Předseda Josef David.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, Petr, dr Böhm, Tymeš, Komzala.

Zapisovatelé dr Kokeš, dr Neuman.

Členové vlády: předseda vlády Gottwald;

náměstkové předsedy vlády Široký, dr Šrámek, dr Zenkl, Ursíny; ministři dr Dolanský, Hála, inž. Kopecký, dr Nejedlý, Nosek, dr Pietor, dr Stránský, arm. gen. Svoboda, Zmrhal.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Friedmann.

246 poslanců podle presenční listiny. Z kanceláře NS: tajemník NS dr Maďar, jeho zástupci dr Záděra, dr Ramajzl.

1. Rozprava o prohlášení předsedy vlády Klementa Gottwalda, učiněném v 9. schůzi ústavodárného Národního shromáždění dne 12. září 1946.

2. Zpráva výborů živnostensko-obchodního a zahraničního o vládním návrhu (tisk 40), kterým se předkládá ústavodárnému Národnímu shromáždění k projevu souhlasu obchodní dohoda mezi republikou Československou a královstvím Afghanistanským, podepsaná dne 21. října 1937 v Berlině a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 21. prosince 1937, čís. 45 Sb. z. a n. z roku 1938 (tisk 77).

3. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 56) o územním rozšíření a o zrušení použivatelnosti předpisů z doby nesvobody (tisk 97).

4. Zpráva výboru ústavno-právneho o vládnom návrhu zákona (tlač 57) o rozhodčích súdoch pre úpravu niektorých záväzkov národných podnikov (tlač 98).

5. Zpráva výboru zdravotnického o vládním návrhu zákona (tisk 63) o povinném očkování proti záškrtu (tisk 99).

6. Zpráva výboru zdravotnického o vládním návrhu zákona (tisk 64) o započtení vojenské služby a o odčinění křivd lékárnickým osobám (tisk 100).

Místopředseda Tymeš (zvoní): Zahajuji 13. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

Dovolenou podle § 2, odst. 4 jedn. řádu udělil jsem na dnešní schůzi posl. Aug. Klimentovi, Karlu Klimentovi, Weberové, Skokánkovi, na tento týden posl. dr Čepičkovi, Zuzaňákovi, Hložkovi, Klíchovi, dr Bartuškovi, Mjartanovi, Vilímovi.

Posl. dr Hodža žádá za dovolenou od 15. září do 15. listopadu 1946 vzhledem k své účasti na mírové konferenci v Paříži a v delegaci na zasedání Organisace Spojených národů.

Posl. Šabršula předložil dodatečně lékařské vysvědčení k udělené dovolené ve schůzi dne 13. září t. r.

Posl. Zimáková žádá za zdravotní dovolenou na dobu 6 týdnů. Lékařské vysvědčení předložila.

Posl. Navračič žádá za zdravotní dovolenou na dobu 6 týdnů. Lékařské vysvědčení předloží dodatečně.

Posl. dr Bělehrádek žádá o dovolenou na 10 dnů vzhledem k odjezdu do Moskvy. Navrhuji udělení těchto dovolených. Kdo s těmito dovolenými souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Dovolené se udělují.

Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž je

1. Rozprava o prohlášení pana předsedů vlády Klementa Gottwalda, učiněném v 9. schůzi ústavodárného Národního shromáždění dne 12. září 1946 - pokračování.

Přihlášení jsou ještě tito řečníci: p. posl. Stanislav Nováka pí posl. Hodinová-Spurná. Uděluji slovo prvému řečníku, p. posl. Stanislavu Novákovi.

Posl. Stanislav Novák: Slavná sněmovno, dámy a pánové!

Dovolte, abych k prohlášení pana předsedy vlády učinil několik poznámek jménem zemědělců čs. strany národně socialistické. Budovatelský program třetí vlády Národní fronty plánuje zvýšení zemědělské výroby tak, aby ke konci roku 1948 dosáhla úrovně předválečné a aby tak bylo možno krýt z domácích zdrojů větší část zvýšené spotřeby potravin. Dvouletý plán počítá s pronikavým zvýšením hektarového výnosu chlebovin, olejnatých plodin a s podstatným zvýšením výroby masa, mléka a tuků. Slavná sněmovna dovolí, abych v této souvislosti položil otázku: Chceme budovati Československou republiku jako stát těžkého průmyslu, nebo stát průmyslový a zemědělský?

