Mluvil jsem s naším soudr. posl. dr. Bělehrádkem a on mi vypravoval, jaká krásná byla spolupráce našeho lidu, když brzy po skončení války vydala universita, jejímž byl rektorem, výzvu k československému národu, aby se vynasnažil nahradit těžké duchovní ztráty, které utrpěla Jugoslavie zničením své bělehradské universitní knihovny. Vypravoval mi, jak občané, ženy i dělnictvo z továren, spěchali a přinášeli tisíce a desetitisíce knih a velké sumy peněz, aby tak všichni projevili, jak je jim Jugoslavie drahá a blízká.

Jsem přesvědčen, že tato smlouva, pro niž brzy zdvihneme nejenom své ruce, ale také svá srdce, nikdy nebude porušena, že sem do těchto sfér nikdy nevpadne nový Mnichov se svými hrůzami a následky a že naše soužití bude nejen na smrt, ale také na život podle toho krásného hesla, které jsme si již tak dávno dali: věrnost za věrnost!

Nechť žije spojenectví Československa s Federativní lidovou republikou Jugoslavií. (Hlučný potlesk.)

Předseda: Uděluji slovo p. posl. Novomeskému.

Posl. Novomeský: Slávne Národné shromaždenie!

Od onoho decembrového dňa v r. 1943, keď národy republiky potajomky sa dozvedaly o uzavretí sovietsko-československej smluvy o priateľstve, vzájomnej pomoci a povojnovej spolupráci, nemajú vari naše úsilia o zaistenie bezpečnosti štátu významnejší sviatok nad tento deň, keď ústavodarné Národné shromaždenie ide dávať definitívnu platnosť smluve o priateľstve, vzájomnej pomoci a mierovej spolupráci medzi Československou republikou a Federatívnou ľudovou republikou Juhosláviou. Smluva, ktorú slovenskí komunistickí poslanci schvália manifestačne, nie je prvým paktom československo-juhoslávskym, ako už bolo s tejto tribúny spomenuté.

I náš obranný systém predmníchovský spočíval medzi iným tiež na dohode s Juhosláviou, lež medzi týmito sväzkami a terajšou priateľskou smluvou československo-juhoslávskou je radostný rozdiel, na ktorý dovoľte upozorniť. Hoci naše dohovory boly opodstatnené vzájomnými sympatiami a vyspelým vedomím priam osudovej sviazanosti záujmov národov Československa a Juhoslávie, diplomatická úmluva zaisťovala súčinnosť oboch štátov iba pri zdolávaní dielčieho nebezpečia, kým v pomere k hlavnému nechávala dvere otvorené. Náš dohovor s Juhosláviou v rámci Malej dohody zaisťoval súčinnosť oboch štátov proti akciám maďarského revizionizmu, dával predpoklady pre spoločný postup pri styku s Maďarskom, avšak k ničomu nezaväzoval ani jednu, ani druhú stranu voči Nemecku, hlavnému zdroju ohrozenia tak národov Juhoslávie, ako aj Československa.

A ako sa v rozhodujúcich chvíľach ukázalo, bez jednoty voči Nemecku iluzórna je i tá najpevnejšia a najspoľahlivejšia dohoda o obrane pred maďarskou rozpínavosťou, pretože táto spája svoje zámery s aktivitou nemeckého drangu. Obrazne rečené: pocestní cestujúci sa dohodli o spoločnej obrane pred nespratnosťou zbrojnoša, nemali však dohovor o obrane pri ataku lúpežného rytiera. A keď tento zgniavil najprv jednoho, potom druhého, i jeho nezbedný zbrojnoš prišiel napokon na svoje.

