Zjišťování skutečně platného právního stavu v obecní samosprávě je i pro dobrého a zkušeného samosprávného pracovníka a právníka velmi obtížné. Z uvedeného je také patrné, že vydání nového unifikačního zákona pro naše samosprávné svazky je nanejvýš žádoucí, a bude proto velikým a vděčným úkolem p. ministra vnitra a jeho úřadu, aby za součinnosti zkušených samosprávných pracovníků i samosprávných ústředí připravil co nejdříve pro parlament vzornou osnovu zákona, který by nejen určoval působnost, pravomoc a odpovědnost národních výborů, ale s pomocí p. ministra financí uspořádal také hospodářství naších obcí, měst, okresů a zemí.

Je nanejvýš žádoucí, aby s šéfem veřejné správy a s ministrem financí i vláda a parlament - jak zde také bylo před chvilkou řečeno, věnovaly finančnímu stavu a hospodářství svazků územní samosprávy skutečně všechnu svoji pozornost a péči.

Pan ministr vnitra ve svém exposé 31. ledna t. r. sám přinesl několik čísel z bědného finančního stavu územní samosprávy. 13 ¹/₂ miliardy škod přihlášených pro reparace, 8 ¹/₄ miliardy dluhů. Vydání samosprávy v zemích českých činí prý 2 ¹/₂ miliardy, příjmy z dávek a poplatků uhrazují pouze asi ³/₄ miliardy. Buďme spravedliví. Tento stav nezavinili dřívější samosprávní funkcionáři. Do tohoto stavu byla uvržena naše územní samospráva okupanty, kteří olupovali celý národ a kteří záměrně rozvraceli naši finanční komunální soustavu. Důvodová zpráva projednávaného vládního návrhu zákona tisk 61 to také přiznává, když říká, že finanční hospodářství územní samosprávy, v níž okupanti hospodařili především ve prospěch svůj a kterou bezohledně vykořisťovali, bylo za okupace velmi těžce postiženo.

Vracím se k nejstaršímu a základnímu zákonu obecní samosprávy, k říšskému zákonu č. 18 z r. 1862. Je smutnou pravdou, že tento zákon svým článkem V dával obcím největší hospodářskou svobodu a pravomoc. Říká, že "obec se může volně na všem ustanovovati a dle toho nařizovati a opatření činiti, co se předkem a nejprve prospěchu obce dotýče . . .".

Takováto samospráva, naplněná nelimitovanou obětavostí našich občanů, jejich ušlechtilou ctižádostí, řevnivostí a soutěživostí, dala našemu národu školy, divadla, kulturní domy, nemocnice, chorobince, sociální ústavy, parky, komunikace a jiná veřejně prospěšná zařízení. Pozdější samosprávné zákony, zejména pak finanční novely z r. 1921, 1927, 1930, 1935 a vládní výnosy protektorátní, volnost obce a její finanční hospodářství jen omezovaly. Zákonné úkoly a finanční oběti obcí rostly a rostou, jejich zdroje příjmů se však stále omezují.

Národní výbory staly se orgány veřejné správy a místní národní výbory přebírají celou samostatnou i přenesenou působnost dřívějších obecních orgánů i úkoly, které jim ukládají nové naše zákony. Jsou pro stát nejlevnějšími orgány veřejné správy, protože jejich věcné a osobní náklady uhrazují si v obcích občané sami. Vedou si rozsáhlou a nákladnou zásobovací a vyživovací agendu a v městech přes 10.000 obyvatel dosud nesou věcné i osobní náklady na policii.

Malým příkladem těchto nákladů mohou býti nejen moje Poděbrady, ale i vaše a každé jiné město v naší republice. V r. 1938 činily náklady města Poděbrad na bezpečnost 313.581 Kč, v r. 1944 832.000 K a roku letošního budou činit již 1,246.000 Kčs. Počítají-li Poděbrady v obecním rozpočtu na rok 1946 při své řádné roční potřebě 10,582.000 Kčs s přídělem obecních přirážek vybíraných státem ve výši z r. 1944 pouhých 1,581.000 Kčs, pak račte vidět, že tento státní příděl stačí sotva na úhradu nákladů na bezpečnost, dnes členy Sboru národní bezpečnosti, ale zdaleka že nestačí na krytí celého personálního nákladu, který v r. 1946 činí 5,506.000 Kčs proti 3,222.000 K v r. 1944 a proti 1,377.000 Kč v r. 1938.