Vývoj poměrů u nás ukazuje, že vláda republiky zaměřila své úsilí na zabezpečení nejširších základů těžkého průmyslu a jeho osazenstva. Nutno však prohlásiti, že nejen výroba průmyslová - a z ní především průmysl těžký - je zdrojem trvalého blahobytu národa, nýbrž také průmysl střední, průmysl malý, živnosti a hlavně pak výroba zemědělská. Letošního roku na př. participuje zemědělství 55 % na vývozu do ciziny a umožňuje získat značnou kvotu cizích valut.

Jsem povinen poznamenat, že zemědělství je v dvouletém investičním plánu úplnou popelkou. Z celkové částky navrženého investičního programu ve výši 60 miliard Kčs je určeno pro průmysl 22 miliard, pro dopravu 12 miliard, k výstavbě bytů 14 miliard, pro techniku 7 miliard, a jen 5 miliard pro zemědělství. Zároveň pak jediný průmyslový podnik pro zhodnocení povrchového uhlí v Komořanech vykazuje investiční program ve výši 3¹/₂ miliardy, tedy tutéž částku, která je rozvržena na veškerou mechanisaci československého zemědělství. Navrhovaná částka 5 miliard Kčs pro investice v zemědělství je úplně nedostatečná a krajně nespravedlivá. (Potlesk.)

Exposé pana předsedy vlády uvádí jako první konkrétní zlepšení výživy obyvatelstva zvýšení přídělu chleba a masa. Průměrný občan republiky mohl by se tedy domnívati, že v zemědělském úseku výroby je všechno v nejlepším pořádku. Jaká je skutečná situace?

Poměry v zemědělství lze charakterisovat dvěma krátkými dojmy. Ještě v lednu letošního roku prohlásil pan ministr zemědělství, že československému zemědělství kyne nevídaná budoucnost. Na pracovní konferenci, konané nedávno v jednom našem okresním městě, žádali zoufalí rolníci, aby se sáhlo ke stávce. Byl jsem nucen jim vysvětlit, že jen jednou v minulosti vyhráli zemědělci stávku, a to proti cukrovarnickým magnátům a kartelům, že však ve vlastní lidově demokratické republice nelze užívati tohoto způsobu boje.

Co chtějí rolníci? 1. stálé pracovní síly a 2. spravedlivou odměnu za zemědělskou práci. Už na jaře tohoto roku se počítalo, že odsunem Němců vznikne zemědělství v Čechách a na Moravě nedostatek 350.000 stálých pracovních sil. Ministerstva zemědělství a sociální péče slíbila postupně 100.000 pracovních sil z Italie, 25.000 z Bulharska, 50.000 až 60.000 ze Slovenska a později bylo slíbeno 42.000 t. zv. reslovakisovaných osob z jižní části republiky. V rámci těchto akcí bylo získáno pro české zemědělce všeho všudy 1.200 osob.

Nedostatek stálých pracovních sil zasáhl velmi rušivě ještě do žňových prací. Rolníci osamělí pracovali do noci bez zřetele na pracovní dobu, neexistoval 48 hodinový nebo pětidenní pracovní týden, denní práce trvala 10, 12, 14 i 16 hodin. Bylo běžným zjevem, že 12letý hoch o páté hodině ranní pomáhal své matce poklízet ve chlévě, nebo 70letý stařec se pozdě večer potácel z práce. Jinde se mladá matka strachovala na poli, zda půlroční dítě doma zavřené spí nebo křičí. Obyčejný život toho druhu přinášel s sebou, že vysílení lidé byli odvážení s pole přímo do nemocnice. Zasmušilí rolníci uvažovali, jaká je to politika, která tak jednoznačně směřuje k prázdným kolébkám a k plným ordinacím. žena na vesnici, žena-matka, byla zatlačena do role robota. Čeští zemědělci prožívali neslýchané poměry. Je jasné, že výsledky dosavadní politiky ministerstev sociální péče a zemědělství v otázce stálých pracovníků pro zemědělství jsou katastrofální.

Ministerstvo sociální péče dodatečně přikročilo k revisi osob, zaměstnaných v posledních pěti letech v zemědělství, aby mohly býti vráceny do původního povolání. V okrese Hradec Králové bylo takto bez účasti Jednotného svazu a odborů zrevidováno 240 zaměstnanců, a do zemědělství vráceny pouze tři osoby. Zákon č. 121/46 o zabezpečení nutných zemědělských prací v roce 1946 zklamal asi z obdobných příčin. Ročníky 1927-1928, zasazované po dodatečném doplnění zákona, representují 230 až 260 tisíc mladých lidí. Po odečtení výjimek možno však počítati jen s pomocí 40 až 60 tisíci mládeže. Toto opatření je provisorní a nedostatečné. Pomoc mládeže v zemědělství je však vítána a rolníci se vynasnaží, aby jí dočasně nahradili vlastní domovy. Je však nutno přiděliti neprodleně těmto mladým lidem pracovní obuv a šaty, potřebné pro práci na poli i v zemědělské usedlosti.

