Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dalším řečníkem je pan poslanec Kobylka. Dávám mu slovo.

Posl. Kobylka: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Při projednávání poštovního zákona klub poslanců čs. strany národně socialistické cítí, že je jeho povinností zdůrazniti velikou a záslužnou práci naší poštovní správy. Je nasnadě, že výkon poštovní služby je důležitým prvkem v našem hospodářském a konečně i státně-politickém životě a že je nutno jenom litovat, že ne vždy a všude důležitost této činnosti byla a je oceňována. Vzpomeňme jen prvých porevolučních dnů, kdy pošta začala sloužiti občanstvu a státu ihned a bezvýhradně. Její zaměstnanci nečekali na žádné výzvy, ale ihned se sami uchopili ze své vlastní iniciativy úkolu znovuvybudování a nejrychlejšího uvedení provozu naší pošty v život, ať v úseku služby listovní, telegrafní, telefonní či stavební. Telefonní a telegrafní síť, v dobách prvé republiky jistě dobře vybudovaná, byla válečnými událostmi těžce poškozena. Telegrafní i telefonní spojení bylo většinou přerušeno, dálkové kabely na mnohých místech porušeny a zařízení radiotelegrafní ústředny v Praze z velké části bylo Němci odneseno. Přes všechny obtíže je v Čechách již dnes spojení obnoveno. Pouze na Moravě a na Slovensku jsou zatím ještě poměry poněkud horší, ale to jenom proto, že tyto země byly nesporně válkou více postiženy.

Chvályhodná je také snaha ministerstva pošt o nové uspořádání v telefonní službě, kde proniká tendence, aby byly stále zřizovány, a to v co největším počtu, soukromé účastnické stanice, které jsou nutným předpokladem k rychlému, ale také racionálnímu pracovnímu tempu. Chci jenom zdůraznit, že je nutno míti stále na zřeteli budování automatisace telefonního provozu, aby mohla býti uvolněna, zvláště nyní, kdy toho je zvláště zapotřebí, spousta lidských sil. Jsme v řadě 28 států až na 24. místě co do počtu telefonních stanic na 100 obyvatel. Na př. v Americe připadá na 100 obyvatel 16, u nás pouze 1,3 stanic.

Víme také, že po dobu německé okupace nebylo téměř žádného rozšiřování sítě ani ústředen, že německá správa různými nařízeními jakýkoliv rozvoj brzdila a že poštovní správa nyní pracuje se zvýšeným úsilím, aby všechny nedostatky byly co nejdříve odstraněny. Přes to, že je mnoho překážek, a jednou z největších bolestí je obtížné shánění potřebných součástek a materiálu, počet hlavních telefonních stanic se zvýšil od roku 1938 o celých 35,17 %.

Také počet moderních dálnopisných strojů, použitých k vybavení telegrafních vedení, je vyšší než před válkou. Československá poštovní správa rozeslala všem evropským telegrafním správám návrh, aby byla zřízena mezinárodní automatická telegrafní síť, jejíž ústředna by byla v Praze. Bude-li tento návrh uskutečněn, stane se Československo jedním z nejdůležitějších evropských telekomunikačních evropských středisek.

Musíme dále uznati dobrou vůli naši poštovní správy, jíž také připadá starost o rozhlas po stránce technické. Za povstání byla v činnosti jen rozhlasová vysílací stanice Praha-Strašnice. Ostatní vysilače byly v rukou Němců až do konce války. Strašnický vysilač byl udržen v chodu v kritických dnech jen obětavostí poštovního personálu a posádky. O významu vysilačů za bojů v Praze a okolí snad není třeba se šířiti. Některé vysílací stanice byly po osvobození v takovém stavu, že nebyly schopny vůbec provozu. Těžce byla také poškozena vysílací stanice v Dobrochově, která se opravuje a snad již začátkem příštího roku bude dána do provozu.

