Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé 1946.

378.

Interpelace

poslanců dr Bunži, Kostelky, Karla Procházky, dr Řehulky, Charváta a Vičánka

předsedovi vlády

o oběžníku ministerstva školství a osvěty z 21. března 1946.

Ministerstvo školství a osvěty zaslalo všem místním národním výborům dotazník o stanovisku k sjednocení tělesné výchovy, podepsaný dne 21. března t. r. panem ministrem školství a osvěty, univ. prof. drem Z. Nejedlým. Tento dotazník

1. snaží se informovat o stavu snah o sjednocení tělesné výchovy,

2. agituje pro organické sjednocení tělesné výchovy,

3. dává návody k praktickému provedení hlasování o sjednocení tělovýchovy.

S provedením dotazníkové akce souhlasí dle oběžníku ministerstva školství okresním národním výborům také ministerstvo vnitra výnosem z 22. III. 1946, čís. V-211/1-V-22/3-46-II/1.

Poněvadž jde o významnou otázku veřejného života, je nutno odmítnouti tento způsob dovolávání se místních národních výborů a dílčích korporací z těchto důvodů:

a) Dává-li se lidu k rozhodnutí důležitá věc, musí býti lid věcně a nestranně informován. Není tomu tak v tomto případě. Přípis MŠO se vůbec nezmiňuje o tom, proč po téměř jednoročním jednání nedošlo k organickému sjednocení a hlavně o tom, že tělovýchovné spolky jednají, resp. se ve své převážné většině (29 z 31) již dohodly na federativním sjednocení, které pokládají za nejlepší základ vyřešení otázek tělesné výchovy našeho národa.

b) Tělesná výchova na území ČSR není jen složkou zdravotní a fysické péče. Pokrokovým a ojedinělým vývojem stala se nedílnou součástí národního života vůbec. Musí proto vycházeti z určitého ideologického zaměření. A to nelze u nás řešit způsobem totalitním.

c) Tělovýchovné spolky a sportovní svazy dokázaly po celé údobí svého trvání, že jsou demokratickým kvasem národního života. Zvláště v době zvýšeného nebezpečí obrany státu a zejména za doby nesvobody nesčetnými obětmi prokázaly opodstatnění svého trvání v národním kolektivu.

d) Článek V. košického vládního programu dává záruku svobodného tvoření spolků a organisací. Je tedy za dnešního politického uspořádání tento dotazník hrubým porušením košického vládního programu.

e) Ministerstvem navržené rozhodnutí má býti prvým pokusem o hlasování lidu na území ČSR. Ministerstvo školství a osvěty není oprávněno zařizovati nějaké formy lidového hlasování. Je to v naprostém rozporu s naší ústavou, aby jednotlivý ministr o své újmě vyžadoval přímé hlasování lidu v jakékoliv formě o otázkách, které může řešiti jen Národní shromáždění, jakožto nejvyšší orgán vůle lidu.

Táží se proto podepsaní:

1. Je známo panu ministerskému předsedovi, že člen vlády nedbá ústavních svobod i zásad košického vládního programu?

2. Může pan předseda vlády podepsaným sděliti, zda vláda republiky o věci jednala, dohodla se a pověřila pana ministra školství provedením zmíněné dotazníkové akce?

3. Nebyl-li pan ministr školství pověřen vládou provedením interpelované akce, jakým způsobem hodlá pan předseda vlády sjednati nápravu?

V Praze dne 12. dubna 1946.

Dr Bunža, Kostelka, K. Procházka, dr Řehulka, Charvát, Vičánek,

Šmehlík, Petr, Skuhrovcová, Červenka, Plojhar, Limpouch, Polomský, Fránek, dr Kellner, Váňa, Fusek, Desenský, dr Vošahlík, Trojancová, Peňáz, Sova, inž. dr Benda.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP