Předseda Josef David.
Místopředsedové dr Šoltész,
Petr, dr Böhm, Tymeš, Hodinová-Spurná.
Zapisovatelé dr Špánik, Štětka.
Členové vlády: náměstkové
předsedy vlády Široký, dr Šrámek;
ministr dr Drtina.
221 poslanců podle presenční listiny.
Z kanceláře NS: tajemník NS dr Madar;
jeho zástupci dr Záděra, dr Ramajzl.
1. Zpráva výborů ústavně-právního
a rozpočtového (podle § 35 jedn. řádu)
o vládním návrhu zákona (tisk 51),
kterým se zřizuje Společnost pro obnovu Lidic
(tisk 71).
2. Zpráva výboru ústavně-právního
(podle § 35 jedn. řádu) o vládním
návrhu ústavního zákona (tisk 50)
o udělení státního občanství
krajanům z Maďarska (tisk 72).
3. Zpráva výborů soc.-politického
a živnostensko-obchodního (podle § 35 jedn. řádu)
o vládním návrhu zákona (tisk 32)
o úpravě pracovní doby v pekárnách
(tisk 75).
4. Zpráva výborů soc.-politického
a zemědělského (podle § 35 jedn. řádu)
o vládním návrhu zákona (tisk 54),
jímž se doplňuje zákon ze dne 16. května
1946, č. 121 Sb., o zajištění pracovních
sil pro zemědělskou výrobu v rámci
národní výstavby státu (tisk 74).
5. Zpráva výborů živnostensko-obchodního,
průmyslového, rozpočtového (podle
§ 35 jedn. řádu) o vládním návrhu
zákona (tisk 48) o celních slevách pro dovoz
strojů a přístrojů (tisk 73).
6. Zpráva výborů zahraničního
a soc.-politického (podle § 35 jedn. řádu)
o vládním návrhu (tisk 67), kterým
se předkládá ústavodárnému
Národnímu shromáždění
republiky Československé Akt o změně
ústavy mezinárodní organisace práce,
přijatý 27. Mezinárodní konferencí
dne 5. listopadu 1945 (tisk 76).
Předseda Jos. David (zvoní):
Zahajuji 10. Schůzi ústavodárného
Národního shromáždění.
Dovolenou podle § 2, odst. 4 jedn. řádu dal
jsem na dnešní schůzi posl. dr Zibrínovi,
Novému, Pleslovi, Rudolfu Svobodovi,
dodatečně na včerejší schůzi
posl. Sajalovi, Holubovi, Sedlákovi,
Šabršulovi, Bartošovi.
Posl. Sosnar žádá za zdravotní
dovolenou na 6 týdnů. Lékařské
vysvědčení předložil.
Navrhuji udělení této dovolené.
Kdo s mým návrhem souhlasí, nechť zvedne
ruku. (Děje se.)
To je většina. Dovolená jest udělena.
Do dnešní schůze dostavil se pan posl. František
Zvěřina. Poněvadž předtím
podle § 6 jednacího řádu v kanceláři
sněmovní podepsal slibovací formuli, přistoupíme
ke slibu podle § 22 ústavní listiny a §
6 jednacího řádu tím způsobem,
že přečtena bude ústavou předepsaná
formule slibovací, pan poslanec František Zvěřina
ke mně přistoupí a vykoná slib podáním
ruky a slovem slibuji. Žádám o přečtení
slibovací formule a pana posl. Františka Zvěřinu
žádám, aby přistoupil ke mně
k vykonání slibu. (Poslanci povstávají.)
Tajemník N. S. dr Madar (čte): Slibuji,
že budu věren republice Československé
a že budu zachovávati zákony a mandát
svůj zastávati podle svého nejlepšího
vědomí a svědomí.
Posl. Zvěřina (podávaje předsedovi
ruku): Slibuji. (Poslanci usedají.)
Předseda: Přistoupíme k projednávání
prvního odstavce pořadu, jímž je
1. Zpráva výborů ústavně-právního
a rozpočtového o vládním návrhu
zákona (tisk 51), kterým se zřizuje Společnost
pro obnovu Lidic (tisk 71 a k č. t. 71).
Zpravodajem za výbor ústavně-právní
je pan posl. Görner. Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. Görner: Slavná sněmovno,
paní a pánové!
Osnova zákona, o které mám čest jménem
ústavně-právního výboru referovat
ústavodárnému Národnímu shromáždění,
není rozsahem velká, ani neobsahuje složitou
materii. Zato však se týká jedné z velkých
tragedií našeho národního života.
Jde o tisk číslo 51 a 71, ve kterém navrhuje
vláda zříditi na podkladě zákona
Společnost pro obnovu Lidic.
Co se stalo v Lidicích, je jistě dobře známo
všem členům tohoto slavného shromáždění.
