K bodu 1: Náprava poměrů v Zemské
porodnici v Praze a na obou porodnických klinikách
v tomto ústavu umístěných je předmětem
společných jednání ministerstva zdravotnictví,
ministerstva školství a osvěty, zemského
národního výboru v Praze a zástupců
klinik. Podkladem jednání jsou kromě obsahu
interpelace též písemné návrhy
prof. dra Klause a prof. dra Pazourka.
Při místním šetření, konaném
v Zemské porodnici dne 14, března 1946 za účasti
zástupců shora uvedených klinik, bylo konstatováno,
že odstranění nedostatků a vad v Zemské
porodnici předpokládá nové organisační
uspořádání prostor Zemské porodnice,
t. j. vyřešení otázky, zda v daných
prostorách bude možno kromě I. a II. porodnicko-gynaekologické
kliniky ponechati školu pro výchovu a výcvik
porodních asistentek. Řešení souvisí
dále s umístěním III. porodnicko-gynaekologické
kliniky v Podolském sanatoriu, neboť do té
doby, dokud toto přemístění - které
si vyžádá celé řady značných
adaptačních úprav v Podolském sanatoriu
- nebude uskutečněno, nebude možno provésti
radikální úpravy v Zemské porodnici.
Uvažuje se též řešení celkové
dislokace složek umístěných v Zemské
porodnici tím způsobem, že by zde zůstaly
po přestěhování III. porodnicko-gynaekologické
kliniky do Podolského sanatoria obě zbývající
kliniky spolu s porodnickým oddělením Zemského
ústavu. Internát školy porodních asistentek
by byl umístěn v Zemském nalezinci. Možno
předpokládati, že tímto způsobem
by byla zvýšena lůžková kapacita
všech tří složek v Zemské porodnici
i při náležitém vybavení obou
klinik potřebnými pracovnami laboratorními
a léčebnými místnostmi.
Zemský národní výbor byl požádán,
aby svým technickým oddělením opatřil
disposiční studii pro umístění
obou klinik spolu s porodnickým oddělením
zemským v budově porodnice a internátu školy
porodních asistentek v Zemském nalezinci.
Pokud to za daných místních poměrů
v Zemské porodnici bylo jen trochu možno, byly odstraněny
alespoň nejnaléhavější hygienické
závady, jako okamžitá odpomoc do té
doby, než bude možno přikročiti k řešení
definitivnímu. Nejnaléhavější
upravovací práce jako čištění,
malování, nátěry, zřízení
nové koupelny, pokud již nejsou provedeny, jsou v
běhu.
K bodu 2: Ochrana života a zdraví rodiček
a dětí spočívá:
a) na zlepšení péče o těhotnou
ženu: zřizování dalších
poraden pro těhotné ženy, dále pak řádné
školení porodních asistentek, rozšíření
a prohloubení jejich vzdělání v péči
o novorozence a kojence a v sociálně-zdravotní
péči a jejich začlenění do
poraden v okrese s vysokou porodností je součástí
programu, který ministerstvo zdravotnictví po etapách
realisuje;
b) na opatření porodnické pomoci v domácnosti
rodičky: ministerstvy zdravotnictví rozšiřuje
počet škol pro porodní asistentky a školy
reorganisuje za účelem prohloubení jejich
osnov;
c) na zlepšení ústavní péče
o rodičky a kojence:
1. zřízením gynaekologicko-porodnických
oddělení v. v. nemocnic se zvláštními
odděleními pro novorozence (viz též
odpověď k bodu 3); normy pro zřizování
novorozeneckých oddělení jsou již vypracovány;
2. zvláštním opatřením pro děti
nedonošené (70% dětí zemřelých
do 1 měsíce jsou totiž děti nedonošené):
ministerstvo zdravotnictví se stará o zařízení
a vybavení takovýchto oddělení pro
nedonošené děti ve spolupráci s representanty
UNRRA.
K bodu 3: Oddělení porodnicko-gynaekolagická
jsou začleněna jakožto obligatorní oddělení
do plánovaného typu nemocnice oblastní (nemocnice
typu I.) i do nemocnice typu II. Z toho plyne, že v zemích
českých bude ve všech 130 veřejných
nemocnicích postaráno o zřízení
porodnických oddělení.
Tím je zároveň zodpověděn bod
5. interpelace.
K bodu 4: Náklady spojené se zřizováním
gynaekologicko-porodnických oddělení ve v.
v. nemocnicích budou uhražovány ve státních
nemocnicích ze státního investičního
rozpočtu, u nemocnic nestátních subvencemi
ze státního mimořádného rozpočtu,
dotovaného z prostředků UNRRA.
K bodu 5: Viz odpověď k bodu 3.
K bodu 6: Na snížení vysoké kojenecké
úmrtnosti pracuje ministerstvo zdravotnictví intensivně:
a) poradnami pro matky a děti,
b) jednáním o získání pojízdných
poraden pro kraje s vysokou kojeneckou úmrtností
z akce UNRRA,
c) prací porodních asistentek, sociálně=zdravotních
pracovnic a sester v rodinách,
d) vitamínovou akcí v poradnách a ústavech,
e) výchovou k mateřství a k péči
o dítě, a to jak ve školách tak na veřejnosti
kursy, přednáškami, výstavkami, filmem,
zdravotnickými letáčky atd.,
f) zdokonalováním dětského ústavnictví:
zřizováním dětských (včetně
kojeneckých) oddělení při v. v. nemocnicích
[viz odpověď k bodům 2c) a 3)] a zřizováním
kojeneckých ústavů pro děti zdravotně
ohrožené.