Při tomto velikém snažení budiž vyzdvižena skutečnost, že poštovní správa splnila všechny tyto úkoly při tom, kdy sama snížila počet zaměstnanců o 1500 a nyní ještě hodlá uvolniti dalších 2000 sil pro zapojení k budovatelskému úkolu na jiném místě.

Nám, parlamentu, vedle úkolů dávati zákony připadá jistě povinnost hodnotiti snažení jednotlivých složek národa, a tu se domnívám, že musíme vznésti s tohoto místa apel, aby byla také řádně a prakticky i po stránce hospodářské a finanční ohodnocena služba též našich zaměstnanců poštovních správ. Poukazuji na nedostatečné platy našich pošťáků, zvláště v dnešní době. Jejich průměrný roční příjem totiž činí jednotlivě cca 34.000 Kčs. A to je jistě částka, která sotva postačí pro nejnutnější výživu rodiny, rozhodně však nestačí na ošacení a ostatní nezbytnosti. A taky v těchto vrstvách stoupá zadluženost rodin našich pošťáků. Je nutno kvitovati, že zde je dobrá vůle ministerstva pošt, ale je nutno zdůrazniti, že bude povinností také parlamentu s tímto těžkým problémem se co nejdříve vyrovnati.

Je nutno dále vyzdvihnouti s povděkem iniciativu ministerstva pošt, že při zajišťování vhodných budov z německého majetku bylo pamatováno na rekreační střediska pro poštovní zaměstnance. Bylo tak získáno více než 30 objektů pro tyto sociální účely. (Předsednictví převzal místopředseda Tymeš.)

Nebudiž nikdy zapomenuto také činnosti našich poštovních zaměstnanců v odboji, kde nesporně prokázali za doby nesvobody svou oddanost a věrnost republice. Pomáhali nejen vlasti, ale i nespočetným řadám jednotlivců, zejména persekvovaným, žalářovaným, vdovám a sirotkům. Dosud nejsou úplně známa přesná čísla, ale asi z 35.000 českých pošťáků bylo jich v době protektorátu téměř 2. 000 z politických příčin zatčeno a uvězněno v různých věznicích a koncentrácích zde i po celém Německu. Přes 350 jich bylo popraveno a umučeno, na 100 jich padlo v osvobozovacích bojích a na 100 jich bylo v těchto bojích zraněno. Na práce do říše bylo jich za okupace posláno téměř 7. 000 a 50 jich tam zahynulo.

Za poctivou práci musíme poskytnouti naší pošťácké obci také poctivou a slušnou odměnu, abychom v ní měli trvale hospodářsky zabezpečenou a lidsky spokojenou složku našeho státního a národního života. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Rožnay. Dávám mu slovo.

Posl. Rožnay: Slávna snemovňa!

Spravodajca o zmienenom zákone podrobne vyložil, v čom spočíva význam nového poštovného zákona. Mne ostáva zdôrazniť, že prijatím nového poštového zákona sa dovršuje a dochádza vonkajšieho výrazu tiež šťastná spolupráca poštových zamestnancov českých a slovenských, prerušená v neblahých vojnových rokoch a od mája 1945 zase znovu obnovená. Chcel by som sa ešte stručne dotknúť toho, v čom je význam nového poštového zákona pre Slovensko.

