolání k boji proti nepříteli.
Nelze rozhodně za tuto činnost považovat poslouchání
zahraničního rozhlasu a rozšiřování
jeho zpráv, stejně jako t. zv. sabotáž
spisovou.
Účast na květnovém povstání
je pouze částečným plněním
uvedené povinnosti důstojníků a rotmistrů
z povolání, i když povstání je
vysoko hodnoceno pro jako obrovský politický i vojenský
význam. Povinnost zařaditi se do boje za osvobození
republiky nastala pro vojenského gážistu z
povolání mnohem dříve než v květnu
1945.
Je nutno ovšem poukázati na některé
případy absolutní nemožnosti činné
účasti na domácím odboji jako je na
př. žalářování po největší
část doby okupace. U těchto osob nelze požadovati
v důsledku absolutní nemožnosti účast
na domácím odboji.
Do osob míněných v odst. 6 je nutno také
zahrnouti důstojníky a rotmistry t. zv. Hašíkovy
armády; která za slovenského národního
povstání vytrvala ve službách t. zv.
slovenského státu. Výjimku nutno učiniti
pouze u těch, kteří byli do této armády
vyslání se zvláštními úkoly
veliteli slovenského národního povstání.
Ostatní ustanovení tohoto paragrafu nepotřebují
výkladu.
Je nutno zdůraznit stanovisko zákona, že nadále
mohou býti důstojníky nebo rotmistry z povolání.
pouze ony vojenské osoby, které splní všechny
podmínky uvedené v § 12 tohoto zákona,
zejména pak také podmínky odst. 3 tohoto
paragrafu.
Na naléhavou žádost vojenské správy
odůvodněnou nedostatkem důstojníků
a rotmistrů z povolání, kteří
splnili všechny přísné podmínky
tohoto zákona, ponechal branný a ústavně
právní výbor ministru národní
obrany možnost zařaditi do československé
armády, anebo v ní ponechati i ony osoby, které
splnily všechny podmínky tohoto zákona až
na podmínku domácího odboje během
okupace, uvedenou v § 12 odst. 3 tohoto zákona. Tu
pak v případě naléhavé potřeby
na odůvodněný návrh přijímací
nebo odvolací komise mohou býti povolány
do činné služby vojenské osoby v hodnosti
do podplukovníka, nikoli starší 55 let, jestliže
se alespoň činně zúčastnily
povstání v květnu 1945 nebo účinně
podporovaly bojové úsilí spojeneckých
nebo našich armád o osvobození Československé
republiky. Mezi těmito osobami a ostatními důstojníky
a rotmistry z povolání, kteří plně
vyhovují ustanovením tohoto zákona, je však
nutno učiniti jasnou dělící čáru
tím, že již v jejich dekretu bude vyznačena
skutečnost, že jsou zařazeni do československé
branné moci podle tohoto výjimečného
ustanovení. Mimo to je nutně plně respektovat
také ustanovení odst. 2 a 3 tohoto paragrafu, která
jednají právě o sankcích za nesplnění
povinnosti důstojníka nebo rotmistra z povolání
v plném rozsahu jíž v době nesvobody.
I když není vyslovena plná závaznost
ministra národní obrany na návrhy komise
přijímací nebo odvolací, je přece
jen považováno za samozřejmé, že
tyto návrhy budou respektovány. Tím ovšem
ani zdaleka nemá býti dotčeno právo,
dané ministru národní obrany v §u 6,
odst. 5 tohoto zákona.
Zásadně se stanoví povinnost všech osob
spadajících pod ustanovení tohoto zákona,
aby podaly ve lhůtě jim určené přihlášky
s potřebnými daty, jak budou stanovena vojenskou
správou. Nepodání přihlášky
má za následek sankce, uvedené v § 4
tohoto zákona. Uvedené paragrafy jednají
dále o složení a jednání v přijímacích
a odvolacích komisích a nepotřebují
dalšího výkladu.
