Jinak prosím a doporučuji, aby slavné ústavodárné Národní shromáždění přijalo tento vládní návrh zákona beze změny tak, jak mu ho výbory soc.-politický a ústavně-právní po provedení změn předkládají. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: Zpravodajkou za výbor ústavně-právní je paní posl. dr Horáková. Dávám jí slovo.

Zpravodajka posl. dr Horáková: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Bylo již uvedeno, co je důvodem tohoto zákona. Po válce, právě tak jako po prvé světové válce, vypukla bytová krise. Je zjevem celoevropským a u nás zasahuje především hlavní město, velká města a ty části státu, které byly postiženy válkou a bombardováním. Po prvé světové válce řešila se krise zákony na ochranu nájemníků. Dnes přistupujeme k řešení tohoto nedostatku regulací bytového trhu. Má zamezit hlavně spekulaci s byty a umožnit klidný průběh osidlování pohraničí. Cifry, které zde byly uvedeny, jsou však pouze ciframi, které representují sečtení nedostávajících se bytů. A při tom ovšem musíme vzíti na zřetel, že jde pouze o sečtení, které nezachycuje, kolik z dosavadních bytů na bytovém trhu je nedostatečných, závadných a nehygienických a které by bylo nutno vyloučiti, abychom dosáhli opravdu v bytových otázkách a v bydlení úrovně, která by byla důstojná kulturní a civilisační výše našeho obyvatelstva a splnila všechny úkoly, které hrají v celkové životní úrovni našeho obyvatelstva tak velikou roli. Víme dobře, že bydlení je základní sociální podmínkou a že nejenom zdraví obyvatelstva a jeho sociální poměry jsou na řádném a zdravém bydlení přímo závislé, ale že také mravní úroveň spočívá a koření v problémech bytových. (Potlesk.)

Nepovažujeme proto tento zákon za způsob řešení vlastního problému, bytové krise, ale předkládaný zákon doporučujeme proto, že přece jenom jeho důsledek má zmírnit okamžitou tíseň zavedením bytové ohlašovací povinnosti a, což je také velmi důležité, upravením rovnoměrnější bytové distribuce s ohledy sociálními, zejména také pokud jde na rozsah bytový. A konečně sleduje zákon umožnění plynulého přesunu českého a slovenského obyvatelstva do pohraničí.

Bylo zde již řečeno, že distribuce bytů, tak jak ji zákon navrhuje, svěřuje se místním národním výborům a stanoví se zároveň podmínky, jakým musí vyhovovati osoby, jimž jsou byty přidělovány. Doufáme, že místní národní výbory, kterým tento zákon v této velmi důležité roli dává tak značnou pravomoc, uvědomí si také do všech důsledků velikou vážnost tohoto svého úkolu a splní ho tak, aby byl proveden opravdu nejenom ku prospěchu místní obce a místního zájmu, který je sledován, ale aby byl především splněn ku prospěchu našeho lidu a celého státu.

Určitá výjimka z práva místních národních výborů, rozhodovati plně o distribuci bytové, je při družstevních domech. Pro tyto byty jsou určité jiné postupy s mírnějšími podmínkami. A také při přidělování bytů vlastníkům domu jsou zmírňovací podmínky. A konečně jsou uvedeny určité výjimky při přidělování bytů státním zaměstnancům.

Místním národním výborům ukládá zákon též, aby tam, kde je toho potřebí, provedly revisi bytů, obsazených po skončení okupace. Ústavně-právní výbor i soc.-politický výbor učinil, jak uvidíte v zákoně, v tomto směru změny a doporučuje, aby tato revise byla vztažena i na byty, jejichž přidělení bylo provedeno za okupace. Tento úkol, daný místním národním výborům, považují oba výbory také za nesmírně vážný a očekávají, že místní národní výbory splní ho s veškerou svědomitostí.

