Kulturní výbor ústavodárného Národního shromáždění vám, paní a pánové, doporučuje zákon ke schválení tak, jak byl navržen. (Hlučný potlesk.)

Místopředseda Tymeš: Zpravodajem za výbor rozpočtový je za omluveného posl. Součka p. posl. Janouš. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Janouš: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Rozpočtový výbor projednal ve své schůzi dne 17. října 1946 tento iniciativní návrh, uvážil skutečnosti, které vedly autory tohoto zákona k jeho vypracování, a doporučil schválení iniciativního návrhu z těchto důvodů:

Vliv novinářů na veřejné mínění je důležitým politickým činitelem. Udělením novinářské ceny Karla Havlíčka Borovského je sledován účel vyjádřiti vážnost novinářské práce. Udělení ceny ve smyslu návrhu bude jednak vyznamenáním pro novináře, kteří se zasloužili o zachování a upevnění jednoty národa, jednak bude materiální podporou, neboť cena ve výši 100.000 Kčs umožní poctěnému v klidu a bez hmotných starostí prohlubovati a rozšiřovati své znalosti.

Poněvadž iniciativní návrh je správný jak po stránce formální, tak i věcné a není proti němu námitek, doporučuje rozpočtový výbor jeho schválení v plenu ústavodárného Národního shromáždění. (Souhlas.)

Místopředseda Tymeš: K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu. Přihlášeni jsou pp. posl. Hora a Hatina.

Uděluji slovo prvnímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Hora.

Posl. Hora: Pane předsedo, slavná sněmovno, paní a pánové!

V Havlíčkově jubilejním roce, kdy vzpomínáme 125. výročí narozenin a 90. výročí úmrtí Karla Havlíčka Borovského, neohroženého novináře, prvního našeho novinářského klasika, novináře bystrého a nebojácného pera, buditele národa v oboru politického uvědomování českého lidu a nesmlouvavého Čecha v nerovném zápase proti reakci, projednáváme návrh zákona o udělování státní novinářské ceny Karla Havlíčka Borovského.

Dovolte mi, abych jako zástupce 11. volebního kraje, Havlíčkova kraje, a jako iniciátor návrhu tohoto zákona věnoval v souvislosti s tím několik slov novinářům a jejich nesmírně odpovědné a těžké práci a úkolům.

Jen letmý pohled do života nás přesvědčuje, jaký vliv na vytváření veřejného mínění má tisk, tato sedmá velmoc, a jak mimořádně záleží na svědomité práci a vzdělání novinářů. V tom dnešním chvatu vyciťujeme, jak víc a více občané získávají své informace z novin. V novinách hledají vysvětlení důležitých hesel dneška a významných pojmů současného života. Jen si uvědomme, oč by se ztížila práce zákonodárného sboru, nebýt novinářů, jak je nemyslitelné, aby tento sbor pracoval bez těsné součinnosti a vzájemné spolupráce s novináři a novinami. Jen domyslete tu skutečnost o tíze odpovědnosti novináře před národem a před dějinami.

Proto byl předložen návrh zákona o udělování státní novinářské ceny Karla Havlíčka Borovského jako projev mravního a hmotného uznání těm novinářům, kteří nejvíce přispívají k harmonisaci našeho života, k moudrému uplatňování a spojováni různých směrů cílících především ke společné základně, z níž výchovou vyrůstá mravní, duchovní, politická, hospodářská a branná sila československého lidu. Velké, až nadlidské úkoly připadly novinářům po druhé světové válce, která rozložila svět duchovně i mravně a naučila lidi i národy propadat hmotařství. Tyto mimořádné úkoly vyžadují mimořádných osobností, novinářů důkladně po všech stránkách připravených nejen všeobecným a odborným vzděláním, nýbrž - a to především - mravním vzděláním, charakterem a smyslem pro základní práva lidská. Vždyť novinář to je, který se stává vykladačem směrů a jevů, a novináři to jsou, kteří mají nedoceněnou moc uvést lidstvo, národy a život rodin i jednotlivců do nutně většího souladu a porozumění. Novináři to jsou, kteří mají možnost nebo jimž se tato možnost musí připravit, aby různé a významné pojmy nezamlžovali, nýbrž osvětlovali a objasňovali, činili je srozumitelnějšími širokým vrstvám lidu a vedli je stále k bližšímu a duchovně i mravně hlubšímu soužití. Novinář, to musí býti neohrožený strážce všech svobod a základních občanských práv.