Nepotřebují výkladu.
Tímto ustanovením j sou zahrnuty do zákona
také ony vojenské osoby, které se staly československými
důstojníky nebo rotmistry z povolání
sice již v době nesvobody, ale před 15. březnem
1939.
Výbory ústavně právní i branný
vyjádřily v tomto ustanovení svůj
zásadní názor, že zákon nemá
působiti nazpět a nemají jim býti
tedy sankcionována dosavadní opatření,
učiněná při povolávání,
ponechávání a přebírání
důstojníků a rotmistrů z povolání
do československé branné moci. Je ovšem
samozřejmé, že přijímacími
odvolacím komisím zřízeným
podle tohoto zákona, bude dán k disposici spisový
materiál dosavadních přijímacích
a odvolacích komisí.
Konečně je zdůrazněna v tomto ustanovení
zásada, že lze podle něho do československé
branné moci převzíti nebo do činné
služby povolati osoby, na něž se tento zákon
vztahuje, jen po dobu jednoho roku od jeho vyhlášení.
Branný výbor je si vědom, že osnova
nepostihuje zejména ty vojenské osoby z povolání,
které nebudou povolány podle tohoto zákona
do činné služby, poněvadž nesplnily
předpoklad §u 12, odst. 3 tohoto zákona.
Dále konstatoval branný výbor, že osnova
nepamatuje dostatečným způsobem na činnost
těch vojenských osob z povolání, které
v době okupace skutečně bojovaly proti nepříteli
se zbraní v ruce na domácí frontě
nebo vykonávaly služby této činnosti
rovnocenné. Z těchto důvodů usnesl
se branný výbor k návrhu poslanců
Kubáta, Vaverky a Holuba na resoluci, jež je připojena
k výborové zprávě pod č. 1.
Někteří důstojníci a rotmistři
z povolání vykonávají důležitá
povolání občanská, nezbytná
z hlediska národního hospodářství:
Branný výbor žádá v resoluci
2. na `návrh poslance Hory, aby jejich žádosti
o ponechání v občanském povolání
v mimořádných a odůvodněných
případech byly posuzovány a povolně,
pokud to neodporuje zájmům československé
armády. Branný výbor žádá,
aby Prozatímní Národní shromáždění
schválilo obě resoluce.
Ústavně právní a branný výbor
navrhují Prozatímnímu Národnímu
shromáždění, aby přijalo vládní
návrh zákona o úpravě některých
právních předpisů vojenských
gážistů z povolání (tisk č.
37) ve znění usneseném oběma výbory.
Prozatímní Národní shromáždění,
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Důstojníci a rotmistři z povolání,
kteří byli dne 29. září 1938
v činné službě v československé
armádě, zůstávají v poměru
důstojníků a rotmistrů z povolání,
budou-li podle ustanovení tohoto zákona povoláni
do činné služby v československé
branné moci.
(2) Ti z nich, kteří byli zařazení
do československé armády v době od
16. března 1939 do 4. května 1945 k výkonu
služby, zůstávají důstojníky
a rotmistry z povolání, budou-li ponecháni
podle ustanovení tohoto zákona v činné
službě.
(3) Ustanovení odstavce 2 platí i o osobách,
které se v této době staly důstojníky
nebo rotmistry z povolání u jednotek československé
armády v zahraničí.
(1) Vojenským osobám, které budou ponechány
v činné službě, přísluší
služební a platové postavení; vyplývající
z jejich služby v československých jednotkách
v době po 15. březnu 1939, a při tom se posuzují,
jako kdyby činnou službu jako českoslovenští
důstojníci nebo rotmistři z povolání
od 29. září 1938 nepřerušily.