Podobně je tomu jistě - ne-li ještě hůře - i v jiných městech a obcích naší republiky. Naše obecní samospráva v obcích přes 10.000 obyvatel nese tedy celý věcný i osobní náklad na policii sama, ač jí nedisponuje. Dovolte mi proto také, abych k tomuto stavu směl říci několik slov.

Prvním poslancem, který se odvážil již v Prozatímním Národním shromáždění kritisovati nezákonnost organisace bezpečnostní naší služby a poměry ve Sboru národní bezpečnosti, byl posl. Hora. Jeho objektivní a s dobrým úmyslem pronesená řeč 21. listopadu minulého roku vzrušila sněmovnu a vyvolala nespokojenost i hluk na některých stranách. Rudolfinem přehnala se bouře také při rozpravě o exposé pana ministra vnitra Noska, když posl. doc. dr. Krajina 12. února t. r. jménem klubu poslanců národně socialistických žádal odklad hlasování o výkladu pana ministra Noska do té doby, dokud nebude zjednána náprava v bezpečnostní a zpravodajské službě. Pan ministr vnitra po jednáních ve vládě a v Národní frontě tenkráte uklidnil sněmovní bouři svým doslovem 14. února t. r., v němž sněmovně mimo jiné řekl: "Máte-li stížnosti o chování se třeba i jednotlivců Sboru národní bezpečnosti, prosím vás, odevzdejte mně je a věřte, že všecky stížnosti budou vyšetřeny a náprava zjednána. Mou snahou však je", řekl pan ministr, "aby se náš nový Sbor národní bezpečnosti stal pýchou všech demokratických občanů našeho státu". Vážené shromáždění, to bylo a zůstalo také jistě i naším vroucím přáním. A protože nikdo nepochyboval o upřímnosti slov a slibu pana ministra vnitra, byl také tenkrát jeho výklad z 31. ledna 1946 jednomyslně schválen.

Dnes, po devíti měsících, bohužel vidíme, že jednomyslným odhlasováním exposé pana ministra neskončily se debaty o Sboru národní bezpečnosti ani ve veřejnosti ani ve sněmovně, protože se nepříznivé zprávy o bezpečnostní službě stále množí. Můžete čísti dnešní noviny, dovídáte se tam zase zcela něco nového o Duchcově.

Pomlčím o zprávách novinářských a zůstanu pouze u debat sněmovních. Vedly se na pokračování nejen v minulém měsíci ve sněmovním výboru bezpečnostním za přítomnosti pana ministra vnitra a byly skončeny teprve ve čtvrté jeho schůzi 16. října t. r., ale vedou se i v plenu sněmovny. Účastní se jich již nejen poslanci národně socialističtí, Hora, Hřebík,Čížek atd., ale i poslanci druhých stran Národní fronty. Jsme v nich dnes, vážené shromáždění, již tak daleko, že si 26 poslanců sociálně demokratických interpelací posl. Hatiny z 18. září t. r. stěžuje na bezpečnostní poměry v našem pohraničí, zejména v Aši, kde po ulicích ve večerních hodinách je nebezpečno chodit a kde nikdo z bezpečnostních orgánů v noci službu nekoná. Ke zjištěným zde krádežím - a bylo jich, jak je v interpelaci uvedeno, 600; 600 bytů v Aši bylo vykradeno, a byl to majetek našich občanů a také i majetek národní - a ke všem těm krádežím podle interpelace chovala se stráž Národní bezpečnosti zcela netečně. Interpelanti se proto táží pana ministra, co hodlá učiniti pro bezpečnost života a ochranu majetku soukromého i státního. V bezpečnostním výboru pak jeden z interpelantů, pan posl. Kubát, kritisoval naše bezpečnostní poměry také jménem svého poslaneckého klubu i jménem vedení své politické strany.

Já s lítostí musím dodati, že i ve vnitrozemí je policii v ulicích našich měst ve dne viděti zřídka a v noci nikdy. A přece máme ve zmenšené republice mužstva bezpečnostní stráže téměř dvakráte tolik jako v r. 1938, a k tomu ještě různé milice.

