Předseda: Uděluji slovo poslednímu přihlášenému řečníku, jimž je pí. posl. Švermová.

Posl. Švermová: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Ústavodárnému Národnímu shromáždění je předložena smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a mírové spolupráci mezi republikou Československou a Federativní lidovou republikou Jugoslavií, podepsaná v Bělehradě dne 9. května 1946. Domnívám se, že mohu prohlásiti jménem nás všech, kteří jsme byli z vůle lidu vysláni do tohoto shromáždění, že zcela a upřímně souhlasíme s touto smlouvou. (Potlesk.) Je výrazem našeho dávného srdečného vztahu k bratrské Jugoslavii. Je dokumentem naší slovanské politiky, vyjadřující naše úsilí zajistit klid, bezpečí a mír pro obě naše země. Smlouva s Jugoslavii, podepsaná maršálem Titem a předsedou vlády osvobozené republiky Zdenkem Fierlingrem, je státnickým aktem, za kterým jasně stojí národy obou našich zemí. (Potlesk.)

Chováme hluboké přátelství i obdiv k národům Jugoslavie, které vedly nepřetržitě celá 4 léta hrdinný boj a zasloužily se v největší míře o vítězství nad Německem a Italií. Jejich boj, který byl zahájen malými partyzánskými oddíly a doveden do konce velikou národně-osvobozeneckou armádou Jugoslávie, byl pro nás příkladem i vzorem, byl povzbuzením pro naše bojovníky v dobách nejtěžších i poučením, jak vésti houževnatý zápas proti okupantům za nejhorších podmínek.

Naše smlouva s Jugoslavií nese pečeť společného boje. Češi bojovali po boku Srbů, Chorvátů a Slovinců a v řadách českých a slovenských partyzánů bojovali Jugoslávci, tak jako by šlo o jejich rodnou zemi. Na velkém společném bojišti proti dravé německé expansí sešly se slovanské armády, aby vybojovaly svým národům to nejcennější: svobodu, samostatnost a mír. A toto úsilí, posvěcené krví, vyjadřuje i smlouva, která je nám dnes předkládána.

Smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a mírové spolupráci mezi naší republikou a Jugoslavií je vynikajícím dokumentem naší slovanské politiky. Po celé věky toužily slovanské národy po spolupráci, která jim měla dodati sílu v boji proti germánským dobyvatelům, neustále ohrožujícím slovanské země. V nejtěžších dobách našich dějin byla pro nás povzbuzením myšlenka o velikosti a síle spojených slovanských národů. Víra v jasnou budoucnost byla nám zdrojem odvahy i ve chvílích po Mnichově v r. 1938 a byla rozhodujícím činitelem v našem domácím i zahraničním odboji.

Slovanská myšlenka, která vyjadřovala sny a tužby našich otců a dědů, je dnes vyjadřována ve smlouvách uzavřených mezi suverenními spojenými slovanskými státy. Tak jako naše smlouva se Sovětským svazem byla uzavřena v zájmu obou států, tak i naše smlouva s Jugoslavií je podepřena upřímným přátelstvím všeho lidu obou zemí. Tužby slovanských národů o vzájemnosti a spolupráci stávají se skutečností. Stávají se skutečností proto, poněvadž slovanské národy vytvořily státy, jejichž pevnou základnou je demokracie, opravdová, důsledná demokracie, jež je také zárukou skutečné mírové politiky, pevnosti režimu a jejich samostatnosti a suverenity.