Čo sa špeciálne Slovenska a jeho pošty týka, nebolo na tom skôr o mnoho lepšie než zeme české. Špeciálne pre Slovensko sú zvláštne zákony, ktoré sú z roku 1850, teda len o 13 rokov mladšie, ako bývalý zákon rakúsky, platný v Čechách, z roku 1837. Ale toto novšie dátum zákona u nás platného sa nijako neprejavovalo v predpisoch. Bol to zákon skoro rovnakej konštrukcie a náplne, ako zákon rakúsky, ba možno povedať, že bol holou jeho recepciou. Jeho ustanovenia zastaraly behom času rovnakou mierou, ako jeho rakúsky vzor. Dokonca možno tvrdiť, že v istom smere pôsobil uhorský poštový zákon ešte väčšie ťažkosti, ako v zemiach českých spomenutý rakúsky zákon. České zeme boly na tom o to lepšie, že tu platil dôchodkový trestný zákonník z roku 1835, ktorý mal zvláštne ustanovenia o stíhaní poštových dôchodkových priestupkov. Na Slovensku sme však nemali jednotného a uceleného zákonného predpisu, ktorý by bol obdobný dôchodkovému trestnému zákonu. V českých zemiach nahradil túto normu tzv. třicátkový řád, pochádzajúci ešte z druhej polovice 18. storočia a nebolo vzácnosťou, že tento poriadok mnohí z poštových zamestnancov na Slovensku za celý svoj život ani nevideli, pretože to bola muzeálna vzácnosť. Samozrejme uhorský poštový zákon s týmto třicátkovým řádom počítal ako s doplňujúcou normou.

Pritom však nerozvádzam ďalšiu ťažkosť, že totiž všetky autentické texty týchto zákonitých noriem boly na Slovensku maďarské a nespomínam ani ostatných ťažkostí, ktoré spôsobilo hlavne v poštovej administratíve používanie zmienených zastaralých a nemoderných zákonitých predpisov. Myslím, že nie som ďaleko od pravdy, keď poviem, že ku každej citácii starých poštových zákonov s ich archaickou dikciou, ktorá upomínala na doby a štátoprávne pomery dávno minulé, sa ako slovenskí, tak aj českí poštoví zamestnanci odhodlávali len s najväčším sebazaprením.

Všetkých týchto ťažkostí a ešte mnohých iných sa nový poštový zákon zbavuje a do novej doby vstupuje československá pošta tiež s novými predpismi, ktoré obsahujú právne základy pre ich činnosť. Na novom poštovom zákone vyzdvihujem zvlášť tú cennú okolnosť, že je koncipovaný s hľadiska dlhého trvania dôb budúcnosti, že je stručný a jasný a že pamätá na predvídaný budúci rozvoj pošty tak vhodne štylizovanými predpismi, že iste pretrvá najmenej toľko generácií, koľko pretrvaly oba staré poštové zákony.

Vidím hlavne tiež v predpisoch o poštovom tajomstve a v prísnych sankciách na jeho porušení záruku, že dôvera našej verejnosti, na ktorej je vlastne pošta vybudovaná, ešte stúpne a že z tejto dôvery bude mať pošta len prospech. Sú to práve tie najmodernejšie cudzie štáty, ktoré poštovému tajomstvu poskytujú zákonitú ochranu a náš štát sa teraz medzi nich včleňuje. Keďže tiež všetky ústavy moderných štátov zaručujú občanom tajomstvo listovné, potom aj v poštovom tajomstve musíme vidieť určitú anticipáciu tohoto občianskeho práva, ktoré bude včlenené aj do chystanej novej ústavy československého štátu.

Novému poštovému zákonu slúži tiež ku cti, že v ňom pošta uložila svojim orgánom ako zákonitú povinnosť neodkladne vybavovať sťažnosti na výkon poštovej služby a rýchle odstránenie zistenej závady. Toto ustanovenie nesmie byť chápané tak, žeby takého predpisu bolo treba práve len u pošty. Poštová správa tým dáva výraz tomu, že jej hlavnou úlohou je slúžiť verejnosti rýchlo, presne a spoľahlivo, a podobné ustanovenie by malo byť vkladané do všetkých zákonitých osnov, pretože odpovedá novému duch u našej demokracie a novému názoru na poslanie verejných úradov.

