Posl. Rožnay: Vážená snemovňa!

Chcem hovoriť ako zpravodajca dopravného výboru a nechcem sa dopustiť takej nesprávnosti, akej sa dopustil zpravodajca za ústavno-právny výbor, posl. Zápotocký, ktorý hovoril ako stranník a nie ako zpravodajca.

Dopravný výbor ústavodarného Národného shromaždenia vo schôdzi, konanej dňa 22. okt. 1946, prerokoval a schválil túto osnovu zákona vo znení vládou navrhnutom so zmenou v bode c), odst. 2, § 7, na dopravu miesto 5,41 miliardy Kčs 4,710 miliardy Kčs a pripojil sa k usneseniu výboru technického, odst. 1 a k bodu d) a e), odst. 2. Zároveň výbor súhlasí so zmenami, na ktorých sa usniesly ostatné výbory, ktorým bola osnova zákona tiež prikázaná. Súčasne prijal dopravný výbor túto rezolúciu: "Rezolúcia výboru dopravného: Ministerstvu dopravy se ukladá, aby vedľa priamych úloh, uložených mu dvojročným hospodárskym plánom, pamätalo na stavbu nových železničných tratí v krajoch zanedbaných, t. j. na stavbu trati České Budějovice - Lišov - Třeboň - Jindř. Hradec - Dačice, a druhú Sušice -Kašperské hory - Vimperk. Tiež naliehavá je stavba trati Plzeň - Brno. I keď v rámci úlohy dvojročného plánu nemôže byť započaté so stavbou týchto tratí, nech sú učinené všetky nutné prípravy, t. j. prevedené miestne šetrenie, zrevidované plány, aby so stavbou, ktorá tvorí predpoklady hospodárskeho povznesenia zanedbaného kraja, mohlo byť započaté.

Dámy a pánovia! Základná idea, vtelená neskoršie do dvojročného hospodárskeho plánu, za ktorou stoja jednotne všetky politické strany, je úplne prostá a jasná. Je to odhodlanie zahladiť stopy strašného zápasu, pri ktorom nepriateľ jednak vyčerpal všetky prostriedky sily a rezervy nášho národa, jednak priviedol ich zničenie tým, že naše územie premenil v bojisko, či vydal vlastne zásahom bojových síl spojencov. Je to odhodlanie dostať sa čo najskôr a čo najrýchlejšie vlastnými silami z povojnového hospodárskeho chaosu, ktorý zachvátil veľkú čiastku Europy, a urýchliť tak návrat sporiadaných pomerov, povzniesť výrobu na predošlú výšku, posilniť pracovnú morálku a zvýšiť úroveň československého ľudu. Je to mobilizácia všetkých národných síl a ich zamerania k spoločnému cieľu, idea vyjadrená heslom: dočasnými obeťami každého jednotlivca k šťastnejšej budúcnosti celku. Nie je možné ísť cestou inou, to je jasné a zrejmé každému občanovi dobrej vôle. Je tu však iná otázka: či máme dostatok prostriedkov pre tak veľké úlohy sústredné na tak krátku dobu a či bolo ponechané dosť času k príprave diela tak závažného a v našich pomeroch dosiaľ celkom ojedinelého.

Problém dopravy v našich pomeroch, kde vlastne nie je možnosť hovoriť o veľkých dopravných vzdialenostiach - s výnimkou Slovenska - je podstatne ťažší ako v štátoch vo veľkej rozlohe, zvlášť keď nám príroda ešte tiež odoprela prírodné zdroje pohonných látok, mohutné vodné toky a obdarila nás na pohľad síce krásnym, ale pahorkovitým terénom, poskytujúcim doprave veľmi četné prekážky. Oslobodiť hospodárstvo v takých ťažkých pomeroch od miestnej viazanosti osb a statkov, čo je hlavným poslaním dopravy, nie je úlohou nijako ľahkou. Priznajme, že ani v minulosti nedostala doprava na finančných prostriedkoch toľko, koľko potrebovala, a že niektoré naše dopravné zariadenia boly i pred vojnou miestami tiež zastaralé. Dostať sa z tohoto stavu na potrebnú výšku vyžaduje veľkých nákladov, ale predovšetkým času.

