Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Vláda se zmocňuje, aby na nákupy potravin, zboží a surovin v cizině opatřila cizozemské úvěry nebo převzala státní záruky za takové úvěry a to do celkové výše 500,000.000 amerických dolarů nebo do výše částky odpovídající tomuto obnosu v jiných cizích měnách. Do zmíněného obnosu se započítávají úvěry sjednané a státní záruky převzaté za cizozemské úvěry podle § 4, č. 2, písm. a) zákona ze dne 20. prosince 1945, č. 160 Sb. o zatímním vedení státního hospodářství Československé republiky v roce 1946.

(2) Vláda se zmocňuje, aby úvěrovými operacemi v cizině opatřila prostředky na úhradu nezbytných administrativních platů v cizině.

(3) Vláda může zmocnění podle odstavců 1 a 2 přenésti na ministra financí.

Ministr financí se zmocňuje, aby použil korunové (Kčs) hodnoty výtěžků úvěrních operací podle § 1, odst. 1 na úhradu schodků ze státního hospodaření, pokud nebudou uhrazeny podle příslušných úvěrových zmocnění finančních zákonů, nebo na mimořádný úmor státního dluhu.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1946; provedou jej všichni členové vlády.

Jednou z nejdůležitějších potřeb československého národního hospodářství po osvobození republiky bylo opatření surovin pro československý průmysl a potravin k doplnění nedostačujících zásob. Tyto suroviny i potraviny bylo a jest nutno opatřovati z valné části v cizině. Protože není vždy možno potřebné devisy opatřiti vlastním exportem, jeví se stále ještě potřeba zahraničních nákupních úvěrů.

K uzavírání těchto úvěrů byla zmocněna vláda ustanovením § 4, č. 2 zákona ze dne 20. prosince 1945, č.160 Sb. Zmocnění dané vládě k vedení státního hospodářství ustanovením § 1 cit. zákona bylo omezeno nejdéle do konce března 1946. Vedení státního hospodářství zahrnuje v sobě také sjednávání zahraničních úvěrů. Z toho plyne, že i zmocnění ke sjednávání zahraničních úvěrů platí jen do 31. března 1946. Zmocnění k opatřování zahraničních nákupních a administrativních úvěrů nejsou pojata do finančního zákona, poněvadž tyto úvěry nesouvisejí přímo s rozpočtem a příslušná úvěrová zmocnění nebudou patrně vyčerpána do konce rozpočtového roku. Aby pro sjednávání dalších zahraničních úvěrů, které lze očekávati, byl zjednán zákonný podklad, je třeba zvláštního zákonného zmocnění.

Poněvadž navržené úvěrové zmocnění nebude pravděpodobně vyčerpáno do konce roku 1946 a poněvadž i po uplynutí roku 1946 lze počítati s potřebou zahraničních úvěrů na nákup potravin, zboží a surovin; nenavrhuje se časové omezení zákona.

Možnost uzavírati nákupní zahraniční úvěry jest omezena celkovou částkou 500,000.000 amerických dolarů resp. částkou odpovídající tomuto obnosu v jiných cizích měnách: Tato částka zahrnuje v sobě také částku stanovenou v § 4, č. 2, písm. a) zákona č. 160/1945 Sb. To znamená, že do tohoto obnosu se započítávají úvěry sjednané již podle citovaného zákonného ustanovení. Zmocnění ke sjednávání zahraničních nákupních úvěrů a k převzetí státních záruk za takové úvěry se uděluje vládě s možností, aby bylo přeneseno na ministra financí, kdyby toho potřeba vyžadovala (§ 1, odst. 3 osnovy).

Zmocnění k opatřování prostředků na úhradu nezbytných administrativních platů v cizině odpovídá zmocnění, které jest obsaženo v ustanovení § 4, č. 2, písm. b) zák. č. 160/1945 Sb. Také toto zmocnění může býti podle potřeby přeneseno na ministra financí.

Zmocnění obsažené v ustanovení § 4, č. 2, písm. c) zákona č. 160/1945 Sb., k provádění úvěrových operací potřebných ke konversi státních zahraničních dluhů, nebylo třeba do zákona převzíti, jelikož k tomuto účelu postačí zmocnění obsažené v článku XXIII finančního zákona k státnímu rozpočtu na rak 1946.

Hlavním účelem úvěrových operací podle § 1, odst. 1, jest opatření devis potřebných na úhradu dovozu z ciziny. Devis opatřených úvěrem se použije v některých případech k přímému zaplacení dováženého zboží, při čemž příslušné částky v korunách československých dostane státní pokladna od spotřebitelů za zboží jim prodané.

Pokud se devis nepoužívá k přímému zaplacení zboží dováženého z ciziny, odvádí finanční správa devisy čerpáním těchto úvěrů získané Národní bance československé za úřední kurs.

Navrhovaným ustanovením § 2 má býti upraveno použití těchto korunových protihodnot, které finanční správa získá za devisy opatřené zahraničním úvěrem. Hotovostí tímto způsobem získaných použije finanční správa k úhradě neshody mezi státními příjmy a výdaji, t. j. ke krytí přechodných příp. definitivních schodků. Kdyby finanční správa chtěla tyto hotovosti reservovati na placení těchto zahraničních dluhů, byla by nucena místo nich opatřiti si ke zmíněným účelům prostředky úvěrními operacemi podle příslušných finančních zákonů, což by bylo s hlediska hospodářského neekonomické. V případě, že by těchto prostředků nebylo k uvedenému účelu, t. j. ke krytí dočasných nebo trvalých schodků zapotřebí, použije jich finanční správa ke splacení t. č. kontrahovaných krátkodobých zápůjček, případně jiných dluhů.

Pokud jde o splacení těchto zahraničních úvěrů, jichž korunové hodnoty bylo již použito, budou potřebné prostředky opatřeny bud v rámci státního rozpočtu (skupina III Správa státního dluhu), nebo úvěrovou operací podle úvěrového zmocnění, jež bude k tomuto účelu pojato jako obvykle do finančních zákonů.

Zákon má nabýti účinnosti dnem 1. dubna 1946, jelikož až do 31. března 1946 platí pro sjednávání zahraničních úvěrů zmocnění dané § 4, č. 2 zákona č. 160/1945 Sb.