Jestliže uvádím několik věcně kritických poznámek ke zdaru dvouletého plánu v zemědělství a zabezpečení výživy lidu, chci zdůraznit, že československý rolník má vřelý poměr k výstavbě republiky. Kdyby neměl lásky k domovu a národu, dávno již by utekl z tvrdé práce, kde není odměněn ani tak, jako jeho špatně honorovaný spoludělník. Jako jeden z těchto prostých rolníků konstatuji, že bychom byli krajně nešťastni, kdyby bez naší viny pohyboval se před námi cíl dvouletého plánu výstavby zemědělství jako nedostižná fata morgana.

Rolník nebude poškozovat vědomě plán výstavby republiky. Není sabotérem hospodář, jenž nevydrží nadlidskou námahu na poli a ve chlévě a po těžkém rozhodování sáhne k omezení stavu dojnic či jiného úseku výroby. Odpovědnost padá na hlavu někoho jiného. O tom nechť přemýšlí pan ministr zemědělství a všichni odpovědní činitelé nové zemědělské politiky. Pomoc zemědělcům, pomoc neodkladná a účinná není již jen věcí zemědělců, ale povinností celého národa.

V závěru prohlašuji, že čs. strana národně socialistická u vědomí všech nesnází, spojených s velkým budovatelským programem vlády Národní fronty, a snad právě pro tyto nesnáze staví se za mobilisaci konstruktivních sil národa ke zdaru tohoto plánu. Proto budeme hlasovat pro schválení exposé pana předsedy vlády. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: Dále je ke slovu přihlášena paní posl. Hodinová-Spurná. Dávám jí slovo.

Posl. Hodinová-Spurná: Paní a pánové!

Bylo by velmi pochybné, kdybychom chtěli otázky tak důležité pro dvouletý plán, jako je otázka pracovních sil, řešiti takovým způsobem, jakým je chtěl řešiti řečník přede mnou, poněvadž pouhou kritikou a útoky na určité činitele ve státním zřízení, případně na ministerstvo zemědělství a ministerstvo sociální péče, ještě nebyla vyřešena ani jedna pracovní síla, a proto musím říci otevřeně, že jen spoluprací celé Národní fronty v takové kritické situaci, jako je nedostatek pracovních sil v zemědělství, a součinností všech sil v Národní frontě může být tato otázka úspěšně vyřešena. Již jednou s tohoto místa jsem poukazovala, že nestačí jen kritika opatření, která byla učiněna pro odstranění nedostatku pracovních sil, nýbrž že je potřebí dobré vůle a součinnosti všech, aby tato ožehavá otázka byla co nejdříve sprovozena se světa. Proto také odmítám velmi rozhodně útoky a slova, která zde řečníkem přede mnou byla řečena. (Potlesk.). A aby bylo zřejmo, jak vážný problém je otázka mobilisace pracovních sil v rámci dvouletého plánu a jak je zapotřebí všech sil v Národní frontě a všech lidí dobré vůle v rámci československého státu ke zdolání tohoto problému, chci se podrobně otázkou mobilisace pracovních sil zabývat.

Dvouletý plán ukládá našemu hospodářství, aby v letech 1947 až 1948 překročilo předválečnou úroveň výroby alespoň o 10 procent. V praxi to znamená, že v některých klíčových odvětvích výroby, ať již zemědělské či průmyslové, musí být výroba zvýšena o 30 až 60 procent proti dnešnímu stavu. Je jasné, že tento úkol nemůžeme splnit s tím počtem pracovních sil, který je dnes ve výrobě zaměstnán. K plánovanému zvýšení výroby je zapotřebí získat přímo do výroby asi 550.000 pracovních sil. Z toho připadá na zemědělství asi 200.000 pracovních sil, na lesnictví 30.000, na průmysl 250.000 a na stavebnictví asi 90.000. Pokud jde o průmysl, je pravděpodobné, že po přezkoušení potřeb jednotlivých průmyslových odvětví, podniků a závodů bude konečné číslo pracovních sil, které je zapotřebí získat v období dvouletého plánu, menší, a to hlavně proto, že se zejména v posledních měsících podstatně urychlil příliv pracovních sil do výroby. Ačkoliv v době od 1. ledna do 1. září 1946 poklesl počet Němců zaměstnaných v průmyslu o 122.000, celková zaměstnanost nejenom neklesla, ale ještě naopak stoupla. Stoupla skoro o 16.000 lidí. To znamená, že do průmyslu přibylo za 8 měsíců skoro 140.000 českých a slovenských pracovních sil. Z toho jich 51.000 připadá na poslední dva měsíce. Nejsilnější příliv byl v textilním průmyslu, kam od počátku letošního roku přibylo téměř 38.000 pracovních sil. Dále v kovoprůmyslu je přírůstek 21.000, v báňském průmyslu 15.000, v nichž jsou zčásti obsaženi i brigádníci. V chemii činil tento přírůstek 11.000 nových pracovních sil. Tento vzestup je tím potěšitelnější, že je zcela dobrovolný a že nastal v době, kdy ještě nejsou učiněna opatření, která by usnadňovala přestup při zařazení dalších pracovních sil do produktivní práce. Už z tohoto vývoje je patrno, že ačkoliv jde o veliký úkol, který jsme si postavili, přece jej bude možno splnit, požadovaný počet pracovních sil pro potřebu dvouletého plánu bude možno získat a bude možno výrobu na tomto podkladě rozšířit.