Slovanské národy se mnohému naučily v posledních letech nejkrutějšího utrpení a ponížení, v letech, která rozhodovala o jejich bytí a nebytí. Pochopily, co znamená jednota národa a jednota národů. Poznaly, čím je opravdová lidová demokracie, přesvědčily se, že jediným základem pro tuto národní jednotu i jednotu mezi slovanskými národy je lidová demokracie, kterou vzaly za svůj základ. Pochopily také význam slovanské vzájemnosti, která byla největším přínosem k vítězství nad Německem a je nejcennějším přínosem pro mír. Tvoříme své státy na demokratické základně a odstraňujeme tím všechno, co bylo příčinou naší slabosti, vnitřních sporů a rozháraných poměrů. Proto Jugoslávie potrestala ty, kteří zradili zájem státu a vlastních národů, a proto my se chceme vypořádati také se všemi, kteří zradili v nejtěžší chvíli svou zem. A správně se stalo zrádcům, správně byl poslán na smrt Michajlovič, který byl nástrojem nepřátel a původcem zla, který stál tisíce drahocenných životů i mnoho národních statků.

Silou slovanských států je, že lid zde žije intensivním politickým životem a je si vědom toho, že je strůjcem svého vlastního osudu, že přestal být hříčkou v rukou cizích sil. Je naplněn vědomím národní hrdosti, která není šovinismem, protože slovanským národům je cizí myšlenka, že by byl jeden národ vyvolen, aby vládl druhým; je si vědom své důstojnosti a oprávnění, aby sám spravoval své věci a nestrpěl cizí zásahy do záležitosti své země. Je si vědom odpovědnosti nejen za osudy své, ale i za mír celého světa, neboť nikdo nepocítil tak ostře jako lid pravdivost slov, že mír je nedělitelný. Proto naše smlouva s Jugoslavií je neporušitelným závazkem převzatým vládou i lidem. A proto se nikdy nemůže státi cárem papíru a býti pohozena na smetiště dějin tak, jak se to stalo často s tolika smlouvami. A domnívám se, že jsme učinili dobře, když jsme se postavili za spravedlivý požadavek Jugoslavie, aby jí byl dán Terst (Potlesk.), který jí po právu náleží.

Chceme zabezpečiti mír, pokoj, klid a rozkvět našich zemí, chceme spolupůsobiti k udržení a prohloubení míru v celém světe. Naše slovanská politika není namířena proti nikomu, kdo nechce válku. Naše smlouva má býti příspěvkem k upevnění míru, k upevnění spolupráce mezi všemi národy.

Vybojovali jsme si svobodu proti německé expansi, proti německému imperialismu za cenu velkých obětí a svým bojem jsme přispěli k vítězství všech svobodomilovných národů. Docílili jsme svého vítězství proto, že jsme dovedli dáti tužbám po slovanské vzájemnosti reálni základ. Šli jsme věrně bok po boku se Sovětským svazem, ve kterém slovanské národy tvoří velikou většinu a jenž vyšel z druhé světové války jako vítěz a uznávaná světová velmoc. Naše spojenectví se Sovětským svazem je skutečností, která se nemění. A takovou skutečností bude i naše smlouva s Jugoslavií, neboť obě tyto smlouvy jsou diktovány našimi nejživotnějšími zájmy.

Německo bylo vojensky poraženo, ale my víme, že i nadále zůstává pro nás nebezpečím. Německo je našim sousedem a všechno, co se tam děje, nás zajisté bezprostředně zajímá. A my víme, že musíme státi na stráži, chrániti si svoji bezpečnost i mír. A tomu slouží i naše spojenecká smlouva s Jugoslavií. Proto jsme si slíbili vzájemnou pomoc, a slova smlouvy, která zde již byla tolikrát citována, jsou slova jasná a přímá, taková, jaká jsou obvyklá mezi dobrými přáteli, slova, kterých nelze zneužít k různým výkladům, slova, na kterých lze budovat. My víme, že smluvní závazky mezi námi a Jugoslavií budou dodrženy.

Považujeme však za svoji nejsvětější povinnost učiniti především všechno, aby Německo se nemohlo již nikdy ani opovážit pomýšleti na obnovu dobyvatelských plánů. A jestliže hovoříme o naší vzájemné pomoci v případě, že bychom byli zapleteni do nepřátelství s Německem, které by obnovilo svou útočnou politiku, pak podtrhujeme i druhý článek dohody, který hovoří o tom, že smluvní strany se zavazují, že učiní společně všechna opatření podle své moci, aby znemožnily jakoukoliv novou hrozbu a zamezily opakování Mnichova se strany Německa nebo kteréhokoliv jiného státu, který by se s ním přímo nebo jakkoliv spojil.

