K tejto veci sú prihlásení rečníci, zahájim preto rozpravu.

Podľa usnesenia predsedníctva navrhujem rečnícku lehotu tak, aby pre celú rozpravu činila pre každý klub 30 minút. Hospitanti sa počítajú do počtu členov klubu.

Na poslancov mimo kluby pripadá 10 minút.

Sú nejaké námietky proti tomuto návrhu? (Neboly.)

Nie sú. Rečnícka lehota je teda podľa tohoto návrhu stanovená.

Prihlásení sú títo rečníci: pp. posl. Tymeš, dr. Josef Novák, Slánský, Fraštacký, Frlička, Bašťovanský, dr. Brúha, Langr.

Dávam slovo prvému rečníkovi, ktorým je pán posl. Tymeš.

Posl. Tymeš (uvítán potleskem): Paní a pánové!

Zahajuje rozpravu o návrhu dvouletého plánu jsem si vědom historického významu dnešního dne, neboť nemůže býti sporu o tom, že dvouletý hospodářský plán, o němž nyní jednáte, bude nejvýznamnějším zákonem, který ústavodárné Národní shromáždění v tomto roce schválí. Tímto zákonem zasahujeme hluboko do života celého národa a bylo by proto jen v zájmu věci, kdyby sněmovna měla dosti času a možností k důkladnému studiu a jednání o předloze. Uznáváme však, že vláda při nejlepší vůli nemohla sněmovně návrh předložiti dříve a že rychlé projednání předlohy je nutné, aby se všechny další přípravné práce k dvouletému plánu mohly vykonat včas. Očekáváme ovšem, že vláda v budoucnu bude plnit svůj slib a nebude sněmovně stanoviti krátké lhůty k projednávání důležitých vládních předloh, tak jak tomu často bylo doposud. Upozorňujeme především na státní rozpočet, který musí býti v nejkratší době sněmovně předložen.

Soc. demokracie má samozřejmě k dvouletému plánu kladné stanovisko. Vždyť splňuje se tak velmi důležitý bod našeho programu. Plánování je vlastně logickým důsledkem znárodnění velké části našeho průmyslu. Teprve změna našeho národního hospodářství nám umožňuje skutečné hospodářské plánování. Dnes, rok po znárodnění průmyslu, můžeme již po získaných zkušenostech náležitě oceniti velkou iniciativu Laušmanovu. Přišli jsme se znárodněním průmyslu a peněžnictví včas a vytvořili jsme nezbytné předpoklady pro socialistické budování státu. Odklad nebo polovičaté řešení byly by nás hospodářsky i politicky velmi poškodily. Zákonem o dvouletém plánu dokazujeme, že chceme setrvati na cestě, kterou jsme nastoupili. Je to ostatně jedině možná cesta k lepší budoucnosti národa. Kapitalismus se nevrátí do našeho hospodářství v žádné podobě. Nesmí se opakovati krise, které ničily dělníka i úředníka, rolníka i živnostníka. Jsme si vědomi toho, že jsme teprve v počátcích plánování. Nemůžeme zatím přestavět celé naše hospodářství. Jediný vzor, sovětský, nemůžeme kopírovati, neboť naše hospodářské poměry jsou jiné než v Sovětech. Můžeme se však mnoho od Sovětů učit. Jejich bohaté zkušenosti v plánování mají i pro nás, pro celé naše hospodářství velkou cenu.

Značnou brzdou v našem plánování jsou neutěšené poměry mezinárodní - a my jsme hospodářsky příliš závislí na cizině. Mnoho zboží dovážíme a musíme proto i mnoho vyvážet. Politické napětí ztěžuje i spolupráci hospodářskou. Můžeme se pochlubit opravdovou upřímnou politickou a hospodářskou spoluprací se Sovětským svazem a chceme dobré politické i hospodářské styky se všemi demokratickými zeměmi. Litujeme, že nebyla dosud podepsána ohlášená smlouva s naším slovanským sousedem, Polskem. Úzká spolupráce prospěla by oběma zemím, Polsku i nám. Přejeme si dobré hospodářské styky také s našimi jižními sousedy, Rakouskem a Maďarskem, žel, dosavadní politika maďarské vlády tuto hospodářskou spolupráci ztěžuje.

