Nemohu se také smířiti s tím, že všechna protektorátní a nacistická nařízení vydaná proti samosprávě v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, platí doposud. Ani nedávno odhlasovaný zákon o územním rozšíření a o zrušení použivatelnosti předpisů z dob nesvobody je neruší. Tuto lítost moji a naší samosprávy nemůže zahladiti ani § 1, titul 12 kapitoly 23 našeho státního rozpočtu, který pomocným fondům pro úpravu dluhů okresů a obcí dává 164 milionů Kčs, ani § 5 téhož titulu a kapitoly, který chce svazkům územní samosprávy z vybíraných samosprávných přirážek dáti 2.477,200.000 Kčs, a ani § 1 titulu 3 téže hlavy, který říká, že státní pokladna z titulu samosprávných přirážek přijme pouhých 1.600,000.000 Kčs.

Vládní návrh zákona tisk 61, pro který budeme hlasovati, neřeší a nemůže napraviti bědný stav finančního hospodářství naší obecní samosprávy, on jen pofoukává bolest některých obcí, zejména hlavního města Prahy.

Náprava se může státi zákonem a opatřeními, která samosprávě uhradí náklady na policii, vyživovací agendu, náklady vzniklé přenesenou působností, ztrátu majetku a úbytky příjmů z jejích výdělečných podniků nyní znárodněných, a která dají naší samosprávě také hospodářskou svobodu, tak nezbytnou pro ušlechtilé závodění našich měst a obcí a jejích zdárný vývoj.

Pan ministr financí dr Dolanský ve čtvrtek dne 3. října t. r. v rozpočtovém výboru ve svém exposé, jehož přímost a rozhodnost rád kvituji, ohlásil daňovou reformu a uspořádání našeho státního rozpočtu tak, aby poskytl správný obraz našeho státního hospodářství, znárodněného průmyslu i bědného stavu naší samosprávy. Nechci pochybovat o tom, že bude i ve svých finančních plánech a opatřeních k naší zbědované samosprávě, po slyšení jejího ústředí, ne-li blahovolným - pokud dobrý ministr financí vůbec může býti blahovolným - tedy aspoň spravedlivým. O to se pokouší s panem ministrem vnitra předloženou vládní osnovou zákona, tisk 202, ve které, bohužel, náhradové příděly a příspěvky zemím nadále zůstávají. Ovšem přistupují k nim ještě příspěvky z fondu státních přídělů. Přirážky svazků územní samosprávy k přímým daním státním na r. 1946, 1947 a 1948 nelze samosprávným svazkům vybírati; plynou do státní pokladny. Z toho můžeme viděti, že toto provisorium v hospodářství naší samosprávy potrvá ještě patrně asi dvě léta.

Svobodu a rovnost politickou i hospodářskou chceme v naší republice pro každého, tedy i pro naši samosprávu, a to tím důvodněji, když byla poctěna takovou důvěrou vlády, parlamentu i presidenta republiky, že se stala orgánem veřejné, státní správy. Byl bych rád, kdyby tolikrát opakované úsloví, že svobodná a spořádaná obec je zdravým základem státu, se stala také skutečností. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: Dalším řečníkem je pan posl. dr. Jelínek. Dávám mu slovo.

Posl. dr Jelínek: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Ani mně, stejně tak jako řečníku přede mnou, není obsah předloženého návrhu zákona důvodem, proč jsem se přihlásil o slovo. Je to ta okolnost, že se předložený návrh dotýká finančního hospodářství obcí a jejich orgánů, místních národních výborů, a ať se to líbí nebo nelíbí, musím říci jménem všech těch, kdož vyšli do tohoto slavného ústavodárného Národního shromáždění z funkcionářů územní samosprávy, že budeme, a to tak, jak si to funkcionáři národních výborů ve skutečnosti přejí, využívati každé příležitosti, abychom zájem slavného ústavodárného Národního shromáždění přiváděli k otázkám naší lidové samosprávy, národních výborů.

Paní a pánové, okolnost, že se navrhovaný zákon dotýká finančního hospodářství, je mi nejen příležitostí, ale i pobídkou, abych s tohoto místa přivítal, že vláda předkládá a že byl dnes rozdán vládní návrh o zatímní úpravě finančního hospodářství územní samosprávy, abych poprosil slavnou sněmovnu, aby v zájmu instituce národních výborů tento zákon co nejrychleji projednala, a abych vznesl hlasitý apel na vládu a na ministerstvo financí a vnitra, aby i ostatním otázkám naší územní samosprávy byl věnován stálý zájem a aby byla vnesena do místní, okresní, zemské samosprávy příslušná finanční i právní jistota.

