Zpravodaj posl. Hodinová-Spurná: Slavná sněmovno!

Vládním návrhem zákona tisk. č. 54, který právě projednáváme, se doplňuje zákon ze dne 16. května 1946 čís. 126 Sb. o zajištění pracovních sil pro zemědělskou výrobu v rámci národní výstavby státu. Zmíněný zákon z května t. r. již správně předvídal, že řádné a včasné provedení všech zemědělských prací musí býti mravní a právní povinností všech obyvatel republiky a nikoliv jenom zemědělců. Zdárné zvládnutí žňových prací a úspěšné ukončení česání chmele za pomoci statisíců občanů z měst jasně nám dokazuje, že náš lid chápe naléhavost zemědělských problémů a snaží se obětavou prací přispěti k jejich řešení. Přesto však vznikl při provádění odsunu Němců v zemědělství kritický nedostatek pracovních sil hlavně u zemědělců.

Předseda vlády ve svém včerejším projevu zdůraznil, že musíme trvati neústupně na odsunu Němců a Maďarů a že v zájmu uskutečnění tak velkého historického díla národního a státního vezmeme na sebe přechodné obtíže hospodářského rázu, byť byly sebevětší. Z toho důvodu, aby byla zaručena okamžitá pomoc našim zemědělcům, vláda povolala dva ročníky mládeže k zemědělským pracím na tři měsíce. Jsme toho mínění, že pro potřebu dvouletého plánu bude možno získati většinu potřebných sil cestou dobrovolných přesunů i velkou uvědomovací akcí všech občanů naší republiky.

Potřeba v zemědělství je však naléhavá. Je naléhavá tak, že nemůžeme v tomto případě vyčkati akce dobrovolné, která by měla úspěch teprve v delším časovém období, a z toho důvodu plně podporujeme rozhodnutí vlády, že mládež má pomoci především našim zemědělcům hned v příštích měsících. Naše mládež též pochopila naléhavost tohoto okamžiku a sama podnikala iniciativně všechny kroky, aby vstup do nového dočasného zaměstnání v zemědělství byl hladký a bez velkých obtíží.

Jsme si ovšem plně vědomi toho, že při nástupu mládeže do zemědělství se vyskytly četné nedostatky, které teprve nyní postupně odstraňujeme. Ale i kdyby vstup mládeže do zemědělství byl sebehladší, víme, že mládež přináší tím velkou oběť, kterou nechceme a nemůžeme zmenšovat. Víme, že mládež je tímto opatřením vytržena ze svého dosavadního zaměstnání, ze svého studia a že vžíti se do nového prostředí nebude vždycky snadné. Musíme však žádati tuto oběť od naší mládeže a naše mládež zajisté pochopí, že tuto oběť přináší hlavně pro sebe a pro svoji lepší budoucnost.

Ke cti mládeže budiž řečeno, že v celku chápe nutnost opatření lépe než někteří dospělí. Mládež ovšem poukazuje právem na řadu nedostatků, jež se projevily při nástupu do práce, a zodpovědnost za tyto nedostatky nesou zčásti naše byrokratické úřady. Naše úřady ochrany práce nepochopily úkol, jejž musí splnit v této souvislosti, a stávaly se i případy, že mládež, která se hlásí k práci, je neodůvodněně odmítána. Také někteří hospodáři neukázali vždy plného pochopení ve svém stanovisku k mládeži. Hospodáři si musí uvědomit, že mládež svým nástupem k zemědělské práci přináší oběť, a musí se podle toho také řídit.

Nedostatky by se daly ovšem lehce odstranit, kdyby se všechny čtyři politické strany o zdárný výsledek upřímně postaraly. Vždyť jednotně prohlašují, že znají tento nedostatek pracovních sil v zemědělství, a proto se též jednotně musí starat o to, aby tento nedostatek byl alespoň částečně vyřešen hladkým a úplným zařazením dvou ročníků mládeže do zemědělské práce. Je povinností nás všech bez rozdílu, abychom sice viděli a zjistili nedostatky a abychom na ně upozornili, ale hlavním naším úkolem a naší povinností je, abychom je společným úsilím odstranili.