Keď prizrieme k potrebám dvojročnice, vyplývajúcim z požiadaviek dosiahnuť v doprave na konci dvojročnice úrovne z roku 1937, zistíme, že naša doprava nebude môcť aj pre malú dotáciu na surovinách, materiále, priemyslových výrobkoch a pracovných silách, splniť základnú úlohu dvojročnice, ktorá je predpokladom ďalších cieľov v hospodárstve národného celku. Táto jediná úloha vyčerpá temer polovicu všetkých prostriedkov, ktoré sú pre dvojročný plán k dispozícii. Železnica, štátno-politický inštrument takej dôležitosti, nedostala potrebné prostriedky v dostatočnej výške najmä na stavebnú obnovu, osobné vozy, motorové koľajnicové vozidlá, stroje, zariadenia, potrebné k racionalizácii a mechanizácii prevádzky. Prostriedky na pokračovanie v započatých stavbách sú veľmi malé a o nových investíciách nie je možné, až na nepatrné výnimky, skoro vôbec hovoriť.

To isté možno povedať v zásade aj o plavbe, ktorá má k dispozícii len zlomek pôvodného lodného parku, hoci jej úlohy a význam ako dôležitého spojenia so svetovými moriami v prítomnej dobe vzrástly a budú rásť ďalej aj do budúcnosti. Pre letectvo nebolo uvoľnené ani zďaleka toľko prostriedkov, koľko by bolo treba. Tu je však situácia o to priaznivejšia, že výkon z roku 1937 bude predsa len podstatne prekročený, či možno vôbec hovoriť o priaznivej situácii tam, kde pomery z r. 1937 boly skoro zaostalé.

Nad takouto bilanciou dvojročnice sa nutno zamyslieť. Buď bolo merané macošsky doprave pri rozdeľovaní národného produktu a pracovných síl, alebo je čas dvoch rokov k dosiahnutiu zamýšľaných cieľov príliš krátky.

Organizácia a racionalizácia: k najťažším úloham dvojročného plánu v sektore dopravy patria úlohy organizačné. Nežiada sa v nich o nič menej než vyriešenie problému, ktorým sa dosiaľ márne zabývala celá generácia pred nami. A tu treba opäť len ľutovať, že boly termíny určené tak krátke, že sotva možno venovať na vypracovanie návrhov starostlivosť takú, akú by si zasluhovaly. V prítomnej dobe je vec ešte komplikovaná otázkou znárodnenia a účasťou verejných záujemcov na riadení dopravných podnikov. Miesto aby sa vo dvoch rokoch pripravily podklady pre budúcu organizáciu, sú minimálnymi termínmi, ktoré rezort oznámil, ešte skracované. Určitá prekotnosť charakterizuje vôbec celý dvojročný plán. Keď však svet ide cestou k mieru, ako chceme všetci veriť, je škoda znehodnocovať dielo tak významné prílišným ponáhľaním.

Dopravný rezort pristupuje k obrovským úlohám obnovy, organizácie, racionalizácie a modernizácie dopravných podnikov, vyplývajúcich z dvojročnice, s najväčšou vážnosťou a s vôľou všetky ťažkosti prekonať. Sme si vedomí, že kľúč ku zdolaniu všetkých týchto úloh je v zamestnanectve podniku, že na každom z nich záleží, každý musí prispieť svojim podielom, či už ide o pomocníkov a manuelných pracovníkov v službe výkonnej, alebo o duševných pracovníkov v službách správnych a technických, až po ministra dopravy. Keď chceme kvalitnú prácu, musíme zamestnancov hmotne zabezpečiť. Na činnosť vo všetkých sektoroch dopravy a vo všetkých službách nutno nazierať ako na kvalifikovanú odbornú prácu, ktorá vyžaduje čo najdlhšie skúsenosti a musí byť celoživotným povolaním pracovníkov.

