Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto ústavním zákoně:

Ústavodárnému Národnímu shromáždění, jež bude zvoleno podle všeobecného, rovného, přímého a tajného práva hlasovacího a podle zásady poměrného zastoupení, přísluší, aby Československé republice dalo novou ústavu.

Ústavodárné Národní shromáždění tvoří jediná sněmovna o 300 členech (poslancích). Jeho sídlem je Praha. Je-li to však nezbytně nutno, může býti svoláno přechodně i do jiného místa.

Právo voliti do ústavodárného Národního shromáždění mají všichni státní občané Československé republiky české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti, bez rozdílu pohlaví, kteří překročili 18. rok svého věku a vyhovují ostatním podmínkám zákona o volbě do ústavodárného Národního shromáždění.

Volitelni jsou státní občané Československé republiky české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti, bez rozdílu pohlaví, kteří dosáhli 21. roku svého věku a vyhovují ostatním podmínkám zákona o volbě do ústavodárného Národního shromáždění.

Podrobnosti výkonu práva volebního a provádění voleb obsahují zákony o úpravě stálých seznamů voličských a o volbě do ústavodárného Národního shromáždění.

Funkční období ústavodárného Národního shromáždění trvá až do doby, kdy se sejde zákonodárný sbor Československé republiky podle nové ústavy, nejdéle však 3 roky.

Ústavodárné Národní shromáždění vykonává vedle svého úkolu podle § 1 moc zákonodárnou pro celé území Československé republiky a všechnu ostatní působnost Národního shromáždění.

Pro složení ústavodárného Národního shromáždění a jeho jednání platí přiměřeně ustanovení ústavní listiny a jiných zákonů o Národním shromáždění (poslanecké sněmovně), pokud tento zákon nestanoví jinak.

Usnesení ústavodárného Národního shromáždění ve věcech, týkajících se ústavně-právního postavení Slovenska, i když bylo učiněno ústavou předepsanou třípětinovou většinou všech členů ústavodárného Národního shromáždění, není platné, vyslovila-li se proti němu nadpoloviční většina všech členů ústavodárného Národního shromáždění zvolených na Slovensku.

Platnost volby jednotlivých členů ústavodárného Národního shromáždění ověřuje a o inkompatibilitě podle platných předpisů rozhoduje ústavodárné Národní shromáždění samo, zvolíc k tomu účelu zvláštní výbory.

Na členy ústavodárného Národního shromáždění se vztahují přiměřeně ustanovení ústavní listiny a jiných zákonů o členech poslanecké sněmovny Národního shromáždění a o členech Prozatímního Národního shromáždění, pokud tento zákon nestanoví jinak. Ustanovení § 20, odst. 3 a 4 ústavní listiny se na členy ústavodárného Národního shromáždění nevztahují.

Funkce člena ústavodárného Národního shromáždění není neslučitelná se žádnou jinou veřejnou funkcí vyjma s funkcí presidenta republiky, leč by ústavodárné Národní shromáždění rozhodlo jinak.

Volební soud se zrušuje.

Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.

Ve smyslu čl. I košického vládního programu mají býti vládou a Prozatímním Národním shromážděním připraveny v co možno nejkratší době všeobecné, tajné a přímé volby do ústavodárného Národního shromáždění, které vypracuje novou ústavu Československé republiky.

Po stránce legislativní byl v tomto směru učiněn prvý krok již vydáním zákona ze dne 21. února 1946, č. 28 Sb., o úpravě stálých seznamů voličských. Osnova zákona o volbě do ústavodárného Národního shromáždění je již rovněž připravena. Zbývá tedy ještě vydati ústavní zákon o ústavodárném Národním shromáždění, který by upravil složení, funkční období a působnost tohoto zákonodárného sboru a dal potřebný ústavní podklad těm ustanovením obou prve zmíněných zákonů, jež v duchu košického vládního programu počítají již s rozšířením aktivního i pasivního volebního práva na další věkové ročníky, omezují je však po stránce národnostní.

Hlavním úkolem ústavodárného Národního shromáždění je vypracovati novou ústavu Československé republiky. V tom směru není po stránce věcné ničím omezeno. Pokud jde o formální postup, platí ovšem i pro tuto jeho činnost dosavadní předpisy, upravující legislativní proces (§ 8), pokud navrhovaný ústavní zákon nemá v tom směru vlastních ustanovení.