Škodolibou radostí nad nedostatky a nezdarem v několika případech neodstraní se nedostatek pracovních sil, nepomůže se ani zemědělcům, ani mládeži, (Potlesk.) ale podrývá se tímto nepoctivým postojem jen morálka jak mládeže, tak také zemědělců. Lidé, kteří jen demagogií chtějí řešit tak veliký úkol, se sami jen morálně diskvalifikují před národem a před mládeží.

Tříměsíční služba mládeže je přechodným opatřením, aby byl získán čas k opatření trvalých pracovních sil do všech odvětví a tím také do zemědělství.

Ukázalo se, že zákon z května t. r. vyjímá příliš široký okruh osob, zejména mládeže, z pracovní povinnosti. A z tohoto důvodu předložený vládní návrh navrhuje vsunutí nového odstavce za dosavadní ustanovení § 4 tohoto znění: "Ministr sociální péče může však v případě naléhavé potřeby se souhlasem vlády vyhláškou v Úředním listě povinnost hlášení podle § 3 rozšířiti i na osoby, na něž by se jinak vztahovalo ustanovení odstavce 1." Souhlasíme s tímto návrhem, právě tak jako s jeho druhým článkem, kterým tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna t. r. a pozbude jí dnem 31. prosince 1947.

Nejnaléhavější potřeba v zemědělství se jeví v živočišné výrobě, kde hrozí nebezpečí, že nedostatek pracovních sil by způsobil přílišné porážení hlavně hovězího dobytka. Tím by byl ovšem ohrožen dvouletý plán živočišné výroby, podle kterého máme do konce roku 1948 zvýšiti výrobu hovězího masa o 35 %, mléka o 75 %, másla o 10 %. Z tohoto důvodu bude třeba zajistiti pracovní síly v nejbližších týdnech a dnech hlavně pro naše pastvinářská družstva a potom též pro naše střední rolníky, kteří pociťují už teď největší nedostatek pracovních sil. Chceme-li dosáhnouti všech těchto vymožeností, chceme-li míti dostatek masa, mléka i másla i ostatních živočišných produktů, musíme se o to poctivě všichni společně přičiniti.

Domnívám se proto, že rozšíření okruhu osob, jež se nyní musí hlásiti pro zemědělskou práci, odstraňuje nejkritičtější nedostatek pracovních sil v příštích měsících. Zároveň jsme si však vědomi, že tímto opatřením ještě zdaleka nebude vyřešen trvalý nedostatek pracovních sil v zemědělství. Je to problém, s kterým budeme zápasit po celou dobu dvouletky, a k jeho konečnému rozřešení může se dojíti teprve dokonalou mechanisací zemědělské výroby a patřičnou reorganisací zemědělské práce. Z tohoto důvodu počítá náš dvouletý plán též s rozšířením mechanisace v zemědělství; náš strojírenský průmysl nám vyrobí v průběhu dvouletého plánu asi 15.000 až 18.000 traktorů a značné množství zemědělských strojů. Zemědělské strojní investice pro dvouletý plán mají dosáhnout hodnoty asi 4 miliard Kčs. Z tohoto důvodu věříme, že koncem dvouletky bude i problém pracovních sil v zemědělství značně snazší. Do té doby však nás čeká ještě hodně usilovné práce.

Vláda a plánovací orgány připravují řadu opatření, jimiž má býti získán dostatečný počet pracovních sil i pro zemědělství. Snažíme se získati je též ze zahraničí, a právě jsme uzavřeli dohodu s bulharskou vládou o poskytování bulharských pracovních sil pro naše zemědělství. Vláda a plánovací úřad činí též všechna možná opatření, abychom si dohodou se slovenskými činiteli zajistili pracovní síly ze Slovenska. Při všech těchto akcích si musíme být stále vědomi, že hlavní odpovědnost za splnění úkolů v zemědělství leží na nás a že jen svou vlastní prací si musíme pomoci, že se musíme spoléhat jen na své vlastní síly, že český národ musí dokázat, že přes odsun Němců a přes přechodné obtíže s tím spojené si dovede vyřešit i nejtěžší problémy. Proto doporučuji, aby slavná sněmovna schválila návrh zákona beze změny, jak jej předkládá výbor soc.-politický. (Potlesk.)

