Vědom si velkého významu osnovy shora uvedené,
ústavně-právní výbor zkoumal
podrobně veškerá její ustanoveni: Ponechav
v podstatě úpravu obsaženou ve vládním
návrhu, ústavně právní výbor
ji v některých bodech pozměnil. Budiž
proto, pokud jde o důvody, vedoucí k vydání
tohoto zákona, odkázáno na důvodovou
zprávu přiloženou k vládnímu
návrhu. Zde bude uvedeno pouze odůvodnění
v těch bodech, kde se návrh ústavně-právního
výboru odchyluje od návrhu vládního.
Označení částí osnovy jest
provedeno slovem "článek", jak odpovídá
již ustálené praksi legislativní techniky
a také dosavadní praksi ústavně-právního
výboru.
Článek 1 přejímá ustanovení
§ 1 a zároveň § 7, čímž
budou veškeré kompetenční předpisy
shrnuty v jedno, a tedy zákon se stane přehlednějším.
Ústavně-právní výbor považuje
za samozřejmé, jak činí i vládní
důvodová zpráva, že zákonodárná
(nařizovací) kompetence Slovenské Národní
rady zůstane i nadále v tom rozsahu jako dosud,
pokud ústavodárné Národní shromáždění
tuto otázku jinak neupraví.
V článku 6 byla zkrácena doba po níž
může ústavodárné Národní
shromáždění působiti, na 2 roky.
Ústavně-právní výbor tak učinil
v úvaze, že tím jest dána dostatečně
dlouhá doba pro práci na nové ústavě,
avšak brání se tomu, aby ústavodárné
práce byly příliš protahovány
nebo aby již po vydání ústavy ústavodárné
shromáždění ještě dále
zasedalo jako sbor zákonodárný a kontrolující
moc výkonnou. Naproti tornu lhůta kratší,
na př. jednoroční, která byla některými
členy výboru navrhována, by přinesla
značné nevýhody: přílišný
spěch prací ústavodárných a
přílišné rozrušování
veřejnosti přípravou již blízkých
voleb. Praktické zkušenosti ve Francii nesvědčí
pro příliš krátkou lhůtu ústavodárného
sboru.
Nově bylo formulováno ustanovení o moci presidenta
republiky rozpouštěti tento sbor. (čl. 7.)
Ústavně-právní výbor tak učinil,
aby předešel veškerým pochybnostem v tomto
směru, aniž však by rozšiřoval moc
presidentovu podle ústavní listiny jemu náležející.
Ústavněprávní výbor vychází
z přesvědčeni, že ústavodárné
Národní shromáždění bude
rozpuštěno jen v případu nezbytnosti,
kdyby v ústavodárném Národním
shromáždění nebylo možno ústavu
vypracovati. Mimo tento případ bude, jak předpokládáme,
mu ponechána volnost, aby vypracovalo definitivní
ústavu republiky. Lhůta pro nové volby byla
poněkud zkrácena proti ustanovením ústavní
listiny, jak se sluší u sboru tohoto významu.
Předpisy platnými pro volbu ústavodárného
Národního shromáždění
jest rozuměti tento ústavní zákon,
zákon o volbě ústavodárného
Národního shromáždění,
zákon o stálých seznamech voličských,
jakož i veškerá vládní nařízení
na jejich základě vydaná. Byly-li by však
provedeny zákonné změny těchto předpisů
samotným ústavodárným shromážděním
před jeho rozpuštěním cestou pro vydání
zákona předepsanou, jest třeba k nim přihlížeti,
jak plyne z posledních slov tohoto článku.
Jest samozřejmé, že kdyby šlo o změnu
zákona ústavního, bylo by ji třeba
provésti zákonem ústavním.
Článek 8 přizpůsobil tato ustanovení
znění ústavní listiny, neboť
ústavně-právní výbor očekává,
že ústavodárné shromáždění
co nejdříve si vytvoří vlastní
jednací řád. Subsidiárně však
bude možno užíti, pokud se tak nestalo, předpisů
dosavadních.
Článek 9 byl pozměněn tak, že
odpovídá dnes platnému právnímu
stavu. Ustanovení to převzato doslovně ze
čl. 2 úst, dekretu č. 47/1945 o Prozatímním
Národním shromáždění.
Ústavně právní výbor očekává,
že ústavní zákony budou předem
dohodnuty se zástupci Slovenska, jak se dosud dělo,
a že tedy toto ustanovení má ráz pouhého
zajištění proti libovůli, že však
v praksi nedojde nikdy k bojovnému hlasování.
V článku 10 stanovena pevná lhůta
pro rozhodnutí, kterým se volby ověřují,
neboť není vhodno, aby ověření
voleb se příliš protahovalo. Přesto
však, kdyby nenadálými okolnostmi se ověření
protáhlo, bylo by i tenkráte pravoplatné;
lhůta zde stanovená není preklusivní
ani se po 6 měsících nepředpokládá
pravoplatnost nabytých mandátů.
V článku 11 omezena citace na odst. 3 § 20
ústavní listiny, neboť odst. 4 stanoví
jen výjimky z ustanovení předcházejících,
které zde nepadají v úvahu.
