Bude ovšem úkolem nás všech, vlády, ústavodárného Národního shromáždění i všech povolaných činitelů, abychom při provádění dvouletého plánu dbali o to, aby se živnostem, řemeslu a solidnímu obchodu dostalo obnovy výroby na předválečnou úroveň, v některých oborech dokonce nad tuto úroveň, aby se i jim dostalo zvýšení životní úrovně, a v tom směru aby byly splněny předpokládané přímé i nepřímé investice i příděl všech pracovních sil v rámci plánu pro živnostenstvo reservovaných. Všechno to musí ovšem býti spravedlivě rozděleno podle hospodářské naléhavosti, důležitosti a únosnosti jednotlivých oborů živnostenského podnikání. To bude velikým úkolem zejména organisací hospodářské samosprávy i organisace distribuce a komor.

Za těchto předpokladů navrhujeme, aby návrh zákona o dvouletém hospodářském plánu byl přijat tak, jak je vládou navrhován a jak byl projednán ve výborech ústavodárného Národního shromáždění i ve výboru živnostensko-obchodním, t. j. jednomyslně, abychom tak po příkladu vlády a výborů manifestovali pochopení pro jeho široký a pronikavý význam pro celý náš národ, pro všechny jeho vrstvy i živnosti, řemesla a solidní obchod. (Potlesk.)

Podpredseda dr. Ševčík: Zpravodajcom za výbor zemedelský je pán posl. Smejkal. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Smejkal: Paní a pánové!

Maje za úkol vyložiti důležitý význam a zásady zemědělské kapitoly ve dvouletém plánu, pokládám za svou povinnost, abych na začátku vzpomněl prvních pokusů o zemědělské plánování. Již v historii zemědělské politiky byla myšlenka plánovaného hospodářství propagována Společností pro plánovité hospodářství, která pořádala veřejné projevy a ankety, na nichž se snažila veřejnost upozornit na novou možnost řízení vývoje hospodářství. Nemohu nevzpomenout i na práci Ústavu pro zemědělskou politiku při České akademii zemědělské a na plánovací iniciativu, jež byla vyvolaná tlakem poměrů hospodářských a formulovala se v organisační a svépomocné prostředky zemědělců pro řešení zemědělské krise, zvláště krise cenové. Ideu plánu v zemědělské výrobě rozvinula Československá akademie zemědělská na obsáhlé anketě, jejíž výsledek se pak v praxi uplatnil. Tenkrát byla pohnutkou situace československého zemědělství, situace krisová, byla hledána řešení pro odbyt a plánování bylo ve znamení určitého korektivu rostlinné výroby, aby byly postupně odstraněny přebytky obilní. Nebyl proto zmíněný plán úplným, všestranným plánem zemědělské výroby. Byl to první výsledek velikých úvah i bojů, neboť nebylo jednoduché překonávati předsudky. Ukládalo to povinnost mysliti nejen na řešení dočasnými prostředky, nýbrž mysliti na léčbu dlouhodobou a organickou.

Již v r. 1931 byl konstatován zřejmý úpadek liberalismu jako vedoucí zásady hospodářské v Evropě i v Americe. Zemědělská krise nebyla jen krisí hospodářskou. Liberalismus, který vznikl z revoluce průmyslové, nemohl v době postižené touto krisí vyřešiti porušenou rovnováhu mezi poptávkou a nabídkou, mezi výrobou a spotřebou, volnou hrou sil a volnou soutěží. V ničím nekontrolované volné soutěži znamená volná hra sil vítězství kapitálově silnějších a vyspělejších, v hospodářských důsledcích pak nadvýrobu.

Československá akademie zemědělská naléhala, že je naší povinností přeorientovati se k zásadám hospodářství řízeného. Plánovité hospodářství bylo však tehdy jen částečné. Společným programem těchto snah bylo poznání, že s liberalismem to ani v theorii ani v praxi nejde. Máme-li vyhověti producentům, kteří se rekrutují ze sociálně slabých - a tak je možno mluviti o průměru našeho zemědělství - není možno na ně aplikovati zásadu liberalismu. Tehdy bylo zřejmo, že naše hospodářství theoreticky i organisačně k hospodářskému plánu dozrálo, jsouc ovlivněno novými myšlenkovými proudy.