Podpredseda dr Böhm: Zpravodajcom za výbor zemedelský je pán posl. dr Novotný. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Novotný: Dámy a pánové!

Plán hospodářské obnovy Československa není ničím tak silně ohrožen jako právě nedostatkem pracovních sil, který se již nyní projevuje ve všech produktivních povoláních, především ovšem v zemědělství. Hned po osvobození začal v českých zemích houfný útěk od zemědělské práce; příčin tohoto zjevu bylo jistě více, avšak jednou z nich, a to ne nejslabší, byla reakce na nedostatečné odměňování zemědělské práce, trvající již od nepaměti.

Udržení náležitého provozu zemědělské výroby, stejně tak jako výživa národa vyžaduje však zcela nezbytně, aby se zemědělství dostalo alespoň nejnutnějších pracovních sil.

Takový cíl také sledoval zákon ze dne 16. května 1946, č. 121 Sb., který ve svém prvním paragrafu uvádí, že je mravní i právní povinností obyvatelů Československé republiky přispěti ke zdaru všech zemědělských prací, jichž řádné a včasné provedení vyžaduje zájem státu. Podle § 2 tohoto zákona mohou býti k výkonu zemědělských prací přiděleni všichni mužové ve věku od 15 do 55 let a ženy od 15 do 45 roků. Tyto osoby měly také povinnost přihlásiti se u příslušných národních výborů. Ve skutečnosti však se ve smyslu těchto předpisů přihlásilo jenom velmi málo pracovníků, neboť podle § 4 cit. zákona byly z povinnosti hlášení vyňaty celé velmi široce definované skupiny osob, čímž bylo umožněno velmi mnohým lidem vyhnouti se povinnosti, kterou zákon prohlásil za povinnost mravní i právní. Zákon čís. 121 nepřinesl proto také žádnou pomoc našemu zemědělství.

Na venkově se ovšem tíživá situace po odsunu pracovních sil německé národnosti zhoršila tak, že leckde hrozí katastrofou. Zemědělci dnes pracují do úpadu. Při těžkých zemědělských pracích vidíme nedospělé děti vedle žen a vetchých starců. Devadesátihodinový anebo ještě delší pracovní týden se stal samozřejmostí pro většinu zemědělců. Avšak ani to nestačí ke zdolání všech obvyklých prací, a tak dochází již nyní velmi často ke snižování počtu dobytka, k přeměňování rolí v pastviny a k jiným formám extensivního hospodaření místo dřívějšího hospodaření intensivního. Z toho vzniká nebezpečí, že bude ohrožena výživa národa a že bude zviklána důvěra zemědělců v upřímnost prohlášení o tom, že také zemědělci bude umožněno, aby jako rovnoprávný člen národa mohl plnit své povinnosti vůči celku za stejných podmínek jako druzí.

Je proto plně odůvodněn vládní návrh zákona (tisk 54), jímž se doplňuje zmíněný již zákon ze dne 16. května 1946, č. 121 Sb., o zajištění pracovních sil pro zemědělskou výrobu v rámci národní výstavby státu. Tímto doplněním bude umožněno přikázati do zemědělských prací řadu schopných osob, jež se až dosud těmto úkonům vyhýbají. Rovněž tak bude tímto doplněním s hlediska právního náležitě opodstatněna vyhláška ministra soc. péče, kterou se do zemědělských prací přikazují dva ročníky mládeže, narozené 1927 a 1928. Zmíněná vyhláška neměla dosud zákonného opodstatnění; to získá teprve uzákoněním zmíněné novelisace. Proto také čl. II. zmíněné vládní osnovy uvádí, že zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1946. Tato zpětná platnost zákona je bezpodmínečně nutná, má-li se ona vyhláška ministra soc. péče udržet v platnosti. Přijetím této novelisace bude učiněn první krok, aby se pro zemědělskou výrobu získal přiměřený počet pracovních sil z oněch oborů, kde lze pracovníky zcela dobře postrádati. Tento vládní návrh je počátkem opatření, která mají pomoci naší zemědělské výrobě a přispěti k zabezpečení výživy národa.