(2) Služební a platové poměný
vojenských osob, povolaných do činné
služby, upraví se dnem povolání do činné
služby, pokud z tohoto zákona jinak nevyplývá
tak, jako kdyby od 30. září 1938 byly bez
přerušení československými důstojníky
nebo rotmistry z povolání v činné
službě, při čemž se u osob, které
konaly službu v armádě bývalého
Slovenského státu přihlédne k povýšením
(ustanovení důstojníka z povolání)
nabytým v této armádě. nejpozději
do 29. srpna 1944.
(1) Do té doby, než budou vojenské osoby povolány
do činné služby podle ustanovení to
boto zákona, jsou mimo činnou službou, pokud
z tohoto zákona jinak nevyplývá. Jejich služební
a platové poměry řídí se opatřeními,
která byla o nich učiněna v době od
30. záři 1938 do 4. května 1945.
(2) Vojenské osoby, které nebudou ponechány
v činné službě, přeloží
se pokud z tohoto zákona jinak nevyplývá,
do výslužby, mají-li aspoň 10 let započitatelných
pro nárok na výslužné a jeho výměru,
nemají aspoň 14 takových let, přeloží
se do zálohy s odbytným. Nárok na výslužné
(odbytné) a jeho výměru řídí
se ustanoveními zákona ze dne 17. února 1922,
č. 76 Sb.; o vojenských požitcích zaopatřovacích,
a předpisů jej pozměňujících
nebo doplňujících.
(3) Branný poměr vojenských osob; které,
nebudou povolány do činné služby, upraví
se, pokud z tohoto zákona nevyplývá jinak;
jestliže opatřeními v době od 30. září
1938 do 4. května 1945
a) byly přeloženy do výslužby jako bývalí
českoslovenští vojenští gážisté,
na poměr vojenských gážistů ve
výslužbě,
b) byly převedeny do jiné státní nebo
veřejné služby nebo byly propuštěny
s platem na odchodnou, na poměr vojenských gážistů
v záloze.
Vojenským osobám, které nepadají přihlášky
podle ustanovení tohoto zákona, bude odňata
vojenská hodnost správním opatřením
ministra národní obrany podle § 33 zákona
ze dne 4. července 1923, č. 154 Sb., o vojenském
kázeňském a kárném právu,
jakož i o odnětí vojenské hodnosti a
přeložení do výslužby řízením
správním ve znění vyhlášky
ministra národní obrany ze dne 8. dubna 1935, č.
65 Sb., o novém znění vojenského kárného
zákona.
Přijímací i odvolací komise může
učiniti ministru národní obrany návrh,
aby vojenská osoba byla zbavena vojenské hodnosti
správním opatřením podle § 38
zák. č. 154/19'23 Sb. ve znění novelizovaném
(vyhláška ministra národní obrany č.
65/1935 Srb.), jestliže jsou pro takové opatření
zvláštní důvody, zejména porušila-li
vojenská osoba v době okupace hrubě své
povinnosti národní a občanské. (§
6, odst. 5.).
(1) Proti těm, kteří nebudou povoláni
do činné služby nebo v ní ponecháni
z důvodů uvedených v § 12, č.
1, 2, 4 až 12, budiž zavedeno řízení
před kárnými výbory podle zákona
č. 151/1923 Sb. ve znění novelizovaném
(vyhláška ministra národní obrany č.
65/ 1935 Sb.).
(2) Bude-li uložen v tomto řízení trest
podle § 23, odst. 1, písm. f), g), odst. 2, písm.
d), e), odst. 3, písm. d), zákona č. 154/1923
Sb, ve znění novelizovaném (vyhláška
ministra národní obrany č. 65/1935 Sb.),
může býti u vojenských osob, které
nejsou v civilní státní nebo jiné
veřejné službě, v nálezu vysloveno,
že potrestaná osoba nesmí býti po dobu
v něm uvedenou ustanovena ve služebním (pracovním)
poměru u státu, zemí, okresů a obcí,
jejich nebo jimi spravovaných ústavů, podniků,
fondů a zařízení, a že nesmí
býti učitelem nebo profesorem veřejných
škol.
