Poštovní výhradou se rozumí výhradní právo státu dopravovati určité věci a zřizovati, jakož i provozovati podnik k dopravě těchto věcí. Dopravou pak rozumí se všechny úkony, které jsou nutné k tomu, aby zásilka se dostala z rukou odesilatelových do rukou adresátových, tedy podání, skutečná doprava a dodání zásilky. Podnikem má býti vyjádřeno zařízení potřebné k této dopravě. Jde o pojem nejširší a nelze ho srovnávati s pojmem podniku podle zákona podnikového č. 404 z roku 1922. Věcmi, podléhajícími této poštovní výhradě, rozumějí se písemnosti bez ohledu na to, zda jsou uzavřeny nebo otevřeny a jakým způsobem jsou pořízeny, jen když obsahují aktuální sdělení určitým adresátům. Dopravní výbor nahradil pojem "oznámení" pojmem "aktuální sdělení", ježto dospěl k názoru, že pojem věcí, podléhajících výhradě, je takto přesněji určen. Rozumí se tím, že na základě aktuálního sdělení má adresát nebo jiná osoba buď něco vykonati nebo nevykonati nebo sdělení pouze vzíti na vědomost. Pozbude-li tudíž písemnost rázu aktuálního sdělení, přestává také býti věcí podléhající poštovní výhradě. Slovem "oznámení" nebylo možno tuto pojmovou jemnost tak výrazně vyjádřiti. Osnova používá širšího pojmu "písemnosti" místo dosavadního pojmu "psaní", kterýžto pojem byl vykládán ze tří různých hledisek a byl v právní literatuře předmětem živé diskuse. Poněvadž věci, podléhající poštovní výhradě, musí být určeny určitým osobám, znamená to, že nepodléhají poštovní výhradě takové písemnosti, které nesvědčí určitým osobám, adresátům, nýbrž jsou určeny celému okruhu blíže neoznačených osob, jako na př. letáky a obchodní prospekty, které se rozdávají na ulicích, veletrzích a pod.

Výjimky z poštovní výhrady jsou také připuštěny, ale nutno je vykládati přísně restriktivně. V prvé řadě se dovoluje doprava věcí, které jsou jinak vyhrazeny poštovní výhradě, v místě, to znamená v katastrálním obvodu obce, ve které odesilatel má buď své bydliště anebo svůj podnik. Zde možno písemnosti také určitým osobám volně dopravovati, buď osobně anebo osobou, zjednanou k tomu za úplatu nebo bezplatně. Osnova dokonce dovoluje také soukromou dopravu do jiného místa, ale pouze pod podmínkou, že dopravované věci nejsou určeny různým adresátům nebo nepocházejí od různých odesílatelů. O dalších dvou výjimkách z výhrady poštovní byla řeč v úvodu při všeobecném hodnocení navrhovaného poštovního zákona.

Poštovní výhradou udělené právo provádí stát prostřednictvím pošty, která je oprávněna zřizovati, udržovati a rušiti k tomu účelu určené vlastní poštovní zařízení, čímž se rozumí poštovní úřady, poštovny, vlakové pošty, poštovní kursy, pochůzky, jízdy, schránky a vůbec veškerá zařízení, která k dopravě pošty mohou sloužiti.

§ 5 vypočítává také jinou činnost pošty než pouze dopravu věcí podléhajících poštovní výhradě a také zmocňuje poštu, aby vykonávala další služby, kterých snad dnes ještě nekoná, k nimž je hustou sítí svých služeben a zařízení obzvláště dobře uzpůsobena, ovšem teprve po předchozím souhlasu věcně příslušného ústředního úřadu, kterýmžto omezením se dává ochrana soukromému podnikání proti event. přílišné podnikavosti pošty.