Záverom: Dvojročný hospodársky plán je zameraný k prospechu celého národa. Teda každý jednotlivec bude mať z neho v budúcnosti užitok. Preto je nutné smieriť sa dočasne aj s určitými obmedzeniami vo výrobe, spotrebe, aj vo voľbe práce, obetovať na čas osobné záujmy záujmom celku, aby ovocie spoločnej práce chutnalo v budúcnosti tým sladšie.

Aj keď výsledky dvojročnice, hlavne v doprave, nebudú so zreteľom k nedostatku prostriedkov také, aby zaisťovaly úroveň dopravy z roku 1937, treba hodnotiť predovšetkým prenikavý význam plánovania pre budúcnosť, ktorá sa u nás po prvý raz bude vytvárať podľa vopred pripraveného programu, považujem za najväčší klad dvojročného hospodárskeho plánu. Daj Bože, aby sa nám vydaril. (Potlesk.)

Podpredseda dr. Ševčík (zvoní): Zpravodajcom za výbor živnostensko-obchodný je pán posl. Horn. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Horn: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Živnostensko-obchodní výbor ústavodárného Národního shromáždění podrobně jednal o dvouletém plánu, který je velikým úspěchem dosavadního úsilí všech vrstev našeho národa o obnovu našeho poválečného národního hospodářství. Je velikým úspěchem společného úsilí jak dělnictva, rolnictva a inteligence, tak i řemesla a solidního obchodního podnikání. To platí jak o úsilí znárodněného a družstevního sektoru našeho hospodářství, tak také o sektoru podnikání soukromého. Vedle pracovního nadšení všech ostatních vrstev pracujícího lidu byly to také zlaté ruce a soukromá podnikatelská iniciativa našich živnostníků, které spolu pomáhaly utvářet předpoklady k tomu, že nyní přistupujeme k plánu hospodářské obnovy a částečné výstavby podle plánu. Chceme tak plánovaně zvyšovat životní úroveň všech lidových vrstev likvidací hospodářských následků války v době nepoměrně kratší, než tomu bylo po minulé válce, a chceme tak udělat lépe nežli v ostatních státech poválečné Evropy. Tohoto zvyšování životní úrovně chceme dosáhnout právě především plánovitým zvyšováním životní úrovně.

Je třeba říci, že hlavním z předpokladů k tomu je také ta významná okolnost, že lidově-demokratický režim vlády Národní fronty skutečně plnil a plní závazek Košického vládního programu v tom, že budeme plně podporovat sektor drobného a středního soukromého podnikání. Nejen že byly vyvráceny strašáky o zkáze řemeslné výroby, solidního obchodu a soukromého podnikání vůbec, nýbrž naopak teprve teď v lidově-demokratické republice nastává pro drobné a střední soukromé podnikání éra klidu, pořádku a možnosti skutečného rozvoje zdravé soukromopodnikatelské iniciativy.

Tím je dána záruka, že zejména při plnění hospodářské dvouletky budeme dbát zájmů všech sektorů našeho národního hospodářství, sektoru soukromého stejně tak jako sektoru znárodněného a družstevního. Proto soustřeďujeme pozornost a všechno úsilí především na výrobu v t. zv. úzkých profilech průmyslu, stavebnictví, dopravy a zemědělství, na válkou zpustošené a zanedbané kraje, na Slovensko, abychom zajistili prosperitu všech oborů našeho hospodářství, i řemesla a solidního obchodu, a rovnoměrné zvyšování životní úrovně všech pracujících vrstev, dělnictva, rolnictva, inteligence a živnostníků.

