Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Na vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství při českém vysokém učení technickém v Praze se zřizuje oddělení ovocnicko-zahradnického inženýrství.

(2) Pro část tohoto studia se zřizuje pobočka vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství v Praze se sídlem v Děčíně-Libverdě.

Studijní doba ovocnicko-zahradnického inženýrství se stanoví čtyřmi roky a rozvrhuje se na dva oddíly, z nichž první se zakončuje státní zkouškou obecnou a druhý státní zkouškou odbornou.

Pro studium ovocnicko-zahradnického inženýrství vydá ministr školství a osvěty studijní osnovy a zkušební řád; jinak platí všeobecná ustanovení studijních předpisů vysokých škol technických přiměřeně.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr školství a osvěty.

Vysoká škola zemědělského a lesního inženýrství při českém vysokém učení technickém v Praze má dvě oddělení: oddělení zemědělského inženýrství a oddělení lesního inženýrství. Podle osnovy zákona má býti zřízeno další oddělení pro studium ovocnicko-zahradnického inženýrství.

Snahy o zřízení tohoto, již třetího oddělení, jsou u nás starší dvaceti let. Dosavadní oddělení zemědělského inženýrství nemohou nárokům našeho rozsáhlého ovocnictví a zahradnictví vyhověti, neboť stačí zvládnouti sotva nároky kladené normální produkcí rostlinnou (obiloviny, okopaniny, průmyslové rostliny a pod.), produkci živočišnou, zemědělským průmyslem, družstevnictvím a pod. Naše vysoké školství je v tomto směru silně pozadu za cizinou, kde jsou zřízeny samostatné fakulty ovocnické a zahradnické, někde dokonce i samostatné vysoké školy, kdežto na našich vysokých školách zemědělských není pro ovocnictví a zahradnictví ani profesur ani ústavů. Dnes, kdy stojí naše rostlinná produkce před dalekosáhlou reorganisací a kdy má býti přeorientována směrem k ovocnictví a zahradnictví, je potřeba oddělení ovocnicko-zahradnického inženýrství velmi naléhavá. Zřízením tohoto oddělení se sleduje účel, aby byl pro tuto přeměnu našeho zemědělství připraven dostatek kvalifikovaných odborníků.

Zrušením německé vysoké školy technické v Praze se uvolnily budovy jejího bývalého odboru zemědělského inženýrství v Děčíně-Libverdě, které jsou velmi vhodné pro umístění vyšších ročníků oddělení ovocnicko-zahradnického inženýrství. Tyto budovy i se školním statkem jsou výhodně položeny na okraji rozsáhlé ovocnické oblasti českého Středohoří, podnební podmínky zvláště svědčí zahradnictví a zelinářství. Statek má rozlohu 93 ha, značnou plochu věnovanou ovocnickým a zelinářským kulturám, kterou lze ještě zvětšiti. Tyto sady mají význačné sortimenty ovocnické. Na škole jsou soustředěny veliké sbírky ovocnické, vybudovány jsou skleníky, školkařství, ovocnářský ústav. Jedinečně je vybudováno včelařství s krásným výzkumným ústavem, Rovněž o chemické laboratoře je dobře postaráno. Mnoho z toho, co bude nové oddělení potřebovat, je tedy v Děčíně-Libverdě již zařízeno, takže lze vyučování ihned zahájiti. Další výhodou je možnost praktických cvičení posluchačů v nejbližším okolí, jakož i možnost exkursí do podniků téměř veškerého potravinářského průmyslu.

Školní objekt v Děčíně-Libverdě je, jak uvedeno, velmi vhodný pro speciální studium ovocnicko-zahradnické; byl budován pro malý počet posluchačů (na př. ve stud. roce 1936/37 tam bylo pouze 130 posluchačů), takže i svou velikostí se velmi dobře hodí pro studium, které má krýti potřebu 20 - 30 absolventů ročně.

Školní statek (dvůr Libverda) byl získán pro Československou republiku vlastně zdarma. Pro potřeby tehdejšího odboru zemědělského inženýrství býv. německé vysoké školy technické v Praze byl najat od býv. knížete Thun-Hohensteina; nájemné však nebylo od roku 1929 placeno za předpokladu, že dvůr bude převzat Československou republikou jako úhrada daní, které Thun-Hohenstein státu dlužil. Kupní smlouva byla připravena v r. 1938 a příslušná kupní cena byla poukázána ministerstvu financí na účet dlužných daní u berní správy v Praze. Když došlo na podzim 1938 k známým událostem, po kterých následovalo odstoupení pohraničního území, byl převod kupní ceny stornován. V r. 1941 domáhal se tehdejší t. zv. říšský protektor, pravděpodobně na přání Thun-Hohensteinovo, aby kupní cena byla vyplacena dosavadnímu vlastníkovi. Ministerstvu školství a osvěty se však podařilo obhájiti stanovisko, že smlouva nebyla perfektní a že v důsledku toho nemůže býti požadováno zaplacení kupní ceny. Dlužné daně Thun-Hohensteinovy byly převedeny do dlužných daňových nedoplatků, které vymáhala později říšská správa a po květnové revoluci mohl býti dvůr Libverda převzat opět do správy ministerstva školství a osvěty.

Avšak využití objektů v Děčíně-Libverdě českou vysokou školou bude míti i dalekosáhlý význam politický a všenárodní, neboť se tam vytvoří pro pronikající český živel mohutná opora v území zgermanisovaném v minulých dobách.

Studium ovocnicko-zahradnického inženýrství bude vybudováno jako studium zcela nové, jež se bude konati z části na oddělení zemědělského inženýrství vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství při českém vysokém učení technickém v Praze, zčásti pak v Děčíně-Libverdě. Podle dnešního stavu věci se bude studovati první a druhý ročník na vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství v Praze, poslední dva ročníky pak v Děčíně-Libverdě. Absolventi prvních dvou ročníků zemědělského inženýrství ostatních našich vysokých škol budou míti ovšem stejnou možnost studovati na nově zřizovaném oddělení.

Potřeba na doplnění zařízení objektů v Děčíně-Libverdě pro účely nového oddělení bude činiti asi 800.000 Kčs, roční náklad spojený s provozem oddělení bude asi 1,300.000 Kčs, z čehož asi 900.000 Kčs připadne na náklady osobní a asi 400.000 Kčs na náklady věcné.

K jednotlivým paragrafům se poznamenává:

K § 2: Z ustanovení, že budou konány dvě státní zkoušky, vyplývá pro absolventy právo užívati stavovského označení inženýr (§ 1, odst. 1, cís. nařízení ze dne 15. března 1917, č. 130 ř. z.) a možnost dosáhnouti doktorátu technických věd (§ 1 nařízení býv. min. kultu a vyučování ze dne 13. dubna 1901, č. 38 ř. z.).

K § 3: Toto zmocnění odpovídá potřebě pružnosti zkušebního řádu a studijních osnov, které je třeba neustále přizpůsobovati požadavkům doby. Takové zmocnění je běžné v zákonech upravujících studia na vysokých školách technických; viz na př. zákon ze dne 18. června 1929, č. 103 Sb., o reorganisaci vysoké školy obchodní v Praze, a zákon ze dne 14. července 1927, č. 115 Sb., o úpravě zeměměřičského studia.

K § 4: účinnost se stanoví pro území celé Československé republiky vzhledem k tomu, že studium ovocnicko-zahradnického inženýrství bude zavedeno na jediné čs. vysoké škole.