Aby bylo místním národním výborům skutečně také umožněno vykonati důsledky revise a vykonati zrušení smluv a vlastní praktické jejich provedení, které jim zákon umožňuje, usnesl ústavně-právní výbor zařazení nového paragrafu mezi paragrafy ve vládní osnově navrhované, který zabezpečuje místním národním výborům, aby mohly svými vlastními orgány provést obecní nebo soudní exekucí také vykonání svého rozhodnutí.

Co je velmi důležité a co jistě také uvítají naši obyvatelé a naši příslušníci z řad osob persekvovaných a účastníků domácího odboje i zahraničního, je změna, kterou ústavně-právní výbor schválil a navrhl pro § 3. V tomto paragrafu se zajišťuje přednostní právo na pronájem bytu osobám, kterým byl tento zabrán za okupace okupačními úřady nebo jinými okupačními orgány, protože byly účastníky zahraničního nebo domácího odboje nebo byly postiženy politickou persekucí. Totéž právo se přiznává i jejich pozůstalým rodinným příslušníkům. Rovněž je potřebí podtrhnouti velmi upřímnou snahu soc.-politického výboru, který navrhl a po schválení ústavně-právním výborem doporučuje a navrhuje, aby osobám s větším počtem dětí bylo také přiznáno přednostní právo při přikazování bytů.

Velmi důležitou změnu proti vládnímu návrhu a usnesení soc.-politického výboru učinil ústavně-právní výbor zrušením, resp. vypuštěním celého znění § 20. Ústavně-právní výbor tento paragraf doporučuje vypustiti proto, ježto nenabyl přesvědčení, že je nezbytně potřebí tak mocného zásahu do dosavadní kompetence místních národních výborů ve věci bytových otázek. Dosavadním 20. paragrafem byla by značně omezena kompetence místních národních výborů v tomto směru.

Nakonec ústavně-právní výbor doporučuje vypustiti §§ 30 až 35, které mají zvláštní ustanovení pro pohraniční území. Doporučuje je vypustiti proto, poněvadž ústavně-právní výbor nepovažuje za nutné činiti rozdílu v rámci tohoto zákona mezi vnitrozemím a pohraničím a zbavovati v pohraničí místní národní výbory dosavadní pravomoci při provádění regulace bytového trhu, ježto místní národní výbory zdolaly již úspěšně veliký kus práce a zamýšlené bytové komise, které by musely být v jednotlivých obcích zřízeny, byly by tvořeny stejnými osobami, které také tvoří místní národní výbory. A mimoto ústavně-právní výbor uvážil, že by centralisace této agendy mohla ohroziti její rychlost a pružnost.

Ústavně-právní výbor nepovažoval za nutné omeziti § 36, který se týká práv osidlovacího úřadu, aby tento mohl zasáhnouti z důvodů osidlování také do bytového přídělu a distribuce, nepovažoval za vhodné omeziti ho pouze na pohraničí a zařadil ho proto ve znění upraveném jako první paragraf do části společných ustanovení, takže se tímto paragrafem dostává osidlovacímu úřadu celostátní možnosti zasáhnouti do úpravy bytů ve prospěch plynulého a zdárného provedení osidlování.

Mimo tyto podstatné změny se ústavně-právní výbor usnesl na řadě úprav jednotlivých paragrafů souvisících se základními výše uvedenými změnami, takže provedl také přirozeně nové očíslování všech paragrafů zákona a úpravu jejich citace. Jinak se drží doporučovaný a navrhovaný text původního návrhu.

Mimoto doporučuje ústavně-právní výbor i soc.-politický výbor dvě resoluce, které ještě mají zachytiti některé otázky, jež nebylo možno definitivně pro krátkost času upraviti v zákoně. První resoluce se týká směrnic, jež mají být vydány ministerstvem sociální péče, aby byla opravdu náležitě a jasně stanovena otázka trvale neobydleného bytu. Ministerstvu sociální péče se v této resoluci ukládá, aby ve směrnicích, jež vydá k zákonu o mimořádných opatřeních bytové péče, precisovalo pojem trvale neobydleného bytu. A za druhé, aby ve směrnicích upozornilo místní národní výbory, že jsou povinny postarati se o uložení svršků exekvovaného nájemníka, nebude-li mu přikázán náhradní byt podle ustanovení § 5 zákona č. 45 z roku 1928 Sb. z. a n.

