Místopředsedové Hodinová-Spurná, Tymeš.

Zapisovatelé dr Špánik, Štětka.

Členové vlády: předseda vlády Gottwald; náměstkové předsedy vlády Široký, dr Šrámek, dr Zenkl; ministři dr Dolanský, dr Drtina, Ďuriš, Hála, v. Kopecký, Majer, dr Nejedlý, Zmrhal.

217 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: zástupci tajemníka NS dr Záděra, dr Ramajzl.

1. Zpráva výboru dopravního o vládním návrhu zákona (tisk 112) o poště (poštovní zákon) (tisk 204).

2. Zpráva výboru imunitního o žádosti o kr. soudu v Ústí n. L. za souhlas s trest. stíháním posl. V. Tichého (tisk 187).

3. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu v Přerově, odd. V, za souhlas s trest. stíháním posl. Kaďůrka (tisk 188).

4. Zřízení výboru právního a zrušení výboru ústavně-právního.

5. Volba výboru ústavního, právního a výboru pro kontrolu provádění dvouletého plánu.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní):

Zahajuji 20. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

Slavná sněmovno!

Jménem předsednictva ústavodárného Národního shromáždění zdravím s tohoto místa co nejsrdečněji a nejupřímněji národy Sovětského svazu, zejména veliký ruský národ, u příležitosti 29. výročí Velké říjnové socialistické revoluce, zdravím velkého muže, který stojí v čele Svazu sovětských socialistických republik, generalissima J. V. Stalina (Potlesk.), slavnou sovětskou armádu (Potlesk.) a všechen náš bratrský sovětský lid. (Potlesk.)

Mohu tak učiniti tím radostněji, neboť vím, že tak činím i vaším jménem a že po celé naší vlasti od Šumavy k Tatrám uctívá všechen český a slovenský lid slavnostními projevy, průvody a manifestacemi dnešní velký svátek, jak jej k tomu vyzvalo společné provolání politických stran a celostátních nadstranických organizací ze dne 2. listopadu t. r. vůle oslaviti státní svátek našeho spojence tryská z citu, ze srdce a z největší hloubi našeho národního a slovanského vědomí československého lidu, který nikdy nezapomene, čím nám byl veliký ruský národ v minulosti, v dobách našeho probuzení i za první světové války a hlavně pak za druhé světové války, kdy se často zdálo, že po tragickém březnu 1939 je na delší epochu a na celé generace pochována naše národní a státní samostatnost. A také by byla, nebýt Rudé armády a statečnosti všeho sovětského lidu, jemuž vděčíme za vysvobození z nacistické poroby.

Naše přátelství k Rusku i k Sovětskému svazu je starého data. Zakrátko tomu bude již bezmála 30 let, co se sešla v Praze o Třech králích památná schůze všech českých a moravských poslanců, která schválila historickou tříkrálovou deklaraci, již můžeme označiti za prvou odpověď českého národa na poselství míru a svobody, adresované nám ze země Sovětů, z revoluční Moskvy. Dva měsíce před tímto shromážděním poslanců zemi českých podala sovětská vláda dne 30. listopadu 1917 spojeneckým vládám notu, v níž navrhovala uzavření příměří, a v této notě byl také vyjádřen mezi cíli války a míru požadavek sebeurčení Čechů, Slováků a Jihoslovanů. Sovětská vláda ihned na počátku své existence se první ze všech světových mocností postavila za naše národní požadavky, vytyčené v zahraničí T. G. Masarykem a dr Benešem, které proklamovaly právo našeho národa na vlastní stát. Tříkrálová deklarace poslanců českých zemí uvítala toto stanovisko sovětské vlády a tak se stala dokumentem, jenž dokazoval před celým světem, že Praha se již obraci zády k císařské Vídni a tváří k revoluční Moskvě. Již tento dokument ukázal osudové sepětí naší národní a státní samostatnosti s říjnovou revolucí a se Sovětským svazem, který z ní vznikl. Právem bylo řečeno: Bez 7. listopadu 1917 nebylo by 28. října 1918. A pak již přátelství československého lidu, navazující na staré tradice slovanského bratrství Čechů a Slováků k velikému ruskému národu a k nejpokrokovějšímu státu na světě, nikdy neuhaslo. S nelíčenou radostí a jásotem uvítal lid Československa zájezd tehdejšího ministra zahraničí dr Edvarda Beneše do Moskvy v květnu 1935 a uzavření spojenecké smlouvy československo-sovětské. Chápali jsme všichni, že tato smlouva a její důsledné provádění i s naší strany skrývá v sobě obrovskou moc a možnost odolat hrozícímu náporu z Německa. Naše historická věda se dosud nezhostila velikého úkolu ukázati v systematické souhrnné práci, jak veliký podíl na našem národním osvobození a na osvobození v říjnu 1918 má ruský národ a velká říjnová revoluce. K tomu přistupuje ještě úkol ukázati, jak smlouva československo-sovětská ze dne 16. května 1935 zůstala v září r. 1938 a ve chvíli tragédie mnichovské jediným pevným bodem, zatím co všechny ostatní smlouvy a čestné závazky se měnily v cár papíru. A hlavně pak je třeba ukázati onen lví podíl, jaký má na našem druhém osvobození Rudá armáda, všechen sovětský lid a generalissimus Stalin osobně. (Potlesk.) Český a slovenský národ je si dobře vědom těchto zásluh Sovětského svazu o naši svobodu a státní i národní nezávislost a právě z tohoto vědomí pramení ona veliká láska, důvěra a přátelství republiky Československé ke Svazu sovětských socialistických republik.