Velmi často slyšíme výtky, že se nesnažíme uchovat si přátelství západních států, především Ameriky a Velké Britannie, a že tím stát značně hospodářsky poškozujeme, dokonce že je ohrožena i dvouletka. Je naprosto nesprávné, když se v našem upřímném přátelství a spojenectví se Sovětským svazem vidí nepřátelství k ostatním zemím. Je přirozené, že čeští a slovenští lidé mají nejblíže k slovanskému Rusku. Náš národ byl i za carismu rusofilský a je pochopitelné, že velká ruská revoluce, největší revoluce světových dějin, nám ruský lid ještě více přiblížila. Sovětský svaz osvobodil téměř celou naši republiku od nepřátel - od Košic až ku Praze je naše země zkropena krví ruských bratří. Nikdo nám proto nemůže a nesmí zazlívat naši lásku a vděčnost k ruskému lidu. (Potlesk.) Byl by to však omyl, kdyby se v cizině domnívali, že náš národ pro lásku a vděčnost k sovětskému lidu zapomíná na velkou pomoc, kterou přispěli ke svobodě lidstva Američané a Britové. (Potlesk.) Víme, co pro nás znamenala i hospodářská pomoc po válce a vděčně ji oceňujeme. My jsme nikdy nechtěli žíti sobecky pouze pro sebe, nýbrž přáli jsme si vždy mezinárodní spolupráci a dovedli jsme ji přinést i největší oběti. Přejeme si však, aby se nám ze zahraničí nemluvilo do našeho hospodářského uspořádání. (Potlesk.) Nemůžeme dovolit, aby nám vyrostl nový kapitalismus, který by znamenal návrat k bídě, obnovu třídních bojů a rozklad národních sil. (Potlesk.) Očekáváme, že naše zahraniční služba učiní vše, aby svět byl pravdivě informován o našich poměrech, aby - pokud je to v našich silách - naše hospodářství netrpělo nedůvěrou ciziny nebo nějakými rozpory a abychom nedávali ani záminky k novým nedorozuměním a konfliktům.

Likvidace kapitalismu není jen naší věcí. Je to proces, který zachvacuje celou Evropu. V žádné evropské zemi nestojí kapitalismus na pevných nohách a nemůže se proto tvrdit, že společenskou přestavbou příliš předbíháme světový vývoj. Měli jsme snad jen více odvahy k činům. Naše strukturální změny nejsou neuváženým experimentem, nýbrž logickým důsledkem přirozeného vývoje.

Přáli bychom si, aby výroba i spotřeba byla plánována a zladěna v co nejširším světovém měřítku, neboť jen tak se můžeme zbaviti světových hospodářských krisí, které přiostřují také napětí a krise politické.

Pro zdar dvouletého plánu je důležité, abychom zajistili rentabilitu národních podniků, ale také rentabilitu podniků soukromých. Zájmy obou sektorů, národního i soukromo-podnikatelského, musíme vhodně skloubit, neboť jen při respektování potřeb obou složek můžeme mít úspěch.

Členové našeho sociálně demokratického klubu velmi podrobně referovali ve sněmovních výborech o potřebách zemědělství. Nebudu jejich vážné připomínky a varovná slova opakovati. Všichni víme, jak zemědělství trpí dnešními mimořádnými poměry a že pomoc zemědělcům je nejen akt spravedlnosti, nýbrž i národní a státní zájem. Zemědělcům, kteří s vypětím všech sil pracují na zajištění národní výživy, nemůžeme být za jejich práci nikdy dosti vděčni. (Potlesk.)

Nechci také opakovati připomínky soc. demokratických poslanců k bolestem a starostem našeho živnostenského podnikání. Z vládního návrhu není patrno, s jakou částkou se počítá na řemeslo. Dvouletý plán pochopitelně pamatuje především na těžbu uhlí, výrobu železa, ocele a pod., neboť bez uhlí a železa není hospodářská obnova proveditelná. Avšak při investicích, zejména stavebních, má značný podíl řemeslo. Proto i řemeslo musí dostat nové pracovníky. Modernisace strojového zařízení je nutná i v živnostech, zejména u firem stavitelských, ale i u všech pomocných řemesel. V době válečné utrpělo právě živnostnictvo značné ztráty. Ministr Laušman je odhadl na 23 miliard korun. I když je jasné, že tyto ztráty nemůžeme za dva roky nahradit, přece musíme učinit vše, co je v našich silách, aby řemeslná výroba byla zmechanisována a tak stoupla i její výrobní kapacita. Mechanisace řemesel, průmyslu i zemědělství je nesporně prvním předpokladem pro zvýšení pracovního výkonu. Ovšem záleží také mnoho na organisaci práce a na pracovní morálce.