Otázka nedostatku stálých pracovních sil v zemědělství musí býti řešena jednak s hlediska okamžité pomoci, jednak trvale. Zemědělský výbor Prozatímního Národního shromáždění a také již zemědělský výbor ústavodárného Národního shromáždění podaly příslušným ministerstvům řadu konkrétních návrhů. Je nejvyšší čas, aby příslušná ministerstva, zejména ministerstvo sociální péče a ministerstvo zemědělství, opustila cestu vyznačenou inflací slibů a nedostatkem činů. Zemědělství žádá okamžitou pomoc, neboť je vážné nebezpečí těžkých ztrát.

Nedostatek stálých pracovních sil ohrožuje základy dvouletého plánu. V této době klesá podstatně stav hovězího dobytka. Podle statistiky jeví se již k 1. červenci 1946 úbytek 4.000 dojnic. Je vážné nebezpečí, že stavy dojnic se znovu podstatně sníží; jakmile se skončí zelené krmení, klesnou dodávky mléka. Rolníci vyhýbají se povinnému osevu řepky olejky, zakládají pastviny, luka a v horších půdách přikročuji k úhoření.

Mezi lidem venku se rozšířil názor, že postup zemědělské politiky je záměrný. Nestalo se tak zcela bez příčiny. Ještě v srpnu t. r. prohlásil zástupce ústřední plánovací komise na jisté konferenci. že pracovní problém vesnice je problém strukturální a jedině strukturální přestavbou zemědělství můžeme tomuto problému odpomoci. Minulého týdne prohlásil však pan ministr zemědělství, že vláda nemá na programu ani kolchozy, ani sovchozy. Kvitujeme rádi toto prohlášení. Byli bychom však šťastni, kdyby novodobá zemědělská politika v tomto státě se ubírala po takových cestách, aby rolníci dnes ani v budoucnu nebyli nuceni utíkat z vlastních chalup do kolchozů či sovchozů dobrovolně.

Nutno konstatovat, že československý rolník nemá jiného přání, než aby pracoval na vlastních polích, pod vlastní střechou, pro sebe, svou rodinu a generace příští v přesvědčení, že současně koná nejlepší práci pro svůj národ. Soběstačná usedlost, obhospodařovaná zemědělskou rodinou za pomoci nevelkého počtu stálých pracovních sil cizích, je ideálním typem zemědělského podniku. Národu dává pak nesmírné bohatství, pramenící v dědické posloupnosti selských rodin.

Je poněkud podivné, že v rámci velké národní akce osídlení pohraničí drobí se ideálně scelené selské usedlosti do 20 ha, na př. na Moravskotřebovsku, a vytvářejí se soustavně drobné trpasličí usedlosti, na druhé straně pak nelze zvládnout neúnosnou plochu t. zv. oblastních družstevních pastvin v pohranničí, které byly zřejmě předimensovány na výměru 150.000 ha. Drobný a střední zemědělec, tento představitel československého zemědělství, hlásí se za plnoprávného občana státu. V té souvislosti musím však zdůraznit, že cenová a mzdová politika v zemědělství je krajně nespravedlivá. Zemědělci nežádají určitou výši cenové hladiny, chtějí však dosáhnouti správného kalkulačního poměru mezi výrobními náklady a cenami za zemědělské výrobky, který by zajistil spravedlivé hodnocení zemědělské práce. Jen na základě spravedlivého hodnocení zemědělské práce lze odstraniti disparitu mezi průmyslovým a zemědělským dělníkem, jemuž dosud oficiální mzdová politika tiskne ve tvář stigma méněcennosti.

Stanovisko vlády je jednoznačné. Hlásá, že ceny zemědělských výrobků jsou určovány hlavně se zřetelem na spotřebu. Hospodářská politika státu navázala zde na protektorátní cesty nízkých cen životních potřeb a nízkých mezd zemědělského dělnictva. Uvažuje pan ministr zemědělství, proč není peněz mezi zemědělským lidem v horských a podhorských krajích, proč novoosídlenci žádají posečkání v placení desetiprocentní kvoty na úhradu přidělených živností, proč 1.600 národních správců z obvodu Liberec a 400 z obvodu Teplice vracejí dekrety a chtějí odejit ze zemědělství? Nově usazen zemědělci v jisté obci u Svitav vyjádřili lapidárně své starosti: "Řekněte v Praze pánům, kteří o nás rozhodují, ať zlepší naše poměry, neboť nechceme odtud s hanbou utíkat a prozatím to na nic jiného nevypadá."