§ 6 zavádí služební povinnost pošty, což odpovídá významu pošty jako veřejného dopravního prostředku, sloužícího obecnému prospěchu, který musí poskytovati své služby každému, nerozlišuje, o koho běží. Je přirozené, že musí být poště přiznáno právo, aby své služby omezila, odepřela nebo zastavila, vyžaduje-li toho zájem veřejný, na př. za války, nebo bezpečnost poštovních zaměstnanců nebo zásilek tam, kde se na př. často opakuje přepadání poštovních doručovatelů, nebo kdyby k dopravě byla předána zásilka, zejména otevřená, s obsahem nemravným nebo jinak urážlivým a závadným z důvodů veřejných. Pošta sama vydává předpisy, které stanoví podmínky pro používání pošty, dále práva a závazky pošty a těch, kteří pošty používají, a konečně také poplatky za používání pošty.

V § 8 je zaručeno poštovní tajemství, podle kterého nesmějí ani zaměstnanci poštovní, ani jiní zaměstnanci v poštovní službě, byť i jen dočasně činní, podávati nikomu zprávu o poštovním styku určitých osob nebo o obsahu poštovních zásilek. Je zaručeno, že pouze odesilatel, adresát nebo jejich zákonití i právní zástupci mohou požadovati zprávy o poštovních zásilkách. V některých případech je ovšem nutno vydávati poštovní zásilky, a to soudům a úřadům. Podle poštovního zákona ovšem může se tak státi pouze v případech, které stanoví zákon. Otevírání poštovních zásilek je dovoleno poště pouze za určitých podmínek a pouze v určitých případech, které jsou v zákoně přímo vytčeny, a to podle návrhu dopravního výboru v zájmu zjednodušení této právní normy. Tyto výjimky ze zákazu otevírati poštovní zásilky jsou odůvodněny jak zájmem pošty jako dopravce, tak také zájmem použivatelů pošty a jsou pro nerušený výkon poštovní služby i z důvodů veřejného pořádku nezbytné.

S veřejnoprávní povahou pošty souvisí také oprávnění, přiznávaná jí paragrafy 9 a 10, a to zadržovací právo pošty, nepřípustnost exekuce a zajišťovacích úkonů na peníze, plynoucí poště z její činnosti nebo přijaté pro státní pokladnu, dokud nebyly vydány příjemci, a na dopravní prostředky pošty, ať již poštovní nebo soukromé, zákaz nařizovati poště výkony nebo ukládati jí taková břemena, kterými by mohl býti porušen chod služby, dále povinnost autodopravců dopravovati za určitých podmínek poštovní zásilky a povinnost úřadů a orgánů státní a jiné veřejné správy poskytovati poště účinnou pomoc na její požádání. Bez těchto oprávnění nebylo by možno zaručiti řádný výkon poštovní služby a poštovních práv.

§§ 11 a 12 jednají o stížnostech uživatelů pošty a o odpovědnosti pošty za věci poštou dopravované a zaručující uživatelům pošty nárok, aby jejich stížnosti, jakož i nároky byly bezodkladně vyřízeny.

§§ 13 a 14 jednají o trestních sankcích. Osnova znamená také zde významný pokrok proti dosavadnímu značně roztříštěnému stavu právnímu. Nejenže unifikuje základy poštovnictví v zemích českých a na Slovensku, ale zavádí také jednotné posuzování trestných činů proti výhradním právům pošty.

Osnova vyniká stručností, jednoduchostí, srozumitelností a jazykovou čistotou. Je významným přínosem na polí zákonodárném svými průkopnickými ustanoveními v několika směrech.

Ústavně-právní výbor doporučuje ústavodárnému Národnímu shromáždění, aby osnovu poštovního zákona schválilo podle vládního návrhu s dodatky a změnami, navrženými dopravním výborem. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: K této věci jsou přihlášeni řečníci a proto zahájíme rozpravu. Řečníky jsou: pp. posl. Sedlák, Vičánek, Kobylka, Rožnay.

Dávám slovo prvnímu přihlášenému řečníku, jímž je pan posl. Sedlák.

Posl. Sedlák (uvítán potleskem): Slavná sněmovno!