Proto se zemědělský výbor usnesl ve své schůzi, konané 12. září 1946, doporučiti přijetí tohoto návrhu, ježto československé zemědělství jakožto základ veškeré ostatní naší výroby si zasluhuje, aby se mu dostalo účinné pomoci, a zemědělské obyvatelstvo jako nejspolehlivější nositel národních tradic si zaslouží opravdové a účinné pomoci v současných nesnázích. (Souhlas.)

Podpredseda. dr Böhm: K tejto veci sú prihlásení rečníci, zahájim preto rozpravu.

Prvým rečníkom je pán posl. inž. dr Kameníček. Udeľujem mu slovo.

Posl. inž. dr Kameníček: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Předložený vládní návrh zákona, kterým se doplňuje zákon ze dne 16. května 1946, čís. 121 Sb., o zajištění pracovních sil pro zemědělskou výrobu, uvítá zemědělský lid s povděkem. Hlavně proto, že je to další prostředek k zabezpečení budovatelského programu třetí vlády Národní fronty Čechů a Slováků. Proto strana čs. národních socialistů bude hlasovati pro předložený návrh zákona.

K celé problematice tohoto úkolu chci však zdůrazniti, že zemědělci potřebují hlavně stálých pracovních sil, a to zejména pro živočišnou produkci, která podle mezinárodního vyživovacího plánu má býti hlavním úkolem československého zemědělství. Pan ministr zemědělství sliboval zemědělskému výboru i celé zemědělské veřejnosti, že pro ten účel bude získáno cizí dělnictvo, italské, bulharské, maďarské a pokud to poměry dovolí, i slovenské. Tato ohlašovaná akce však buď zklamala, anebo se ukázala neproveditelnou. Nyní po odsunu 340.000 Němců nastalo v zemědělství nebývalé pracovní vakuum. Zemědělci se právem ptají, jak je možné, že příslušná ministerstva na tuto okolnost včas nepamatovala. Někteří dokonce sdílejí názor, že se tak děje záměrně, aby se dnešní forma podnikání ztěžovala a mohlo býti nastoleno kolektivní hospodaření. Proto v zájmu jich uklidnění nutno provésti radikální a trvalou odpomoc, aby nedostatek pracovních sil v zemědělství byl podstatně odstraněn.

Čestná služba mládeže, jak ji na dobu tří měsíců vyhlásil pan ministr ochrany práce a sociální péče, je sice vítaným prostředkem nejen k získání pracovních sil, ale také s hlediska nabytí správných představ o tíži zemědělské práce. Mládež měla by však býti pro ten úkol vybavena řádnou obuví a šatstvem, a protože jde o veřejně důležitou službu, třeba z peněz, získaných z odstupňovaných cen za zemědělské produkty.

K otázce povinné pracovní služby mládeže budiž však zdůrazněno:

1. Její doba trvání neuspokojuje.

2. Používá-li vláda těchto donucovacích prostředků, nutno především poukázati na možnost navrácení se řady osob, které odešly ze zemědělství do jiných povolání, ke kterým nemají náležité kvalifikace, na přebytek zaměstnanců ve státní a veřejné službě, kteří byli přijati bez obvyklé způsobilosti, dále na osoby z těch nezemědělských oborů, které jsou hospodářsky méně významné nebo jejichž pracovní kapacity není náležitě využito. Zejména však budiž poukázáno na velký počet osob, které se práci vyhýbají nebo fingují pracovní poměr, na šmelináře a podobně. Volání po pracovních silách musí být ovšem doplněno voláním po zvýšené pracovní morálce, a to ve všech oborech podnikání. Přece jsme si všichni na příklad slibovali, že až znárodníme průmysl, který bude patřit celému národu, zvýšíme pracovní výkony ne na 100 %, ale na 120 % oproti dřívějšímu stavu.