Živnostensko-obchodní výbor ústavodárného Národního shromáždění jednal o osnově zákona o hospodářském dvouletém plánu především s hlediska zájmu živnostenského podnikání i drobné a střední výroby průmyslové. Po provedené debatě přijal vládou navrhovanou osnovu zákona o hospodářském dvouletém plánu jednomyslně. Manifestoval tím opravdu dobře uvážené přesvědčení, že zákon o dvouletce v plné míře splní očekávání a naděje solidního živnostenského a obchodního podnikání v plánovanou obnovu a částečnou výstavbu našeho hospodářství. Tak se nejlépe přičiníme o to, aby řemeslo mělo zlaté dno a aby kvetl obchod vedle podnikání znárodněného i družstevního jako plně rovnocenný faktor, a to v zájmu všech pracujících vrstev, v zájmu národa i republiky.

Jaký vliv bude mít dvouletý budovatelský plán na živnostenské podnikání?

Postupným naplňováním dvouletého budovatelského plánu se bude zároveň postupně zvyšovat národní důchod. Přes to, že budeme z národního důchodu postupně investovat částku 70 miliard na obnovu a částečnou výstavbu našeho hospodářství, abychom plán splnili, zbude ještě dost pro spotřebu a spotřeba bude stále vývojově stoupat. Na zvyšování spotřeby se budu podílet a budou z ní mít užitek všechny vrstvy národa, tedy i živnostnictvo.

Zejména je třeba zdůraznit, že se nikdo nebude moci neúměrně obohacovat na úkor druhých a nikdo, žádná vrstva nebude na to doplácet, ani dělnictvo, avšak ani městské venkovské střední vrstvy, ani soukromé podnikání. Na výsledcích dvouletého plánu se budou tedy podílet všechny vrstvy pracujícího lidu rovnoměrně.

Dvouletý budovatelský plán znamená ve svém postupném naplňování hlavně také postupnou stabilisaci hospodářských a tak i politických, sociálních a kulturních poměrů. Jinými slovy: nebude u nás sociálního neklidu, krisí, nezaměstnanosti, kteréžto zjevy jsou největší překážkou a brzdou zdárného rozvoje drobného a středního podnikání. Na krisi, nezaměstnanost a bídu doplácelo nejen dělnictvo ale i střední vrstvy, živnostníci, řemeslníci i solidní obchodníci snižováním životní úrovně, podlamováním existenční jistoty, klesáním kupní síly svých výdělků, ba byli dokonce hnáni lavinou přímo do úpadku. Tato stabilisace hospodářských poměrů je tedy nejlepším předpokladem existenční jistoty solidního soukromého podnikání.

Cílem dvouletého plánu, kterým chceme obnovit a částečně vybudovat výrobu především v úzkých profilech, abychom tak zvýšili výrobu ve všech oborech našeho národního hospodářství a tak mohli zvýšit úroveň všech vrstev, tedy i živnostníků, je, aby měl dělník a tak mohl míti i živnostník. Budovatelský dvouletý plán znamená tedy v této své koncepci větší existenční jistotu, větší jistotu investic a tak pro budoucnost větší prosperitu a zdravější, rentabilnější základnu pro všechno solidní podnikání. Žijeme ve státě, v němž výroba průmyslová, zemědělská i obchod jsou ve šťastné skladbě přibližné rovnováhy. To je velikou výhodou našeho národního hospodářství; budeme proto podporovat rozvoj řemesla a solidního obchodu stejně tak jako průmysl a zemědělství. Zásadní koncepce budovatelského plánu zvýšit životní úroveň je tedy jen tehdy možná, když veškerá výroba, tedy nejen průmyslová a zemědělská, nýbrž i výroba řemeslná a solidní obchod, bude stoupat.

