Předseda: Pan posl. Petr?

Posl. Petr: Přijímám.

Předseda: Pan posl. dr Böhm?

Posl. dr Böhm: Prijímam.

Předseda: Pan posl. Tymeš?

Posl. Tymeš: Přijímám.

Předseda: Pan posl. dr Šoltész?

Posl. dr Šoltész: Prijímam.

Předseda: Výkon slibu odpadá u pánů znovu zvolených místopředsedů, kteří složili slib již při volbě prvé.

Paní místopředsedkyně Hodinová-Spurná vykoná však slib předsednický podle § 7 jedn. řádu.

Žádám o přečtení formule slibu a paní místopředsedkyni, aby ke mně přistoupila k výkonu slibu. (Poslanci povstávají.)

Tajemník NS dr Madar (čte): Slibuji, že budu zachovávati zákony a svůj úřad předsednický nestranně zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Posl. Hodinová-Spurná: Slibuji. (Poslanci usedají.)

Předseda: Jest nám konečně vykonati definitivní volbu 10 zapisovatelů a 8 pořadatelů, a to rovněž zdvižením ruky.

Žádám o přečtení kandidátní listiny nejprve pro volbu 10 zapisovatelů.

Zástupce tajemníka NS dr Ramajzl (čte):

Kandidátní listina pro definitivní volbu 10 zapisovatelů.

Návrh posl. Slánského, dr Krajiny, dr Klimka, dr Hodži, Hladkého, Bašťovanského a druhů:

Podepsaní navrhují, aby za zapisovatele při definitivní volbě sněmovních funkcionářů byli zvoleni dosavadní funkcionáři: 1. dr Bartuška, 2. Bolen, 3. dr Ducháček, 4. dr Falťan, 5. dr Kokeš, 6. dr Neuman, 7. Smejkal, 8. Sova, 9. dr Špánik, 10. Štětka.

Kdo souhlasí s přečtenou kandidátní listinou pro volbu 10 zapisovatelů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím jsou zvoleni páni poslanci, jichž jména byla přečtena, zapisovateli.

Táži se zvolených pánů poslanců, zda volbu přijímají.

Pan posl. dr Bartuška?

Posl. dr Bartuška: Přijímám.

Předseda: Pan posl. Bolen?

Posl. Bolen: Přijímám.

Předseda: Pan posl. dr Ducháček?

Posl. dr Ducháček: Přijímám.

Předseda: Pan posl. dr Falťan?

Posl. dr Falťan: Prijímam.

Předseda: Pan posl. dr Kokeš?

Posl. dr Kokeš: Přijímám.

Předseda: Pan posl. dr Neuman?

Posl. dr Neuman: Přijímám.

Předseda: Pan posl. Smejkal?

Posl. Smejkal: Přijímám.

Předseda: Pan posl. Sova?

Posl. Sova: Přijímám.

Předseda: Pan posl. dr Špánik?

Posl. dr Špánik: Prijímam.

Předseda: Pan posl. Štětka?

Posl. Štětka: Přijímám.

Předseda: Nyní přistoupíme k definitivní volbě 8 pořadatelů, a to rovněž zdvižením ruky.

Žádám o přečtení kandidátní listiny.

Zástupce tajemníka NS dr Ramajzl (čte):

Návrh posl. Slánského, dr Krajiny, dr Klimka, dr Hodži, Hladkého, Bašťovanského a druhů:

Navrhujeme, aby při definitivní volbě zvoleni byli dosavadní funkcionáři za pořadatele, a to poslanci: 1. Babej, 2. Čížek, 3. Homola, 4. Křepela, 5. Matrka, 6. Půček, 7. Sajal, 8. Vojanec.

Předseda: Kdo souhlasí s přečtenou kandidátní listinou pro volbu 8 pořadatelů, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím jsou jmenovaní kandidáti zvoleni za pořadatele ústavodárného Národního shromáždění.

Táži se zvolených pánů poslanců, zda volbu přijímají.

Pan posl. Babej?

Posl. Babej: Prijímam.

Předseda: Pan posl. Čížek?

Posl. Čížek: Přijímám.

Předseda: Pan posl. Homola?

Posl. Homola: Přijímám.

Předseda: Pan posl. Křepela?

Posl. Křepela: Přijímám.

Předseda: Pan posl. Matrka?

Posl. Matrka: Prijímam.

Předseda: Pan posl. Půček?

Posl. Půček: Přijímám.

Předseda: Pan posl. Sajal?

Posl. Sajal: Přijímám.

Předseda: Pan posl. Vojanec?

Posl. Vojanec: Přijímám.