Je to známo celému národu a celému
světu. Dne 10. června 1942 byla obec Lidice surově
zničena a se zemí srovnána. Ohlas této
bezpříkladné bestiality vyvolal rozhořčení
a protest na celém světě. Lidice se staly
symbolem v boji proti nacismu a fašismu. Ve všech spojeneckých
zemích byly konány velké manifestace a uspořádány
sbírky. Není možno uváděti všechny
hlasy vášnivého odporu, který tento
bezpříkladný čin ve světě
vyvolal.
Paní a pánové, dnes, kdy předkládáme
tuto osnovu na obnovu Lidic a k uctění Ležák
a jiných zničených míst, nebude snad
nevhodné, abych alespoň dvěma citáty
oživil naši paměť a ozvěnu, kterou
tento bestiální čin vyvolal.
Tak jménem spojenců vyjádřil své
opovržení známý americký státník
Wendel Wilkie těmito slovy: "Protože vrah Heydrich
byl zabit, Lidice žijí. Protože lidické
svítilny zhasly, rozsvítil se plamen, který
nikdy nezhasne. Všude, a zejména ve Spojených
státech severoamerických, roste vlna tvrdého
a neúprosného odhodlání. Dokud se
dějí v jiné zemi věci, jako bylo zničení
Lidic a zavraždění Lidických, nemůžeme
se zastavit, dokud si nebudeme jisti, že Němci nebudou
opakovati podobná zvěrstva také u nás."
Tisk celého světa se podrobně zabýval
lidickým vražděním. Jméno Lidic
stalo se pak heslem československých jednotek, bojujících
po boku Rudé armády. Tak, jak krásně
to vyjádřila "Pravda" ve svém kujbyševském
vydání ze dne 21. července 1942. Ve strhující
črtě volá: "Lidice neumřely;
Lidice staly se symbolem, pod nímž jdou v útoku
bojovníci za svobodu všech národů! Lidice
budou znovu vybudovány. Zrodí se k novému
životu na svobodné české zemi. Smrt
a prokletí německým vrahům! Sláva
hrdinných obyvatelů vesničky Lidic nevymře
v srdcích svobodymilovného lidstva!"
Vážení pánové, za čtrnáct
dní po lidickém vraždění dochází
k další tragedii, která snad není tak
známá, ale je stejně hrůzná
jako lidická. Osada Ležáky u Louky v okrese
chrudimském stává se obětí
německé mstivosti. Ač zde byl vyvražděn
menší počet obětí, je tento případ
hrůznější tím, že dochází
ke hromadné exekuci nejen nad muži, ale také
nad ženami a dokonce i nad dětmi. Toto hromadné
vraždění vyvolalo nejen hluboký odpor
k nacismu na celém světě, ale také
velké akce na znovuvybudování zničených
míst. Nejvíce známa jest akce anglických
horníků, pořádaná komitétem
"Lidice musí žít". Tyto sbírky,
slavná sněmovno, dosáhly již 30.000
(a dalších 30.000 (je ještě připraveno
u organisací hornických! Výbor této
akce počítal, že celkový výnos
této sbírky dosáhne 100.000 . Z této
částky má býti zřízen
v Lidicích ústav pro zkoumání bezpečnosti
v dolech a Lidice mají býti znovu vybudovány.
Je přirozené, slavná sněmovno, že
tyto peníze mají býti odevzdány určité
korporaci, která by je spravovala. Proto vláda předkládá
osnovu zákona, kterým se zřizuje Společnost
pro obnovu Lidic, jejímž úkolem je vybudovati
nové Lidice. A v rámci této akce dáti
nový domov ženám, vrátivším
se z koncentračních táborů. Stejně
tak i obyvatelům Ležáků, pokud se vrátili.
Celkem se vrátilo 142 žen. V Lidicích se počítá
s výstavbou asi stopadesáti obytných stavení.
Z Ležáků se vrátil pouze jeden muž
a dvě malé děti.
Ústavně-právní výbor sněmovny
jednal v souvislosti s vybudováním Lidic také
o uctění památky Ležáků.
Bylo vzpomenuto příslibu pana ministra vnitra, který,
odvolávaje se na usnesení vlády, prohlásil,
že bude-li to přání pozůstalých
obyvatel Ležáků, přispěje vláda
všemi prostředky na znovuvybudování
Ležáků nebo na vhodné uctění
památky obyvatel této nešťastné
osady. Bohužel, z obyvatel Ležáků, jak
jsem již uvedl, vrátil se pouze jeden muž a dvě
malé děti. Má býti proto vzpomenuto
hrdinných obyvatel osady Ležáků zřízením
vhodného památníku, případně
ozdravovny, která by vhodnou formou uctívala památku
nešťastných Ležáků.