Druhá resoluce se týká regulace pronájmu a užívání místností, určených k jiným účelům než k bydlení. V tomto směru navrhují oba dva výbory tuto resoluci: Vláda se žádá, aby s urychlením připravila a předložila ústavodárnému Národnímu shromáždění návrh zákona o regulaci, pronájmu a užívání místností, určených k jiným účelům než k bydlení.

Jinak prosíme a žádáme, aby navrhovaná osnova s uvedenými změnami a obě resoluce byly plenem přijaty. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahajuji proto rozpravu.

Řečníky jsou: pp. posl. inž. Janáček, dr Kácl, dr Jelínek, dr Čepička.

Dávám slovo prvnímu řečníkovi, jímž je pan posl. inž. Janáček.

Posl. inž. Janáček: Slavná sněmovno, dámy a pánové!

Naše dosud platná ústava praví ve svém § 109, že soukromé vlastnictví lze omeziti jen zákonem. Touto sněmovnou schválené prohlášení předsedy vlády Gottwalda ve své úvodní části, ve které vytyčuje některé vedoucí zásady naší nové budoucí ústavy, praví v tomto směru, že zejména má býti ústavně zabezpečen poctivě nabytý majetek našich zemědělců, živnostníků, obchodníků a všech ostatních fysických i právnických osob. Těmito slovy se chce patrně naznačit, že i v novém našem právním řádě, který bude vytvořen naší novou ústavou, má býti soukromý majetek postaven pod ochranu ústavních a jiných zákonů a že bude každému občanu i osobám právnickým dovoleno, poctivě, to jest v rámci zákona, soukromého majetku nabývati a nabytého svobodně užívati.

Má-li tudíž nějakým novým zákonem toto svobodné užívání nějakého majetku býti podstatně omezeno, může se tak zajisté stát v duchu zásad, kterými jest ovládána naše dosavadní ústava i v duchu zásad, které byly vytyčeny pro budoucí uspořádání našich právních poměrů, jen z důležitých zájmů vyššího blaha veřejného.

Jestliže nám tedy nyní vláda předkládá prostřednictvím ministra sociální péče návrh zákona o mimořádných opatřeních bytové péče, tisk č. 11, na základě kterého má býti v těch obcích, které mají podle posledního sčítání více než 3.000 obyvatelů nebo které určí okresní národní výbory, disposiční právo s majetkem domovním s platností až do 31. prosince 1948 prakticky úplně sistováno a přeneseno na místní národní výbory, musíme se ptát, zda jsou u nás poměry na trhu bytovém skutečně tak neutěšené, že je podobný dalekosáhlý zásah do svobodného užívání soukromého domovního majetku odůvodněn zájmy obecného blaha.

Abychom na tuto otázku mohli uspokojivě odpovědět, museli bychom míti přístup k výsledkům sčítání bytů provedeného ke dni 31. ledna t. r. Přes to však ony částečné údaje, o které se opírá sama důvodová zpráva k tomuto zákonu, nejsou toho druhu, že by mohly přesvědčivě odůvodnit tak radikální a tak všeobecný zásah do soukromých práv vlastníků domů. I když konkretní uplatnění předpisů tohoto zákona v určité obci je závislé na výslovném usnesení příslušného místního národního výboru, je téměř jisto, že většina místních národních výborů se pro tuto nucenou distribuci bytovou rozhodne již z důvodů čistě politických, i když nebudou v místě podmínky skutečné bytové nouze objektivně dány.

Z dat uvedených ve zmíněné důvodové zprávě především vychází najevo, že, nehledíme-li k poměrům na Slovensku, absolutní nedostatek bytů v historických zemích, který je uveden číslem 8.674 byty, je minimální a že dokonce země Česká jako celek vykazuje přebytek bytů a že stejně aktivní bytovou bilanci mají většinou i okresy pohraniční. Jedna normální stavební sezóna by stačila tento faktický nedostatek bytů ukojit více než dvojnásobně.