Předseda: Tím je vyřízen první odstavec pořadu.

Paní poslankyně a páni poslanci!

Dnes je tomu 10 let, co se proti legální republikánské vládě ve Španělsku vzbouřili fašisté, vedení zrádným generálem Francem a podporovaní mezinárodní reakcí, aby zbavili španělský lid demokratických svobod a sociálních vymožeností a uvrhli jej znovu do středověké poroby. Po dvouletých bojích statečné republikánské armády, v níž bojovali také českoslovenští dobrovolci a která s jedinečným hrdinstvím odolávala náporu fašistického násilí, dobyl Franco vítězství a od té doby vládne ve Španělsku methodami nelidského násilí a fašismu. Tisíce obětavých synů a dcer španělského národa Francův režim nemilosrdně vybil, další tisíce uvěznil v žalářích a koncentračních táborech.

Druhá světová válka se skončila vítězstvím demokratických národů a zničením německého a italského fašismu. Na troskách starého řádu vyrůstá nový, lepší demokratický svět. Ale nebude v dnešním světě opravdové demokracie a opravdového klidu, dokud také na Pyrenejském poloostrově nezavlaje vítězný prapor skutečné svobody španělského lidu a dokud v jeho zemi nezavládne duch opravdové demokracie. (Potlesk.)

Protestujeme co nejrozhodněji jménem ústavodárného Národního shromáždění Československé republiky proti usurpátorskému režimu Francovu a s největší naléhavostí voláme k svědomí celého světa a k odpovědným představitelům světové politiky, aby posílili účinně boj španělských vlastenců za nastolení pravé svobody a za vítězství demokracie ve španělské zemi. (Potlesk.)

Nebude-li námitek, přikročíme k projednávání třetího a dalších odstavců pořadu dnešní schůze. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přistoupíme tedy k projednávání třetího odstavce pořadu, jímž je

3. Zpráva výborů soc.-politického a ústavně-právního (podle § 35 jedn. řádu) o vládním návrhu zákona (tisk 11) o mimořádných opatřeních bytové péče (tisk 29).

Zpravodajem za výbor soc.-politický je pan posl. Vojanec. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Vojanec: Paní a pánové, vážené ústavodárné Národní shromáždění!

Vládní návrh zákona o mimořádných opatřeních bytové péče, který mají paní a pánové před sebou na lavici, je nutným důsledkem neblahé a nejtíživější války. Je veliký nedostatek bytů, projevující se téměř všeobecně - mimo venkov - ale tento nedostatek bytů je přímo katastrofální v Praze, Brně, Bratislavě a i jinde ve velkých městech. Proto také hlavně z těchto míst se silně volá po zákonné normě pro regulaci bytového trhu. Této potřebě má sloužiti projednávaná předloha.

V Praze podle přibližných statistických dat chybělo k 1. lednu 1946 přibližně 8.000 bytů, v Brně k témuž datu asi 11.000 bytů. Domnívám se, že tato data nejsou přesná a že zejména nyní po uplynutí dalšího půl roku se tato čísla ještě podstatně zvýšila. Je to přirozený zjev způsobený jednak válkou samou přímo, jednak zničením spousty domů, zejména na Slovensku a na Moravě, kde v Brně samém bylo zničeno úplně 1.247 domů a 3.932 tak těžce poškozeno, že ještě dnes většina z nich není obývání schopna, jednak značnými přesuny obyvatelstva, nastalými po našem národním osvobození, hlavně však tím, že od r. 1941 byl stavební ruch téměř úplně podvázán. V 62 největších městech území našeho státu, okupovaného Němci, by byl činil ryzí přírůstek bytů za léta 1939 až 1945 přibližně 112.000, zatím co ve skutečnosti tento přírůstek činil sotva polovinu.

Je sice pravda, že zde určitá opatření byla a mám na mysli hlavně vládní nař. č. 103/1943, jehož platnost uplynula koncem r. 1945. Zemský národní výbor v Brně vydal 31. 12. 1945 nařízení, kterým toto vládní nařízení nahradil, zejména, pokud jde o pohraničí a obce menší než s počtem 10.000 obyvatel. Ovšem toto opatření je naprosto nedostačující a chaos na bytovém trhu byl zvyšován ještě svémocnými zásahy a opatřeními místních národních výborů.

