Z příkazu Zemské kriminální úřadovny v Moravské Ostravě hlásili se dne 4. 3. 1946 u Okresní úřadovny státní bezpečnosti ve Frývaldově k nástupu služby 3 zaměstnanci Okresní úřadovny státní bezpečnosti z Bruntálu. Na jejich místa mají býti na trvalo přeloženy 3 zapracované síly státní bezpečnosti z Frývaldova.

Nynější stav zaměstnanců státní bezpečnosti ve frývaldovském okrese je jednou třetinou stavu z roku 1938. Nahrazením 3 zapracovaných sil úplnými začátečníky, by se zhoršil tento již stejně slabý stav zaměstnanců až k hranici ohrožení řádného výkonu státně bezpečnostní služby.

Všichni zaměstnanci úřadovny ve Frývaldově jsou znalci tamějších poměrů, ježto v tomto obvodu jednak již sloužili, jednak si místní znalosti získali a rozšířili již třičtvrtiletou službou od osvobození. Nově přeložení zaměstnanci od Okresní úřadovny státní bezpečnosti z Bruntálu nemají žádných místních znalostí a proto jejich výměna znamená ohrožení řádného výkonu státně bezpečnostní služby.

K řádnému výkonu státně bezpečnostní služby je v tamějším obvodu bezpodmínečně nutna slušná znalost němčiny. Ježto nově přidělení zaměstnanci z Bruntálu německy vůbec neumí, nelze s nimi do odsunu všech Němců z okresu pro samostatnou práci státně bezpečnostní vůbec počítati.

Jedním ze základů řádné a úspěšné práce je soudržnost a vzájemná shoda všech zaměstnanců. V tomto směru tvoří zaměstnanci tamější úřadovny naprostý kolektiv, který se v zájmu služby a státu velmi dobře doplňuje. Na tuto okolnost nejlépe ukazují četná úspěšná vyšetření různých důležitých případů, na příklad: vyšetření případu bunkru v Supíkovicích, dopadení gestapačky Gertrudy Winklerové z Moravské Ostravy, která utekla z vazby státní bezpečnosti v Mor. Ostravě, vypátrání a dopadení bestiálních vražednic SS dozorkyň z ženských koncentračních táborů a t. d.

Zaměstnanci tamějších úřadoven vyhověli svého času vydané vládní výzvě, aby nastoupili službu v zájmu státu na svých původních místech v pohraničí a tak pomohli zdárně budovati novou republiku a očistili pohraničí od nacistických zločinců. Dalo by se tedy očekávati, že i bývalí zaměstnanci státního policejního úřadu v Bruntále budou na svých místech. Je známo, že do Bruntálu se dobrovolně hlásili policejní zaměstnanci z Krnova, Olomouce i Brna. Jejich žádostem však nebylo vyhověno. Všichni tito zaměstnanci jsou dosud ve vnitrozemí, poněvadž je jejich úřady neuvolnili. Je jistě více v zájmu státně bezpečnostní služby, aby dobře pracující, místně znalý a spokojený kolektiv zaměstnanců v pohraničí nebyl se škodou pro státní bezpečnost trhán, ale aby potřební zaměstnanci byli vyžádáni od vnitrozemských úřadů, které jsou předimensovány a u nichž jejich místní a osobní znalosti jsou dosud nevyužity.

Téměř všichni zaměstnanci tamější úřadovny byli silně existenčně poškozeni v r. 1938, kdy museli utíkati z pohraničí, zanechavše tam většinou veškerý svůj majetek. Nyní v osvobozené republice, když si se značnými finančními obětmi zařídili novou slušnou existenci a přestěhovali své rodiny, mají znovu odejíti. Tím budou poškozeni nejen oni sami, jejich zájem o službu, ale také, a to ve značné míře i stát sám placením druhých stěhovacích výloh, odlučného a t. d. Vesměs všichni zaměstnanci tamější úřadovny jsou repatrianti, někteří političtí vězni a za svou práci vybudování nové republiky, po přežitých známých výsleších Gestapem, kde byli biti a trýzněni, jako odměna by se jim zato dostalo to, že by měli býti přeloženi do neznáma a tím finančně téměř zničeni.

V okrese frývaldovském je v důsledku nedostatečné funkce vyšetřující komise v internačních střediscích ještě několik set internovaných Němců, kteří jsou nyní tamější úřadovnou po vyšetření a vypracování trestního oznámení předáváni lidovým soudům. Kromě toho podle rozšířeného výnosu ministerstva vnitra čj. Z/II-31.366-45 ze dne 16. I., 1946 o potrestání nacistických zločinců v tamějším obvodě k předání k lidovým soudům ještě přes 3000 osob.

Tamější orgánové šli do pohraničí s vědomím největší povinnosti vůči státu, že je jich tam nutně zapotřebí a že nebudou již více překládáni a podrýván ani ničen jejich rodinný život, který si tam zařídili. Každý z těchto zaměstnanců je již syt stěhováním, které bylo naposledy neslavné v r. 1938, kdy museli z pohraničí utíkat a někteří z nich při hájení státních zájmů byli odvlečeni do Německa, kde zkusili do sytosti nacistickou botu. Dnes v osvobozené vlasti, kdy by se dal očekávat jiný poměr státní správy k zaměstnancům, je prováděno přeložení zaměstnanců bez návrhu jejich služebního úřadu a přes předchozí upozornění na velké existenční škody, které jim tím vzejdou, ačkoliv na druhé straně se do místa přeložení hlásili dobrovolně jiní zapracovaní zaměstnanci v daleko větším počtu než je dnes žádán. Nebere se ani ohled na poctivě vykonanou a konanou práci. Odměnou za ni je ničení získané prvé slušné existence. Škody vzniklé zaměstnancům překládáním jsou subjektivně tak významné, že zaměstnanci raději požádají o propuštění ze státní služby, aby se jich vyvarovali.

Místo, aby nadřízené úřady dbaly o zvýšení stavu zapracovanými silami alespoň na polovici stavu z roku 1938 vzhledem k nynějším poměrům, zeslabují i tento malý stav, který u tamějších úřadů nyní je. Na jedné straně dává se práci v pohraničí velká důležitost, na druhé straně se nechápe, že má-li být stát zajištěn, musí si napřed zajistiti pohraničí lidmi schopnými, kteří v každé situaci si ví rady. Pohraničí nemá býti pokusným ústavem, nebo internátem pro školení nových zaměstnanců, ale mají do něho přijíti jen zapracované síly a vysoce kvalifikované. Na školení je více místa a času ve vnitrozemí. Překládání nových neškolených sil do pohraničí je omylem, na který doplatí státní bezpečnost.

Rozhodnutí Zemské kriminální úřadovny v Mor. Ostravě je nutno přezkoušeti, ježto jeho provedení poškodí ve zvýšené míře zájmy služby, veřejné bezpečnosti a hospodářsky a finančně zničí zaměstnance samé.

Podepsaní se proto táží:

1. Je panu ministru vnitra znám nedostatečný počet zapracovaných sil státní bezpečnosti v pohraničí?

2. Je pan ministr ochoten dáti příkaz, aby zapracované síly státní bezpečnosti v pohraničí zůstaly na svých dosavadních místech?

3. Je pan ministr ochoten dáti příkaz, aby nezapracované síly státní bezpečnosti byly z pohraničí přeloženy do vnitrozemí?