Slavná sněmovno! Ústavně-právní
výbor po rozpravě usnesl se ponechati název
společnosti tak, jak je uveden ve vládní
předloze. Provedl změny v § 1, odst. 2, ve
kterém doporučuje přesunutí pasusu
"v rámci této obce" za slova "a jejich
dětem v rámci této obce". Dále
v témže odstavci za slova "postarati se o uctění
památky obětí nacistických zvěrstev"
vsunouti slova "zejména v Ležákách".
Tím zřízená společnost bere
na sebe zvláštní úkol vzpomenouti zejména
nešťastných obětí v osadě
Ležáky.
§ 4 téže osnovy byl doplněn slovem "ustavení"
a opraven slovosled, takže celý paragraf zní:
"Složení, ustavení, činnost, organisaci
a zánik Společnosti upraví statut, který
vydá vláda nařízením."
Paní a pánové, po těchto změnách
doporučuje ústavně-právní výbor
osnovu tohoto zákona slavnému ústavodárnému
Národnímu shromáždění
ke schválení.(Potlesk.)
Předseda: Zpravodajem za výbor rozpočtový
je pan posl. dr Neuman. Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Neuman: Paní a pánové!
Dnešní jednání sněmovny je druhým
aktem velké tragedie dne 10. a 24. června roku 1942.
Tehdy stovky mrtvých těl volaly k nebi o pomstu,
tehdy odvážené ženy a děti slzami
skropily posvátnou půdu Lidic a Ležáků.
Paní a pánové, bylo mnoho dalších
desítek Lidic a Ležáků v Polsku, Jugoslavii,
Rusku, ve Francii a v Belgii, ale byla to právě
tato malá hornická obec Lidice, která uměla
zapálit světové svědomí. A
vy mně dovolíte, abych dnes poděkoval světové
žurnalistice, žurnalistice evropské, americké,
ruské, žurnalistice asijské, právě
tak jako žurnalistice ostatního světa za to,
že uměla probudit svědomí lidstva, že
uměla probudit a ukázat, že jsou určité
meze, přes které nelze jít. (Potlesk.)
Ta surovost správy německého vedení
v Protektorátě zapůsobila a my máme
dnes jenom jedno přání, aby se tato světová
žurnalistika, půjde-li o věci lidstva, nejen
dnes, ale také v budoucnosti týmž způsobem
projevila.
Pan zpravodaj výboru ústavně-právního
poukázal již na to, že je nutno starat se o vybudování
nejenom Lidic, nýbrž že je také nutno
náležitým způsobem pamatovat na památku
Ležáků. Místní akce, které
jsou zde v proudu - aby bylo vybudováno mausoleum v Ležácích,
aby byla vybudována škola v sousedních Miřeticích,
aby bylo také vhodným způsobem postaráno
o vybudování ozdravoven na těchto místech
- rozpočtový výbor plně přijal
a také sněmovně doporučuje a prosí
vládu, aby věnovala těmto otázkám
náležitou pozornost.
Paní a pánové, jménem rozpočtového
výboru ústavodárného Národního
shromáždění doporučuji osnovu
o zřízení Společnosti Lidic ve znění
navrženém v ústavně-právním
výboru ke schválení s prosbou, aby zprávy
výborů ústavně-právního
i rozpočtového vzala vláda v úvahu,
a zejména aby se postarala - vedle vybudování
Lidic - o náležité uctění památky
obětí z Ležáků. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): K této
věci jsou přihlášeni řečníci.
Zahájíme proto rozpravu. Řečníky
jsou pp. posl.: Firt, Hladký, Nermuť,
Škrlantová, dr Hobza a Jan Novotný.
Uděluji slovo panu posl. Firtovi.
Posl. Firt: Slavná sněmovno!
Zákon, který je nám předložen
k odhlasování, je jakási slavnostní
pečeť k jedné z nejdramatičtějších
kapitol našeho národa a k jedné z nejkrásnějších
kapitol naší zahraniční akce.
Dovolte mi, abych jako člen předsednictva londýnského
komitétu "Lidice shall live" vzpomenul krátkými
slovy toho, co se po lidické tragedii odehrálo na
půdě Velké Britannie. Lidická pochodeň,
kterou Němci zažehli, přispěla k našemu
osvobození mírou nemalou.
Bylo panem zpravodajem rozpočtového výboru
vzpomenuto, že bylo tisíc a snad deset tisíc
jiných Lidic, a my Čechoslováci jsme vždy
v zahraničí upozorňovali, že Lidice
jsou pouze symbolem utrpení národů, nejen
národa našeho, ale i všech ostatních národů.
Lidice staly se slavnými proto - a hlavně proto
- že zvěrstvo, kterého se na nich Němci
dopustili, Němci sami veřejně oznámili
světu prostřednictvím svého propagačního
aparátu. To bylo to, co působilo, že Lidice
rozpoutaly onen odpor, onen hnus, který zaujal všechny
národy spojenecké i neutrální, neboť
v žádném případě před
tím ani potom se nestalo, aby Němci s takovou zpupností
své zvěrstvo sami přiznali a sami vyhlásili.
