Ministerstvo školství a osvěty zaslalo všem místním národním výborům dotazník o stanovisku k sjednocení tělesné výchovy, podepsaný dne 21. března t. r. panem ministrem školství a osvěty, univ. prof. drem Z. Nejedlým. Tento dotazník

1. snaží se informovat o stavu snah o sjednocení tělesné výchovy,

2. agituje pro organické sjednocení tělesné výchovy,

3. dává návody k praktickému provedení hlasování o sjednocení tělovýchovy.

S provedením dotazníkové akce souhlasí dle oběžníku ministerstva školství okresním národním výborům také ministerstvo vnitra výnosem z 22. III. 1946, čís. V-211/1-V-22/3-46-II/1.

Poněvadž jde o významnou otázku veřejného života, je nutno odmítnouti tento způsob dovolávání se místních národních výborů a dílčích korporací z těchto důvodů:

a) Dává-li se lidu k rozhodnutí důležitá věc, musí býti lid věcně a nestranně informován. Není tomu tak v tomto případě. Přípis MŠO se vůbec nezmiňuje o tom, proč po téměř jednoročním jednání nedošlo k organickému sjednocení a hlavně o tom, že tělovýchovné spolky jednají, resp. se ve své převážné většině (29 z 31) již dohodly na federativním sjednocení, které pokládají za nejlepší základ vyřešení otázek tělesné výchovy našeho národa.

b) Tělesná výchova na území ČSR není jen složkou zdravotní a fysické péče. Pokrokovým a ojedinělým vývojem stala se nedílnou součástí národního života vůbec. Musí proto vycházeti z určitého ideologického zaměření. A to nelze u nás řešit způsobem totalitním.

c) Tělovýchovné spolky a sportovní svazy dokázaly po celé údobí svého trvání, že jsou demokratickým kvasem národního života. Zvláště v době zvýšeného nebezpečí obrany státu a zejména za doby nesvobody nesčetnými obětmi prokázaly opodstatnění svého trvání v národním kolektivu.

d) Článek V. košického vládního programu dává záruku svobodného tvoření spolků a organisací. Je tedy za dnešního politického uspořádání tento dotazník hrubým porušením košického vládního programu.

e) Ministerstvem navržené rozhodnutí má býti prvým pokusem o hlasování lidu na území ČSR. Ministerstvo školství a osvěty není oprávněno zařizovati nějaké formy lidového hlasování. Je to v naprostém rozporu s naší ústavou, aby jednotlivý ministr o své újmě vyžadoval přímé hlasování lidu v jakékoliv formě o otázkách, které může řešiti jen Národní shromáždění, jakožto nejvyšší orgán vůle lidu.

Táží se proto podepsaní:

1. Je známo panu ministerskému předsedovi, že člen vlády nedbá ústavních svobod i zásad košického vládního programu?

2. Může pan předseda vlády podepsaným sděliti, zda vláda republiky o věci jednala, dohodla se a pověřila pana ministra školství provedením zmíněné dotazníkové akce?

3. Nebyl-li pan ministr školství pověřen vládou provedením interpelované akce, jakým způsobem hodlá pan předseda vlády sjednati nápravu?