Již v prvé republice, paní a pánové, razili jsme heslo, že lid je veškerým zdrojem státní moci. Ale nebylo nikdy prakticky provedeno pro naši nedůvěru k jinonárodním menšinám, která, jak všichni víme, ukázala se stoprocentně odůvodněnou. Ale my, kteří jsme v první republice pracovali v samosprávě, víme, že toto heslo nebylo provedeno také proto, že samospráva měla dva veliké nepřátele. Byla to část vysoké byrokracie a byly to určité politické kruhy, které si nepřály provedení demokratického principu v obcích, v okresech a v zemích. Tito nepřátelé způsobili v nejhorších dnech republiky, že bylo méně samosprávy uvnitř země v českých krajích, než jí bylo tam, kde ovládali poměry živlové republice a národu nepřátelští. Prostřednictvím politických kruhů a vysoké byrokracie byly uvnitř státu v městech s naprostou českou většinou dosazováni vládní komisaři a v pohraničí a u hranic ponechávána volená správa s absolutní většinou henleinovskou.

Když přišly květnové revoluční dny, znovu se ozvalo kouzelné heslo, že lid je veškerým zdrojem státní moci. Tentokrát není třeba mít ohled na jinonárodní menšiny. Tentokrát může býti toto heslo skutečně a úplně provedeno. Proto lid uvítal toto heslo jako příslib, že u nás bude republika řízena ve své správě za účasti a spolupráce nejširších vrstev lidových. My všichni jsme uvítali instituci národních výborů jako revoluční čin. Z míst povznesenosti nad lidem a nad jeho volenými funkcionáři zmizeli zemští presidenti a okresní hejtmané, jejichž většina se nikdy nepřiblížila svým úkolům a kteří všichni podléhali příkazům sekretariátů všemocné politické strany.

Paní a pánové, já se však obávám, že je nejvyšší čas, abychom zabránili velikému zklamání. Nepatřím k těm, kdo vidí na národních výborech jenom to černé. Nemohu a také nechci popříti, že jejich funkcionáři leckde a v lecčems učinili chyby, že se dopustili provinění z nepochopení a někde ze zlé vůle. Ale nemohu přejít a nesmíte přejít ani vy nadlidskou obětavost a pracovitost desetitisíců funkcionářů místních a okresních národních výborů, kteří v nejhorší době a za nejhorších podmínek dali samosprávě a tím i republice všechno, své schopnosti, svůj čas, své zdraví a leckde i své peníze. (Potlesk.)

Slavná sněmovno, tito lidé dnes stojí před tím, že nebude-li otázka naší územní samosprávy co nejrychleji řešena po stránce finanční i po stránce právní, bude vnesen do obcí i do okresů nezájem. Volám s tohoto místa, že nemůže býti horší škody pro demokratickou republiku, než kdyby široké vrstvy lidové a funkcionáři našich výborů ztratili v zoufalé situaci, v jaké obce a okresy žijí, zájem o věci veřejné. Celé okresy jsou ve finanční katastrofě. Není peněz na výplatu zaměstnanců, úředníků i zřízenců, ačkoliv tito úředníci a zřízenci z největší části pracují na přenesené působnosti, tedy pro státní správu. Při tom, paní a pánové, rotačky ústředních správních úřadů chrlí spousty oběžníků, jsou přepisovány a jsou posílány dál a níž. Když jedete ze schůzí pozdě v noci dědinami a vidíte někde rozsvíceno, nemyslete na těžce nemocného, je to světlo v bytě některého venkovského funkcionáře, předsedy národního výboru, který sedí nad těmito oběžníky, psanými velmi často stylem nesrozumitelným prostým lidem, sedí nad nimi a snaží se vyhověti té spoustě papírové záplavy. (Veselost.) Pánové, to není k smíchu. Přinesu doklady, že venkovští předsedové dostávají také 30 oběžníků z ústředních úřadů, z ministerstva vnitra, od zemského národního výboru, které jim ukládají velmi často jedno a totéž stylem, kterému tito lidé nerozumějí, dávají jim úkoly, které neumějí dělat a které je zatěžují. To není žádná činnost. Snad to patří k horlivosti některých pánů z ústředních úřadů, ale pro mne je to činnost protilidová a tím protistátní, neboť to odvádí tyto prosté, republice oddané lidi od daleko užitečnější práce, kterou by mohli v obcích i okresích udělat. (Potlesk.)