Existují dva mocné prameny, odkud můžeme čerpat potřebné nové pracovní síly. Do prvé kategorie patří osoby, jejichž práce není dnes plně využito a které s hlediska dvouletého plánu dnes nejsou dostatečně zapojeny. Tak na příklad se připravuje návrh zákona o uvolnění pracovních sil ze státní a veřejné služby pro výrobní odvětví průmyslová. Chystaný zákon má problém těchto přebytečných sil vyřešit. Další zjevné reservy jsou ve všech ostatních oborech, jako je obchod, peněžnictví, pojišťovnictví a administrativní služby vůbec, i v průmyslových podnicích.

Do skrytých reserv řadíme osoby, jež by pracovat mohly, ale dosud nepracují. Jsou to ženy v domácnosti, zdraví pensisté a důchodci, osoby se sníženou pracovní schopností, které však mohou býti zaměstnány aspoň část pracovního dne. Zároveň budeme zařazovat do práce mládež, aby si správně a včas zajistila svou budoucnost. Kromě toho musíme přinutit a také přinutíme k práci osoby práce se štítící. Mnohé národní výbory velkých měst a v mnohých místech sáhly již k určitým opatřením, aby byli lidé, štítící se práce, k ní násilím přinuceni.

Myslím však, že je potřebí, aby tato opatření byla rozšířena a aby byla také řízena s centrálního hlediska. Národní pracovní mobilisaci chceme provádět především na principu dobrovolnosti, spoléhajíce se na uvědomění konstruktivních sil v českém a slovenském národě. Nesmíme však couvnout ani před použitím ostřejších prostředků proti tem, kteří by se i nadále práci vyhýbali, ačkoliv pracovati mohou. (Potlesk.) Domníváme se, že těchto prostředků bude nutno použít pouze proti malému počtu osob, neboť náš národ již prokázal činy, jak jsem už v předešlé kapitole uváděla, že chápe svou povinnost ve výstavbě republiky.

Kromě toho můžeme ještě počítati s menším počtem pracovních sil, jež získáme repatriací našich krajanů. Jako malý národ musíme míti zvýšený zájem o získání každého jednotlivce, který přísluší našemu národu, a naše úřady musí vyvíjet širokou iniciativu, aby jim návrat do vlasti ulehčily co nejvíce. Konečně také nesmíme zapomenout na bratrskou výpomoc nabízenou nám ze Slovenska. Arciť se zde musíme držet právě těch ujednání, která byla doposud se slovenskými činiteli učiněna. Nesmíme zapomenout, že i Slovensko má zejména v souvislosti s industrialisací zvýšenou potřebu pracovních sil a že z místních zdrojů musí býti uspokojeny hlavně slovenské potřeby. Výpomoc se musí díti za takových podmínek, aby prospěla oběma našim národům, aby nám slovenské síly vypomáhaly hlavně v zemědělství a abychom my na druhé straně přispěli k odstranění nekvalifikovaných sil na Slovensku školením v českých závodech.