Význam smluvy, o ktorej hovoríme, spočíva v tom, že vymedzuje a zaväzuje k spolupráci na hlavnom poli pri zaisťovaní bezpečnosti tak Juhoslávie ako Československa. Už teraz predvída tesnú súčinnosť oboch štátov pri zabezpečovaní náhrad za škody spôsobené Nemeckom, ako aj pri uskutočňovaní preventívnych opatrení, zaisťujúcich nás pred možným nemeckým hospodársko-politickým tlakom. A vzájomná pomoc má sa uskutočniť v prípade nášho, alebo juhoslávskeho konfliktu s Nemeckom, či s iným štátom, ktorý by sa s Nemeckom spojil k útočnému činu. Počestní cestujúci dohovorili sa teda o obrane aj pred útokom lúpežného rytiera i jeho zbrojnoša. V tomto smysle je terajšia naša smluva s Juhosláviou o priateľstve, vzájomnej pomoci a mierovej spolupráci významnejšia, ďalekosiahlejšia a plodnejšia, než boly smluvy predošlé. Netreba zastierať skutočnosť, že pre takúto úmluvu v minulosti chýbaly nielen medzinárodné, zahranično-politické, ale i vnútorné predpoklady aj u nás, ale aj v Juhoslávii. I keby sa v pomere k vzrastajúcej nemeckej agresii nebola správala medzinárodná politika oportúnnou opatrnosťou, i keby u nás bol býval pomer k nemeckému nacizmu taký rozhodný pred vojnou ako za vojny, s Juhosláviou regenta Pavla, veľkosrbskej buržoázie a generality, sotva by bola možná úmluva tak jednoznačná, priama a na koreň veci idúca, ako je táto.

Uvedomme si len, čím bola Juhoslávia pred vojnou, a uvedomme si to na základe najautentickejšej zprávy, z podania maršala Tita: "Tak vojensky ako politicky bola Juhoslávia v chaotickom stave. Na najvyšších miestach generálneho štábu sedeli zradcovia Nedičovského typu, ktorí boli v nemeckých službách. Juhoslávia bola zaplavená nemeckými vyzvedačmi-ťturistamiŤ. Korupcia a zlodejstvo vládlo vo všetkých inštitúciách a najviac v Ministerstve vojenstva. Z 12 miliárd štátneho rozpočtu 4 miliardy sa vynakladaly na vojenské účely, napriek tomu vojsko bolo zle vyzbrojené a nepripravené. Od tých čias, ako sa na čelo vlády dostal Stojadinovič, belehradskí držitelia moci - od roku 1935 naďalej - čím ďalej tým viacej paktovali s mocnosťami Osy a opúšťali staré spojenectvá, ako napr. Malú dohodu, spojenectvo s Francúzskom atď. Zo všetkých síl sa pracovalo, aby Juhoslávia bola pokiaľ možno osamotená, slabá a zrelá, aby sa mohla stať korisťou nemeckých dobyvateľov." S Juhosláviou tohto typu, prirodzene, nemohlo sa ani len myslieť na uzavretie smluvy proti hlavnému nepriateľovi južných i západným Slovanov, ako aj Slovanov všetkých, i keby naše a zahranično-politické podmienky boly takejto smluve prialy. Táto smluva je smluvou nového Československa s novou Juhosláviou v novej medzinárodnej atmosfére. Uzatvárame ju po tejto vojne na základe spoločného poznania hlavného zdroja nebezpečia, ktoré na nás doliehalo a nám hrozilo, a môžeme ju uzavrieť preto, lebo v boji proti nemeckej hrozbe prození boli i vnútorní spojenci nemeckého nacizmu tak v Juhoslávii, ako u nás. Ak si teda ceníme túto smluvu ako záruku našej bezpečnosti pred nemeckou agresiou v spojitosti s obdobnou smluvou československo-sovietskou, vedzme o nej, že mohla byť uzavretá len s Titovou Juhosláviou, s Juhosláviou národne oslobodzovacích armád, so žiadnou inou, najmä nie s Juhosláviou zpred roku 1941.

Medzi národami našimi a národami Juhoslávie vždy boly vrelé sympatie. Tie sa rozvinuly za slávnej borby partizánskych oddielov a národne-oslobodzovacích armád maršála Tita za tejto vojny v mohutný pocit slovanskej súdržnosti a spolupatričnosti.

Touto smluvou, panie a páni, jej potvrdením, dávame výraz, dávame formu týmto sympatiam, tomuto priateľstvu, tomuto vrelému vzťahu slovanských národov Československa k slovanským národom Juhoslávie. (Potlesk.)

Předseda: Dávám slovo p. posl. Vičánkovi.

Posl. Vičánek: Slavná sněmovno!