Odpor, který způsobil hnusný čin,
spáchaný na chudé, malé české
vesničce, byl podoben vichřici - bez naší,
to je oficielní československé propagandy
v zahraničí, bez nějakých našich
podnětů. Lid Velké Britannie, Spojených
států amerických a všech ostatních
států se prostě vzbouřil; nečekal
ani na tón, který udá tisk. Samozřejmě
že zapálil jiskru odporu a jiskru sympatie a lásky
především u dělníků, u
širokých mas lidových v Anglii, především
u horníků (Potlesk.), jakmile se tito dověděli,
že obyvatelstvo vesnice Lidice byli horníci kraje
kladenského. A tak se v Anglii ujali iniciativy angličtí
horníci, vedeni svým osvědčeným
vůdcem, dnes již v Československu známým
Lawtherem, labouristickým poslancem Strossem z města
Stock on Trent, a uspořádali jednu z největších
a nejdůstojnějších manifestací
na půdě Velké Britannie. V městě
Stock on Trent se sešli zástupcové všech
měst tohoto průmyslového kraje, zástupci
horníků, dělníků i jiných
vrstev - i vrstev podnikatelských - a pozvali na tuto schůzi
presidenta republiky dr Edvarda Beneše a zástupce
československé vlády. Byla to jedna, jak
jsem řekl, z nejkrásnějších manifestací
na půdě Velké Britannie. V přítomnosti
našeho presidenta, v přítomnosti vyslanců
sovětského a britského u naší
vlády a jiných spojeneckých vyslanců
vyhlašovali především sympatie k boji
československého národa o samostatnost a
současně prohlašovali, že křivda,
spáchaná na této vesničce, musí
být po osvobození Československa napravena,
že Lidice nezemřely, ale žijí dále,
a to nejen v duších lidí českých
a slovenských, nýbrž i v duších
a srdcích všech svobodumilujících národů
světa. (Potlesk.)
Ale angličtí horníci jsou lidé praktičtí,
a tu si řekli: Lidice budou žít v našich
duších a srdcích, ale Lidice budou muset také
žít fysicky a k fysickému životu je zapotřebí
hmotných prostředků. A tak dali podnět
ke sbírce, která byla nazvána sbírkou
akce "Lidice shall live" "Lidice musí žít".
V této věci obrátili se zástupci britských
horníků se žádostí o spolupráci
na British-Czechoslovak Friendship Club, Klub československo-britského
přátelství, jehož předsedou byl
dnešní předseda našeho ústavodárného
Národního shromáždění,
br. Jožka David. (Potlesk.) A tak vznikla spolupráce
tohoto klubu s britskými horníky. A dovolte mi,
abych zde vzpomenul s díkem dalších dvou Čechoslováků,
kteří iniciativně působili ke zdárnému
vývoji akce; jsou to dnešní ministr výživy
Majer (Potlesk.), tehdejší člen
státní rady, a dnešní sekční
šéf ministerstva zahraničního obchodu
Evžen Lébl. (Potlesk.)
Lidická akce, akce "Lidice shall live", našla
ohlas u širokých mas britských horníků,
kteří si dobrovolně dávali strhávat
ze své mzdy každý týden příspěvek
na tuto akci; byly konány i jiné sbírky,
a tak vznikl fond, který, jak důvodová zpráva
ohlašuje, činí částku 30.000
liber, a jak zpravodaj ústavně-právního
výboru správně podotkl, dalších
30.000 liber je ještě ve správě britských
horníků, a nepochybuji o tom, že mety, kterou
si vytkli britští horníci, to jest 100.000
liber na vybudování Lidic a důstojného
památníku lidického, bude dosaženo.
Při této příležitosti bych chtěl
vzpomenout s vděčností na všechny ty
britské občany z řad dělníků,
úředníků a všech ostatních
vrstev britského lidu, které všechny vyjmenovat
nemohu. Vzpomínám jen všech starostů
měst Midlandu, kteří působili v této
akci a kteří nám pomohli československou
věc tak účinně rozšířiti
mezi lid Velké Britannie, mezi lid Britské říše
a kteří svojí činností působili
na veřejné mínění širokých
vrstev lidových ve Spojených státech amerických,
kde řada míst - nejznámější
akce byla kolem Chicaga - změnila své jméno
na jméno Lidice. Byla to jedna z nejkrásnějších
kapitol našeho zahraničního odboje, kdy nám
milionové masy britského a amerického lidu
projevovaly sympatie nejen slovy, ale také činy.
Vzpomínáme všech těchto činů
a veškeré této pomoci s vděčností
a s láskou. (Potlesk.)