Patrnější nedostatek bytů se jeví jen místně, zejména v Praze a v některých větších městech a pak v několika okresech, postižených větší měrou válečnými událostmi. V každém případě však z tohoto zjištění samé úřední důvodové zprávy plyne, že nebylo a není objektivních důvodů k všeobecnému zavedení této nucené distribuce na celém státním území a zejména ne v tak drastické formě, jak to vládní návrh předvídá.

Je věru těžko pochopit, že právě u nás vznikají větší obtíže v bytovém hospodářství, uvážíme-li na př., že již v nejbližších měsících má být ukončen transfer německého a později i maďarského obyvatelstva z republiky, čímž se nám má jen v historických zemích uvolnit alespoň 560.000 samostatných bytových jednotek, které musí více než dostatečnou měrou nahraditi úbytky válkou způsobené. Nejen v Praze, ale i ve většině venkovských obcí i ve venkovských městech republiky můžeme pozorovat citelný pokles počtu obyvatelstva proti poslednímu sčítání lidu, a přes to nelze popřít, že obtíže s ubytováním jsou skutečně zjevem všeobecným. Vznikají tu situace někdy skoro groteskní. Tak na př. typické poměry jsou v tom směru u nás v Jihlavě, tedy ve městě, kde se odchodem německého obyvatelstva uvolnila více než polovina bytů vůbec a kde dnes i přes značnou popřevratovou imigraci žije ještě stále nejméně o ¹/₃ obyvatelstva méně než za války, a přes to se toto zmenšené obyvatelstvo do města jaksi nemůže vejít. Na jedné straně je velký počet neuspokojených žádostí o byty, avšak na druhé straně je skoro 800 bytů prázdných, i když snad značné procento z nich jsou byty zdravotně vůbec vadné nebo nemoderně zařízené v poměru ke dnešním, někdy až nadměrně zvýšeným požadavkům.

Příčina všech závad a nedostatků, se kterými se tedy na poli bytového hospodářství setkáváme, nemá ve většině případů svůj původ v objektivním nedostatku bytových jednotek jako spíše ve všeobecně vadné a selhávající organisaci těch správních orgánů, které jsou řízením bytového hospodářství pověřeny. Ten problém je vlastně širší, neboť se svým dílem na obtížích, s nimiž tady zápasíme, podílí do značné míry i celková naše politika osidlovací jak v sektoru zemědělském, tak v oboru řemesel a průmyslu.

Silně pochybuji, že se tyto obtíže nějak zmenší nuceným přidělováním bytů, jak to navrhuje § 2 vládní osnovy, z toho jednoduchého důvodu, že tuto praxi vlastně všechny místní národní výbory de facto všeobecně již zavedly, a to u všech domů, i těch, které se neoctly pod národní správou, a to jednak na podkladě dosavadních předpisů, nebo si tuto působnost osvojily. Podle dosavadních zkušeností lze však říci, že právě tyto zásahy mnohých místních národních výborů byly leckdy plynulému chodu na bytovém trhu spíše na překážku než ku prospěchu.

Bylo by nošením dříví do lesa dokazovat, že stížnosti toho druhu jsou všeobecné a že se neomezují jen na místa v pohraničí nebo místa s větším přesunem obyvatelstva ve vnitrozemí, ale že se vyskytují prostě všude a že se o nich mohl přesvědčiti každý, kdo jakýmkoli způsobem přišel s bytovými úřady při místních národních výborech do styku.

