Dekretem presidenta republiky č. 94 z 1. 10. 1945 byl zřízen
Sbor uniformované vězeňské stráže
(SVS) a tento sbor by 1 postaven na roveň služebně
i platově četnictvu a policii. V dekretu se dále
praví, že prováděcí nařízení
a úpravu provede vláda později.
Od vydání dekretu uplynulo již půl roku
a prováděcí nařízení
ještě nebylo vydáno. Vězeňská
stráž již několikrát celou věc
urgovala u patřičných činitelů
a hlavně u ministerstva spravedlnosti.
Služba vězeňské stráže jest
velmi těžká a odpovědná. Vyžaduje
jednak člověka fysicky úplně zdravého
a zdatného a jednak člověka duševně
hluboce založeného. Dozorce vězňů
nemá za úkol jen střežiti vězně,
ale jeho povinností jest jámu svěřeného
vězně podchytiti a převychovati. Dozorce
vězňů musí být vojákem,
psychologem a pedagogem, tím se liší podstatně
jeho povolání od činnosti příslušníků
ostatních ozbrojených sborů, jichž povinností
je pachatele vystopovati a zatknouti. U příslušníků
vězeňské stráže je odpovědnost
za vězně mnohem větší. Svědomitý
dozorce převychovává vězně,
aby se tento mohl po odpykání trestu vrátiti
polepšen do lidské společnosti. Pří
takovém chápání funkce vězeňské
stráže nemožno připustit, aby služby
vězeňské stráže byly neuznávány,
ponižovány a v porovnání s ostatními
sbory na svých právech zkracovány. Zatím
co sociální poměry u ostatních podobných
sborů, zejména SNB; finanční stráže
a vojska zásluhou jejich resortů byly postupně
upravovány a stále přiměřeně
zlepšovány, vězeňská stráž
ve svém vývoji, zejména však ve věcech
platových, organisačních, jakož i v
úpravě jejího služebník o poměru
ustrnula na nejnižší n. stupni vývojové
fáze. Tento kritický stav je nutno odstraniti sjednáním
potřebné nápravy; kterou vidíme ve
-zrovnoprávnění s ostatními ozbrojenými
sbory: Při dožadování zrovnoprávnění
vycházíme z hlediska zájmu služby, státu
a spravedlivých zájmů členů
SVS.
Vězeňská stráž byla mezi prvními,
kteří se zúčastnili se zbraní
v ruce ozbrojeného povstání loni v květnu
a neváhala i životy položit za osvobození
vlasti. Vězeňská stráž pracovala
za okupace v illegalitě, kde též zaplatila
krvavou daň, jak o tom svědčí řada
členů vězeňské stráže,
kteří byli umučeni v koncentračních
táborech. Vězeňská stráž
jest si vědoma své odpovědné služby,
zvláště v pohraničí, kde koná
stejně těžkou služba jako SNB a finanční
s ráž. Je všeobecně známo, že
ihned v prvních dnech po revoluci se vězeňská
stráž ujmula vedení věznic a trestnic
a mnohdy za velmi svízelných podmínek. Jsou
známy případy, že budovy věznic
byly bombardovány, poškozeny, nebo při revoluci
jinak demolovány a přesto vězeňská
stráž musela s nedostatečným počtem
stráže internovat a zajistit visíce nebezpečných
gestapáckých zločinců. Taktéž
při zřizování lidových soudů
připadla nemalá práce SVS. Přes tyto
potíže vězeňská stráž
byla na svém místě a nadále se nebojí
žádných obtíží, které
se v budoucnu vyskytnou.
Většina z nás, kteří jsme prošli
nacistickými kriminály, může podati
svědectví o statečném chování
českých členů SVS. Pronášením
zpráv s velikými risiky se zabránilo často
velikým obětem.
Je tedy v zájmu státu i v zájmu vězeňské
stráže, aby zrovnoprávnění s
ostatními ozbrojenými sbory bylo přijato,
projednáno a schváleno. Bude tak vytvořen
předpoklad úspěšné služby.
Za takových spravedlivých podmínek pro SVS
bude tato vykonávati službu vzorně a statečně.
Takto vykonávaná služba bude pak nejlepším
darem pro osvobozenou vlast.
Podepsaní táží se pana ministra spravedlnosti a pana ministra financí, zda jsou ochotni
a) připraviti urychlené provedení dekretu č. 94 Sb. z. a n. ze dne 1. října 1945,
b) úpravu nové systemisace,
c) povýšení všech členů SVS, kteří vyhovují předepsaným podmínkám,
d) schváliti závodními radami SVS předběžně
provedené označení distinkcemi po vzoru SNB.