Československo a Jugoslavie jsou členy Organisace spojených národů, která má býti nejsilnější baštou míru. Slovanské národy přinesly v této válce největší oběti a proto chtějí učiniti vše, aby se hrůzy a spoušť války již nikdy nemohly opakovati. Slovanská vzájemnost má přispěti k upevnění míru a proto je ku prospěchu všem mírumilovným národům světa. Naše smlouva s Jugoslávií je nejcennějším přínosem nejen pro obě naše země, ale i pro celou Evropu a pro celý svět. Proto smluvní strany potvrzují, "že se zúčastní v duchu nejupřímnější součinností všech mezinárodních akcí pro zachování míru a bezpečnosti a plně přispějí k tomu, aby se tento cíl stal skutkem. Při provádění této smlouvy budou dbáti svých závazků jako členové Organisace Spojených národů".

Naše smlouva s Jugoslavií, právě tak jako smlouva se Sovětským svazem, je velkým příspěvkem k zabezpečení a udržení světového míru. Státi na stráži míru je odkazem, který nám zde zanechali naši mrtví. Je příkazem všech, kdož chtějí žít v tvůrčí práci. Aby byl dán světu mír a národům svoboda, bojovala hrdinná armáda jugoslávských vlastenců, vedená maršálem Titem, 4 léta za podmínek, které dějiny předtím neznaly. Aby nám byla vrácena svoboda a zabezpečen mír, umírali naši bojovníci za slovenského povstání i na pražských barikádách, dávali všanc své životy naši bojovníci v podzemí i na frontách. Aby byl světu vrácen mír a dána možnost tvůrčí práce, přinesl veliký ruský národ, národ ukrajinský a běloruský nejtěžší oběti. Svůj vklad vnesl do pokladnice míru i národ polsky a bulharský. V společném úsilí slovanských národů, v slovanské vzájemnosti a shodě je záruka, že bude mír uhájen i v budoucnosti. Záruka, na které musí míti zájem celý mírumilovný svět.

Smlouva, která nám je předložena, je velkým příspěvkem v společném díle všech národů, usilujících o pevný a trvalý mír. Vyjadřujíce souhlas s touto smlouvou, plníme přání našeho lidu, který ví, že o bezpečnost a mír se nesmlouvá. Podáváme ruku bratrské Jugoslavii s vědomím, že tak činíme pro náš společný zájem a k dobru všech slovanských národů.

Nechť žije věčné přátelství slovanských národů!

Nechť žije a vzkvétá Jugoslavie, nechť žije její maršál Tito! (Dlouhotrvající potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Poněvadž v debatě nebyly předneseny žádné námitky a všichni řečníci vyslovili s navrhovanou smlouvou jednomyslný souhlas, oznámili mi páni zpravodajové posl. Vandrovec a dr. Erban, že se vzdávají závěrečného slova.

Přistoupíme tudíž k hlasováni.

Schvalovací usnesení má 1 odstavec a dám o něm hlasovati podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celým schvalovacím usnesením podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Konstatuji, že ústavodárné Národní shromáždění přijalo jednomyslně toto schvalovací usnesení (Shromáždění povstává. - Hlučný, dlouhotrvající potlesk. - Shromáždění opět usedá.), jímž Národní shromáždění republiky Československé souhlasí se smlouvou o přátelství, vzájemné pomoci a mírové spolupráci mezi republikou Československou a Federativní lidovou republikou Jugoslavií, podepsanou v Bělehradě dne 9. května 1946, podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Předsednictvo se usneslo podle § 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o tomto schvalovacím usnesení bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Vykonáme proto ihned druhé čtení.

