Podepsaní navrhují: Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé rač se usnésti na tomto zákoně:

Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Státním zaměstnancům náleží výslužné, které po 10 letech služby činí 40% a za každý další rok služby 2,4% pensijní základny až do celkové výměry 100%.

Státními zaměstnanci podle tohoto zákona se rozumějí státní zaměstnanci; pro něž platí zákon č. 103/1926 Sb. z. a n., nebo předpisy na základě téhož zákona vydané.

Dosud platné předpisy, které odporují tomuto zákonu se zrušují.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.

Výměru pensijních nároků podle délky služební doby upravuje zčásti dosud platný zákon č. 74 z r. 1896. Podle tohoto zákona byla všem zaměstnancům, jak úředníkům tak i zřízencům (sluhům) stanovena 40ti letá služební doba k dosažení nároku na plné výslužné.

Každý rok služby po 10 letech byl hodnocen všem jednotně, a to dvěma procenty.

Postupem času dosáhly některé zaměstnanecké kategorie, zvláště úřednické, výhodnějšího zhodnocení služební doby pro výměr výslužného.

Zlepšení přinesl zákon čís. 34 z r. 1907, který především úředníkům a státním učitelům přiznal za každý rok po 10 letech služby 2,4 % pensijní základny pro výměru výslužného.

Zlepšené výměry dosáhly i některé jiné kategorie veřejných zaměstnanců, z nichž mnohé získaly ještě zvláštního nadhodnocení, a to tím, že se jim skutečně vykonaná služba započítává delší dobou.

Ustanovení prvního odstavce zákona č. 74/1896 v původní nezměněné formě se vztahuje již jen na některé příslušníky kategorie zřízenecké, zaměstnance pomocné kancelářské služby a zaměstnance, kteří z uvedených kategorií vyšli a ztrávili v nich více než 10 roků.

Všem ostatním státním a veřejným zaměstnancům a také zaměstnancům železničním se hodnotí pro účely pensijní služební doba podle pozdějších příznivějších ustanovení.

Nejpočetnější složkou zaměstnanců, dnešním stavem poškozených, jsou zřízenci v poštovní službě výkonné. Zde jeví se dosavadní zákonné normy jako kruté bezpráví.

Přihlédnem-li k povaze jejich služby, zejména doručovací, neubráníme se přirovnání se službou četnickou. Pochůzková činnost obou těchto služeb liší se hlavně tím, že příslušníci četnictva konají pochůzky střídavě s kancelářskou službou vnitřní, zatím co přespolní doručovatelé, tvořící kádr poštovních zřízenců - musí na pochůzku denně. Přespolní doručovatel, kromě služební pistole, kterou je povinen míti při sobě stejně, jako příslušník četnictva, musí na sobě nést ještě 12-20 kg těžké břemeno poštovních zásilek a kromě toho zpravidla ještě několik desítek kg balíkových zásilek na kole.

Lze namítnout, že příslušníci četnictva jsou vystaveni zvýšenému nebezpečí života. Srovnáme-li však počet loupežných přepadení, spáchaných na poštovních doručovatelích v mírových dobách první republiky s počtem bojů, které ve stejné době svedlo četnictvo, zjistíme, že ani v životním risiku postavení poštovních doručovatelů není příznivější, zvláště, když si uvědomíme, že zákeřné přepadení, kterému je doručovatel vystaven, je vždy pro napadeného nebezpečnější, než otevřený boj.

Získávají-li příslušníci četnictva podle stávajících předpisů zajisté oprávněný nárok na plné výslužné po necelých 26 letech, bylo by nejvýše spravedlivé, aby zřízenci poštovní výkonné služby měli tento nárok alespoň po 35 letech své namáhavé a nebezpečné služby.

Čtyřicetiletou služební dobu pro přiznání plného výslužného musí vykazovat i poštovní zřízenci ve vlakových poštách, zatím co jízdní personál železniční kromě vyšší procentuální výměry získává ještě dalšího výhodnějšího započítávání.

Není tendenci návrhu podobné další výhody rozšiřovat snad i na další kategorie státních a jiných veřejných zaměstnanců. Návrh nesleduje také zkracování služební doby; za dnešních poměrů zajisté zaměstnanci, jichž se návrh týká, nebudou usilovati o dřívější odchod do výslužby, i když dosáhnou příznivějšího hodnocení své služby.

Jde však o to odstranit hmotnou újmu způsobenou zaměstnancům, kteří jsou nuceni z důvodu nemoci (fysické neschopnosti) odejíti do výslužby předčasně.

Křivda v těchto případech na zaměstnancích páchaná je dvojnásob krutá tím, že nízké procento výslužného musí být vyměřováno z nízké pensijní základny.

Je příznačné, že původní zastaralé ustanovení zákona z r. 1896 vztahuje se dnes jen na malý počet státních zaměstnanců, a to právě jen na ty, jejichž podřízené služební i společenské postavení opravňovala v minulosti rozhodující činitele k přehlížení.

Předpisy, které v pozdější době zákon z r. 1896 měnily, prozrazují že se uznávala neudržitelná hranice 40 let pro získání plného výslužného. Na příznivějším ustanovení podílely se vlak jen ty zaměstnanecké vrstvy, které podle subjektivních názorů tehdejších vládnoucích kruhů byly toho hodny, především úřednictva, vykonávající vrchnostenskou moc v monarchii, zpola absolutistické. Z nižších kategorií byli uznáni za hodně podílet se aspoň částečně na této výhodě příslušníci uniformované a neuniformované c. k. stráže, ale již v plném rozsahu vrchní dozorci věznic.

Na tomto podivném oceňování služeb neměnila nic ani žádná z vlád prvé republiky! Sociální a politický vývoj minulých desetiletí zůstával tedy dlužníkem právě těm, u nichž předčasná tělesná nezpůsobilost k práci - zvlášť fysické - projevuje se dříve a zřejměji, než u úředníků, které i při klesající výkonnosti lze vhodně zaměstnati a tím oddáliti jejich předčasné pensionování.

Finanční náklad, spojený s provedením tohoto návrhu, je nepatrný a může být uhražen v rámci stávajícího rozpočtu.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přidělen výboru sociálně-politickému a rozpočtovému.