Paní a pánové, proto vítám, že byl předložen návrh zákona, který má pro letošek, pro příští rok i pro rok 1948 vyřešit alespoň otázku nejdůležitější, otázku finanční. Vždyť jsou místa, kde se dokonce naši funkcionáři osobně zadlužili, aby mohli stačit výplatám, kterými jsou obce povinny.

Paní a pánové, také my budeme pro navrhovaný zákon hlasovat. Spojujeme jej však s voláním, aby otázky samosprávní byly co nejdříve řešeny, aby byly řešeny za účasti samosprávních pracovníků, aby byla vnesena jistota do toho, co platí ze starých zákonů a co nikoliv - a mohl bych vám snésti doklady, že ani ústřední úřady nevědí, co z těchto předpisů platí - aby mohly být národní výbory opravdu tou institucí, na kterou je lid v revolučním květnovém nadšení povznesl. Neboť otázka jejich je otázkou, která odůvodňuje apel, aby konsulové dbali, aby republika neutrpěla škody ve svém srdci a ve svém jádru. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Dávám slovo k doslovu zpravodaji p. posl. dr Johnovi.

Zpravodaj posl. dr John: Vzdávám se slova.

Místopředseda Tymeš: Pan zpravodaj vzdává se slova.

Přistoupíme proto k hlasování.

Osnova má 4 paragrafy, nadpis a úvodní formuli. Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 4 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Z usnesení předsednictva podle § 54, odst. 1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé čtení.

Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona o vyměřování obecní dávky z nájemného a obecních poplatků, vybíraných na podkladě nájemného nebo nájemní hodnoty, na léta 1944 až 1946 (tisk 155). Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr John: Nejsou.

Místopředseda Tymeš: Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji ústavodárné Národní shromáždění přijalo ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím je vyřízen 1. odstavec pořadu.

Nyní přistoupíme k projednávání druhého odstavce pořadu, jímž je

2. Zpráva výborů kulturního a rozpočtového o návrhu poslanců Hory, Olbrachta, dr Ducháčka, Tymeše, Huška, Jeleňa a druhů na vydání zákona o udělování státní novinářské ceny Karla Havlíčka Borovského (tisk 186).

Zpravodajkou za výbor kulturní je paní posl. Uhlířová, dávám jí slovo.

Zpravodajka posl. Uhlířová (uvítána potleskem): Paní a pánové!

Předkládáme dnes ústavodárnému Národnímu shromáždění ke schválení návrh zákona o udělování státní novinářské ceny Karla Havlíčka Borovského, který vznikl z iniciativy poslance Hory a druhů a je tedy společným návrhem celé Národní fronty. Jeho textová forma není obsáhlá. V § 1 se stanoví, komu se tato cena udělí a že se tak stane za vynikající službu, kterou ten který novinář prokázal tím, že přispěl svou činností k povznesení úrovně mravní, kulturní, politické, hospodářské i branné v republice Československé. Návrh na udělení této ceny novináři slovanské národnosti a československé státní příslušnosti podává profesorský sbor novinářské fakulty vysoké školy politických nauk, který sestaví příslušné terno, právě tak jako vrcholné organisace novinářské, a to česká i slovenská. § 2 pak určuje, kdy zákon nabývá platnosti.

Důvodová zpráva podává výklad, proč byl tento zákon navržen, a hodnotí práci dobrého novináře. V důvodové zprávě byla kulturním výborem sněmovny navržena malá změna, a to v předposledním odstavci, který byl upraven takto: "Úhradu navrhujeme z prostředků ministerstva informací a ministerstva školství." Zákon sám zůstal beze změny.