Budiž mně dovoleno, abych k projednávanému schvalovacímu usnesení o smlouvě o přátelství, vzájemné pomoci a mírové spolupráci mezi republikou Československou a Federativní lidovou republikou Jugoslavií učinil jménem čs. strany lidové toto prohlášení:

Máme-li v dnešní schůzi schváliti spojeneckou smlouvu mezi republikou Jugoslávií a Československou republikou, je zcela správné, že se tak děje slavnostním způsobem ve slavnostní schůzi.

My, Češi a Slováci, máme ve své národní povaze a svém cítění odjakživa plné a prožívané porozumění pro bratrství národů slovanských a v každé krisi, do které se během věků dostávaly jednotlivé slovanské národy, dostávalo se potřebným nejen našich českých sympatií, nýbrž i plné podpory mravní a hmotné. Byli jsme našimi národními buditeli v minulých generacích vychováváni k všeslovanství, k uvědomění vzájemnosti slovanské a k pevné víře, že Slovanstvo v Evropě přece se jen jednou dočká naplnění své víry ve velikost svého poslání a úkolů a že zaujme v politické Evropě místo, které mu počtem, duševními, mravními i fysickými vlastnomi právem náleží. (Potlesk.)

Nelze při tom přehlížeti neobyčejnou důležitost v tomto sbratřování Slovanů, kterou hrálo a bohdá bude hráti oživení křesťanské tradice cyrilometodějské, tradice slovanské, která svou mohutností, obsahem a vznešeností je po řadu desetiletí duchovním poutem mezi téměř všemi slovanskými národy, a z ní vyplývající snahy unionistické, snahy po sjednocení Slovanstva ve víře a tím i kultuře, jež byly nacistickou hrůzovládou přervány, čekají na své obnovení jako další důležitý krok ke sbratření a prospěchu slovanských národů.

A právě v souvislosti s těmito snahami i s projednávanou smlouvou s bratrskými národy Jugoslavie uvádím dvě slavná jména, známá celému slovanskému světu: Chorvata arcibiskupa dr. Josefa Strossmayera a Slovince biskupa dr. Jegliče, kteří byli a jsou vynikajícími mezníky na cestě přátelství a sbratření našich národů s národy Jugoslavie.

Mnoho bouři přehnalo se nad hlavami Slovanstva, zejména nad hlavami Čechů a Slováků na jedné, a našich slovanských bratři dnešní Jugoslavie na druhé straně. Národ česky měl svůj tragický den, den sv. Rufa, národ Srbů stejně nešťastný Vidov dan. Češi truchlili na Bílé Hoře, Srbové oplakávali Kosovo Pole. Stejný těžký osud stíhal jak náš národ, tak národy jihoslovanské. Po prvé světové válce zdálo se jisto, že Bílá Hora i Kosovo Pole jsou navždy odčiněny, že doba nesvobody slovanských národů patři nenávratné minulosti a že osvobozené národy Československa a Jugoslavie půjdou po cestě demokracie vstříc nerušené své šťastné budoucnosti. Toto očekávání se však nesplnilo. Válka nebyla skončena takovým mírem, aby se zabránilo po celkem krátkém údobí nové válce, a zdroj válečného nebezpečí, pangermanismus, rozrostlý ve zrůdný a nelidský nacismus, nebyl natolik oslaben, aby s domýšlivým fašismem po boku nezaplavil celý svět novým přívalem prolité krve, novým dílem zkázy a nesmírným mořem utrpení a běd. A byly to právě bratrské národy Jugoslavie a Československa, které jako přední slovanská stráž pocítily brutální pěst nacismu a fašismu nejtíže a v dlouhém a těžkém boji světové demokracie za osvobození světa od násilí, strachu, hladu a za svobodu náboženskou, jak to proklamoval veliký president Spojených státu severoamerických Roosevelt, přinesly oběti nejtěžší.

Slavná sněmovno, válka je skončena, demokracie zvítězila nad násilím, mír však není dosud vybojován. Chceme proto čerpati poučeni z historie třeba nedávné, chceme čerpati z chyb dříve činěných poučení a chceme, my Češi a Slováci, stejně jako jiné slovanské národy Evropy budovati svůj nový státní a národní život v obnovených národních demokratických státech tak, abychom již nikdy nebyli nepřipraveni na případ hrozby a nebezpečí a aby nás každý útok germánský našel sjednocené, silné, připraveně odraziti každý útok a případné potlačiti každé hrozící nebezpečí již v zárodku.