Je jasné, že věnujete pozornost záležitostem podle délky projevu; vynasnažím se tedy být velmi stručný.

Je pozoruhodné, že jsme v roce 1918 rozmlátili mnoho rakousko-uherských orlů s naších úředních budov. Ale nestačil nám celý život naší prvé demokratické republiky k tomu, abychom z našeho státního a veřejného života odklidili všecko to rakousko-uherské smetí. Odklízíme to tedy také ještě tentokráte a je jistě zásluhou této sněmovny, že tentokrát jsme použili koštěte opravdu železného, když z té staré rakousko-uherské líhně odklízíme dva vyslovené vousáče zákon z r. 1850 a 1837 ze staré rakousko-uherské monarchie. Mohu dnes k tomu jen říci: Stvořili jsme nebo připravili jsme zákon dobrý. Ale zákon sám o sobě není všecko. Potřebuje dobrých prostředků a spokojenosti těch, kterých se především týká. Když se podíváme na ty prostředky, tu musíme vidět všecka ta zbořeniště, všecky ty nepodařené budovy, ve kterých jsou naše poštovní úřadovny, a musíme si při té příležitosti uvědomit, že to jsou ty naše representační domy, které nás dělají většími, které nám umožňují, abychom byli více obyvateli celého státu a nejenom těch vesniček, ve kterých jsme se narodili. Tedy musíme tady napravovat a tady zlepšovat.

Především si musíme, přátelé, uvědomit, že tím, kdo dá tomuto zákonu život, jsou poštovní zaměstnanci, a rád bych tu připomněl všecka ta hrdinství, kterými se tato naše modrá mírová armáda proslavila. Na sklonku naší prvé republiky v r. 1938, když evakuovali své poštovní úřady z pohraničí, když utíkali a nesli ten poslední pytel našich státních cenin, nechávali tam své rodinné svršky a dbali o to, aby vystěhovali poslední státní hodnotu, nezapomínajíce, že k těmto hodnotám patří obraz našeho nesmrtelného presidenta Tomáše Garrigue Masaryka. (Potlesk.)

Rád bych též připomněl, jak na začátku naší nové republiky dokázali nasadit opravdu všecky síly k tomu, aby naši poštovní dopravu zbavili všeho toho nezdravého a zločinného, co se s přirozenou válečnou morálkou na naši poštovní správu napojilo. Máme příležitost zhodnotit tuto skutečnost, když použijeme toho osvědčeného železného koštěte a zbavíme se také všech služebních, disciplinárních a platových zákonů, které ne dost statečné a ne dost spravedlivě hodnotí zásluhy a činnost našich státních a veřejných zaměstnanců. Tedy také zde máme svůj úkol.

A nakonec dovolte, abych řekl, že naše pošta má dobrou příležitost nastoupit v lepším rámci k dvouletému plánu. Je jen zapotřebí, abychom v této souvislosti poděkovali té modré armádě a panu ministrovi, který připravil tento dobrý zákon, a abychom se společně postarali o to, co měl na mysli dopravní výbor sněmovny, když zejména velmi pečlivě propracoval paragraf, starající se o to, aby bylo zachováváno za všech okolností listovní tajemství (Potlesk.); hodnota naší demokracie není dána tím, kolik okrašlovacích slov připojíme ke slovu "demokracie", ale jak málo důvodů budeme potřebovat k tomu, abychom do jednoho z výsostných občanských prav, do práva listovního tajemství, zasahovali pod sebe závažnějšími, úřednějšími důvody. Klub soc. demokratů vítá tuto osnovu a bude pro ní hlasovat. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dalším řečníkem je p. posl. Vičánek. Uděluji mu slovo.

Posl. Vičánek: Slavná sněmovno!

Osnova nového poštovního zákona, která má býti schválena, představuje významný mezník v dějinách našeho poštovnictví.