Nikdy nesmí novinář mlčet k tomu, co je bezpráví a násilí (Potlesk.), co se vydává za pravdu a je lží, neboť v té chvíli by klestil cestu novým formám fašismu a nacismu, novému zběsilému vraždění a potlačování důstojnosti člověka, pošlapávání lidství a všech idejí a ideálů, pro něž dovedli nejlepší mužové a ženy a celý národ bojovat, trpět a umírat. Je ctí našeho národa, že měl dost skvělých, statečných novinářů, kteří včas rozpoznali útok fašismu a nacismu proti výsostným právům člověka, národa a lidstva na život svobodný a demokratický. Kolik jen u nás bylo havlíčkovsky nebojácných novinářů bojujících proti fašismu a nacismu, aby nakonec svými obětmi na životech ukazovali nám cestu, po níž je nutno vytrvale kráčet vždy, jsou-li ohrožena základní práva člověka a národa.

Více než 50 novinářů přišlo o život i jako oběti nacistické persekuce, více než 100 novinářů bylo vězněno v koncentračních táborech. K. Z. Klíma, Alfred Fuchs, Julius Fučík, Ant. Pešl, dr Kříž, Kurt Konrád, Zdeněk Bořek Dohalský, J. Kladiva, JUDr Řezníček, Lev Borský a jiní stateční novináři v té nacistické nelidské džungli ukázali, že za slovy statečnými následovaly statečné činy.

Národ náš žádá po novináři, aby byl v zásadách nekompromisní, nedogmatický, nezaujatý a nestranický, či stranicky ve smyslu vyšším, totiž že bude odvážným odhalovatelem a kritikem všeho špatného, úzce stranického a celku neprospěšného. Novinář musí včas vytušit nebezpečí ať pro národ či republiku, včas a opět statečně na ně upozornit, směřovat k větší a větší svobodě, právu a pravdě a nebát se psát lidu pravdu i v otázkách, které nejsou populární, ochraňovat naši mateřštinu a psát k nám čistou mateřštinou. A co nemůžeme pominout, je živelná nutnost, věnovat všemožnou péči výchově mládeže, oné mládeže, která byla pro náš národ bolestně narušena útočnou i zákeřnou nacistickou propagandou a jedem. Této mládeži musí novinář ukazovat onu pravou cestu demokracie a socialismu a naučit ji bdít, ostražitě bdít nad nejdražšími hodnotami člověka a národa.

Učiňme všechno, aby našim novinářům byla otevřena okna do celého světa dokořán. Na tom závisí pevné úsilí o vyšší úroveň československého novinářství, aby odpovídalo světové úrovni, dospělo k ní nebo ji i překonalo. Právě proto, že jsme národem počtem malým, musíme učinit všechno, abychom byli národem duchovně silným, aby náš tisk byl dokonalou rozhlednou do světa s největším počtem oken, zaměřených do života všech národů, zejména národů demokratických a nám nejbližších národů slovanských. Nesmí nám chybět zdravá ctižádost vybudovat nejdokonalejší zpravodajství z celého světa, přímé, hodnotné a takové, které nám dá nahlédnout hodně hluboko do života jiných národů. To je cesta ke vzájemnému poznání, cesta pravdy, šlechetný a účinný prostředek k budování trvalého míru.

Náš novinář splní svůj úkol dobře, zůstane-li věren svému češství, českoslovenství, evropanství a slovanství, světovosti a lidství. V tom bude jeho formát vymezen opravdu světově a při tom ryze československy.

Dnes, právě ve chvíli, kdy stavíme základy a budujeme obnovenou republiku, máme povinnost s této tribuny velmi důrazně zvolat, že má-li novinář splnit své poslání k národu a všem vrstvám lidu, musí zůstat ve svém projevu svobodný a nezávislý (Potlesk.), bez ohledu na dílčí zájmy osob či skupin nebo stran. Každý zásah do této novinářské svobody - arci s výjimkou zákroků učiněných v zájmu obrany demokracie, národa a republiky - znamenal by nutně pocit nesvobody a co víc, působil by jako projev pozvolného návratu fašismu a nacismu, byť i v zastřené formě. Svobodu a nezávislost novináře musíme všemi prostředky a v každé době uchránit. Jejich svoboda a nezávislost je naší svobodou a nezávislostí, je svobodou a nezávislostí lidu, národa a republiky. Je základem a předpokladem dalšího pokroku.

