Jedním z neblahých následků okupantského režimu jest řada rozhodnutí ve věcech občanskoprávních, vydaných soudy na území země české a Moravskoslezské, zejména však nacistickými německými soudy. Tato rozhodnutí vesměs odporují demokratickému československému právnímu řádu a jedné ze stran přináší protiprávní majetkovou újmu. Navrhovaná osnova zákona upravuje způsob, kterým lze dosáhnouti zrušení nebo změny takovýchto soudních rozhodnutí ve věcech občansko-právních.

Materielní zákonné předpoklady pro zrušení nebo změnu soudních rozhodnutí jsou uvedeny v čl. II. čl. 6, odst. 1. ústavního dekretu pres. republiky z 3. VIII. 1944 č. 11 úř. věsti čsl. ve znění zákona č. 12 z roku 1946 o obnovení právního pořádku. Předpisy, upravující soudní řízení o zrušení nebo změně takových soudních rozhodnutí byly uvedeny v citovaném úst. dekretu (zák. č. 12/1946 o obnovení právního pořádku) jen kuse a rámcově a proto již tento dekret v čl. II. čl. 8, odst. 2 stanoví, že zákonem budou vydány pro obor soudního řízení předpisy, jimiž se zjednodušuje řízení, pokud jest ho užíti při řízení o zrušení nebo změně soudních rozhodnutí. Tímto předpokládaným zákonem je právě navrhovaná vládní osnova.

Ústavně-právní výbor projednal navrhovanou osnovu zákona a až na malé stylistické opravy, doplňky a změny, ji v celém rozsahu přijal. §§ 1-6 osnovy byly beze změny schváleny. V těchto §§ řeší navrhovaná osnova zákona, která soudní rozhodnutí sem spadají. Je nutno upozorniti; že se jedná jen o rozhodnutí ve věcech občansko-právních, nikoliv veřejnoprávních, jako ku příkladu rozhodnutí soudů veřejnoprávního sociálního pojištění. V tomto úseku práva nejeví se úprava naléhavou a pakliže přijde v úvahu, musí se řešiti odděleně, vzhledem k zvláštnosti materie a řízení před pojišťovacími soudy: V těchto §§ upravuje se dále příslušnost soudů, které mají o odporu rozhodnouti. Je pamatováno na všechny eventuality, když jsou napadena rozhodnutí, vydaná býv. německými soudy na nynějším území země České a Moravskoslezské, příp. soudy mimo toto území a vyřešena nynější příslušnost soudů pro podání odporu. V §§ 4 až 9 upraveno je řízení o odporu v občanských věcech právních. Odpor. se uplatňuje žalobou a o žalobě i řízení o ní platí zásadně předpisy civilního řádu s výjimkami v tomto návrhu zákona uvedenými. Tyto výjimky jsou uvedeny zejména v §§ 4 a 5, kde je hlavní těžiště této zákonné úpravy. V těchto ustanoveních dává se totiž soudu možnost, aby o zrušení, příp. změně napadeného rozhodnuti, mohl rozhodnouti za určitých stanovených podmínek bez ústního jednání. Soud může usnesením na podkladě podané žaloby zrušiti napadené rozhodnutí a vrátiti věc do stavu, v jakém byla před vydáním zrušeného rozhodnutí. Soud může však, pokud je žádána změna napadeného rozhodnutí, o této změně rozhodnouti rovněž bez ústního jednání, jde-li jen o otázky právní anebo jsou-li okolnosti, o které se odpor opírá, prokázány veřejnými listinami, přiloženými k žalobě v prvopise, nebo v ověřeném opise a byla-li věc jinak' po skutkové stránce náležitě probrána. Je to úchylka od předpisů civilního řádu soudního, že totiž o obnově musí býti rozhodnuto po ústním jednání.

Navrhovaný zákon dává v § 5, odst. 3 soudu možnost, aby šel případně i "ultra petitum", když navrhovatel žádal změnu napadeného rozhodnutí, ale věc k takovému rozhodnutí není po skutkové stránce náležitě probrána. V tom případě soud nerozhodne meritorně, nýbrž napadené usnesení zruší.

Všechna ustanovení § 5 směřují k tomu, aby soud mohl za určených předpokladů o žalobě rozhodnouti bez průtahů a formalit.

V § 7 bylo nutno opraviti chybu ve větě "až do rozhodnutí o odporu může soud, u kterého byl odpor uplatněn, na návrh odložiti exekuční a zajišťovací úkony, povolené (na místo chybně uvedeného ťprovedenéŤ) podle rozhodnutí". Jinak ustanovení tohoto § zůstávají beze změny.

V § 8 recituje osnova zákona předpis čl. II., čl. 8, odst. 2, druhá věta zákona o obnovení právního pořádku a divá možnost soudu podle volné úvahy na návrh podporovatele převésti do jeho držby movité nebo nemovité věci odpůrce ještě před konečným rozhodnutím za určitých předpokladů v tomto § uvedených. Ústavněprávní výbor uváživ, že se zde dává možnost dalekosáhle zasáhnouti do majetkové sféry odpůrce navrhovatele, uznal za vhodné doplniti toto ustanovení výslovným uvedením, že převod držby v případech, které uzná soud za vhodné, může býti vázáno na složení přiměřené jistoty.

V § 9 změnil soud ustanovení o poplatcích kvůli jasnosti tak, že celé řízení o odporu je prosto kolků a poplatků.

§ 10 zůstal beze změny a upravuje způsob řízení o odporu v jiných občanských věcech právních (nesporné, exekuční atd.). O tomto řízení platí přiměřeně ustanovení § 4-9 navrhovaného zákona.

