Paní a pánové! Naprosto neúnosné je znění § 145, odst. 2 platového zákona č. 103 z r. 1926, který ustanovuje, že zaměstnankyni přísluší po dobu nepřítomností ve službě, je-li tato nepřítomnost způsobena mateřstvím jen 80 % požitků. Považuji za samozřejmé, ze tento parlament nebude trestat ženy, veřejné a státní zaměstnankyně, za to, že chtějí státu dávat děti. (Potlesk.) Je bezpodmínečně nutno upraviti otázku krácení pensí a přiznat ženám stejné pense jako mužům. Mám na mysli provdané zaměstnankyně, které nejsou osvobozeny od placení pensijních příspěvků nebo povinností, které se k tomu vztahují, a stejně tak jako každý zaměstnanec přispívají rovnou měrou; proto mají právo žádat také stejnou odměnu. Domnívám se, že není potřebí nijak zvlášť vyzvedat tuto otázku a že pro nás všecky je to věc opravdu samozřejmá.

Připravujeme reorganisaci veřejné správy. V ní bude nutno vyřešit decentralisaci státní správy, což znamená účelné přenesení některé agendy na úřady I. a II. stolice. Za druhé je třeba urychliti vyřizování agendy státních a veřejných úřadů, aby zákazníci nečekali na vyřízení věci půl roku nebo i víc a potom, když se vyřízení domáhají, aby s hrůzou nekonstatovali, ze tam to lejstro není, že se za tu dobu zatím někam zaběhlo. Bude potřebí, abychom opravdu při této reorganisaci měli na mysli, že agendu těchto úřadů musí vést jedině a výhradně kvalifikované síly. Stavíme-li se za to, aby národní výbory, ať místní, okresní nebo zemské, měly určitou pravomoc, tož musíme míti také odvahu říci, že u těchto národních výborů musí býti lidé, kteří agendu ovládají a kteří jí rozumějí. (Potlesk.)

A konečně bude při této reorganisaci veřejné správy také nutno zajistit finanční hospodářství obcí.

Připravuje se rovněž nový zákon o služebních a platových poměrech veřejných zaměstnanců. Podle vládního programu má býti nejpozději do r. 1947, tož to je skoro ještě půl druhého roku, předložena tato osnova zákona. Ústřední zaměstnanecká komise by se měla vážně zabývat touto otázkou a prokázat tak, že má opravdovou iniciativu a pohotovost vůči veřejným zaměstnancům.

Dále je třeba projednati některé dílčí úpravy, týkající se služebních a platových poměrů zaměstnanců státních, učitelů a soudců a zaměstnanců územní samosprávy. A to, prosím, paní a panové hned, ještě před uzákoněním nového platového zákona, protože kdyby všechny kategorie měly čekat, pak můžeme říci, že si tak na to slavně ještě dva roky počkají. Nedomnívám se, že bychom zatím cenovou hladinu upravili tak, aby tyto kategorie neživořily a netopily se v dluzích a aby mohly žít tak, jak to dnešní poměry od nich vyžadují.

Je také potřebí projednati řadu otázek, které se týkají zaopatřovacích a odpočivných platů. A tady jsem u toho, co se životně dotýká především našich pedagogů, učitelů a profesorů všech kategorií. Není třeba opakovat, že učitelstvo bylo vždycky nejvíce opomíjeným stavem mezi zaměstnanci veřejné a státní správy. Mluvím tu jménem učitelstva nejen země moravskoslezské a zemské odborové učitelské rady moravské, ale jménem učitelstva celého státu a žádám, aby platové poměry učitelstva byly vyrovnány s renominací státních zaměstnanců (Souhlas.) a aby byly řádně honorovány přespočetné hodiny. Paní a pánové, vy mně to třeba nebudete věřit, ale za jednu přespočetnou hodinu platí se učiteli v dnešní době 2,40 Kčs, slovy dvě koruny čtyřicet, to znamená, že ve velkých městech nevydělá učitel za tuto přesčasovou hodinu ani na tramvajový lístek; a za to, že pracuje přes čas, doplatí ze své kapsy 2,60 Kčs.

No, nejubožejší mezi zapomenutými jsou naši pensisté. Paní a pánové, ani byste nevěřili, kolik máme kategorií pensistů. Staré, velmi staré, nové a nejnovější. A mám obavy, že je budeme vyrábět bez omezení ještě dál, až se v tom sami nevyznáme. Domnívám se, že je bezpodmínečně nutno, abychom měli jednu jedinou kategorii pensistů, a to těch, kteří se svou celoživotní práci zasloužili o to, aby mohli poslední léta svého života důstojně, lidsky dožít. (Potlesk.) Je bezpodmínečně nutno, upraviti jim drahotní přídavky tak, jak je to u zaměstnanců v činné službě, abychom se starali o ně tak, aby se necítili trestáni za svoji celoživotní práci.

Učitelky mateřských škol podle protektorátního nařízení byly prohlášeny za opatrovnice. Je proto jen aktem spravedlnosti, aby také jim vrácen byl titul učitelek mateřských škol.

Ve lhůtě stanovené pro svůj projev nemohu se, bohužel, dotknout všech těchto otázek tak, jak by toho vyžadovala věc sama, ale jsem přesvědčena, že se příležitost najde ještě jindy a hlavně že se nám neztrácí možnost, abychom všechno to, o čem tady hovořím, také v praksi mohli realisovat, protože nepomohou řeči s parlamentní tribuny, neuvedeme-li je také ve skutek. (Bouřlivý potlesk.) Domnívám se, bude-li si parlament do všech důsledků všímat všech potřeb a bolestí státního a veřejného života, a hlavně - a podtrhuji to znovu, když se vám to tak líbilo - bude-li odstraňovat potíže a plnit úkoly lidově-demokratického ústavodárného Národního shromáždění, bude-li iniciativně pracovat na nové ústavě a různých zákonech, že odpadnou diskuse v politickém i nepolitickém tisku o tom, je-li tento sbor na svém místě či nikoliv, diskuse, které se objevily v posledních dnech v nebývalé míře a které pro nás nebyly a nejsou nikterak lichotivé, i když netvrdím, že jsou správné či opodstatněné. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Přerušuji projednávání dnešního pořadu.

Před ukončením schůze sděluji, že podle § 2 odst. 4 jedn. řádu jsem dala dovolenou na dnešní schůzi posl. Lindauerovi.

Sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala zítra ve čtvrtek dne 19. září 1946 o 13. hod. 30 min.

1. Rozprava o prohlášení pana předsedy vlády Klementa Gottwalda, učiněném v 9. schůzi ústavodárného Národního shromáždění dne 12. září 1946.

2. Zpráva výborů živnostensko-obchodního a zahraničního o vládním návrhu zákona (tisk 40), kterým se předkládá ústavodárnému Národnímu shromáždění k projevu souhlasu obchodní dohoda mezi republikou Československou a královstvím Afghanistanským, podepsaná dne 21. října 1937 v Berlíně a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 21. prosince 1937, čís. 45 Sb. z. a n. z roku 1938 (tisk 77).

3. Volba místopředsedů ústavodárného Národního shromáždění a jejich sliby. Končím schůzi.