Při tom všem dbejme, aby této svobody nebylo zneužíváno, aby noviny nebyly vydávány a povolovány jen pro určité směry, zatím co jiné by měly být potlačeny. Myslím, že je samozřejmé, aby tisku mládeže byla věnována zvýšená pozornost a aby každá mládež celonárodní fronty měla svůj časopis a v něm našla vše, co k politické výchově v duchu národním, státním a demokratickém potřebuje. Svoboda a ukázněnost, svoboda a vzdělání - bez toho se novinář neobejde, má-li se účastnit tvůrčí činnosti nové, spravedlivější lidské společnosti. I naši novináři budují svou tradici. Musíme být především svými, nesmíme utonout ve světě velkých proměn, v rychlých zvratech sociálních, hospodářských, jaké dějiny nikdy předtím nezaznamenaly.

Ne nadarmo nese státní novinářská cena jméno novinářského klasika Karla Havlíčka. V něm je už kus tradice, na niž naši novináři s hrdostí navazují. Právě dnes, v předvečer výročí velké ruské revoluce si připomeňme, že Karel Havlíček byl vlastně prvním znalcem Ruska, milujícím ruský národ, a že byl opravdovým realistickým slovanským politikem. Zdaž nemluví k nám i dnes Havlíček živě a příkladně? Nepostřehl právě Havlíček, že je smutným následkem nesvobody a násilí, že rodí ducha nesvobodného a netoliko násilnictví fysické, nýbrž i duchovní a mravní pokrytectví a chytráctví v nejhorším slova smyslu? Hle, jak živé to vysvětlení a svědectví o mnohých zjevech dneška! Pravý muž - píše Havlíček - musí mít nějaké přesvědčení i musí si troufat je pronášet a zastupovat. Kdo se bojí na pravém místě promluvit, ten ať mlčky snáší bezpráví. Novinář Havlíček žádá po nás statečnost a ta je možná jen tam, kde je občan přesvědčený a neúplatný, nehledající prospěch osobní, obětující se pro zájmy celku. Havlíček viděl - a to si dnes s celou vážností připomeňme - největší klad ve vnitřní síle v národě, v kteréžto síle je bohatý program národní a politický. Věřil v revoluci hlav a srdcí, nikoliv v násilí. Byl proti demagogii, lidu nepochleboval, lid nedráždil a mluvil mu pravdu. Skvělý to vzor novináře! Havlíčkův ctitel T. G. Masaryk o něm výstižně napsal: "Právě u Havlíčka můžeme a máme si bráti příklad, jak žít, můžeme se naučit, co to je obětovat se pro druhé plným energickým žitím." Mluvíme-li o Havlíčkovi-novináři, nemůžeme opomenouti některé výstižné výroky T. G. Masaryka o Karlu Havlíčkovi, jehož snahám, tužbám a vlastnostem věnoval obsažnou knihu. "Havlíček byl žurnalistický génij", praví Masaryk, "byl mistr žurnalistické sugesce. Přitom se řídil svým hlavním pedagogickým pravidlem: nezakazovat mnoho, nýbrž poukázat jen na zlé následky. Neškádlí, nedráždí, ale nasycuje hladového ducha svých čtenářů. Je vzor odkrytosti - veřejnost byla požadavkem jeho lidovosti. Je pravdivý, vždycky pravdivý. Jeho záliba ve zdravém smyslu ho vede k demokratismu a lidovosti. Byl a zůstal člověkem z lidu. Myslil jak ten lid, mluvil a psal jak ten lid, cítil jak ten lid. Jeho sloh je lidový. Psal živě a nabádavě. Jeho noviny podávají hotový celek, aspoň pokud jde o hlavní zásady a ovšem i o směr. A to je při novinách to hlavní. Chce vzdělávat a vzdělává. Je poctivý, důsledný, statečný. Havlíček byl žurnalista rozený, žurnalistům českým je a bude vzorem," praví Masaryk. "Proto neměl Havlíček stání ve sněmovně, raději psal a novinařil. I dnešní novinářská práce je denní dřina, je denní práce a oběť pro druhé. Oběť pro druhé znamená oběť pro národ."