(3) Pokud bude vysloven u těchto osob trest snížení
nebo ztráty služebních nebo zaopatřovacích
platů, rozumí se tím snížení
anebo ztráta vojenských služebních nebo
zaopatřovacích platů.
(4) U vojenských osob, které jsou ve státní
nebo jiné veřejné službě, zašle
kárný výbor opis právoplatného
nálezu příslušnému úřadu
(orgánu) k opatření podle předpisů
o kárném a očistném řízení
platných pro tento úřad (orgán).
(5) Ministr národní obrany může zbaviti
vojenskou osobu vojenské hodnosti podle § 33 zákona
č. 154/1923 Sb. ve znění novelizovaném
(vyhláška ministra národní obrany č.65/
1935 Sb.), jsou-li pro takové opatření zvláštní
důvody, zejména porušila-li osoba v době
okupace hrubě své povinnosti národní
a občanské.
(6) Ministr národní obrany může učiniti
opatření uvedené v předchozím
odstavci na návrh přijímací nebo odvolací
komise nebo vyžádav si jejich vyjádření.
Služební poměr vojenských osob, jenž
vznikl jejich převedením do jiné veřejné
sliny, ze-jména podle vlád. nař. ze dne 6.
června 1939, č. 139 Sb., o umísťování
a jiném zaopatření zaměstnanců
vojenské správy a déle sloužících,
a podle vlád. nař. ze dne 23. června 1939,
č. 1:445 Sb., o převádění důstojníků
justiční služby z povolání do
občanské soudní služby, pokládá
se za zaniklý u těch, které byly ponechány
v činné službě u těch, které
budou po volány do činné služby, se
zrušuje nastoupením činné služby
s účinností ode dne povolání
do činné služby.
Do doby, po kterou jsou důstojníci a rotmistři
z povolání zavázáni k další
činné službě podle § 17 zákona
ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb. (branný
zákon), nezapočítává se doba
od 15. března 1939 do 4. května 1945, pokud nejde
o dobu strávenou ve veřejných službách
nebo v armádě býv. Slovenského státu.
Důstojníci nebo rotmistři armády bývalého
Slovenského státu, kteří nebyli dne
29. září 1938 československými
důstojníky nebo rotmistry z povolání,
stanou se důstojníky nebo rotmistry z povolání
v československé branné moci, budou=11 převzati
podle ustanovení tohoto zákona.
Služební a. platové poměry osob, které
budou podle ustanovení tohoto zákona převzaty
do československé branné moci jako důstojníci
nebo rotmistři z povolání, upraví
se v zásadě dnem převzetí tak, jako
kdy by ode dne, kaly se v armádě býv. Slovenského
státu staly důstojníky nebo rotmistry z povolání,
konaly činnou službu jako českoslovenští
důstojníci nebo rotmistři z povolání,
při čemž se přihlédne k povýšením
(ustanovení důstojníka z povolání)
nabytým v armádě býv. Slovenského
státu nejpozději 29. srpna 1944.
(1) Důstojníci nebo rotmistři, kteří
se stali důstojníky nebo rotmistry z povolání
v armádě býv. Slovenského státu
a nebyli převzati do československé branné
moci podle ustanovení tohoto zákona, mohou býti
převzati, mají-li aspoň 10 let započitatelných
pro nárok na výslužné a jeho výměru,
jako vojenští gážisté ve výslužbě,
nemají-li takových 10 let, jako vojenští
gáži,sté v záloze s odbytným,
v obou případech v hodnosti nabyté v armádě
býv. Slovenského státu do 29. srpna 1944.
(2) Nárok na zaopatřovací platy (odbytné)
a jejich výměru se řídí ustanoveními
zákona ze dne 1. února 1922, č. 76 Sb., o
vojenských požitcích zaopatřovacích
a předpisů jej pozměňujících
nebo doplňujících.