Je pravda, že poválečná demoralisace se projevila i v menší části našeho národa. Lidé, kteří se snadno a někdy nepoctivým způsobem obohatili, otravují své okolí. Přesto však je mnoho dělníků, živnostníků, úředníků a zvláště zemědělců, kteří jsou vzorem národní a sociální vyspělosti. Jejich velká a svědomitá práce si zaslouží plného uznání. Ovšem menšina národa sama nestačí odčiniti následky okupace a války, i kdyby pracovala ještě svědomitěji.

Musíme pro naše budovatelské úsilí získat všechny zdravé síly národa. (Potlesk.) Budovatelské úspěchy ruských bratří musí nám býti příkladem. Vzpomeňme jen, za jak těžkých poměrů začali v Sovětském svazu s plánovaným hospodářstvím. Bída byla větší než dnes u nás a přece se podařilo vedoucím pracovníkům Sovětského svazu vyvolat v sovětském lidu enthusiasmus, pro nějž nemáme v dějinách příkladu.

U nás se ještě dnes mnohde nechápe dosah revolučních změn. Ještě dnes je v mnohých závodech malicherné stranické škorpení a vzájemné otravování zaměstnanců. Je-li samozřejmostí tolerance náboženská, musí býti v nových poměrech stejně samozřejmá tolerance politická. (Potlesk.) Musíme odstranit vše, co lidem práci v dílnách a kancelářích ztrpčuje. Musíme se zbavit starého i nového příživnictví, musíme mít odvahu potírat nepoctivost a korupci a zejména musíme učinit pobyt v továrnách a dílnách radostným, aby práce zaměstnance opravdu těšila. V podnicích, ale i ve veřejné správě musíme rozumně hospodařit. Nemůžeme žít na vysoké noze, když právem žádáme lid, aby se uskrovnil. Úspory potřebujeme všude. Restrikce státních zaměstnanců, která je nutná, sama nestačí. Zde má parlamentní úsporná a kontrolní komise opravdu velký úkol a je jen třeba, aby byla co nejdříve ustavena.

Pro plánování v demokracii nemáme zatím příkladu. Provádíme u nás významné strukturální změny a plánujeme při zachování demokratických práv a svobod. To je věc nemalého politického významu. Klademe značný důraz na dobrovolnost obětí. Dokazujeme tím, že máme velkou víru v politickou a národní vyspělost a mravní sílu našeho lidu. Věřím, že náš lid nám porozumí, když uvidí naši poctivou snahu a dobré příklady. Věřím především v našeho dělníka. Věřím, že upřímně míněná slova, která pronesl včera předseda Ústřední rady odborů kol. Zápotocký, se setkají u všech uvědomělých dělníků s plným porozuměním. Náš dělník stál v čele všech akcí za svobodu národa, za svobodu sociální, za rovnost v národě. Staří dělníci se i v nových poměrech velmi dobře osvědčili. Mám zejména na mysli dělníky, kteří prošli tvrdou socialistickou školou.

Je pravda, že mládeži socialistická výchova chybí. Je pravda, že jsou zde patrny následky dlouhé okupace, kdy nebylo možno mládež vychovávat politicky k demokracii a socialismu. Ale i přes tyto nedostatky je v řadách mladých lidí velmi mnoho opravdu oddaných a nadšených pracovníků. Jsou proto naše předpoklady pro splnění dvouletého plánu uspokojivé. Potřebovali bychom jen větší soulad a více důvěry mezi stranami Národní fronty.

Není pochyby o tom, že Národní fronta má stále své oprávnění a že dosud své poslání nesplnila. Máme před sebou velké úkoly, především ústavní zákon. Potřebujeme více než kdy jindy opravdu odpovědné státníky a politiky, kteří mají odvahu k pravdě a činům, ne politikáře a demagogy. Kritika je v našich poměrech jistě vítaná a nutná, ale musí býti věcná a odpovědná. V poslední době jsme často slyšeli kritiku našich národních podniků a měli jsme dojem, že zde není dosti odpovědnosti a že se často v kritice přehání. Nesmíme kritisovat pro popularitu, z důvodů stranických, nýbrž v ušlechtilé snaze dosíci nápravy a zlepšení. Nesmíme ustrnout, to je nám všem jasné. Myslím i na nebezpečí zbahnění. Agitace a stranické zájmy nesmí ovšem zvyšovat nedůvěru mezi stranami.