Návrh zákona je značným zásahem do soukromých práv, ať již majetníka domu či držitele bytu, zejména pokud jde o přikazování nájemníků do bytů prázdných, pak uvolněných, ale i do bytů pronajatých anebo jinak daných k užívání, kde v některých případech dává návrh zákona právo místním národním výborům ke zrušení nájemních nebo jiných smluv, jak to konstatuje sama důvodová zpráva, ale z důvodů klidu a pořádku nelze připustit, aby některých bytů nebylo použito vůbec, zatím co tisíce rodin jsou bez bytu a bez přístřeší. Nelze proto bytové hospodářství uvolnit, i když již dnes v některých případech vázané hospodářství rušíme a postupně budeme rušit všeobecně, a to v zájmu lepšího vývoje našich hospodářských poměrů, ale právě v tomto úseku našeho veřejného a hospodářského života nezbývá, než zavésti povinnou a zákonnou regulaci. Návrh zákona je tedy opatřením na výsost sociálním, zasahujícím ovšem - jak již zmíněno - značně do soukromých práv a hospodářského života, ale vzhledem k důležitosti bytové otázky a zejména k tomu, aby bylo zaručeno, pokud je to vůbec možné, její spravedlivé řešení, je ho nezbytně třeba.

Jde hlavně o to, aby zákon byl v praksi přesně plněn po všech stránkách, a to jak pokud jde o přihlašovací bytovou povinnost, přikazování nájemníků, tak hlavně při řešení otázky tak zvaných "nadměrných bytů". Zejména zde musí platit zásada naprosté spravedlnosti vůči všem, bez ohledu na příslušnost k politické straně anebo snad jakékoliv jiné důvody.

Návrh zákona je součástí vládního programu a jeho dvouletého plánu, i když byl připravován a projednán vlastně již dřívější vládou. Jeho platnost je také časově omezena do konce roku 1948; vládní návrh má býti prostředkem budovatelského plánu a řešiti zatím nejožehavější bytové problémy, jež budou moci býti zásadně vyřešeny teprve provedením a splněním té části vládního programu, která o jejím řešení jasně hovoří a nastiňuje také plán, jímž vláda hodlá tuto palčivou otázku skutečně velkoryse a definitivně řešit.

Nutno se také zmíniti o tom, že jsme vlastně doposud neměli úplně volného bytového hospodářství. Mám zejména na mysli poměry v prvé republice, z kteréžto doby máme dodnes platný zákon o ochraně nájemníků. Bytový trh nebyl přísně regulován mimo dobu asi dvou roků těsně po státním převratě roku 1918. Z toho je vidno, že bytová otázka nebyla řádně a dostatečně vyřešena ani za celou dobu 20 let naší samostatnosti. A právě proto, že tu jde o otázku eminentně sociální, musíme ji řešiti zákonem, který by měl na mysli skutečně jen prospěch veřejnosti tím, že opatří co největší počet potřebných bytů, což je vlastně prvý předpoklad pro nerušený chod našeho veřejného hospodářského života vůbec. (Předsednictví převzal místopředseda Tymeš.)

V celku nutno říci, že návrh zákona jest opatřením mimořádným, vyvolaným mimořádnými poměry, a již z toho, že jeho platnost končí 31. 12. 48, plyne, že vláda sama jej také za opatření přechodné považuje.

A nakonec ještě několik kritických slov. Tato osnova byla přikázána soc.-politickému výboru jakož i výboru ústavně-právnímu ve čtvrtek 11. 7. 46 s konečnou lhůtou do 17. července 1946 do 10 hod. dopoledne. Výbor soc.- politický konal schůzi ještě dne 11. července 1946 odpoledne, ale návrh nemohl býti projednán jednak proto, že jsem ho jako zpravodaj dostal v poledne a schůze se konala již o 13. hodině, takže nebylo možno jej ani přečísti, tím méně pak by bylo možno o něm referovati. Ve schůzi 16. července pak byl návrh v pravém slova smyslu promrskán, jelikož výboru byly přikázány ještě další lhůtované předlohy. Kdyby nešlo o věc takové důležitosti, jejíž naléhavost pociťují zejména města Praha a Brno, a o tak hluboké zásahy do hospodářského života a soukromého práva pak by soc.-politický výbor jistě byl prostě odmítl tak urychlené promrskání této důležité osnovy v tak krátké lhůtě. Je to naprosté znevažování tohoto ústavodárného Národního shromáždění a jeho výborů, a konečně v praktickém provádění takto promrskaných zákonů se pak projeví řada nedostatků, vyplývá z toho celá řada nedorozumění a potíží, jež pak nejen že nám naše poměry ještě zbytečně ztěžují ale působí velmi neblaze na smýšlení širokých vrstev. Bude proto pro příště nutno, aby sněmovně a výborům byla dána dostatečná lhůta aby každý návrh mohl býti řádně projednán. Práce kvapná málo platná - se plně projevuje i zde.