Podle § 11 nabývá tento zákon účinnosti dnem vyhlášení a ptatí jen v zemi České a Moravskoslezské, neboť zákon o obnovení právního pořádku platí zatím jen v těchto zemích a tato osnova je spjata se zákonem o obnovení právního pořádku.

Ústavně-právní výbor doporučuje sněmovně osnovu zákona v připojeném znění ku přijetí.

Prozatímní národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Soudními rozhodnutími se rozumějí v tomto zákoně rozhodnutí vydaná v občanských věcech právních soudy v zemích České a Moravskoslezské, ať řádnými či mimořádnými, jakož i rozhodčí výroky vydané na tomto území, pokud těmito rozhodnutími nebo výroky byla právní věc zcela nebo zčásti vyřízena.

(2) O rozhodnutích soudů vyšších stolic mimo země Českou a Moravskoslezskou platí tento zákon, pokud v první stolici rozhodoval soud se sídlem v zemi České nebo Moravskoslezské.

Soudní rozhodnutím lze - mimo případy upravené obecnými nebo zvláštními ustanoveními - odporovati a domáhati se jich zrušení nebo změny za podmínek vymezených v článku II., čl. 6, odst. 1 a 3 a odst. 5, větě první zákona o obnovení právního pořádku (příloha k zákonu ze dne 19. prosince 1945, č. 12 Sb. z roku 1946).

(1) Rozhodnouti o odporu je příslušný soud, který v odpor vzaté rozhodnutí vydal, odporuje-li se však zároveň několika rozhodnutím vydaným v téže právní věci soudy rozličných stolic, je výlučně příslušný stud mezi nimi nejvyšší.

(2) Není-li v zemích České a Moravskoslezské soud, který by byl příslušný podle předcházejícího odstavce, je odpor podati u soudu, který by byl v první nebo ve vyšší stolici příslušný, kdyby věc byla zahájena až po účinnosti tohoto zákona. Přitom se, co se týká příslušnosti v první stolici, hledí jen k důvodům založivším příslušnost soudu, který v první stolici rozhodl.

(3) Jde-li o odpor proti rozhodčímu výroku, je příslušný soud, který by byl pro věc, o níž jde, příslušný, kdyby nebylo smlouvy o rozsudím.

(1) V občanských věcech sporných uplatňuje se odpor žalobou; žaloba musí zejména obsahovati:

1. označení rozhodnutí, kterému se odporuje,

2. označení důvodu odporu (článek II., čl. 6, odst. 1, písm. a) až c) a odst. 3 zákona o obnovení právního pořádku) a skutečnosti a průvody k jeho dolíčení,

3. okolnosti podstatné pro posouzení příslušnosti dovolaného soudu,

4. prohlášení, zda se navrhuje zrušení nebo změna rozhodnutí, které se bere v odpor, a v jakém rozsahu, a jaké jiné rozhodnutí ve věcí samé se má státi.

(5) Žalobu může podati strana původního sporu, její dědicové a ve veřejném zájmu také státní zástupce. žalovanou stranou je strana původního sporu nebo její dědicové; není-li jich, ustanoví soud, u kterého je žaloba podána, opatrovníka k provedení řízení podle tohoto zákona.

(1) O zrušení rozhodnutí může soud rozhodnouti bez ústního jednání. Zrušením vstupuje spor do stavu, v jakém byl před vydáním zrušeného rozhodnutí.

(2) Soud může bez ústního jednání rozhodnouti také o změně rozhodnutí, jde-li jen o otázky právní anebo jsou-li okolnosti, o které se odpor opírá, prokázány veřejnými listinami přiloženými k žalobě v prvopise nebo v ověřeném opise a byla-li věc jinak po skutkové stránce náležitě probrána.

(3) Soud může rozhodnutí zrušiti také tehdy, když se navrhuje jeho změna, ale věc není po skutkové stránce náležitě probrána.

Pokud není v předcházejících paragrafech ustanoveno jinak, platí přiměřeně ustanovení civilního řádu soudního o žalobě o obnovu.

Až do rozhodnutí o odporu může soud, u kterého byl odpor uplatněn, na návrh odložit exekuční a zajišťovací úkony, povolené podle rozhodnutí, kterému se odporuje, lze-li podle okolností případu míti za to, že návrhu na zrušení nebo na změnu soudního rozhodnutí bude pravděpodobně vyhověno. Proti rozhodnutí o odkladu není samostatný opravný prostředek, soud je však může kdykoliv na návrh nebo z úřední moci změnit.

(1) Byla-.li na základě soudního rozhodnutí, kterému se odparuje, převedena držba věci movité nebo nemovité na odpůrce odporovatelova, může soud na návrh odporovatelův svěřit mu držbu věci movité nebo uvésti ho v držbu věci nemovité ještě před rozhodnutím ve věci hlavní, má-li podle okolností případu za to, že návrhu na zrušení nebo na změnu soudního rozhodnutí bude pravděpodobně vyhověno, a je-li převedeni držby v zájmu odporovatelově; soud může převod držby vázati na složení přiměřené jistoty.

(2) Proti takovému rozhodnutí není samostatný opravný prostředek, soud je však může kdykoliv na návrh nebo z moci úřední změnit.

Řízení o odporu je prosto kolků a poplatků.

(1) V jiných občanských věcech právních uplatňuje se odpor návrhem; o návrhu se jedná a rozhoduje v řízení předepsaném pro rozhodnutí, kterému se odporuje.

(2) Jinak platí přiměřeně ustanovení §§ 4 až 9 o odporu proti rozhodnutím v občanských věcech sporných.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí v zemích České a Moravskoslezské provede jej ministr spravedlnosti.