Do činné služby nemůže býti
povolán (v činné službě ponechán,
převzat do československé branné moci),
1. kdo se od roku 1929 při kterémkoliv sčítání
lidu přihlásil k německé nebo maďarské
národnosti nebo se stal členem národních
skupin nebo útvarů nebo politických stran
sdružujících osoby německé nebo
maďarské národnosti nebo se ucházel
o udělení německého nebo maďarského
státního občanství;
2. kdo byl na vedoucích místech Národní
odborové ústředny zaměstnanecké,
Ústředí veřejných zaměstnanců,
Hlinkovy strany, Svazu zemědělství a lesnictví
a pokud tam nebyl vyslán nebo určen vedoucími
činiteli domácího nebo zahraničního
odboje, nebo kdo byl dobrovolně členem Kuratoria
pro výchovu mládeže, Svazu pro spolupráci
s Němci, Českého svazu válečníků,
Vlajky, Rodobrany, České ligy proti bolševismu,
Německo-české společnosti, Hlinkovy
gardy, Německo-slovenské společnosti a jiných
fašistických organisací podobné povahy
(§ 4 dekretu presidenta republiky ze dne 19. května
1945, č. 5 Sb., o neplatnosti některých majetkově
právních jednání z doby nesvobody
a o národní správě majetkových
hodnot Němců, Maďarů, zrádců
a kolaborantů a některých organisací
a ústavů),
3. kdo se nezúčastnil činně domácího
odboj e nebo slovenského národního povstání
a v obou případech povstání v květnu
1945, ač měl možnost těchto povstání
se zúčastnit. Ustanovení o účasti
na domácím odboji se nevztahuje na příslušníky
jednotek československé armády v zahraničí,
4. kdo v době nesvobody zastával vedoucí
funkci ve veřejných službách nebo ve
vládním vojsku, pokud tuto funkci nezastával
se souhlasem vedoucích činitelů domácího
nebo zahraničního odboje. Ustanovení tohoto
bodu se nevztahuje na funkce zastávané v armádě
bývalého Slovenského státu do 29.
srpna 1944,
5. kdo se zúčastnil nepřátelského
hospodářského válečného
podnikání, zaujímal vedoucí místo
ve válečném průmyslu, pracujícím
pro německou a maďarskou armádu, prováděl
opevňovací práce pro Němce a Maďary,
ledaže by k uvedeným činnostem byl donucen
úřadem a nemohl se jim vyhnouti, nebo kdo se obohatil
v souvislosti s poměry v době nesvobody,
6. kdo přímo nebo nepřímo, i když
nebyl členem organisací pod č. 2 uvedených,
vyvinul jakoukoliv činnost proti slovenskému národnímu
povstání, o své újmě činy
nebo slovy podporoval nebo obhaj oval režim nacistů,
fašistů, zrádců a kolaborantů
nebo se projevil jako osoba protidemokratická nebo protilidová
nebo státně nebo národně nespolehlivá,
7. kdo byl vyzván činiteli domácího
nebo zahraničního odboje, aby odjel za hranice k
účasti na zahraničním odboji této
výzvy neuposlechl,
8. kdo po 15. březnu 1939 byl ve spojenecké nebo
neutrální cizině a vrátil se v době
nesvobody na území Československé
republiky bez zvláštního úkolu, uloženého
mu činiteli domácího nebo zahraničního
odboje nebo představiteli států, jež
byly spojenci Československé republiky ve válce,
9. kdo službu v československé armádě
v zahraničí odepřel nastoupiti nebo nenastoupil,
ač k tomu měl možnost,
10. kdo odešel před postupující československou
armádou nebo armádami spojeneckými, ač
tak nemusil učiniti,
11. jehož manželka od roku 1929 při kterémkoliv
sčítání lidu se přihlásila
k národnosti německé nebo maďarské
nebo se stala členem skupin nebo útvarů nebo
politických stran sdružujících osoby
německé nebo maďarské národnosti.