Komise Československé akademie zemědělské pro vypracování plánu zemědělské výroby v Československu zásadně doporučila tehdy přesun osevních ploch obilních v rozsahu asi 200.000 hektarů do pěstování náhradních plodin olejnatých a pícnin tak, aby zmírněna byla celková přebytkovost obilí. Navrhla cestou úředních opatření omezení osevu obilnin. Pro zpeněžení přebytků obilních bylo navrženo zřízení monopolního orgánu pověřeného výkupem obilí a jeho distribucí. Navržena byla soustava přejímacích cen obilí od zemědělců. Tehdy se zastánci "železných" zákonů volné soutěže postavili proti tomu s odůvodněním, že jde o uplatnění method cizího původu, přesto však navržené zásady byly v podstatě přijaty.

V druhé části zemědělského plánu předneseného na anketě Československé akademie zemědělské v roce 1935 bylo poukázáno na zásady, jimiž by se měla usměrňovat výroba živočišná.

Soběstačná výroba potravin pro frontu i zázemí byla krutým cílem řízeného hospodářství za okupace. Nyní máme před sebou úkol dvouletým plánem co nejdříve napraviti škodu způsobenou válkou a provésti obnovu a výstavbu hospodářství a vybudovati předpoklady pro jeho mírový rozvoj. Dnešní náš plán na rozdíl od všeho, co tu již bylo v minulosti, zabývá se zemědělskou výrobou v celé její šíři. Znamená zvýšení výroby zemědělské na úroveň roku 1938, v některých částech dokonce předstihuje tuto úroveň. Do další budoucnosti rýsuje se nám odpovědný úkol dlouholetého plánu v zemědělství. Nebude vždy znamenat zvýšení zemědělské výroby, nýbrž také její specialisaci a zušlechtění. Bude k tomu povinen tím spíše, že výroba potravin je plánována v rámci světovém a bude znám dlouhodobý plán světové výživy. Potravinová zemědělská organisace Spojených národů již provedla kus úctyhodné práce k zajištění světové výživy. Právě pro tuto mezinárodní úpravu problémů je nezbytná i mezinárodní spolupráce v dosud nebývalém měřítku. Úkol úřadu k tomu účelu zřízeného má zabránit stálému stoupání a klesání cenové hladiny potravin na celém světě a starat se o zvýšení všeobecného životního standardu. Výroba potravin u nás musí býti řízena také v souladu s touto mezinárodní úpravou.

To, že můžeme dnes přistoupit k projednání zákona o dvouletém hospodářském plánu, ukazuje jasně, že konsolidace našich hospodářských poměrů dostoupila již onoho příznivého okamžiku, že lze přistoupiti k plánovanému hospodářství. Liberalismus dohrál svoji úlohu již před válkou a plánování, jež je národohospodářskou socialistickou theorií, stává se vedoucí zásadou naší cesty z poválečných obtíží. V plánování i nesocialisté vidí dnes úspěšnou cestu z obtíži, které minulost vyvolala, ale i přítomnost může přinést. Tato jednota názorů všech složek národa na prospěšnost plánování je nejlepší zárukou positivních výsledků plánu.

Zemědělský výbor ústavodárného Národního shromáždění a sněmovna sama nebyla dosud nikdy postavena před úkol významnější. Zákon nového typu, širokého rozsahu v krátké době stane se motorem naší poválečné obnovy. Zemědělský výbor nechtěl si svoji povinnost ničím ulehčit. Zabýval se zemědělskou částí dvouletky s důkladností, která byla nesprávně komentována.

Mám za povinnost jako zpravodaj i předseda výboru prohlásit, že k důkladnému projednávání osnovy vedla všechny členy výboru jedině snaha, aby se důkladně seznámili s dílčími plány zemědělské části dvouletky, aby tak měli skutečně záruku dokonalosti plánu a mohli také účinně provádět kontrolu jeho plnění. Podrobné projednávání umožnilo podívat se hlouběji do celé problematiky zemědělské politiky a plánovací místa si musí uvědomit, že naše lidová demokracie, jejímž je parlament prvním představitelem, nemůže si zde ulehčovat svoji povinnost a že projednávání plánu v odborných výborech musí být důkladné a věcné, jak si toho důležitost a dalekosáhlý význam zákona zasluhuje.