Při náboru pracovních sil spoléháme v prvé řadě na ty reservy, které jsou již v průmyslu a také jinde zaměstnány, jako ku př. ve veřejné správě, v obchodech, v živnostech, v peněžnictví, v pojišťovnictví a také v průmyslu samém, jak jsem již dříve řekla. Konečně i reserv, které dnes ještě jsou i na vesnicích, je třeba použít pro zemědělskou práci tam, kde jich je nejvíce zapotřebí. Děje se to z toho důvodu, že na jedné straně jde o pracovní síly fysicky zdatné, jež často lze zařaditi přímo do produktivní práce, a na druhé straně proto, že je třeba odstranit přebytek pracovních sil v kancelářských službách, jichž nemůže být náležitě využito, takže pouze nadměrně zatěžují jak státní rozpočet, tak také režii našich podniků a hospodářství vůbec. Neřešíme ovšem tuto otázku tak, jak by ji řešili kapitalisté, totiž propuštěním přebytečných pracovních kancelářských sil, aby rozmnožily řady nezaměstnaných a tím vytvořily levný reservoár pracovních sil a byly pak sociálním útlakem donuceny přijmout nejhůře placené práce. My naopak tyto reservy uvolňujeme k produktivní práci teprve tehdy, až pro ně budou připravena nová působiště. Při tom bude co možno přihlíženo k jejich vlastní volbě povolání.

Zásadě volnosti výběru nového zaměstnání odpovídá ovšem nutnost vytvořit řadu podmínek a výhod, jimiž tento přechod bude ulehčen a tím také zaručeno zachování jejich životní míry. Připravuje se proto zákon o mobilisaci pracovních sil, který o těchto opatřeních pojednává, který však zároveň pojednává také o přeškolení těchto pracovních sil, dále o poskytování vyrovnávacích příplatků, o poskytování daňových úlev, výhod sociálního pojištění, jakož i výhod ubytovacích, dopravních a jiných. Vezměme na př. i soukromého zaměstnance, který dříve pracoval v průmyslové výrobě. Při přechodu do produktivní práce bude mu podle tohoto zákona příslušeti vůči jeho dosavadnímu zaměstnavateli nárok na odbytné ve výši platu i s vedlejšími požitky nejméně za dobu 6 týdnů. Vedle všech ostatních opatření budou zaměstnanci zachovány také všechny důchody dosavadního sociálního pojištění, takže v tomto případě neztrácí ani nárok na pensijní pojištění. Zákon mimo to také navrhuje, aby ministr financí mohl po uvážení osvoboditi takového zaměstnance, který je důležitý pro dvouletý plán, částečně nebo úplně od daně důchodové nejméně na dobu jednoho roku nebo snad ještě na delší dobu.

Pokud jde o reservy, jež mají být nově získány pro pracovní proces, spoléháme nejvíce na začlenění žen, hlavně těch žen, které jsou ještě dnes zaměstnány v domácnosti. Začlenění žen je odůvodněno tím a tím se právě chci zabývat - že i v jiných zemích je ještě dnes do pracovního procesu zapojeno mnohem větší procento žen, než je tomu u nás. Ku př. v českých zemích r. 1930 bylo zapojeno do pracovního procesu 28,2 % žen, r. 1944 již 35,6 %, 1. května r. 1946 již jenom 31 % žen. Kdybychom včlenili do pracovního procesu jen dalších 100.000 žen, zvýšilo by se podstatně procento výdělečně činných žen a přiblížilo by se procentu z r. 1944. Toto procento by se nijak neodchylovalo od mezinárodního průměru, neboť ku př. v Sovětském svazu dnes je zaměstnáno 42,2 % žen, v Anglii bylo 30. června 1946 zaměstnáno 33,4 % žen. Naše československé ženy jsou si plně vědomy své odpovědnosti za úspěch dvouletého plánu a jejich organisace, jako Rada žen, Národní fronta žen i komise žen při Ústřední radě odborů, považují zařazení třeba 200.000 žen do dvouletého plánu za možné a jsou ochotny být v tomto směru nápomocny.

Chceme-li ovšem, aby se tak velký počet žen dobrovolně zařadil do pracovního procesu, musíme v prvé řadě odstraniti všechny legislativní. organisační i psychologické překážky. které ženám brání zařadit se do zaměstnáni.

Je v prvé řadě třeba ústavou zaručiti právo na práci nejenom mužům, ale také ženám, aby tak byly odstraněny obavy, že po určité době budou zase propuštěny. Je také třeba, aby jim práce byla skutečně zajištěna. Jsou kraje a jsou i závody, kde dosud existují pracovní příležitosti převážně jen pro muže a kde se ženy marně ucházejí o práci. Tam je zapotřebí zavésti také průmysl, který má dostatek vhodné práce pro ženy, to znamená, v takových místech, kde se ženy k práci nabízejí, je třeba uvažovat o zavedení textilního, potravinářského a jiného průmyslu. Dále si organisace žen stěžuji, že i při dnešním nedostatku pracovních sil nemohou najit práci všechny ženy, které se o ni hlásí, protože zaměstnavatelé dávají přednost práci mužů před prací žen, i když je to práce, na kterou žena nejenom fysicky stačí, ale ke které je z převážné většiny žena jako povolána.