Ministr národní obrany může po slyšení
přijímací komise povoliti výjimku
od tohoto ustanovení, přihlásila-li se manželka
v době zvýšeného ohrožení
republiky (§ 18 dekretu presidenta republiky ze dne 19. června
1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických
zločinců, zrádců a jejich pomahačů
a o mimořádných lidových soudech),
v úředním hlášení z Česku
nebo Slovenku nebo prokáže-li, že zůstala
věrna Československé republice, nikdy se
neprovinila proti národu českému nebo slovenskému
a buď se zúčastnila boje za osvobození
Československé republiky nebo trpěla pod
nacistickým nebo fašistickým terorem nebo netrvalo-li
manželství v době počínající
dnem 15. března, 1939,
12. jehož děti v době zvýšeného
ohrožení republiky (18 dekretu presidenta republiky
č. 16/1945 Sb.) s jeho souhlasem navštěvovaly
německé nebo maďarské školy, ač
měly možnost návštěvy škol
s vyučovacím jazykem slovanským, nebo jehož
nezletilé děti, které podléhaly jeho
otcovské moci, v této době žádaly
za přijetí na německé vysoké
školy.
(1) Z vojenských osob, které podle § 12, odst.
č. 3 povolány býti nemohou, budou v případě
naléhavé potřeby vzniklé pro nedostatek
důstojníků a rotmistrů z povolání
na odůvodněný návrh komise přijímací
nebo odvolací povolány do činné služby
vojenské osoby v hodnosti do podplukovníka, které
do dne 5. května 1945 nepřekročily 55. rok
věku, pokud jinak vyhovují ustanovením tohoto
zákona, jestliže se činně zúčastnily
povstání v květinu 1945 nebo účinně
podporovaly bojové úsilí spojeneckých
nebo naších armád o osvobození Československé
republiky.
(2) Vojenské osoby povolané podle odst. 1 nemohou
zastávati velitelská místa počínaje
velitelstvím pluků a útvarů jim naroveň
postavených nebo jim odpovídající
funkce ve vojenské správě po dobu 6 let.
V případech zvláštního zřetele
hodných může ministr národní
obrany tuto dobu zkrátit, nikoliv však na dobu kratší
3 let.
(3) U vojenských osob, které byly povolány
do činné služby podle odst. 1, je vyloučena
z doby započitatelné pro zvýšení
služného doba 6 let. V případech zvláštního
zřetele hodných může ministr národní
obrany tuto dobu zkrátit, nikoliv však na dobu kratší
jednoho roku.
O povolání do činné služby (ponechání
v činné službě, převzetí
do československé branné moci) rozhodne ministr
národní obrany podle ustanovení tohoto zákona
přihlížeje k návrhům komise přijímací,
případně odvolací.
(1) Vojenské osoby a osoby uvedené v části
II. tohoto zákona jsou povinny podati do 30 dnů
ode dne vyhlášení zákona přihlášky,
v nichž uvedou všechna potřebná data.
(2) Přihláška je podána včas,
prokáže li osoba, která přihlášku
nepadala ve lhůtě podle odst. 1 , že přihlášku
v této lhůtě nemohla podati pro nepřekonatelnou
překážku, a podá ji do 14 dnů
po zániku překážky.
Podrobnosti určí ministr národní obrany
vyhláškou v úředním listě
republiky Československé a ve Věcním
věstníku ministerstva náhodní obrany.
(1) Přihlášky přezkoumají přijímací
komise pro důstojníky a rotmistry z povolání
u ministerstva národní obrany.
(2) Složení a členy komisí určí
vláda na návrh mni stra národní obrany.
Pokud jde o komisi pro důstojníky a rotmistry slovenské
národnosti, učiní ministr národní
obrany tento návrh po dohodě s předsednictvem
Slovenské národní rady.