Já se ptám, kde je těch skoro 30.000 mužů Sboru národní bezpečnosti? Anebo kde jsou aspoň ti, které jsme si jako strážce životů, majetku i mravnosti v řadách svých spoluobčanů vybrali a ve svých obecních zastupitelstvech potom jako nejkvalifikovanější také zvolili a ke kterým máme doposud srdečný poměr? Kde jsou ti, kteří byli hrdi na úkol jim svěřený a kteří jako ostražití a svědomití strážci dříve pilně procházeli náměstími a ulicemi našich měst ve dne i v noci? Na to vám odpovídám, že zásluhou velení a vedení Sboru národní bezpečnosti dnes sedí u kancelářské práce na policejních strážnicích. (Předsednictví převzal místopředseda Tymeš.)

Kritisovat nemožný stav naši bezpečnostní služby odváží se dnes málokdo. Případ poslance čs. strany lidové Hořínka, kterého sněmovna 5. října 1946 nevydáním musila chrániti před trestním stíháním, nám ukazuje, že poměry ve Sboru národní bezpečnosti nesměl by bez obav před šikanami pomalu kritisovati ani ve veřejném zájmu již ani poslanec ústavodárného Národního shromáždění. (Potlesk.)

Naše bezpečnostní orgány bývaly elitními sbory, které plnily své zákonné povinnosti přesně. Bývaly naší ozdobou a pýchou proto, že se při výběru mužstva u státní policie věnovala velká pozornost nejen schopnostem, ale i mravní kvalifikaci uchazečů. A u samosprávné policie vždycky rozhodovalo o přijetí a povyšování celé obecní zastupitelstvo.

Vážené shromáždění! Kdo přijímal od loňského roku, od loňského května nové členy do Sboru národní bezpečnosti? Rozhodovala při přijímání vždycky kvalifikace anebo legitimace? Kdo a jak provádí povyšování ve Sboru národní bezpečnosti v republice lidově demokratické? V té první republice to dělalo vždycky celé obecní zastupitelstvo.

Je mi upřímně líto, že Sbor národní bezpečnosti, nikoli však vinou většiny mužstva, ztratil dobrou pověst a také důvěru občanů, kterou dříve mívaly naše bezpečnostní orgány. (Výkřiky.) Když zakročovali proti těm, kteří něco dělali proti republice, tak to bylo na místě! (Výkřiky.) Jen žádné rekriminace! To se stává také ještě dnes. Račte se ptát na Mělnicku, na Českobrodsku atd. (Výkřiky.) Zloděje, prosím, nikdo nechrání.

Vážení pánové, odpusťte mi jedno, co jsem povinen vám říci. Prosím pěkně, takové výkřiky nesluší straně vládní. Ty snad slušívaly kdysi stranám oposičním, dnes nemáme stran oposičních, račte se přihlásit o slovo a odpovědět mi. Já mluvím k samosprávě, prosím, a to k samosprávě náleží. Nemám-li pravdu, račte mi to vyvrátit. (Potlesk.)

O Sboru národní bezpečnosti opakuji především to, co jsem uvedl ve své interpelaci z 18. záři t. r. Uznávám potřebu celostátní, centrálně řízené, ale zákonné organisace bezpečnostní služby. Nemohu však souhlasiti s dosavadním stavem nezákonným, připomínajícím nejen protektorátní a nacistickou soustavu, ale také někdy i její methody.

Vzpomenu-li, že z policejních věznic naší samosprávy před válkou musil býti každý zatčený do 24 hodin buď předán řádnému soudu nebo propuštěn, pak mne a jistě i vás udivuje zpráva z bezpečnostního výboru sněmovního, že v policejních věznicích lidově demokratické republiky je bezdůvodně po řadu měsíců drženo několik tisíc Čechů. Já jsem pro spravedlivou justici, ale odpusťte mi, nikoli pro führerovskou persekuci, poněvadž je tady v tomto shromáždění jedna třetina poslanců, kteří ji na svém těle zažili. (Potlesk.)