Cenová disparita v zemědělství zvýšila se v r. 1945 až 1946 katastrofální měrou. Dovolte. abych citoval několik dat podle zemědělského ústavu účetnicko-spravovědného. Vezmeme-li za základ ceny z r. 1913 až 1914, trží zemědělec ke 30. září 1946 za pšenici 14násobek, za cukrovku 26násobek, za brambory 16násobek, za skot 18násobek, za vepře 24násobek a za mléko 23násobek ceny před první světovou válkou. Naproti tomu platí zemědělec na rozdíl od uvedených cen před první světovou válkou: za Thomasovu strusku 19násobek, za benzin 52násobek, za cihly 30násobek, za podkovu 40násobek, za naostření radlice dokonce 85krát více. Mzda čeledína se zvýšila přibližně 50krát a to ještě není tento zemědělský dělník placen tak, jako jeho druh v průmyslovém podnikání. V průměru zvýšila se tržba za zemědělské produkty 20krát, náklady na výrobní prostředky v zemědělství pak 30krát. Cenová disparita mezi výrobními prostředky a skutečně strženými cenami činí tedy 44 % a ani za dob první republiky nebyla nikdy tak vysoká.

Za těchto poměrů spějeme rychle k extensivní zemědělské výrobě a je vážné nebezpečí, že se plně projeví těžká krise, směřující k zadlužení drobného a středního zemědělce. Za těchto okolností lze nesnadno realisovat důslednou mechanisaci zemědělské práce, aniž by se sahalo na podstatu zemědělského podniku. Rolníci přesto žádají zvýšený příděl traktorů, hospodářských strojů a zlevnění pohonných látek pro polní práce, neboť úspora pracovních sil je základní podmínkou udržení provozu.

Obávám se, že domácí průmysl nezásobí naše zemědělství dostatečně hospodářskými stroji. Asi před měsícem bylo na příklad v zemi Moravskoslezské 350 strojních družstev, ustavených za účelem získání traktorů. Jen 120 družstvům byl traktor skutečně dodán. V téže době bylo vydáno 280 povolení k zakoupení traktorů Zetor, ale jen 30 traktorů této značky dodáno zemědělcům. Ze všech krajů, na příklad i z Táborska, je slyšet volání, aby byl organisován bezcelný dovoz strojů do té doby, než naše výroba bude schopna krýti potřebu levných a kvalitních strojů pro zemědělství.

V duchu zásad Košického programu je vláda republiky dosud povinna zjednodušit distribuční aparát. Českomoravské trhové svazy dovedly sice rozdělovat bídu, ale stanuly bezradně nad úrodou okurek, zeleniny, brambor a ovoce. Roku 1944 zaměstnávaly svazy 2.700 osob a vyžádaly si přibližně nákladu 190 milionů korun. Toto dědictví protektorátu je nutno podstatně zjednodušit. Lid si nežádá těžkopádných úřadů, ale pružného ústředí, které se bude starat o rychlý výkup sklizně a plynulé zásobování obyvatelstva. V duchu Košického programu a po způsobu Revolučního odborového hnutí žádají rolníci vytvoření organisace zemědělců republiky Československé na základě nového návrhu zákona, organisace, která by nebyla zkostnatělým úřadem, ani adaptovaným dítětem jediného ministerstva, více nebo měně poslušným, ale silnou organisací, spravovanou zemědělským lidem, jenž chce aktivně spolupracovat na výstavbě republiky v zásadách zdravé zemědělské politiky. (Potlesk.)

Nová zemědělská politika má před sebou problémy, které vyžadují úsilí mužů, valících balvan do stráně. Tážeme se, proč právě dnes odpovědná místa v ministerstvu zemědělství vnášejí zmatek mezi své spolupracovníky četnými případy zbavování funkce přednosty oddělení a odborů. Jak lze odůvodnit, že generální ředitel v ministerstvu v době řádné dovolené je zbaven funkce a jmenován náměstkem, na jeho místo pak postaven jemu podřízený úředník, který přeskočí titul vrchního rady, ministerského rady a stane se přímo generálním ředitelem? Pokládáme za svou povinnost důrazně protestovat proti těmto přehmatům. Podobné methody, rozšířené na jiná ministerstva, vedly by k úplné anarchii ve státní administrativě. Je povinností vlády, aby přísně dbala zásad, že ve službě veřejné, tedy i v resortu ministerstva zemědělství, má být úředník hodnocen jako Čech nebo Slovák a člověk podle mravní i odborné kvalifikace a vykonané práce bez ohledu na politickou legitimaci.