(3) Komise se řídí jednacím řádem,
který vydá ministr národní obrany.
(4) Komise jednajíc a přihlášce se usnese,
že navrhuje ministru národní obrany, aby osoba
byla podle ustanovení tohoto zákona do činné
služby povolána nebo aby povolána nebyla (v
činné službě byla ponechána nebo
ponechána nebyla, do československé branné
moci byla převzata nebo převzat nebyla).
(5) O návrhu, aby osoba do činné služby
povolána nebyla, (v činné službě
ponechána nebyla, do československé branné
moci převzata nebyla) nebo aby byla povolána jen
podle § 13, vyrozumí komise tuto osobu písemně
s uvedením důvodů a s poučením
o právu odvolacím (§ 17).
(6) Návrh; orby osoba byla povolána do činné
služby (byla ponechána v činné službě,
převzata do československé branné
moci a právoplatný návrh podle odst. 5 předloží
komise ministru národní obrany.
(1) Proti usnesení přijímací komise,
aby osoba do činné služby povolána nebyla
(v činné službě ponechána nebyla,
do československé branné moci převzata
nebyla nebo aby byla povolána jen podle § 13, je přípustno
odvolání k odvolací komisi, která
bude rovněž zřízena u ministerstva národní
obrany. Odvolací lhůta činí 15 dnů
od doručení vyrozumění přijímací
komise. Dny poštovní dopravy se nezapočítávají
do odvolací lhůty. Odvolání se podává
u přijímací komise.
(2) Složení a členy odvolací komise
určí vláda na návrh ministra národní
obrany, který jej učiní po dohodě
s předsednictvem Slovenské národní
rady.
(3) Odvolací komise řídí se jednacím
řádem, který vydá ministr národní
obrany.
(1) Odvolací komise projedná odvolání
a potvrdí usnesení přijímací
komise nebo odvolání vyhoví a navrhne, aby
osoba, o níž jde, byla povolána do činné
služby (v činné službě byla ponechána,
do československé branné moci byla převzata).
(2) Odvolací komise předloží své
usnesení ministru národní obrany.
(3) Odvolací komise může šetření
provedené přijímací komisí
doplniti buďto sama nebo uložiti doplnění
přijímací komisí.
Přijímací i odvolací komise mohou
se obraceti ve věcech šetření se žádostí
o provedení jednotlivých vyšetřovacích
úkolů na vojenská velitelství, úřady,
ústavy a soudy, jakož i na občanské
soudy a orgány veřejné správy.
(1) Pokud se v tomto zákoně mluví o povolání
nebo nepovolání do činné služby,
rozumí se tím povolní nebo nepovolání
do činné služby podle tohoto zákona.
(2) Pokud se v tomto zákoně mluví o ponechání
nebo neponechání v činné službě,
rozumí se tím ponechání nebo neponechání
v poměru důstojníka nebo rotmistra z povolání
podle tohoto zákona.
(3) Pokud se v tomto zákoně mluví o převzetí
do československé branné moci, rozumí
se tím převzetí za důstojníka
nebo rotmistra z povolání do československé
branné moci podle ustanovení tohoto zákona.
(4) Pokud se v tomto zákoně mluví o vojenských
osobách, rozumějí se tím vojenské
osoby, které byly dne 29. září 1938
v činné službě v československé
armádě jako důstojníci nebo rotmistři
z povolání.
(1) Osoba, která bude do činné služby
povolána (v činné službě ponechána,
do československé branné moci převzata)
je povinna činnou službu nastoupiti (v činné
službě pokračovat).
(2) Ministr národní obrany:uvolní v dohodě
s příslušným ústředním
úřadem osobu, o které bude podle ustanovení
tohoto zákona rozhodnuto, aby byla do činné
služby povolána (v činné službě
ponechána, do československé branné
moci převzata) dočasně nebo trvale z činné
služby, vyžaduje-li toho naléhavý veřejný
zájem.