Aby bylo možno získat větší počet žen do práce, je především nutno dát vdaným ženám možnost polodenní práce. Poněvadž se dosud mnohé podniky zdráhají tyto ženy na půldenní práci zaměstnávat, bude nutno zjistit povolání, ve kterých se mohou ženy dobře uplatnit případně i jako polodenní pracovnice, a pak stanovit zvláštní vyhláškou ona povolání, do nichž mají být ženy přijímány přednostně. Jsme si vědomi toho, že nejenom úřady a zaměstnavatelé, ale často i závodní rady a závodní odborové organisace neprojevují vždy správné stanovisko k této myšlence. Možnosti upotřebiti ženy na polodenní práci a také dobrých zkušeností s polodenní práci jsme nabyli nejenom propočítáváním, jaký počet pracovních sil v rámci dvouletého plánu by to vyneslo, nýbrž i určité zkušenosti ve Velké Britanii z doby války ukázaly velmi jasně, jak je možno, aby polodenní práce žen bylo použito. Ve Velké Britanii se za války podařilo, přes počáteční obtíže i nechuť, vyřešiti velmi uspokojivě otázku polodenní práce žen. I u nás je především třeba zajistit, aby při strojní práci byla práce organisována tak, aby vždy dvě ženy pracovaly na stroji, z nichž by jedna pracovala dopoledne a jedna odpoledne. Za poměrně krátkou dobu může taková směna dvou žen pracovati aspoň tak dobře a tak uspokojivě, jako jedna celodenní pracovní síla.

Je ovšem třeba zajistit ženám i jinými konkrétními opatřeními vstup do zaměstnáni, hlavně tím, že se s nich sejme část pracovního břemene, spojeného s péčí o domácnost a děti. Příslušná ministerstva, ústřední ředitelství i hospodářské skupiny se musí proto postarati o zřízení nebo rozšíření školního stravováni, závodních kuchyní, jeslí, útulků pro děti, levných prádelen, správkáren a všeho toho, čím můžeme práci žen ulehčit. Tam, kde nebude dostatek takových zařízení, musí býti zaměstnaným ženám zajištěn přednostní nárok na používání existujících zařízeni, aby mohly práci nastoupit. Na příklad otázka nákupu musí býti řešena tak, aby pracujícím ženám vyhovovala, proto bude třeba zařídit prodejní dobu v obchodech tak, aby si i zaměstnané ženy mohly své nákupy obstarávat.

Otázka začlenění pracovního dorostu musí býti náležitě řešena tak, aby ve spolupráci s oranisací mládeže mohl býti při zachování zásady svobodně volby povolání usměrňován příliv dorostu do oborů pro splnění dvouletého plánu důležitých, ve kterých by mládež mohla též najít trvalé uplatnění. Musíme si říci upřímně, že zájem mládeže o produktivní zaměstnání by mohl býti zvýšen zlepšením pracovních a sociálních podmínek především učňů a péčí o odbornou výchovu pracujícího dorostu vůbec. Osnova zákona, týkající se těchto opatření, je nyní připravována v ministerstvu sociální péče a záleží ovšem také na průmyslu samém, aby si vhodnými opatřeními příliv pracovního dorostu zajistil. V této souvislosti bych chtěla poukázat na akci textilního průmyslu, který vhodnými methodami získává mladé pracovní síly pro obor, který s hlediska potřeb dvouletého plánu stoji na velmi význačném místě. Mládež, a hlavně organisace mládeže, by ovšem mohly přispět k splnění dvouletého plánu tím, že by vytvořily pro určité naléhavé úkoly dvouletého plánu mobilní pionýrské brigády, jež by mohly býti nasazeny kdykoliv, kdekoliv a pro jakoukoliv práci.