Proto jsme my Češi a Slováci šťastni, že jsme mohli uzavříti spojeneckou smlouvu s naším mocným slovanským sousedem, Sovětským svazem, smlouvu, která je a zůstane vždy základním pilířem naší zahraničně-bezpečnostní politiky. A jsme neméně šťastni, že toto spojenectví se Sovětským svazem můžeme dnes doplniti další obrannou spojeneckou smlouvou s bratrskou Federovanou republikou jugoslávskou. A zdůrazňuji, že i v tomto případě stejné jako v předchozím nejde o smlouvu diktovanou pouze chladným a vypočítavým rozumem, hledajícím pouze naši vlastní bezpečnost, nýbrž že snad ještě větší roli hraje v obou případech otázka srdce, láska k slovanským národům Ruska a Jugoslavie, pouto slovanského pobratimství a snaha, aby slovanské uvědomění a sebevědomí bylo tímto spojeneckým svazkem utuženo a stalo se krystalisačním bodem pro sjednocení všech Slovanů v klidné budovací práci v míru, ale v případě potřeby i v boji proti společnému nepříteli.

Jsme přesvědčeni, že v tomto spojenectví našich obou demokratických republik, jimž se doplňuje naše oboustranné spojenectví s mocným Sovětským svazem, je dána oběma smluvním stranám nová cenná záruka zabezpečení tolik vytouženého míru pro nás i přicházející generace spojeneckých národů slovanských a v míru možnost vybudování obou našich republik na šťastný demokraticky domov našich národů.

Z těchto stručných důvodů činím rád závěr: čs. strana lidová bude ráda hlasovati pro navržené schvalovací usnesení o smlouvě o přátelství, vzájemné pomoci a mírové spolupráci mezi republikou Československou a Federativní lidovou republikou Jugoslavií. (Potlesk.)

Předseda: Slovo má pan posl. dr. Bugár.

Posl. dr. Bugár: Slávna snemovňa! - Mám tú česť prehovoriť v mene demokratickej strany k vládnemu návrhu o smluve uzavretej medzi Československou republikou a Federatívnou ľudovou republikou Juhosláviou o priateľstve, vzájomnej pomoci a mierovej spolupráci medzi smluvnými stranami. Smluva podpísaná o vzájomnej pomoci smluvných strán v deň 9. mája 1946, výročia to víťazstva veľkej oslobodzovacej vojny, je ďalším pilierom postaveným na základný kameň priateľstva medzi slovanskými národmi Juhoslávie a Československa. Bol to nielen Šafárik, ktorý za svojho pôsobenia v Chorvátsku naväzoval a napomáhal tie najsrdečnejšie styky medzi slovanskými národmi, ale boli to i naši slovenskí zákonodarci v bývalom uhorskom sneme, ktorí v roku 1905 vytvorili takzvaný klub národnostných poslancov hlavne medzi poslancami chorvátskymi, srbskými a rumunskými, ktorých spoločným účelom bolo upevňovať slovanskú jednotnosť a front proti maďarskej nadvláde.

Už v tých dobách sa vytvorila vlastne Malá dohoda, ktorá bola namierená proti rakúsko-uhorskej rozpínavosti. Táto národnostná dohoda a spolupráca bola zvlášť srdečne pestovaná so strany slovenských poslancov v uhorskom sneme. Nám Slovákom je potešujúcim, že teraz znovu i na pôde parlamentnej sa zosilujú staré priateľské styky a dávajú svoj výraz medzinárodnej smluve uzavretej samostatnými slovanskými štátmi.

Smluvné strany sa zaväzujú, že učinia spoločné opatrenia každého druhu, aby znemožnily akýkoľvek útok so strany Nemecka alebo iného štátu, ktorý by sa s ním priamo alebo akokoľvek ináč spojil k útokom, namiereným proti ktorémukoľvek zo smluvných štátov. Taktiež sa zaväzujú smluvné strany, že žiadna z nich nesjedná spojenectvo a nezúčastní sa koalície, namierenej proti druhej zo smluvných strán. Konečne obidve smluvné strany sa dohodly, že budú upevňovať spoločne a každá i vo svojej pôsobnosti hospodárske, kultúrne, duchovné a iné styky medzi sebou.