Každým dnem a zvláště pak, když jde o naše zájmy na mezinárodně politickém poli, přesvědčujeme se o významu tohoto přátelství pro naše národní a státní zájmy. Budiž zde znovu připomenuta obrovská zásluha J. V. Stalina samého o to, že jsme mohli uskutečnit odsun Němců z Československa a že se stáváme skutečně národním státem Čechů a Slováků. Budiž zde připomenuta také zásluha sovětské delegace na mírové konferenci v Paříži, kde sovětští zástupci tak usilovně podporovali požadavek Československa o odsun Maďarů, jak o tom svědčí projev delegáta Svazu sovětských socialistických republik pana Vyšinského dne 20. září 1946. Stejně přesvědčivé jsou výsledky naší spolupráce a našeho spojenectví se Sovětským svazem i na jiných úsecích našeho státního života. Připomínám tu ještě zdárné výsledky delegace československé vlády v čele s ministerským předsedou Klementem Gottwaldem v Moskvě v létě tohoto roku. Právě dnes dlí v Moskvě delegace předsednictva ústavodárného Národního shromáždění, aby společně se sovětským lidem oslavila výročí Říjnové revoluce. Jsem přesvědčena, že pobyt našich parlamentních zástupců v Sovětském svazu, jakož i pobyt členů Nejvyššího sovětu SSSR u nás přispěje k dalšímu upevnění vzájemných svazků mezi národy SSSR a republiky Československé.

Byl-li Sovětský svaz nadějí lidstva bojujícího proti nacistickému a fašistickému barbarství, je nadějí lidstva také nyní, kdy jde o zabezpečení trvalého, spravedlivého a demokratického míru, kdy jde o to, aby z ovoce vítězství netěžili nepřátelé svobody, pokroku a demokracie, nýbrž aby osvobozené národy si na svém a po svém v mírumilovné práci vybudovaly řád, hospodářství a nový život. S radostí sledujeme, jak Sovětský svaz, mocný a silný slovanský stát, společně s druhými demokraciemi střeží vítězství a mír a bezpečný, pokojný vývoj osvobozených národů. Jsme šťastni, že jsme spojencem takové země, která rozvinula obrovskou obnovovatelskou a tvůrčí práci, aby rychle zahojila válečné rány a stala se i co do výroby nepokročilejší zemí světa, neboť víme, že síla a moc Sovětského svazu a síla naší demokracie, opírající se o Sovětský svaz, je bezpečnou zárukou míru, tak potřebného i republice Československé, aby taktéž mohla zahojit rány, způsobené nám válkou a okupací.

V den státního svátku Sovětského svazu současně se svými pozdravy a projevy vděčnosti posíláme sovětskému lidu též svá nejsrdečnější přání k dalším úspěchům v jeho budovatelské práci. Nechť žije a rozvíjí se veliký Sovětský svaz! (Potlesk.)

Nechť žije trvalý bratrský svazek národů SSSR a Československa! (Potlesk.)

Nechť se rozvíjí ku blahu našich národů spolupráce na všech úsecích našeho státního života ve smyslu smlouvy z prosince 1943, uzavřené v Moskvě presidentem dr Benešem za přítomnosti generalissima Stalina! (Dlouho trvající potlesk.).

Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž je

1. Zpráva výboru dopravního o vládním návrhu zákona (tisk 112) o poště (poštovní zákon) (tisk 204).

Zpravodajem je pan posl. dr Langer, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Langer: Paní a pánové!