Je nutno, pánové, především konstatovat, že výchozí situace pro zemědělský plán, základna, na které budujeme, je takového rázu, že působí zemědělské dvouletce již na jejím začátečním startu obtíže. Především veliký přesun vlastníků půdy, umožněny odchodem Němců, je sice proveden, ale konsolidace poměrů v zemědělství v našem pohraničí potrvá ještě určitý čas. Nedostatek pracovních sil ve vnitrozemí má vliv na výkonnost větších hospodářství a škody způsobené válkou na Slovensku nelze rychle zahladit. Začínáme tudíž realisovat plán v zemědělství v situaci, kdy zápasíme s obtížemi ne normálními, a plán se i s touto okolnosti vypořádává.

Vládním návrhem zákona o dvouletém hospodářském plánu zapojuje se zemědělské plánování organicky do celostátního plánování. Zemědělská část plánu odstraňuje dosavadní organisační nesrovnalosti liberalistických zásad v zemědělské výrobě. Zemědělské plánování není však tak jednoduché, poněvadž zemědělskou výrobu ovlivňuje příroda, která mnohdy krutě a někdy štědře zasahuje jak do výše předpokládaného výnosu výroby rostlinné produkce, tak do rozsahu výroby živočišné a určuje i rozsah pracovních špiček v organisaci zemědělské práce.

Plán upravuje především poměr mezi výrobou rostlinnou a živočišnou, při čemž zajišťuje předpoklady zvýšení živočišné produkce. Ve výrobě rostlinné zabezpečuje domácí spotřebu a umožňuje částečný přesun k výrobě živočišné zvýšením ploch pícnin. Značné obtížným úkolem je vybudování 150.000 hektarů pohraničních pastvin, na které bude věnována jedna šestina všech přímých stavebních investic do zemědělství v českých zemích. V hrubých rysech plán ponechává stejnou osevní plochu pšenice, snižuje plochu žita o jednu čtvrtinu. Nejobtížnějším úkolem bude vyrovnat se s požadavkem plánu zvýšit plochu olejnin na 150.000 ha. V protiplánech, které se sdělávaly v obcích a v okresech za účasti výkonných rolníků jako výchozí odhad, byla zjištěna plocha 76.057 ha. Znamená tedy požadavek plánu zvýšení o 100 procent ve srovnání s odhadem zemědělské praxe. Ve skupině olejnin se podstatně zvyšuje plocha lnu ve snaze ušetřit na dovozu surovin pro náš průmysl cenné devisy. Osev cukrovky, plodiny, která mimo zeleninu vyžaduje nejvíce pracovních sil, se upravuje na 180.000 ha v prvém roce dvouletky a na 174.529 ha v druhém roce. Pronikavě se snižuje plocha brambor o 130.000 ha. Protože zatím nedochází v plánu k přebudování rostlinné výroby podle geonomických požadavků, dotkne se tato úprava tíživě horských oblastí. Dostalo se nám ujištění z plánovacích míst, že touto úpravou nebude podstatné dotčena naše výroba lihu na níž je částečně závislá i živočišná produkce horských oblastí. Zajištění produkce rostlinné předpokládá také dostatek umělých hnojiv. Vítáme zde investice našeho průmyslu do výroby umělých hnojiv.

Ve výrobě živočišné ukládá se zemědělské výrobě zvýšení produkce masa hovězího o 33,5 %, masa vepřového o 100 %, sádla o 97,2 %, mléka o 71 % a vajec o 56,7 % proti dosavadnímu stavu. Předpokládá to zvýšit porážkovou váhu skotu ze 400 kg na 435 kg, prasat ze 100 kg na 120 kg, zvýšit dojivost v českých zemích na 1600 litrů, na Slovensku na 1200 litrů ročně, zvýšit snůšku vajec a úhrnný počet všech hospodářských zvířat. Nemohu zde podrobně vypočítávat, jaké to prakticky znamená úkoly organisační i odborné. Veliká váha zde leží na našich chovatelských organisacích a celé organisaci zvelebovací práce ministerstva a organisací Jednotného svazu československých zemědělců. Výroba živočišná bude podepřena dovozem 450.000 tun krmiv každoročně z ciziny.

Mechanisace v zemědělství je jedním z prostředků k zabezpečení zemědělské výroby. Má částečně nahradit nedostatek pracovních sil a v budoucnu i snižovat výrobní náklady. Mechanisace má býti podle plánu provedena hlavně pomocí strojů, používaných větším počtem zemědělců. V dvouletce se především počítá s dokonalým vybavením strojně-traktorových stanic a rozšířením sítě místních družstev.