Přitom jsme si ovšem vědomi, že není v našich silách, aby všechno naše národní hospodářství, všechna jeho výroba stoupala ve svém vývoji rovnoměrně. Je nesporné, že naléhavě potřebujeme na př. bytová zařízení, ale daleko naléhavěji potřebujeme na př. vagony. Proto se v budovatelském plánu předpokládá, že výroba vcelku musí stopnout o 10 % nad předválečnou úroveň, ale v úzkých profilech dokonce až na 150 %. Nemůže tedy celá výroba ve všech svých úsecích, v profilech úzkých i širokých, stoupat stejně. Jinak bychom chtěj nechtěj celou koncepci plánu a zájmy našeho národního hospodářství ve skutečnosti sabotovali. Chceme-li, na výsledcích postupného plnění plánu a jeho konečného naplnění profitovaly všechny vrstvy národa rovnoměrně, musíme zvednout především výrobu v úzkých profilech a v ostatní výrobě mimo úzké profily podle potřeb celku a podle národohospodářské naléhavosti.

Kdybychom to dělali jinak, kdybychom na př. vyráběli především bytová zařízení, měl by z toho užitek bytový průmysl, pěkně by bydleli, ale naše životní úroveň by tím ještě nestoupla a z prosperity tohoto průmyslového oboru a pěkného bydlení měli bychom ve skutečnosti velmi málo. Kdybychom neměli na př. dopravu v pořádku, nedostali bychom ani nábytek tam, kde má být. A kdyby zemědělství nevyprodukovalo to, co potřebujeme žili bychom v nedostatku.

Výroba tedy nebude stoupat rovnoměrně, v některých částech bude stoupat více, v jiných méně, stoupat však bude všude. A tak bude stoupat i výroba řemeslná i činnost solidního obchodu úměrně s celým národním hospodářstvím. Při tom ovšem, má-li se ohromně rozvinout na př. kovoprůmysl, budou do rozvoje této průmyslové výroby zapojena řemesla kovů daleko více nežli na př. živnosti poslužné, které se však rovněž budou podílet na postupném celkovém zvyšování životní úrovně. A tak tomu bude ve všech oborech. Každá průmyslová výroba potřebuje pro konečné zpracování svých výrobků daleko víc pomocné výroby, t. j. výroby řemeslné, když stoupá, než když zůstává stát nebo když klesá. Prosperitou každé průmyslové výroby a všech dohromady je tak dána prosperita všech oborů národního hospodářství, i těch, které s ní přímo nesouvisí.

Proto pamatuje dvouletý hospodářský plán především sice na průmysl, zemědělství, stavebnictví, dopravu, vedle úkolů průmyslu má však také řemeslná výroba a solidní obchod v hospodářském dvouletém plánu vyhrazen veliký podíl, účast a poslání. Aby řemesla a solidní obchod mohly vůbec z plánu profitovat, musí se především rozvinout průmysl, zemědělství a doprava, ale řemesla mají speciální úkoly; na řemeslech bude, aby dodávala pro vnitřní trh výrobky, které nelze vyrábět po továrnicku, k nimž však musí průmyslové továrny řemeslům dodat suroviny a polotovary.

Zvyšováním životní úrovně budou stoupat potřeby a požadavky širokých vrstev a na řemeslu bude, aby uspokojovalo tuto potřebu umělecko-řemeslnými výrobky, odpovídajícími individuálnímu vkusu.

Na řemeslech bude aby zvládla velikou oblast úkolů v exportu rukodílných a domáckých výrobků i výrobků průmyslových, rukodílně dokončovaných v řemesle - textil, sklo, rukavice a pod.