V poštovním zákonodárství je dualismus. Jsou v platnosti dva poštovní zákony. Jeden z roku 1837, platný v Čechách a na Moravě, druhý z roku 1850, platný na Slovensku. Jde o zákony, z nichž jeden je starý 96 a druhý dokonce 109 let. Oba tyto přestárlé zákony jsou v rozporu s dnešními státoprávními, národohospodářskými a dopravními poměry. Řady jejich ustanovení lze použíti pouze pro dopravu silniční, nejvýše ještě lodní, nikoli však pro dopravu železniční, automobilní nebo dokonce leteckou. Zaostalost obou zákonů působí při jejich používání nesmírné potíže a vynucuje si často násilné právní konstrukce. Oba zákony jsou proniknuty duchem tehdejší absolutistické doby. Vždyť na poštu se pohlíželo jako na vlastnictví panovníkovo. Panovník dovoloval používati pošty pouze z milosti. Tehdejší doba vůbec neuznávala služební povinnost pošty, kterou projednávaná osnova zavádí.

Právní dualismus, který oba zákony znamenají, brání ustálení právních poměrů mezi poštou a veřejností, ježto ztěžuje výkon administrativy a vnitřního chodu nejen služby poštovní, ale i soudnictví a veškeré legislativy vůbec, ježto po každé je nutno při úpravách poštovního styku, při vydávání předpisů, při judikatuře ve věcech poštovních přihlížeti k oběma dualistickým normám. Každá citace z těchto přestárlých zákonů je odpudivá také zevně, poněvadž není autentického textu těchto zákonů kromě znění německého, pokud se týče maďarského. Tím, co bylo uvedeno, jistě je dostatečně odůvodněna naléhavá potřeba nového poštovního zákona, který by platil na celém území Československé republiky a poskytl tak základ pro další rozvoj poštovnictví, zejména také pro úspěšné zdolání těch úkolů, které poště ukládá dvouletý budovatelský program Gottwaldovy vlády Národní fronty Čechů a Slováků.

Dovolte mi, abych vás seznámil s navrhovaným zákonem nejdříve všeobecně. Poštovní zákon upravuje pouze některé obory činnosti pošty. Jedná pouze o dopravě poštovních zásilek, nikoli však telegramů, nejedná o telefonu, rozhlasu a vůbec se nedotýká činnosti v oboru telekomunikačním. Tato činnost jest upravena zvláštními právními normami. Zákon poštovní v ničem se nedotýká těchto oborů.

Navrhovaný poštovní zákon opouští tradiční termín "poštovní regál", ježto tento termín se nehodí pro přítomnou dobu a může býti nahrazen velmi výstižným českým pojmem "poštovní výhrada", jak to také činí. Pošta se vzdává podle osnovy práva na výhradní dopravu periodických spisů, to znamená novin a časopisů, kterou jí dosavadní zákony zaručovaly. Činí tak v souhlasu, ba souladu s dnešní praxí a v uznání velikého významu novin a časopisů, jimž popřává možnost, aby se libovolným způsobem dostal co nejrychleji na místo svého určení a tak co nejúčinněji splnily své poslání.

Osnova rozšiřuje již platné ustanovení a oprávnění železnic, že mohou dopravovati svoji služební korespondenci svými zaměstnanci, také na ostatní státní podniky všech druhů, čímž vychází podstatně vstříc jejich oprávněným přáním. Není ovšem myslitelno, aby totéž oprávnění bylo rozšířeno také na soukromé nebo na znárodněné dopravní podniky, poněvadž by to mohlo znamenat zavádění soukromé dopravy písemností, což z důvodů fiskálních i z důvodů poštovního tajemství je nežádoucí.

Dalším uvolněním poštovní výhrady je v tuzemsku dosud neplatné, ale osnovou navrhované oprávnění sdružovati za účelem úspory poštovních poplatků v jednu zásilku věc, podléhající poštovní výhradě a určené různým adresátům, ovšem jenom tehdy, jsou-li tyto věci určeny osobám s adresátem bydlícím. Osnova přejímá zde do tuzemska předpis platný již v mezinárodním poštovním styku.

Osnova přijímá jako zákonné ustanovení také ustanovení o poštovním tajemství. Toto poštovní tajemství, uznávané všemi poštovními správami, je vlastně obchodním tajemstvím pošty a podporuje zachování důvěry v poštu. Jeho důležitost si vynucuje úpravu zákonnou s trestními sankcemi. Tomuto požadavku činí osnova rovněž zadost.

Zákonitě bude zajištěno poště také právo zadržovací k zásilkám za poplatky a výdaje na nich váznoucí. Dosud opíralo se toto oprávnění pouze o vládní nařízení. Starobylost dosavadních poštovních zákonů je patrna také z toho, že ustanovení o oprávnění pošty, aby vydávala poštovní známky a jiné ceniny, v dosavadních zákonech nebylo prostě z toho důvodu, že tyto zákony jsou tak staré, že v době, kdy zákony vznikly, poštovní známky ještě nebyly.