Paní a pánové, dovolte mně, abych k tomuto zákonu řekla několik slov. Lze jen vítati, že v jubilejním roce Karla Havlíčka Borovského, jednoho z největších a nejslavnějších českých novinářů, nebojácného bojovníka za pravdu a práva svobodného člověka, došlo k návrhu tohoto zákona, jímž se má, byť i jen skrovnou měrou, projevit uznání národa a státu novináři, který svou publicistickou činností se vynikající měrou zasloužil o utváření veřejného mínění našeho lidu v duchu demokracie, platného právního řádu a zákona. (Potlesk.) Všichni si plně uvědomujeme, co znamená dobrý a nezávislý novinář pro výchovu národa v duchu demokracie Masarykovy, v duchu demokracie lidové, a jak nesmírně velký vliv má dobrý novinář na popularisaci, propagaci i uskutečňování nového socialistického řádu v tomto státě.

Přejeme si, aby se všichni novináři bez rozdílu stran a směrů podobali Karlu Havlíčku Borovskému v hlásání pravdy a hájení práva. (Potlesk.)

Má-li československý novinář splnit všecko to, co od něho vyžadujeme, je nezbytně nutné, aby byl také existenčně naprosto zabezpečen. Uvědomme si, že novináři jsou stav, který u nás provedl ve svých řadách nejdokonalejší očistu od těch, kteří v době nejtěžší zkoušky národa, po 6 let německé okupace, nechovali se jako dobří Čechové, ale za hmotné výhody zradili a tím se sami vyloučili z řad příslušníků národa, a že tato očista byla provedena v době co nejkratší.

Přes své nesmírně důležité poslání je to však stále stav, který přes veškerá úsilí zůstává platově na výši, která neodpovídá ani úkolům, jež musí plnit, tím méně drahotním poměrům, v nichž žijeme. Podařilo-li se našim novinářům prosadit jakž takž slušné honorování začátečníků, je to jistě veliké plus, ale kromě nich zůstává zde ohromná většina, celá armáda novinářská těch, jejichž existenční poměry vyžadují naléhavé úpravy.

Slováci nás po této stránce předběhli. Srovnáváme-li platy slovenských novinářů s platy našich novinářů, shledáme, že mnozí mají až o 80% vyšší platy než novináři u nás. Mělo by být proto samozřejmou snahou ministerstva sociální péče i ÚRO, aby zaujali příznivé stanovisko k požadavkům našich novinářů, jejichž platy nutno přizpůsobit platům novinářů slovenských. (Hlučný potlesk.) Apeluji při této příležitosti na odpovědné činitele, jichž se to týká, aby tento samozřejmý požadavek českých novinářů podporovali.

Nesmí se při tom zapomenout na t. zv. novináře úřední. Mám konkrétně na mysli redaktory Československé tiskové kanceláře, jejichž platy jsou ještě daleko ubožejší než nedostačující platy redaktorů denního tisku.

Úsilí a požadavky těchto redaktorů o splnění platové úpravy stále ztroskotávají, a to právě na místech, která o tom rozhodují. Každý víme, že konají práci stejně platnou i časově úplně rovnocennou a plně odpovědnou jako ostatní novináři. Věříme, že se při dobré vůli podaří realisovat jejich samozřejmé požadavky. V této souvislosti bylo by nutno hovořit také o technickém vybavení Československé tiskové kanceláře v duchu moderní doby, což je také jednou z palčivých bolestí novinářů tam zaměstnaných.

Nemohu se při této příležitosti nezmínit také o určitých omezeních, týkajících se vydávání denního tisku z doby porevoluční, která by už skutečně mohla přestat. Mám na mysli nevydávání pondělníků v českých zemích, zatím co na Slovensku vycházejí. Ve všem u nás budujeme jednotu, chceme, aby stejné předpisy a nařízení platily ve všech částech státu, tož v tomto duchu čeká nás splnění požadavku lehce dosažitelného, jímž se dostane českým zemím pondělníků, tak jak je má Slovensko.

Tyto požadavky, jež jsem zde v krátkosti uvedla, jsou z nejpalčivějších, jejichž splnění se novináři dožadují.

Dnešním zákonem o novinářské ceně Karla Havlíčka Borovského dokazujeme, že si ceníme práce dobrého novináře, a přejeme si, aby naše země měly po vzoru tohoto slavného syna národa nejen novináře dobré, ale ty nejlepší, jejichž jedinou a nejvyšší snahou bude sloužit bezvýhradně svému národu a státu (Potlesk.) a kteří si budou vždy plně vědomi důležitosti svého poslání a své odpovědnosti. Chceme je všichni v těchto jejich snahách a požadavcích podporovat. Zákon, který zanedlouho odhlasujeme, je jenom nepatrnou splátkou účtu, který jsme povinni novinářům proplatit.