Všechna tato opatření, která jsem uvedl, nutno však považovati za řešení přechodné, ale přes to za nutné, nemá-li býti zemědělství odkázáno na takové pracovníky, o které nikdo nestojí, ba dokonce na cikány. Vskutku je to zjev paradoxní, že zemědělství, z něhož vyvěrá život národa, má býti odkázáno na cizí nebo zdravotně postižené elementy.

Vláda ve svém dvouletém plánu naznačuje za nejdůležitější prostředek k odstranění nedostatku zemědělského dělnictva mechanisaci, elektrifikaci a zcelování. Tyto prostředky budou jistě velmi účinné, avšak neodčiní zcela nedostatek zemědělských pracovníků, zejména pokud jde o výrobu živočišnou. Mimo to potřebné stroje nejsou k dostání v žádaném počtu a zemědělci nemají ani tolik finančních prostředků, aby si tyto drahé stroje kupovali. Mechanisace je pak brzděna vysokou cenou pohonných látek.

Co však nutno v této souvislosti zdůrazniti, je mechanisace práce v domácnosti. Tou se venkovské ženě, která je prací nebývale přetížena, značně ulehčí.

Jedním z nejdůležitějších a trvalých prostředků odpomoci nedostatku zemědělských pracovníků je odstranění dosavadní mzdové disparity mezi zemědělstvím a průmyslem. Práce zemědělská je většinou těžší a neoplývá tolika sociálními vymoženostmi, jako práce průmyslová. Proto má zemědělský dělník plné právo, aby byl za svoji práci při nejmenším stejně placen, jako dělník v průmyslu. Doposud se páše na zemědělském dělnictvu neodpustitelná sociální křivda. Ostatně není to ani socialistické, jestliže dělník v průmyslu dostává dvakrát, po případě pětkrát větší mzdu, než jeho kamarád v zemědělství.

Je samozřejmým důsledkem, že zvýšená mzda musí býti zakalkulována do výrobních nákladů a podle toho také přizpůsobeny ceny zemědělských výrobků. Zvýšení mezd bez úpravy cenové vedlo by k extensitě v zemědělství, zvláště v produkci živočišné, a nakonec k menší úživnosti půdy se všemi jejími hospodářskými, sociálními a populačními následky. Odstranění cenové disparity mezi zemědělstvím a průmyslem je tedy základním předpokladem pro odstranění nedostatku zemědělských pracovníků a také pro zvýšení životního standartu venkovského obyvatelstva vůbec. Zatím je tu situace taková, že zemědělské obyvatelstvo je nejpracovitější, ale zato nejméně placené v tomto státě.

Je pravda, že zemědělské ceny byly zvýšeny přibližně třikrát oproti předválečnému stavu. Některé průmyslové výrobky byly však zvýšeny až desetkrát! A od r. 1914 objevila se letos mezi zemědělstvím a průmyslem dosud největší cenová disparita, která nebyla ani v krisových obdobích let třicátých.

V dnešním novém a někdy tak vychvalovaném poválečném hospodářském a sociálním řádě dostal se náš zemědělec do nebývalé hospodářské kalamity. Vždyť před válkou koupil na příklad za 1 q pšenice tři páry bot a dnes koupí sotva jeden pár bot. Zatím co v průmyslu jsou ceny určovány především s ohledem na výrobní náklady, jsou ceny za zemědělské produkty určovány hlavně s ohledem na široké vrstvy spotřebitelské. Toto neudržitelné stanovisko je sdíleno také vládou v její odpovědi na resoluci zemědělského výboru ze dne 17. srpna t. r. V poslední době uplatňuje se dokonce zásada, aby se ceny stanovily podle množství úrody, t. j. tak, že při velké úrodě se cena snižuje. Je to paradoxní právě proto, že se tak děje v době útěku od liberalismu k řízenému hospodářství. Tak na příklad u konsumních pozdních brambor byla zvýšena pěstitelská cena oproti loňskému roku pouze o 2˙50 Kčs za 1 q. Při tom je ovšem zajímavé, že konsumní cena byla zvýšena vlivem zvýšených distribučních výloh až o 10 Kčs. K tomu, paní a pánové, dochází v době, kdy se volá pro racionalisaci distribuce.