Druhé čtení schvalovacího usnesení, jímž Národní shromáždění republiky Československé souhlasí se smlouvou o přátelství, vzájemné pomoci a mírové spolupráci mezi republikou Československou a Federativní lidovou republikou Jugoslavií, podepsanou v Bělehradě dne 9. května 1946 (tisk 19).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Vandrovec: Nejsou.

Zpravodaj posl. dr. Erban: Není jich.

Předseda: Kdo ve druhém čtení souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je ústavodárné Národní shromážděni přijalo ve čtení prvém, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Konstatuji, že ústavodárné Národní shromáždění přijalo opět jednomyslně toto schvalovací usnesení, jímž Národní shromáždění republiky Československé souhlasí se smlouvou o přátelství, vzájemné pomoci a mírové spolupráci mezi republikou Československou a Federativní lidovou republikou Jugoslavií, podepsanou v Bělehradě dne 9. května 1946, také ve čtení druhém. (Shromáždění povstává. - Hlučný, dlouhotrvající potlesk. - Shromáždění opět usedá.)

Tím je vyřízen pořad schůze.

Před ukončením schůze sděluji, že dovolenou podle § 2, odst. 4 jedn. řádu dal jsem na dnešní schůzi posl. inž. Reimanovi, Nepomuckému, Vilímovi, Kaplanovi, Pavlánovi, dr. Bláhovi, dr. Vlad. Procházkovi, na dnešní a zítřejší schůzi posl. Buchvaldkovi a Sosnarovi.

Sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala zítra ve čtvrtek dne 18. července 1946 v 9 hod. 30 min.

1. Definitivní volba předsednictva ústavodárného Národního shromáždění, zapisovatelů a pořadatelů.

2. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového (podle § 35 jedn. řádu) o vládním návrhu zákona (tisk 9) o zálohách na náhradu za některé škody válečné a škody způsobené mimořádnými poměry.

3. Zpráva výborů soc.-politického a ústavně-právního (podle § 35 jedn. řádu) o vládním návrhu zákona (tisk 11) o mimořádných opatřeních bytové péče.

4. Zpráva výborů soc.-politického, branného a rozpočtového (podle § 35 jedn. řádu) o vládním návrhu zákona (tisk 13) o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce.

5. Zpráva výboru ústavně-právního (podle § 35 jedn. řádu) o vládním návrhu zákona (tisk 25), jimž se mění a doplňuje trestní řád.

6. Zpráva výboru rozpočtového (podle § 35 jedn. řádu) o vládním návrhu zákona (tisk 26), kterým se mění zákon ze dne 19. února 1946, č. 30 Sb., o nové úpravě československého práva v oboru nepřímých daní a státních finančních monopolů.

7. Volba Stálého výboru podle § 54 ústavní listiny a volba výboru inkompatibilitního.

8. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového (podle § 35 jedn. řádu) o vládním návrhu zákona (tisk 5), ktorým sa rozširuje na územie Slovenska platnosť dekrétu prezidenta Republiky zo dňa 27. októbra 1945, č. 116 Sb., o zmene zákona zo dňa 25. júna 1926, č. 122 Sb., a vládneho nariadenia zo dňa 17. júla 1928, č. 124 Sb., o úprave platov duchovenstva cirkví a náboženských spoločností štátom uznaných, prípadne recipovaných, a o platovom prídavku k najnižšiemu ročnému príjmu duchovenstva.

9. Zpráva výborů ústavně-právního, průmyslového a osidlovacího (podle § 35 jedn. řádu) o návrhu posl. Aug. Klimenta, Josefa Jury a soudruhů (tisk 4) na vydání zákona o trestní ochraně znárodněných podniků a podniků pod národní správou.

10. Zpráva výboru imunitního o žádosti vojenského prokurátora v Praze ze dne 10. července 1946, č. j. 0-3672/4, C-II, za souhlas s trestním stíháním posl. dr. J. Staško pro zločiny podle §§ 183 a 194/1 v. tr. z., podle § 6/1 zákona na ochranu republiky a § 5/1 zákona na ochranu republiky (čís. J-1/1946).