Právě nyní se projednávají otázky organisace pracovního náboru, při kterém platí hlavně zásada, že před zahájením jakýchkoliv akcí náboru je třeba pečlivě připravovati - nejen v celostátním měřítku, ale již v každém obvodu úřadu. ochrany práce - pracovní příležitostí v jednotlivých podnicích a závodech. V ústředním měřítku musí ovšem být stanoveny konečné pracovní bilance pro jednotlivá odvětví, jež pak musí býti v jednotlivých operativních úsekových plánech rozloženy i časově a určena povaha zdrojů pro jednotlivá odvětví. Též v regionálním měřítku podle obvodů úřadů ochrany práce je třeba vypracovati regionální operativní plány, podle kterých má dojíti k včleňování do práce, případně k přesunům na nová pracoviště.

Organisaci náboru a přesunu ovšem nemůžeme ponechati výlučně v rukou úřadů ochrany práce, které v mnohých případech nevyhovují. Nemůžeme se obejít bez pomoci lidových orgánů, to je dneska již zřejmé. Bude proto třeba zříditi k tomuto účelu sbory pro mobilisaci pracovních sil, snad ve 2 instancích v zemském a okresním měřítku, ve kterých by byly zastoupeny jak odborové organisace, tak národní výbory, Jednotný svaz českých zemědělců, ústřední ředitelství. a třeba i jiné instance a orgány Národní fronty. Tyto sbory by měly zároveň působiti všeobecně při provádění náboru a přesunu v rámci směrnic ústředně vypracovaných.

Nepochybujeme, že otázka řádné organisace mobilisačních akcí rozhodne o úspěchu nebo neúspěchu našeho náborového plánu. My však pevně věříme, že se nám podaří zvládnout tento úkol a provésti jej s pomocí lidových orgánů, při dobré vůli našeho lidu, stoprocentně.

Náborový plán, pokud nejde o osoby záměrně se práci vyhýbající, bude proveden, jak jsem již řekla, na zásadách dobrovolnosti. Budeme jej prováděti svou vlastní československou cestou. Budeme jej prováděti včleňováním všech tvořivých složek českého i slovenského národa za jednotného vedení celé Národní fronty, a budeme-li takovýmto způsobem ve společném úsilí pokračovat, věřím pevně, že se také výsledek dostaví nejenom ke konci dvouletého plánu, nýbrž již koncem roku 1947. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: K doslovu se přihlásil pan předseda vlády Klement Gottwald. Prosím, aby se ujal slova.

Předseda vlády Gottwald (uvítán potleskem): Slavné ústavodárné Národní shromáždění, dámy a pánové!

V rozpravě o prohlášení předsedy vlády ze dne 12. září tohoto roku byla některými členy ústavodárného Národního shromáždění nadhozena také otázka přípravných prací, spojených s vypracováním návrhu nové ústavy republiky. Někteří řečnící vyslovili přímo nesouhlas s onou částí prohlášení, v níž se mluví o tom, že vláda považuje za svou povinnost předložiti ústavodárnému Národnímu shromáždění návrh nové ústavy a že podnikla již první přípravné kroky v tomto směru. Proti tomu zmínění řečníci žádali, aby iniciativa při vypracovaní návrhu nové ústavy byla ponechána ústavodárnému Národnímu shromáždění. Podobné hlasy se ozvaly také v části našeho tisku a na některých veřejných schůzích. Věc byla před veřejností stavěna tak, jako by snad vláda chtěla ústavodárné Národní shromáždění zkracovat o některá jeho práva a strhovat tato práva na sebe. Dovolte, aby k tomu všemu zjistil toto:

Podle dosud platné ústavy a podle jednacího řádu i staré sněmovny, platného dosud i pro ústavodárné Národní shromáždění, jakož i podle dosavadních parlamentních zvyklostí má vláda právo předložiti ústavodárnému Národnímu shromáždění návrh jakéhokoliv zákona, tedy i návrh nové ústavy. Iniciativní pravo ústavodárného Národního shromáždění, resp. jeho členů ve věcech zákonodárných a ústavodárných je upraveno §§ 18, 19 a 21 jednacího řádu. Vláda nikdy toto iniciativní právo ústavodárného Národního shromáždění, resp. jeho členů nepopírala a nepopírá. Naproti tomu však zůstává skutečností, že ani ústavodárné Národní shromáždění jako celek, ani jeho jednotliví členové tohoto svého práva ve věcí návrhu nové ústavy nepoužili, za což ovšem nemůže býti činěna odpovědnou vláda. Jestliže vláda za takových okolnosti považovala za svoji povinnost vystoupit s iniciativou sama, nemůže v tom být spatřována snaha zkracovat o něco takový sbor, jako je ústavodárné Národní shromáždění. Tolik po stránce formální.