Chceme-li svobodné, nezávislé novináře, musíme dbát toho, aby jejich hmotné starosti byly co nejmenší. Je to povinnost národa k novinářům. Uznáváme a oceníme mravně a jen nepatrnou měrou i hmotně velikou práci našich českých a slovenských novinářů tím, že schválíme zákon o každoročním udělování státní novinářské ceny Karla Havlíčka Borovského v částce 100.000 Kčs, tak vřele přijatý všemi stranami Národní fronty jako výraz úcty a uznání k práci novinářů. Ať tato novinářská cena ocení nejlepší z nejlepších, vždy spravedlivě, bez ohledu na stranickou příslušnost, a dodá chuti i víry mladé generaci novinářské! Ať se uznání dostane vždy novináři, který bude svobodně a nezávisle psát pro splnění a uchování nejvyšších cílů našeho lidu a národa a tímto svobodným a nezávislým psaním zaručí našemu drahému lidu a naší krásné zemi také plnou měrou hluboké vzdělání a svobodu i nezávislost na věky! (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: Uděluji slovo dalšímu řečníkovi, p. posl. Hatinovi.

Posl. Hatina: Slavná sněmovno, paní a pánové!

K návrhu zákona o udělování státní novinářské ceny Karla Havlíčka Borovského budiž mi dovoleno pověděti, že tento zákon, který je dnes sněmovně předložen, překvapil tak trochu mnohé novináře, zejména ty starší, neboť novinářskému stavu se dosud věnovalo velmi málo pozornosti, zejména jeho sociálním a existenčním starostem. Pokud se pamatuji, jednalo se o novinářích a jejich hmotných potřebách toliko u příležitosti zákona o úpravě novinářského pojištění. Jinak nebylo o novinářský stav pečováno vůbec, i když bylo k tomu velmi mnoho příčin, zejména při jeho hmotných nedostatcích. Na novinářích se vyžadoval často při jejich práci toliko nadlidský výkon, čímž mnohdy starost i zájem o novináře končil. Ještě ani dnes není tomu po této stránce jinak a mnoho se nezměnilo, neboť na novináře se kladou v jejich povolání stále větší a větší požadavky. Jest jen málo činitelů, kteří posuzují také podmínky, za jakých novinář pracuje.

O novinách je u nás velmi často pronášeno rčení, že noviny jsou sedmá velmoc. To slyšíme ovšem často od lidí, kteří jsou velmi vzdáleni toho, za jakých poměrů se noviny dělají, za jak těžkých a nesnadných podmínek musí novinář pracovat a jak mnohdy bývá z různých zájmů povolání novináře znesnadňováno, ba i znemožňováno. Bylo by proto jenom ku prospěchu nejen novinářského stavu, nýbrž i našeho veřejného života, kdyby byl o novinářský stav projeven vyšší zájem než dosud, a to nejen snad tím, že máme odhlasovat zákon, který stanoví novinářskou cenu, nesoucí jméno jednoho z nejlepších a dosud nedostižných novinářů.

Jako novinář, který patří již k starší škole našich novinářů, mohl bych vysloviti uznání nad tím, že se novinářům dostává nejen pozornosti, nýbrž i hmotného uznání jejich skutečně odpovědné práce. Mám-li však mluvit opravdově, upřímně, musím říci, že bych považoval za správnější, kdyby bylo napřed učiněno opatření, které by dalo pevnější základ anebo vytvořilo lepší poměry, v nichž by nám vyrostli novináři opravdu velkých mravních kvalit, jakým byl právě Karel Havlíček Borovský. (Potlesk.) Nezapírejme si, že právě po této stránce máme v naší žurnalistice mezeru a že v tomto směru nebylo dosud učiněno nic, aby naše žurnalistika byla takovou, jakou by si zasluhoval národ, který se velmi často vrací k tradicím, které Karel Havlíček svým novinářským perem tvořil. Nezapomínejme, že dobrý novinář může mnoho prospět, zejména v těžkých údobích státní politiky, tak jako na druhé straně může neodpovědný novinář i v době všeobecného klidu a pořádku vyvolávati ve veřejnosti nedůvěru, může způsobiti těžkosti i nesnáze, může vykonstruovat řadu překážek, které nastaví v cestu spořádanému chodu našeho politického, hospodářského i státního života. Takovou situaci může vytvářet neodpovědný novinář nejen doma, nýbrž i za hranicemi našeho státu.