To, co jsem si dovolil uvésti, vážené shromáždění, nutí k úvahám: Máme bezpečnost skutečně vždycky jen pro bezpečnost? Může býti bezpečnost svěřena někomu jinému než mužům bezúhonným a způsobilým? Dne 16. minulého měsíce sněmovna radostně přijala zprávu pana ministerského předsedy, že 29. října t. r. odejde od nás poslední transport Němců. Tento slib, toto ohlášení se stalo také historickou skutečností. A tak naše republika dne 29. minulého měsíce stala se republikou národní. A já se ptám: Je nutno i nyní míti v národním, kulturním a demokratickém státě tak početný Sbor národní bezpečnosti? (Potlesk.) Chceme zůstati státem demokratickým, anebo se státi státem policejním?

Neblahý stav naší bezpečnostní služby není zaviněn bezúhonným mužstvem, které dříve konalo své povinnosti vzorně a které samo je roztrpčeno poměry ve Sboru národní bezpečnosti jednak preterováním, jednak také bezdůvodným překládáním a jinými šikanami, nýbrž vedením a velením Sboru národní bezpečnosti, jakož i přítomností těch, kteří se pro bezpečnostní službu naprosto nehodí. Včasnou nápravou bezpečnostních poměrů v naší republice kvitovala by naše veřejnost panu ministrovi vnitra vděčně.

Ke zdárnému naplnění úkolu, který jsme si manifestačně a slavnostně před drahými nám hosty a historickými svědky ze SSSR uložili zákonem k 28. říjnu ke šťastnému žití v naší republice, po němž všichni tak toužíme, je nám právního stavu a právní ochrany, pořádku a klidu nezbytně třeba.

A teď se vrátím k finančnímu stavu naší obecní samosprávy, jejíž zákonné povinnosti kulturní a sociální stále rostou.

Příjmy obcí se skládaly z výnosu vlastního majetku, z výnosu podniků, elektráren, plynáren, pivovarů, železáren, jatek a j., ze státních přídělů, z výnosu obecních přirážek, z výnosu dávek a poplatků. Tyto příjmy byly obcím zkráceny odejmutím obecních přirážek. Protektorátním nařízením z r. 1944 byly dány obcím za odňaté výnosy obecních přirážek ke zrušené zvláštní daní výdělkové, daní rentové přímo vybírané a daní z vyššího služného od 1. ledna 1943 t. zv. pevné náhradové příděly na r. 1943-1944, které se proti dříve vybíraným obecním přirážkám krátily u statutárních měst (Praha, Plzeň, Brno, Olomouc a Mor. Ostrava) o 13,3% a u ostatních obcí o 10%. Ochuzená obecní samospráva musela těmito 10%, po příp. 13,3% dotovati zemské fondy, ze kterých pak země poskytovaly příspěvky finančně slabým okresům a obcím. Sanovala tedy od r. 1943 samosprávu vlastně samospráva sama, nikoli protektorátní vláda.

Vládní nařízení č. 22 z r. 1945 prodlužuje platnost vládního nařízení z r. 1944 i na rok 1945 s tou změnou, že pevné náhradové příděly na rok 1945 zvyšuje o 20%, po případě o 5% tam, kde obce v letech 1942 nebo 1943 zvýšily sazbu obecních přirážek proti r. 1941, a dává obcím přechodně přirážkové příděly namísto státem vybíraných obecních přirážek k dani pozemkové, domovní dani třídní a činžovní a ke všeobecné dani výdělkové. Přechodně přirážkové příděly pro rok 1945 měly se rovnati vybíraným obecním přirážkám z r. 1944. vládní nařízení č. 106 z r. 1944 limitovalo obecní přirážky - s výjimkou přirážky k dani činžovní - na 400% a u statutárních měst na 600%.

Tento stav trvá podnes a je potud horší, že při změněných hospodářských poměrech, vyšších cenách, vyšších platech, mzdách a předpokládaných vyšších daňových základech dostávají obce náhradové i přirážkové příděly podle výnosu přirážek z r. 1944.

Limitování přirážek svazků územní samosprávy, zejména obecní, a poskytování přídělů zavádí u nás finanční novela již v roce 1927. Druhá finanční novela totiž je částkou kytice zákonů českoněmecké občanské - panské koalice z roku 1927; spolu s velkou daňovou reformou dr Engliše z téhož roku přinášela úlevu průmyslu, bankám a ostatním tak zv. velkým poplatníkům na úkor poplatníků malých a středních a samosprávu ochudila o půldruhé miliardy. Zákonodárcové panské koalice byli si tenkráte vědomi, do jakého finančního stavu a závislosti vrhají samosprávu, a proto zavedli poskytování pomocných, nedostačujících přídělů.