Ve shodě s politickou linií, zračící se již v ústavním dekretu č. 47/1945 Sb. o Prozatímním Národním shromáždění, buduje se ústavodárné Národní shromáždění na principu jednokomorovém. Počet jeho členů a určení. sídla odpovídá naší tradiční ústavní úpravě.

Vzhledem k zásadám košického vládního programu bylo třeba změniti tu podmínky aktivního práva volebního, zakotvené v § 9, resp. v § 14 ústavní listiny.

V tomto článku mění se opět podmínky pasivního volebního práva, upravené v § 10, resp. § 15 ústavní listiny.

Odkazuje se na zákon č. 28,/1946 Sb., resp. připravený zákon o volbě do ústavodárného Národního shromáždění.

Ústavodárné zákonodárné sbory mají tradičně krátké funkční období, neboť je třeba, aby neodkládaly splnění svého hlavního úkolu - vydání nové ústavy. Po jeho splnění stávají se pak anachronismem a musí ustoupiti nové ústavní úpravě. K vypracování ústavy postačila by lhůta jednoroční. Také naše první ústava vyžadovala přípravu jednoho roku. Aby však bylo počítáno se všemi eventuálními okolnostmi, jež by mohly vypracování ústavy pozdržeti, a aby nebylo nutno sáhnouti po případě k prodloužení funkčního období ústavodárným sborem samým, což by nebylo politicky vhodné, omezuje se funkční období ústavodárného Národního shromáždění maximálně na tři roky. Může skončiti ovšem dříve, jakmile splní svůj hlavní úkol a bude nahrazeno novým zákonodárným sborem. V zájmu udržení kontinuity mají oba zákonodárné sbory navazovati svou činností bezprostředně jeden na druhý stejně, jak tomu bylo mezi Prozatímním Národním shromážděním a ústavodárným Národním shromážděním (čl. 1 úst. dekr. č. 47/1945 Sb.).

Ježto nebude v údobí ústavodárného Národního shromáždění jiného zákonodárného sboru, přísluší přirozeně i tomuto Národnímu shromáždění výkon veškeré zákonodárné moci a všechna jiná pravomoc Národního shromáždění. Působnost Slovenské národní rady zůstává ovšem nedotčena.

Recipují se tu po vzoru čl. 3, odst. 2 úst. dekr. č. 47/1945 Sb. platné předpisy o složení a jednání Národního shromáždění, zejména § 7 a §§ 28 a násl. ústavní listiny a jednací řád poslanecké sněmovny. Ustanovení těch lze ovšem - vzhledem k jednokomorové struktuře ústavodárného Národního shromáždění - použíti jen přiměřeně.

Toto ustanovení znemožňuje, aby nová ústava nebo jiné ústavní opatření stalo se proti vůli slovenského národa; vyjádřené kvalifikovanou většinou hlasů poslanců ze Slovenska.

Ježto zrušuje se volební soud (§ 13), je třeba ověřování voleb a rozhodování o inkompatibilitě podle zákona z 18. června 1924, č. 144 Sb., svěřiti sněmovně samé, jak tomu bylo fakticky již u Prozatímního Národního shromáždění.

Po vzoru čl. 3, odst. 1 úst. dekr. č. 47/1945 Sb. recipují se i pro členy ústavodárného Národního shromáždění ustanovení §§ 20 až 27 ústavní listiny, s výjimkou § 20, odst. 3 a 4, a ostatní předpisy, upravující postavení a práva poslanců.

Vylučuje se analogické použití § 20, odst. 5 a 6 ústavní listiny v poměru k členům zemských národních výborů a Slovenské národní rady.

Instituce volebního soudu se zrušuje. Jeho kompetence přejde zčásti na sněmovnu samu, zčásti - pokud to odpovídá platným předpisům - na nejvyšší správní soud. Pokud jde o kontrolu zákonného provedení voleb, je garantem ústavního postupu president republiky, v jehož moci podle § 31 ústavní listiny jest rozpustiti nově zvolené Národní shromáždění a tím přivoditi nové volby. Odpadnutím rozhodování o ztrátě mandátu při vystoupení poslance ze strany, jež ho kandidovala, je uvolněn vztah poslanců k politickým stranám ve smyslu § 22, odst. 1 ústavní listiny.