Až do nynější doby platí v zemích českých a na Slovensku odlišné zákonné normy pro poštovní styk. V zemích českých je to zákon z roku 1837, na Slovensku zákon z roku 1850. Vzhledem k době vzniku obou těchto poštovních zákonů je přirozené, že s dnešního hlediska mají mnoho vad a nedostatků. Jsou proniknuty duchem tehdejší absolutistické doby, která pohlížela na poštu jako na vlastnictví panovníkovo, který občanům jen z milosti dovoloval používati tohoto státního zařízení. Naprosto cizím pojmem byla tehdy tak zvaná služební povinnost pošty, kterou nový návrh poštovního zákona konstituuje. Další vadou těchto zákonů je okolnost, že rakouský poštovní zákon i zákon uherský byly vydány v době, kdy pozemní doprava se obstarávala výhradně koňskými vozidly a kdy železniční doprava byla teprve v začátcích. Lze si proto snadno domysliti, že zákona, který má býti normou pro dopravní styk a při tom počítá jen s tak skromnými dopravními prostředky, je možno v době moderního dopravnictví používati jen za cenu násilných právních konstrukcí a řešení per analogiam.

S hlediska celostátního se dualismus poštovních zákonů projevuje nepříznivě tím, že brání stabilisování právních poměrů mezi poštou a veřejnosti a ztěžuje výkon poštovní administrativy i vnitřního chodu poštovní služby, soudnictví a veškeré legislativy, neboť po každé při úpravách poštovního styku, vydání poštovních předpisů nebo při judikatuře ve věcech poštovních je nutno stále a stále přihlížeti k oběma dualistickým normám. Kromě toho již zevně působí každá citace těchto starých zákonů z dob absolutistické monarchie odpudivě, neboť veřejnost správně vyciťuje, že dopravní norma musela za tak dlouhou dobu od svého vydání zastarati. Není zajisté třeba dalšími důvody dokládat, že je svrchovaně třeba, aby se poštovnictví v našem moderním státě opíralo o novou právní normu, která by mu poskytla základ pro další rozvoj, zejména též pro úspěšné zdolání těch úkolů, které poště ukládá dvouletý budovatelský vládní program.

Že se podařilo uskutečnit vydání nového poštovního zákona právě v našich dnech, náleží k radostným zjevům naší porevoluční doby. Dosvědčuje se tím snaha všech vedoucích činitelů naší poštovní správy odstranit nedostatky, stojící v cestě rozvoji pošty, která je důležitým instrumentem veřejného a hospodářského života.

Máme tedy před sebou, dámy a pánové, osnovu poštovního zákona, která uskutečňuje sjednocení všech základních poštovních norem. Je to zákon, který je vůbec prvním unifikačním zákonem, který se na parlamentní půdě projednává od květnových dnů loňského roku, neboť také Slovensko se tímto novým zákonem oprošťuje od někdejšího poštovního zákona z roku 1850 a nový poštovní zákon bude platit i na jeho území. Tak po dlouhé době dualismu se dostává československé poště společného a trvalého právního základu pro její další úspěšnou činnost.

Poštovní správa, z jejíž iniciativy tato osnova poštovního zákona vyšla, byla si plně vědoma, že by neobstála před soudem dějin, kdyby nové normě nevtiskla pečeť lidově-demokratického zřízení československého státu a zvláštní charakter našeho národního ducha. Myslím, že se dobře zhostila úkolu na ní vloženého a že nový poštovní zákon, koncipovaný pod aspektem nejen současné doby, ale daleké budoucnosti, odpovídá změněným základům a tempu moderního života.