Ďalšia veľká prednosť nového poštového zákona spočíva v unifikácii predpisov o porušení poštového zákona. Tej by bolo najmä treba, pretože tu stojíme na pôde trestného práva zvláštneho druhu, a bolo pociťované ako zvlášť ťažké, že pri rovnakej skutkovej podstate na Slovensku a v českých zemiach postupovalo sa odlišne, čo samozrejme nijako neprispievalo k posíleniu dôvery verejnosti v dokonalý právny poriadok.

Prajeme si, aby poštový zákon ako prvý unifikačný zákon, vydaný od doby obnovenia samostatného československého štátu, našiel skoro ďalších následníkov aj v iných sektoroch práva, ktorých ešte mnoho čaká na svoje sjednotenie.

Celistvosť a nedeliteľnosť štátu je každou unifikačnou osnovou ako by znovu potvrdzovaná a upevňovaná. Novým poštovým zákonom padá posledná bašta právneho dualizmu v sektore nášho poštovníctva a zahajuje sa, ako všetci dúfame, nová a šťastná éra československej pošty. (Potlesk.)

Místopředseda: Tymeš (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji posl. dr Langerovi.

Posl. dr Langer: Vzdávám se slova.

Místopředseda Tymeš: Pan zpravodaj se vzdává slova, přistoupíme proto k hlasování. Osnova má 6 částí, 18 paragrafů, nadpisy částí, nadpisy paragrafů, nadpis zákona a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 6 částmi, 18 paragrafy, nadpisy částí, nadpisy paragrafů, nadpisem zákona a úvodní formulí, podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Z usnesení předsednictva podle § 54, odst. 1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé čtení.

Ad. 1. Druhé čtení osnovy zákona o poště (poštovní zákon) (tisk 204).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr Langer: Nejsou.

Místopředseda Tymeš: Není jich.

Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji ústavodárné Národní shromáždění přijalo ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím je vyřízen 1. odstavec pořadu.

Nyní přistoupíme k projednávání odstavce druhého pořadu, jímž je

2. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu v Ústí nad Labem za souhlas s trestním stíháním posl. Tichého (tisk 187).

Zpravodajem je pan posl. Štětka, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Štětka: Paní a pánové!

Okresní soud v Ústí n. Lab. podal ústavodárnému Národnímu shromáždění žádost dne 30. července t. r. za vydání a souhlas k trestnímu stíhání poslance ústavodárného Národního shromáždění Tichého pro přestupek podle zákona o ochraně cti.

Imunitní výbor pojednal o obsahu jak žaloby, tak trestního oznámení a došel k názoru, že posl. Tichý se sice dopustil nebo mohl dopustit svými výroky tohoto deliktu, ale že tento čin nepřevyšuje anebo nemůže převýšit důležitost poslanecké imunity, a proto navrhl a usnesl se doporučiti ústavodárnému Národnímu shromáždění, aby posl. Tichý k trestnímu stíhání vydán nebyl.

Místopředseda Tymeš (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava se nekoná. Přistoupíme k hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby ústavodárné Národní shromáždění nedalo souhlas k trestnímu stíhání posl. Tichého.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění usneslo se nedáti souhlas k trestnímu stíhání posl. Tichého.

Tím je vyřízen 2. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání třetího odstavce pořadu, jímž je

3. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu v Přerově, odd. V, za souhlas s trest. stíháním posl. Kaďůrka (tisk 188).

Zpravodajem je pan posl. Doležel, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Doležel: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Páté oddělení okresního soudu v Přerově požádalo podáním ze dne 2. srpna t. r. předsednictvo ústavodárného Národního shromáždění o souhlas k trestnímu stíhání posl. Kaďůrka pro přestupek ublížení na cti podle § 2 zák. 108/33 Sb.

Imunitní výbor pojednal o této záležitosti podrobně a jednomyslně se usnesl doporučiti ústavodárnému Národnímu shromáždění, aby posl. Kaďůrek k soudnímu stíhání vydán nebyl, poněvadž tato záležitost nepřevyšuje zájmy nerušeného vykonávání poslaneckého mandátu posl. Kaďůrka.