Řemesla mají však i přímou účast a přímý podíl na plánu. Na př. postavení 125.000 bytových jednotek a celý předpokládaný stavební ruch přinese rozvoj všech stavebních živností a přímý podíl na investicích pro stavebnictví a veřejné stavby, stanovených částkou 24 miliard. Bude to nemalý podíl, uvážíme-li, že stavebnictví je u nás převážně provozováno po živnostensku. V tomto směru bude hospodářská dvouletka znamenat tedy opravdový rozmach stavebních živností, stavitelů, zednických mistrů, architektů, sklenářů, truhlářů, zámečníků, pokrývačů, klempířů, instalatérů, natěračů a j., i příslušných odborů podnikání obchodního. Obdobně tomu bude i v zemědělství, kde mechanisací venkova dojde rovněž k oživení živnostenského podnikání, stejně tak i v krajích válkou zpustošených, v krajích hospodářsky zanedbaných a na Slovensku.

Postupným plněním plánu bude stoupat blahobyt, bude se rozšiřovat oběh zboží, zvyšovat kupní síla výdělků a tak poroste i prosperita živnostenského podnikání. Lze také předpokládat, že dojde i k sensačnímu převratu v černých cenách. Dnes je vysoká poptávka po zboží. Postupným rozjížděním průmyslu bude tato vysoká poptávka nasycována. Tak se i živnostník, řemeslník a solidní obchodník dostane na zdravou základnu, neboť z jeho řad budou vymýceny ony nekalé elementy, po jejichž likvidaci právem volá solidní živnostnictvo stejně důrazně jako všechny pracující vrstvy našeho národa. Dvouletý plán je pak také plánem na likvidací černých mezd, které rovněž dnes těžce doléhají zejména na živnostenské podnikání.

Solidnímu živnostnictvu bude dána zdravá základna slušných výdělků, slušného občanského zisku právě tím, že rozšířením trhu a zvýšením kupní síly všech pracujících budou zbaveni existenční základny ti, kdož dnes černými cenami neúměrně těží z hladu po zboží a odčerpávají tak kupní sílu širokých vrstev na úkor solidního živnostnictva.

Aby se živnostnictvu umožnila slušná existence při slušném profitu, předpokládá hospodářský dvouletý plán, že si živnostníci budou moci nakoupiti strojní zařízení ze zlikvidovaných konfiskátů a že si kromě toho budou moci nakoupiti i zařízení nová, která teprve budou podle plánu vyrobena podle přímé investiční položky.

Naše živnostnictvo je vcelku a v podstatě jistě s národem za jedno, že jedinou správnou cestou k obnově a výstavbě našeho hospodářství může býti jedině plánovitý postup. Tak chápou živnostníci dvouletý plán a proto s ním souhlasí. Proto také nemohou připustit, aby - chceme-li tímto plánem nahradit dědictví liberálně-kapitalistického chaosu, zmatku a rozvratu, na které doplácely i široké vrstvy živnostnictva a na němž vydělávali jen jednotlivci - některé kategorie živnostnictva vymáhaly pro sebe přednostní právo na přemrštěné položky investic a pracovních sil. Nebylo by to k ničemu, kdyby se živnostnictvu dostalo neúměrných investic a pracovních sil na úkor ostatního národního hospodářství. Co by dělali živnostníci s nadbytkem investic a pracovních sil, kdyby se neobnovovalo a nevybudovávalo především celé naše národní hospodářství a zejména jeho úzké profily? Bez dopravy, bez dostatečné výroby základních surovin, bez polotovarů, které průmysl vyrábí pro další zpracování v řemeslech, atd., byly by investice pro řemesla a živnostenskou výrobu znehodnoceny, měly by v živnostech úplně opačný následek. Živnostníci chtějí zůstat stát na své dnešní existenční úrovni. Chtějí mít už dnes a tím více v budoucnosti co největší možnost své solidní podniky rozvíjet a proto ve svém vlastním zájmu dopřejí průmyslové výrobě, zemědělství, stavebnictví, dopravě, zanedbaným krajům, krajům válkou zpustošeným i Slovenku všechno, co jim dát můžeme. Je jasno, že jen tak poskytneme přímo i nepřímo řemeslu a solidnímu obchodu co nejvíce.