Ještě nebezpečnější by bylo, kdyby se znovu vyvolávala nedůvěra mezi Čechy a Slováky. Nás, soudím, všechny velmi překvapil projev předsedy Slovenské národní rady, posl. dr. Lettricha, před jeho odjezdem do Ameriky. Všichni jsme se domnívali, že právě na Slovensku se zvláště uvítá dvouletý hospodářský plán, poněvadž znamená velmi mnoho především pro Slovensko. A naší snahou také je, abychom potřebám a přáním Slovenska vyhověli plnou měrou. (Potlesk.)

Považovali bychom vsak za velkou politickou chybu, kdyby se začalo znovu zasévat sémě nedůvěry mezi Čechy a Slováky, kdyby se zase dělala taková agitace, jak jsme ji znali v prvé republice, která krok za krokem Slováky Čechům odcizovala. Zde je opravdu třeba mnoho smyslu pro odpovědnost, všichni si musíme uvědomit, že je to přímo životní otázka pro celý náš stát. Věřme si více a nepodezřívejme se zbytečně! Bude-li mezi námi lepší poměr, důvěra, že to všichni myslíme dobře, že nechceme sestoupit s cesty, kterou jsme nastoupili, pak i kritika ostrá, ale věcná a upřímná nevyvolá ani hořkost ani rozpor.

Měl bych dnes vytknout, že se ve dvouletém plánu dostatečně nepřihlíží ke skutečnosti, že země Moravskoslezská byla válkou velmi postižena a že i před válkou z důvodů politických byla značně zanedbávána. Nechci však kalit dnešní slavnostní náladu nějakými dílčími stížnostmi, neboť soudím, že v tomto okamžiku myslíme především na zdar celého velkého díla. Dvouletým hospodářským plánem zahajujeme novou etapu našeho hospodářství. Tento hospodářský plán musí býti splněn, abychom zvýšili životní úroveň našeho lidu a vytvořili i předpoklady pro populační vzestup. My poslanci se musíme zvláště o zdar tohoto díla přičinit; vláda nám to usnadnila. Změnila původní návrh, vzdala se širokého zmocnění, prohlásila, že má důvěru v parlament a sama navrhuje, aby ústavodárné Národní shromáždění prostřednictvím svého výboru kontrolovalo provádění dvouletého plánu. Nechci opakovat, co jsem už několikráte řekl a napsal o velkém poslání našeho zákonodárného sboru. Předpokládám, že si všichni plně uvědomujeme důležitost a význam tohoto poslání a chceme-li, aby nezklamal národ, nesmíme zklamat ani my. (Potlesk.) Obracíme se k národu, aby více a lépe pracoval, to nám ukládá povinnost, abychom i my pracovali více a lépe a přizpůsobili i práci parlamentu novým poměrům. My sociální demokraté věříme, že jsme na dobré cestě a že výsledky našeho plánování budou dobré. Končím slovy víry básníka Karla Tomana: všem, kdo pevně věří, vždycky se v dálce spásné jitro šeří. (Hlučný potlesk.)

Podpredseda dr. Ševčík: Ďalším rečníkom je pán posl. dr. Novák. Dávam mu slovo.

Posl. dr. Novák: Slavné Národní shromáždění!

Zákon, který nyní projednáváme, je svým způsobem opravdu historický. Nechci se zmiňovat o tom, nad čím kroutili hlavou právníci v ústavně-právním výboru, že zákon svou formulací neodpovídá zvykům anebo formám doby dřívější, nýbrž upozorňuji na to, že tímto zákonem po prvé oficielně prohlašujeme, že se v našem národním hospodářství opouští liberalistický způsob funkce státu v národním hospodářství a že se nastupuje cesta nová. Dříve stát jenom přihlížel, jak se národní hospodářství potácí s jedné strany na druhou, a nanejvýš přistupoval k intervenci tehdy, když se dostavila hospodářská krise, čili když si pacient zdraví zkazil - podle Havlíčka - a stát ho měl potom zhojit. Funkce státu, jak ji uvádíme v zákoně nyní, podobá se spíše lékaři, který člověku stanoví životosprávu, jak má svěřenec žít, aby se vyhnul chorobám a nemocím.