Je azda podivné, že po skončení tak krutej druhej svetovej vojny sa ihneď uzavierajú nové smluvy o vzájomnej pomoci proti spoločným nepriateľom. Toto je len reálna dedukcia, že porazená mocnosť - Nemecko - ako minulosť ukázala po prvej svetovej vojne, skrýva v sebe tajné sily, ktoré by sa mohly znovu pripravovať na útočnú vojnu, a to v prvom rade proti Slovanom, ktorí rozleptali nemeckú ríšu a veľkolepé sny hesla "Drang nach Osten".

Autori smluvy touto priateľskou dohodou chcú nielen upevniť vzájomnú istotu o pomoci v prípade vojny, ale chcú už vopred zabrániť vôbec myšlienke vojny, namierenej proti ktorémukoľvek z bratských národov. Ochrana oboch národov a vzájomná pomoc má byť poskytnutá proti ktorémukoľvek útočníkovi, ktorý by pomocou Nemecka chcel na ktorýkoľvek štát smluvných strán zaútočiť. Naša smluva smeruje k obrane mieru a priateľským vzťahom a spolupráci medzi Juhosláviou a Československom ako členov, ktorí podpísali San Franciskú chartu k upevneniu mieru. Touto smluvou národy juhoslávsky a československý dávaly celému svetu na vedomie, že najúprimnejšou účinnosťou sa budú zúčastňovať na udržaní medzinárodného mieru, bezpečnosti a že všemožne sa budú usilovať o to, aby toto priateľstvo malo svoj kladný výsledok aj na poli hospodárskom a kultúrnom.

Smluvy o neútočení, o vzájomnej pomoci atď. sa už mnohorazy v minulosti staly len zdrapmi papierov a nezabránily katastrofám, ak nevyvieraly z hlbokého citu a nezlomného priateľstva národov, smluvy uzavierajúcich. Aj ľud československý i juhoslovanský na vlastnom tele pocítil zhrútenie sa smlúv a sľubov, ktoré maly zabezpečiť jeho bezpečnosť.

Po všetkých týchto trpkých skúsenostiach ľud juhoslovanský i československý cestou svojich reprezentantov dôkladne skúma nielen slová, ale aj obsah novej smluvy a hodnotí jej dodržanie. Istota, že táto smluva vyviera z tej najvnútornejšej potreby duševnej a z úprimnosti národov jedného i druhého štátu, dáva záruku, že bude trvať dlhšie než 20 rokov. (Potlesk.)

Osud národov oboch štátov je si tak blízky, že smluva vznikla z prirodzenej solidarity, ktorá sa pričleňuje k smluvám ostatných slovanských štátov, ktoré už boly alebo budú ešte medzi slovanskými národmi a štátmi uzavreté. Slovanom hrozilo a azda ešte aj hrozí to isté nebezpečie a preto pod ochrannou záštitou Sovietskeho sväzu musíme si na poli medzinárodnom jednako hájiť všetci Slovania naše slovanské záujmy a hranice. (Potlesk.)

Potreba a duch tejto smluvy sa rodil v dobe heroických partizánskych bojov v Juhoslávii a v Československu, kde obidva národy bojovaly nielen proti spoločnému nepriateľovi zahraničnému, ale aj proti reakcii, ktorej zdolanie pod rozšafným vedením maršála Tito Broza sjednotilo národy juhoslovanské v pevný, nerozborný federatívny štát a pod otcovskou ochrannou rukou nášho prezidenta Beneša sjednotilo Čechov a Slovákov v jednotnú republiku Československú. (Potlesk.)

Práve preto táto smluva je výrazom úprimného priateľstva Čechov a Slovákov k národom Juhoslávie nielen v dobrom, ale aj vo zlom. Budeme vždy jednotni a spolupracovať a spolubojovať za naše lepšie hospodárske, kultúrne a sociálne postavenie.

Preto v mene demokratickej strany a jej reprezentantov schvaľujem túto smluvu a srdečne ju vítam. (Potlesk.)