Nové koncepce poštovního zákona bylo třeba již z toho důvodu, že pošta zaujímá ve státě postavení významné. Přestala být nejen místem, kde se prodává známka nebo podává balík; pošta jako státní podnik se ubírá vývojovou cestou státního hospodářství a finančnictví a stala se technickým rozvojem i prohlubováním svého provozu a svých služeb nezbytnou součástí našeho hospodářství. Při dnešní široce rozvětvené činnosti pošty jsou hospodářští i finanční činitelé státní i soukromí nuceni obracet se při každém závažnějším opatření finančně hospodářském na její pomoc. Vidíme součinnost pošty při opatřeních měnových, hospodářských, statistických, devisových a jiných. Vedle dopravy zpráv a drobného zboží vidíme její důležitou práci v tom, že v převážné většině obstarává spojení jednotlivých finančních celků uvnitř státu i mezinárodně; hospodaří s velkými částkami peněz a s veřejným kapitálem, je tedy pošta velkou pokladnicí finančních celků a svou likvidností podmiňuje hospodářský život.

Protože se naše národní hospodářství musí vyvíjet jako nedílný celek, byla i v sektoru poštovním nezbytným předpokladem unifikace základních norem poštovního práva. Výsledkem těchto unifikačních snah je nový poštovní zákon. Při budování jeho osnovy bylo dbáno toho, aby se nerecipovala z předchozích norem ustanovení, která se uplynutím více než jednoho století stala zastaralými a odporujícími modernímu politickému pojetí. Nová náplň poštovního zákona je přizpůsobena dnešním životním potřebám a svou pružností bude vyhovovat požadavku služby veřejnosti. Nový poštovní zákon vyvěrá ze zjevu, který vidíme kolem sebe ve všech úsecích našeho hospodářského života, totiž ze snahy po rychlé obnově. Dosažení i překonání předválečné úrovně poštovního provozu je aktuálním úkolem pošty ve dvouletém hospodářském plánu a není pochyby, že nový poštovní zákon, který se uskutečňuje právě na prahu dvouletky, se stane vydatným pomocníkem pro úkoly, které poštovní správa má ve svém oboru splniti. Bude tomu tak již proto, že řádný právní základ umožňuje v každém směru dokonalou souhru všech pracujících a tím i zvýšení jejich výkonu.

Vedlo by daleko, kdybych zde chtěl rozvinout dokonalý obraz materie osnovy. Učinil to konečně zpravodaj. Zjišťuji toliko, že hladké projednávání osnovy v meziresortním řízení a ve výborech ústavodárného Národního shromáždění potvrdilo, jak s potěšením zjišťuji fakt, že naše československá pošta se těší živým sympatiím veřejnosti, která ví, co pošta znamená pro její hospodářské i kulturní zájmy.

Dovolte mně, abych s tohoto místa veřejné poděkoval autorům osnovy, kteří ji připravovali ještě za těžké doby okupace jako dar naší nové republice, věnovali ji neobyčejnou píli i právnický důvtip a dovedli věc ke zdárnému konci. Děkuji také dopravnímu výboru sněmovny a zároveň vyslovuji přesvědčení, že změny, které výbor uskutečnil, hodnotu osnovy jenom zvýšily. Nepochybuji, že takto vzniklo dílo, které bude vynikajícím přínosem ke zdokonalení našeho právního řádu.

Dovolte mi však, abych při této příležitosti také poděkoval všem zaměstnancům československé pošty za jejich obrovskou dosud vy konanou práci, zejména po osvobození území naší republiky, kdy pošta byla jedním z prvních prostředků, které fungovaly při opravdu nadlidském nasazení sil a všech schopnosti všech zaměstnanců pošty. (Potlesk.) Jsme si vědomi, že poštovní zaměstnanci od nejvyšších úředníků až do posledního smluvního zaměstnance pokud ještě existují splní své úkoly i nadále tak, jak je za horších a obtížnějších poměrů plnili v době, kdy jejich výkon znamenal vždycky dosažení cíle a zachování častokrát velkých a vynikajících hodnot státních. (Potlesk.) Budiž jim za to vzdán výslovný dík. (Potlesk.)

O novém poštovním zákonu doufáme všichni, že bude dobře šli žit nejenom nynější poštovní generaci, ale že pod záštitou tohoto zákona povedou i budoucí generace československou poštu k novým dnům jejího rozkvětu. (Potlesk.).