Velevážení, náš stát bude do budoucna řídit národní hospodářství za tím účelem, jak se praví v osnově zákona, aby se zvýšila životní úroveň všeho lidu. To znamená zlepšení výživy a bydlení, dále ulehčení práce a všechna ta hmotná dobra, která mají sloužiti člověku, aby se mu žilo lehčeji a lépe. Díváme-li se z tohoto hlediska na program dvouletého plánu, mohu prohlásit za hnutí, jehož členem mám čest býti, že tento plán s takto formulovaným cílem odpovídá křesťanskému chápání národního hospodářství a že se pro něj vyslovil ve své známé encyklice Quadragesimo anno už Sv. otec Pius XI., který zavrhl liberalistický způsob řízení národního hospodářství a uvedl, že cílem a smyslem národního hospodářství má býti blaho všech a že musí býti toto hospodářství řízeno podle promyšleného a účinného plánu. Plánování státní není ovšem nic nového, neboť i starý liberalistický řád plánoval.

Náš způsob dvouletého plánu přináší však přece něco nového, to jest dává státu moc, aby si plnění dvouletého plánu vynucoval, a to nejenom u podniků státních a znárodněných, nýbrž svým způsobem i u podniků družstevních a u podniků v rukou soukromých. To je to nové - a doufám, že to bude k dobru našeho národního hospodářství. My ovšem musíme býti tady při tom velice opatrni, neboť ono vynucování může přinésti hluboké zásahy do života občanů. Musíme být opatrni, aby zvýšené tvorbě statků nebyly obětovány hodnoty vyšší, pro něž právě lidský život má svou pravou cenu. (Potlesk.) V tom směru nesměli bychom býti němými psy a museli bychom se postaviti na odpor, kdyby tato vlastní lidská práva měla být v zájmu splnění nějaké výroby pošlapána anebo ničena.

Slavné Národní shromáždění! Včera tu mluvil pan referent kol. Zápotocký, který vyčítal lidové straně, že se brání národním směnám v nedělích a ve dnech svátečních, a pravil, že se to snad nesrovnává s příkazem lásky k bližnímu. Velectění, i v církevní nauce a v praxi je na to pamatováno. Je dovoleno pracovat i ve dnech svátečních, ale tehdy, jak je v Písmě svatém, když vůl nebo osel padne do jámy a je nutno je odtud vytáhnout. (Potlesk.), ne však tehdy, když pracovníci ve dnech všedních lenoší a chtějí to nahradit prací ve dnu svátečním. (Potlesk.)

Velectění, museli bychom se ozvati také proti uplatňování nějakých sankcí, kdybychom viděli, že zaváděním na příklad nucené práce, přidělováním sil a vším tím, na co se pamatuje v zákoně, měly by býti roztrhávány a ničeny rodiny a kdyby měly býti přesouváním mladých do práce způsobovány mládeži těžké mravní úhony, jako jsme toho už svědky nyní. (Potlesk.)

Dvouletý plán předpisuje množství statků, které mají býti vyrobeny podle naší surovinné základny, podle našich pracovních možností, podle lidské kapacity, podle celkových směrnic potřeby i podle plánu nejlepšího, optimálního využití všech přírodních i lidských sil. Zavádí se tu tedy po prvé v naší výrobě hierarchie statků. Chceme v budoucnosti klásti důraz nejprve na výrobu statků nezbytných a potom v odstupňování teprve na výrobu statků zbytných až luxusních. Nikoli, jak to bylo dřív, kdy o výrobě rozhodoval a určoval ji jen zisk jednotlivců a nikoli potřeba obyvatelstva nebo prospěch národa. Toto dělení statků neznal liberalismus a proto přináší náš dvouletý plán tady hodně dobra. Vzpomeňme jen dob první republiky, když jsme nechali na příklad textilní výrobu v našem zmenšeném území v tak ohromném rozměru, jako byla platná pro celé Rakousko, a potom jsme přišli do těžké hospodářské krise, když přestal hlad po zboží. V tom tedy přináší nový plán velký pokrok a doufejme, že tento plán přispěje k tomu, že v budoucnosti, až přestane nynější velká konjunktura, přejdeme přes doby ochabnutí daleko lehčeji, než jsme to snášeli a snášeti museli v dobách prvního údobí naší republiky.