Osnova zavádí trestní sankce proti poštovním zaměstnancům, kteří by porušili poštovní tajemství. Podle dosavadních předpisů bylo možno trestati tyto zaměstnance pouze disciplinárně. Tímto ustanovením odstraňuje se zároveň také rozdílnost mezi posuzováním deliktu porušení tajemství poštovního a tajemství telegrafního, které již bylo zavedeno podle zákonů telegrafních.

Dopravní výbor projednal vládní návrh ve své schůzi 22. října. Zjistil, že návrh odpovídá potřebám doby, že je sestaven pečlivě, že je dobře promyšlený a ucelený. Provedl však přesto řadu změn, z nichž některé jsou rázu zásadního, některé týkají se pouze čistoty jazyka českého a jsou projevem snahy, aby navrhovaný zákon odpovídal i po stránce jazykové požadavkům lahodnosti a jasné srozumitelnosti slovní. Ze změn zásadních nutno pro vaši informaci uvésti:

K § 8, který jedná o poštovním tajemství, byl dodán odstavec 4, který vypočítává taxativně případy, kdy pošta má právo otevříti uzavřené poštovní zásilky. Dopravní výbor přičinil tento proto, poněvadž jednak nesouhlasil s tím, aby tak důležitá výjimka ze zákazu otevírati zásilky a tím také ze zachovávání listovního tajemství byla ponechávána vládnímu nařízení, jednak byl toho názoru, že novodobý zákon má se vyhýbati co nejvíce odkazování na jiná zákonitá ustanovení, pokud to nevadí jeho přehlednosti, ucelenosti a srozumitelnosti.

K § 11, pokud se týče § 12, připojil dopravní výbor ustanovení, podle něhož jsou poštovní úřady povinny projednati stížnosti do jednání pošty, jímž se někdo cítí poškozen, anebo rozhodnouti o nárocích, vyplývajících z odpovědností pošty za věci poštou dopravované, neodkladně a podle okolností také zjednati nápravu. Tím je učiněn významný průlom do zásad dosavadního správního řízení, podle kterých byl občan bezmocný, když správní úřad nevyřídil jeho stížnost ať již úmyslně nebo z nedbalosti, poněvadž se nemohl dovolati nejvyššího správního soudu, dokud věc neprošla instanční cestou správní. Dodatek vsunutý dopravním výborem poskytuje občanům ochranu proti svévoli neb nedbalosti správních úřadů poštovních.

V § 14, který jedná o trestních ustanoveních proti porušení poštovního zákona, zavádí dopravní výbor novinku proti dosavadním zvyklostem, spočívající v tom, že opravňuje poštu, aby sama uložila pokutu, nepřesahuje-li 500 Kčs a podrobí-li se jí vinník. Sleduje se tím zjednodušení a zlevnění dosavadního způsobu řízení, spojeného s ukládáním pokut za porušení výhradních práv pošty. Až dosud dávala pošta pouze podnět k tomuto řízení. Vlastní provedení náleželo do kompetence finančních úřadů, pokud se týče důchodkových soudů. Tento způsob byl velmi těžkopádný a nákladný. Osnova proto v zájmu urychlení a zjednodušení řízení svěřuje ukládání pokut za poštovní důchodkové přestupky menšího rozsahu poštovním správním úřadům, při čemž však váže toto zmocnění dvojím způsobem: nesmí jít o pokutu vyšší než 500 Kčs a postižená osoba musí se zaplacením pokuty souhlasit. Takový souhlas obviněného není v důchodkovém trestním právu zvláštností a projevuje se v instituci t. zv. upouštěcího řízení, podle něhož se nekoná řádné důchodkové trestní řízení, podrobí-li se vinník vyměřené pokutě a dobrovolně ji zaplatí. Teprve v případech, kdy pokuta přesahuje částku 500 Kčs nebo kdy vinník trvá na zavedení řádného důchodkového trestního řízení, případné odmítá zaplatiti pokutu vůbec, stanoví osnova, aby se použilo předpisů důchodkového trestního zákona, t. j. věc se odevzdá finančnímu úřadu, pokud se týče důchodkovému soudu.

V podrobnostech je třeba uvésti k osnově toto: Poštovní zákon má 6 kapitol a celkem pouze 18 paragrafů. Kapitola první jedná o poštovní výhradě, druhá o činnosti pošty, třetí o zvláštních oprávněních pošty, čtvrtá o stížnostech a odpovědnosti pošty, pátá o trestních ustanoveních a šestá o ustanoveních závěrečných.