Kdybychom si, slavná sněmovno, promítli s tohoto hlediska nedávnou minulost, našli bychom řadu případů, že část naší žurnalistiky šla těmito nebezpečnými cestami. Byla to zejména ona část žurnalistiky, jejíž finančně zdatní představitelé nenesli při takovéto novinářské práci sebemenší díl odpovědnosti za to, do jaké situace mohli dostat náš stát nejen politicky, nýbrž i hospodářsky. Politické cíle takových žurnalistů a také i těch, kteří kolem této žurnalistiky stáli, nebyly vždycky zaměřeny k potřebám národa a státu a přivodily do jisté míry troufalost, s níž proti naší československé politice vystupovali sudetští Němci, kteří, jsouce propagátory německého fašismu, dostávali neodpovědnou českou žurnalistikou přínos i morální podporu ve svém rozvracení našich národních sil. Po těchto zkušenostech je proto nutné, abychom naší žurnalistice věnovali více pozornosti i péče, zejména v tom, jak se v novinářském působení projevuje mravní i charakterová povaha jednotlivých novinářů. K této otázce musím obrátit zřetel tím více, jestliže dnes schválíme návrh zákona o udělování novinářské ceny Karla Havlíčka Borovského.

Při schválení tohoto zákona, myslím, nepůjde jen o ceny, nýbrž také o to, že nám z tohoto zákona bude vyplývati povinnost tak trochu bdít nad tím, abychom měli opravdu novináře, kteří novinářské ceny Karla Havlíčka Borovského budou skutečně hodni. Mně při pomyšlení na tuto novinářskou cenu nejde toliko o částku, kterou se tato cena hodnotí, nýbrž spíše - a to je důležitější - o mravní hledisko, které bude a musí nejen zušlechťovat duši novináře, nýbrž bude mu dávat onu mravní silu, která musí vésti pero novináře nejen po stránce mravní čistoty, nýbrž i pokud půjde o pravdu a nebojácnost, s jakou Karel Havlíček Borovský razil cestu naší veliké národní ideji. (Potlesk.) Budiž mi při této příležitosti dovoleno říci, že kdybychom těchto velikých mravních zásad nedbali, mohli bychom se ocitnout v poměrech, v nichž bychom sice měli uzákoněnou cenu Karla Havlíčka Borovského, ale nemuseli bychom mít anebo neměli bychom novináře vlastností i kvalit, které byly zosobněny v Karlu Havlíčku Borovském. (Potlesk.) Zdá se mi, že kdybychom se novinářskému stavu věnovali tak málo jako dosud, mohli bychom se do i těchto poměrů lehko dostat. Nebude mě nikdo chtít přesvědčovat o tom, že máme dostatek anebo dokonce nadbytek těch novinářů, kteří by svůj vznešený a veliký úkol, který mají noviny plnit, plnili tak, jak to činil prvě Karel Havlíček Borovský. Zde bych kladl největší důraz na to, že novinář, jemuž má býti Karel Havlíček Borovský vzorem, musí míti jako svůj největší majetek vyvinut smysl pro největší díl odpovědnosti. Znakem každé jeho novinářské práce musí být veliká mravní idea, jak na to často klade důraz nynější náš president dr Edvard Beneš.

Novinář podle vzoru Karla Havlíčka Borovského musí mít ještě další dobré vlastnosti. Musí být nebojácný, důsledný, odvážný a čestný. Musí mít v zájmu národa a státu nejkrásnější poměr k pravdě a poctivosti. Tyto vlastnosti nesmí v sobě opravdový novinář potlačit ani v tom okamžiku, kdyby se dostal do situace, která by ho postavila i před těžké rozhodování jeho ideového zaměření, které je v častých případech při novinářské práci diktováno příslušností ke straně. I v takovéto situaci musí opravdový novinář zůstat svůj a nemůže se omezit ve svém působení toliko na činnost, která by vyplývala ze stranické příslušnosti. Práce, která by se od těchto důležitých mravních zásad novináře nějak odkloňovala, nemohla by splnit úkol tak odpovědný, zejména v zájmu veřejném a státním, jaký si na sebe novinář ve svém povolání vzal. Nezapomínejme, že noviny nemají dnes jen úkol zpravodajský a informační, nepředstavujme si, že noviny mohou býti jen kronikou denních polemik anebo navzájem se hašteřících lidí.