Byl jsem a zůstávám i podnes, pokud se samosprávy týče, zásadně proti limitům, pevným náhradovým přídělům, přirážkám a jakýmkoliv přídělům jako řešení definitivnímu, pokud nejde o skutečnou sanaci, protože takováto opatření berou samosprávě skutečnou samosprávnou svobodu a velmi často rozrušují i morálku samosprávy. Rozdaný tisk č. 202, který máte před sebou, příděly ponechává. Ovšem připomínám, že je to úprava prozatímní.

Obecní samosprávu však ochuzuje také tak zv. protektorátní první stavební novela, a to nejen o stavební kompetenci, ale zejména tím, že obcím odnímá značný zdroj příjmů, t. j. stavební a parcelační poplatky. Protektorátní stavební novela bere kompetenci lidovým sborům a městským radám, nyní národním radám, a přenáší je na osobu, na úředníka okresního úřadu, i v takových městech, jejichž technické kanceláře vedou technici-inženýři.

Vrácení stavební kompetence aspoň těm obcím, které mají technicky vybavené stavební kanceláře, interpeloval jsem 18. září t. r. Rád konstatuji, že Sbírka zákonů a nařízení v částce 75 přináší skutečně vyhlášku ministerstva techniky, kde se některým městům stavební kompetence vrací.

Sbírka zákonů a nařízení naší osvobozené republiky přinesla již řadu nových opatření, kterými se samosprávě ukládají nejen nové úkoly a oběti, ale odnímají se i zdroje příjmů a způsobují další zhoršení jejího finančního stavu.

I znárodněním československého energetického průmyslu a hospodářství zchudla obecní samospráva. Obecní elektrárny a zejména plynárny bývaly aktivními podniky, i když byly zatíženy státní daní výdělkovou. A byly také nerozlučnou součástí obecní finanční soustavy, protože obce každoročně participovaly na jejich výtěžku. Podle dekretu pana presidenta o energetice v zájmu účelné a hospodárné výroby a rozvodu energie, t. j. elektřiny, plynu, páry atd., a v zájmu dokonalého provozu má býti energetické hospodářství vedeno vlastními orgány a osvobozeno ode všech daní a dávek. Znamená to tedy další ochuzení komunálního hospodářství nejen o zisky aktivních podniků komunálních, ale také o eventuelní obecní přirážky k daní výdělkové a o obecní dávku z elektrické energie. Jako částečnou náhradu těchto ztrát pro účely veřejné správy má správa energetických podniků odváděti státní pokladně úměrnou dávku.

Apeluji na pana ministra průmyslu, aby směrnice jeho ministerstva pro ohodnocení energetických podniků odevzdávaných samosprávou do správy národních podniků, poskytovaly naší samosprávě spravedlivé ocenění a také spravedlivou finanční náhradu.

Odstavec 5 čl. III finančního zákona pro rok 1946 říká, že do pokladny státu plynou od 1. ledna 1946 všecky platby na přirážky svazků územní samosprávy. Dle odst. 1 téhož článku z vybíraných nebo vybraných samosprávních přirážek má ministr financí po dohodě s ministrem vnitra poskytnouti zemím, okresům a obcím příděly ze státní pokladny.

Podle § 2 poskytnou se tyto příděly ve výši přídělů stanovených na rok 1945. Příděly pro rok 1945 měly se rovnati povoleným přirážkám obecním z roku 1944. Skutečnost je tedy taková, že ministerstvo financí vybere samosprávní přirážky pro rok 1946 k vyšším daňovým základům z roku 1946 a ve výši, která se podle odst. 6 čl. III zákona o státním hospodářství má stanoviti zvláštním zákonem. Tato výše byla nebo má býti stanovena zákonem, který je rozdán [tisk 222], a má činiti k dani činžovní 300%, k pozemkové dani 1000%, ke zvláštní výdělkové 2 % a k ostatním daním 800%. Ovšem jejich výnos plyne do státní pokladny.