(3)Osobám, které byly uvolněny dočasně
bude udělena bezplatná dovolená. Při
nastoupení činné služby posuzují
se, jako by nastoupily činnou službu dnem rozhodnutí
o povolání do činné služby, i
kdož byli uvolněni trvale, přeloží
se do zálohy.
(1) Ministr národní obrany může povolati
vojenské osoby do činné služby zatímně,
dokud nerozhodne o jejich povolání do činné
služby podle tohoto zákona.
(2) Osoby zatímně povolané, o nichž
ministr národní obrany rozhodl, že do činné
služby podle tohoto zákona povolány nebudou,
budou propuštěny z činné služby.
(3) Platí o nich, že v době od nastoupení
činné služby podle zatímního
povolání (odst.1) až do svého propuštění
z činné služby konaly činnou službu
vojenskou.
Ustanovení tohoto zákona platí obdobně
i na vojenské osoby, které se staly československými
důstojníky nebo rotmistry z povolání
v době od 30. září 1938 do 15. března
1939.
Podrobnosti upraví vláda nařízením.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení. Rozhodnutí podle tohoto
zákona o povolání do činné
služby (o ponechání v činné službě,
o převzetí do československé branné
moci) mohou býti učiněna nejpozději
do jednoho roku od jeho vyhlášení.
(2) Zákon provedou všichni členové vlády.
1. Ve veřejnosti je stále poukazováno na
případy, kdy byly povolány do činné
vojenské služby osoby, které nevyhovují
podmínkám a duchu projednané osnovy zákona,
a to tím, že svou činností za doby nesvobody
nesplnily svou služební povinnost účastí
v boji.
Přijímací i odvolací komise nechť
při novém prověřování
podle tohoto zákona přihlížejí
též k dobrému zdání nebo námitkám
příslušného orgánu Svazu národní
revoluce, po pří= pudě obdobné organisace
na Slovensku.
S ohledem na velký význam bojové činnosti
partyzánů a domácích bojových
organisací v zápase o osvobození státu
je třeba spravedlivě zhodnotiti jejich činnost
z hlediska branné služby. Budiž s urychlením
předložen Prozatímnímu Národnímu
shromáždění návrh zákona,
jenž v tomto směru plně toto zhodnocení
provede. Zásadně nutno považovati domácí
bojové organisace za existující součást
branné moci v době okupace a v důsledku toho
musí býti jejich bojová činnost uznávána
za činnou vojenskou službu v celé její
právní základně zcela rovnocenně
jako u bojovníků zahraničních.
Branný výbor považuje za spravedlivé,
aby i vojenské osoby z povolání, které
nebudou povolány nebo přijaty do činné
služby z důvodu § 12, odst. 3, a jsou v' civilní
státní nebo jiné veřejné službě;
byly postiženy obdobně § 13 odst. 2 a 3 tohoto
zákona. Odůvodňuje to tím, že
důstojníci a rotmistři z povolání
v době nesvobody měli z titulu svých funkcí
v československé armádě právní
i služební povinnost boje proti okupantům,
tedy povinnost zcela odlišnou od ostatních zaměstnanců
státní a veřejné správy. Vyzývá
proto vládu, aby ve všech resortech státní
a veřejné správy provedla opatření
obdobná § 13, odst. 2 a 3 tohoto zákona.
2. Branný výbor Prozatímního Národního
shromáždění ukládá ministru
národní obrany, aby důstojníkům
a rotmistrům v povolání, kteří
v době po osvobození vykonávají občanské
zaměstnání, které z hlediska národního
hospodářství je pro stát nezbytné
a užitečné, bylo na jejich mimořádnou
žádost o setrvání v dosavadním
občanském povolání vycházeno
vstříc, pokud tomu ovšem neodporují
zájmy československé armády.