I příslušným odborným expertům se nepodařilo odstranit obavy členů zemědělského výboru, že položka strojových investic pro zemědělství je v plánu stanovena příliš nízko. V průběhu jednání zemědělského výboru se ukázalo, že rozsah výroby a vývozu znamená neúplnou kapacitu továren hospodářských strojů a že i v rozvrhu základních surovin bylo by zde možno oprávněným požadavkům našich zemědělců vyhověti. Proto zemědělský výbor žádá v resoluci zvýšení výroby, ukáže-li se možnost úspory materiálu v jiném oboru.

Prostředky finanční i surovinové, které v dílčích plánech věnujeme zemědělské ženě, uznal výbor za nedostatečné a provedl v dílčích plánech určité přesuny, které nemění úhrnná čísla investic obsažená v zákoně. V mechanisaci zemědělství se musí počítat i s výměnou zastaralých strojů a v dlouholetém plánování musíme zde velmi mnoho dohánět. Stavební investice v zemědělství, stanovené částkou 1.540 milionů Kčs, v podrobném rozboru jasně ukazují, že cíle dvouletky, obnovení předválečného stavu a další výstavby ohrožených oblastí, bude jen stěží dosaženo. Poměr těchto investic v českých zemích a na Slovensku činí 55,85 % ke 44,15 %. Umožňuje se tím na Slovensku především výstavba poškozených oblastí.

Mimořádně tíživým problémem zemědělství v dvouletém plánu jsou pracovní síly. 249.726 osob jež našemu zemědělství chybí a které musíme nahradit, je obtížnou kapitolou v mobilisaci práce. Výbor zemědělský vyslechl zprávu komise pro mobilisaci práce a žádá přednostní řešení tohoto problému. Děkuje za každou pilnou ruku, která nám zde zatím pomáhá s dobrou vůlí a trpělivostí.

Lesní dvouletka poskytuje našim lesům péči pokud možno největší. Musí umožnit lesní výrobě, aby se zhojila z ran tvrdých a nelítostných, které utrpěla válkou. Naše lesy, bohatství a krása našich zemí, musí se vyhojit z ran okupace, které málem by uvrhly naše lesní hospodářství do úpadku, z něhož by již nebylo cesty k nápravě. Oddaná láska našich lesáků rychle odstraní chyby minulých let. Jen v zemi české se plánuje 10.000 ha zalesňovacích nedodělků a ředin a odstranění následků přetěžby ve výši 23 milionů prostorových metrů. 69.240 ha lesní obnovy plánuje naše dvouletka. K splnění tohoto úkolu chybí našemu lesnímu hospodářství 35.000 pracovních sil.

Musíme se obdivovat v skutečnosti, že československé zemědělství ihned na začátku existence naší nové republiky bylo schopno splnit i vývozní nároky našich exportních míst. Dar volných devis republice ukazuje velmi jasně, jak za krajních obtíží zde naše zemědělství plní svoje povinnosti. Cukr, brambory, chmel a slad pomáhají jí první budovat náš vývoz a umožňují dovozy statků nezbytných k hospodářské obnově. I v příštích letech počítá dvouletka u největších položek s vývozem 90.000 tun bramborů, 58.000 tun žita, 6.500 tun osiva pšenice, 5.200 tun osiva ječmene, 60.000-90.000 lehkých centů chmele, 8.000 koní, 35.000 vagonů cukru, 16.000 vagonů sladu. Z větších položek počítá plán s dovozem 57.966 vagonů obilí, 5.410 vagonů rýže a již citovaného množství krmiv. Plán ukládá ministerstvu zemědělství vydání řady zákonných norem, které samy o sobě představují řešení velikého množství naléhavých úkolů v našem zemědělství. Je to zákon o zajištění zemědělského výrobního plánu, jsou to zákonná opatření pro kontrolu výroby a obchodu hnojivy, organisace výměny ušlechtilých plodin, šlechtění a množení osiv a sádi, zákon o scelování, zákon o přeměně podniků státní lesy a statky na podniky národní, zákon o zřízení a organisaci státní veřejné lesní služby, o myslivosti, o úpravě a odbytu dříví, o ochraně produkčních předpokladů lesní výroby a revisi pozemkové reformy, revisi přídělového řízení a zákon o ústřední radě družstev a odborových svazech.