Nikdo mě nepřesvědčí, že se může mluvit o nějakém plánovitém řízení bytového trhu na příklad v Praze, když se mi věrohodný člen tohoto slavného ústavodárného Národního shromáždění, a to ne člen bezvýznamný, protože jde náhodou o osobnost i za hranicemi republiky dnes populární, dlouholetého dachauského vězně, repatrianta, válečného poškozence, zkrátka o člověka, který splňuje do písmene všechny podmínky pro přednostní přidělení bytu, přiznal, že za nedlouho bude už slavit při svém hledání bytu v Praze jubileum, protože už má sbírku 23 různých přidělovacích dekretů, a ještě žádný byt. Nikdy se mu ještě nepřihodilo, aby náhodou stav ve skutečnosti souhlasil s předpoklady dekretu, nebo aby dekret byl z nějakého jiného důvodu proveditelný.

Tím nemá být, prosím, řečeno, že by vždycky chyběla na straně orgánů místních národních výborů potřebná dobrá vůle, neboť spolupůsobí tu řada různých okolností jiných.

Je všeobecně známo, že to byly z počátku různé nepředvídané zásahy okupačních armád a úřadů, které namnoze dobré úmysly bytových orgánů postavily na hlavu a zavinily četné zmatky.

V mnohých městech s větším počtem německého obyvatelstva byla značná část německých bytů při nařízené koncentraci Němců za účelem jejich odsunu okupována novými nájemníky svémocně bez úředního přidělení, čímž byl zaviněn značný zmatek a znemožněna žádoucí evidence bytů. Je při tom smutné, že se tito samozvaní nájemníci většinou neřídili při výběru vhodných bytů ani skutečnou potřebou obytných prostor ani svými platebními možnostmi, nýbrž spíše hodnotou zařízení a jiného majetku, který odsunutí Němci v bytech zanechali.

Kdybych měl odpověděti na otázku, proč se poměry nezlepšily ani později, když pominuly tyto nežádoucí zjevy vyvolané jednak válečným stavem, jednak porevoluční psychosou, řekl bych, že příčina toho do značné míry spočívá ve struktuře našich národních výborů. Nemám v úmyslu se zde zabývati touto otázkou podrobně, ale jistá věc je, že se dnes všeobecně uplatňuje přesvědčení, že instituce našich národních výborů tak, jak je národní revoluce vytvořila, potřebuje určité reformy a doplnění. Stejně se všeobecně cítí, že hlavní slabina dnešních národních výborů spočívá ve vzájemném prolnutí funkce kontrolní s vlastní výkonnou mocí veřejnou. Stále více se ozývá volání po vytvoření odborné a politicky nezávislé výkonné a prováděcí moci, která by se samostatně uplatňovala vedle kontrolní funkce volených zástupců lidu. Právě nedostatek takové politicky neusměrněné administrativy je příčinou toho, že většina národních výborů na řešení konkretního problému bytového hospodářství, který se tak úzce dotýká soukromých a hospodářských zájmů jednotlivých občanů, ztroskotala. Vím z prakse, že bylo na straně volených funkcionářů některých místních národních výborů hodně dobré vůle zavésti do bytového hospodářství pořádek, provésti z vlastní iniciativy rozsáhlé revise bytů, jak to také předvídají §§ 18 a 19 předloženého vládního návrhu, že však vždy takové pokusy nakonec nikam nevedly, poněvadž se ukázalo, že důsledné provedení těchto revisí a vyvození důsledků z nich je z různých důvodů pro volené funkcionáře politicky neúnosné.

Třebaže v zásadě ustanovení citovaných paragrafů osnovy nutno uvítat, neboť jsme přesvědčeni, že důsledné provedení by značně přispělo k uvolnění na bytovém trhu, nechováme po dosavadních zkušenostech mnoho naděje, že tato cesta se osvědčí, ponecháme-li provádění v rukou dosavadních politických činitelů. Poměry na četných místech jsou takové, že, kdyby se revise měla provést se všemi důsledky a spravedlivě, leckde by nastalo učiněné stěhování národů a že by se při tom přišlo na četná provinění proti poctivé správě konfiskovaného, dnes národního majetku. Taková opatření, jistě nutná a zdravá, by však mohla provésti pouze administrativa osobně na politických stranách nezávislá a odpovědná pouze zákonu a nadřaděným demokratickým institucím, nikoliv funkcionáři často osobně a politicky interesovaní.