Článek 12 přejímá - naproti
vládnímu návrhu - všechny dosavadní
předpisy o neslučitelnosti; nebyla však převzata
ustanovení § 20 odst. 5 - 6 ústavní
listiny postihující podle dnešního právního
stavu především členy zemských
národních výborů.
Ústavně-právní výbor navrhuje,
aby ústavní zákon v připojeném
znění byl Prozatímním Národním
shromážděním přijat.
Prozatímní Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto ústavním
zákoně:
(1) Ústavodárnému Národnímu
shromáždění, jež bude zvoleno podle
všeobecného, rovného, přímého
a tajného práva hlasovacího a podle zásady
poměrného zastoupení, přísluší,
aby Československé republice dalo novou ústavu.
(2) Vedle toho vykonává moc zákonodárnou
pro celé území Československé
republiky (§§ 6 a 7 ústavní listiny) jakož
i veškerou ostatní působnost přikázanou
ústavní listinou a jinými zákony Národnímu
shromáždění republiky Československé.
Ústavodárné Národní shromáždění
tvoří jediná sněmovna o 300 členech
(poslancích). Jeho sídlem je Praha. Je-li to však
nezbytně nutno, může býti svoláno
přechodně i do jiného místa.
Právo voliti do ústavodárného Národního
shromáždění mají všichni
státní občané Československé
republiky české, slovenské nebo jiné
slovanské národnosti, bez rozdílu pohlaví,
kteří překročili 18. rok svého
věku a vyhovují ostatním podmínkám
zákona o volbě ústavodárného
Národního shromáždění.
Volitelni jsou státní občané Československé
republiky české, slovenské nebo jiné
slovanské národnosti, bez rozdílu pohlaví,
kteří dosáhli 21: roku svého věku
a vyhovují ostatním podmínkám zákona
o volbě ústavodárného Národního
shromáždění.
Podrobnosti výkonu práva volebního a provádění
voleb obsahují zákony o úpravě stálých
seznamů voličských a o volbě ústavodárného
Národního shromáždění.
Funkční období ústavodárného
Národního shromáždění
trvá až do doby, kdy se sejde zákonodárný
sbor Československé republiky podle nové
ústavy, nejdéle však dva roky.
(1) Práva presidenta republiky vůči ústavodárnému
Národnímu shromáždění
zůstávají nedotčena. Bude-li ústavodárné
Národní shromáždění rozpuštěno,
jest nové volby na nové dvouleté funkční
období podle čl. 6 provésti do šesti
neděl podle předpisů platných pro
volbu ústavodárného Národního
shromáždění, nebude-li zákonem
stanoveno jinak.
(2) Ústavodárné Národní shromáždění
zvolí 24 členů a tolikéž náhradníků
Stálého výboru, na který jest užíti
ustanovení ústavní listiny o Stálém
výboru Národního shromáždění.
(1) Zákonem o jednacím řádu budou
stanovená pravidla pro jednání ústavodárného
Národního shromáždění
a jeho styk s vládou a na venek vůbec; ústavodárné
Národní shromáždění může
v rámci zákona o jednacím řádu
stanoviti pravidla o svém vnitřním jednání
vlastním usnesením.
(2) Dokud se tak nestane a pokud tento zákon nestanoví
jinak, jest užíti přiměřeně
ustanovení ústavní listiny, jednacích
řádů a jiných předpisů,
platných pro Národní shromáždění
(poslaneckou sněmovnu).
Pro usnesení ústavního zákona, týkajícího
se ústavně-právního postavení
Slovenska, je třeba také souhlasu většiny
přítomných členů ústavodárného
Národního shromáždění,
zvolených na Slovensku.
(1) Platnost volby jednotlivých členů ústavodárného
Národního Shromáždění
ověřuje a o inkompatibilitě podle platných
předpisů rozhoduje ústavodárné
Národní shromáždění samo,
zvolíc k tomu účelu výbor ověřovací
a výbor inkompatibilní.
(2) Ověření voleb budiž provedeno nejdéle
do šesti měsíců po ustavení ústavodárného
Národního shromáždění
nebo ode dne, kdy náhradník, nastupující
na místo člena tohoto sboru, složil poslanecký
slib.
Na členy ústavodárného Národního
shromáždění se vztahují přiměřeně
ustanovení ústavní listiny a jiných
zákonů o členech poslanecké sněmovny
Národního shromáždění
a o členech Prozatímního Národního
shromáždění, pokud tento zákon
nestanoví jinak. Ustanoveni § 20, odst. 3 ústavní
listiny se na členy ústavodárného
Národního shromáždění
nevztahují.
(1) Funkce člena ústavodárného Národního
shromáždění není slučitelná
s funkcí presidenta republiky a s funkcemi guvernéra,
členů bankovní rady a revidujícího
výboru Národní banky. Ostatní omezení
pozbývají platnosti.
(2) Tím nejsou dotčena ustanovení §
21, odst. 1 a 2 ústavní listiny a zákona
ze dne 15. června 1924, č. 144 Sb., o inkompatibilitě
(neslučitelnosti).
Volební soud se zrušuje.
Tento ústavní zákon nabývá
účinnosti dnen vyhlášení; provedou
jej všichni členové vlády.