Místopředsedkyně Hodinová-Spurná, místopředseda Tymeš.

Zapisovatelé: dr Bartuška, Bolen.

Členové vlády: náměstkové předsedy vlády Ursíny, dr Zenkl; ministři Laušman, dr Procházka, arm. gen. Svoboda, státní tajemník Lichner.

Z kanceláře NS: zástupci tajemníka NS dr Záděra, dr Ramajzl.

224 poslanců podle presenční listiny.

1. Zpráva výborů zahraničního a soc.-politického o vládním návrhu (tisk 158), kterým se předkládá podle § 64, odst. 1 ústavní listiny ústavodárnému Národnímu shromáždění k projevu souhlasu protokol, uzavřený mezi Československou republikou a královstvím Rumunským o transferu osob české a slovenské národnosti, podepsaný v Bukurešti dne 10. července 1946 (tisk 215).

2. Zpráva výboru imunitního o žádosti okres. soudu v Přerově, odd. V, za souhlas s trest. stíháním posl. Kaďůrka (tisk 189).

3. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu v Kroměříži, odd. V, za souhlas s trest. stíháním posl. dr Čepičky (tisk 190).

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Zahajuji 21. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

Paní a pánové, dne 14. listopadu 1946 jsme se zatajeným dechem naslouchali zprávám o neštěstí, (Přítomní povstávají.) které postihlo téže noci osazenstvo noční směny na dole Koh-i-noor nedaleko města Lomu v severočeské hnědouhelné pánvi. Doufali jsme, že se obětavé práci záchranných čet podaří aspoň část obětí zachránit. Ale naděje byla marná - všech 52 havířů bylo podle úředního šetření krátce po katastrofálním výbuchu mrtvo. Včera se konal v Lomu státní pohřeb obětí tohoto strašlivého neštěstí.

Severočeský hnědouhelný revír byl za své existence svědkem již mnoha hromadných pohřbů obětí častých dřívějších sociálních konfliktů nebo přírodních katastrof. Všech těchto obětí hluboce želíme. Ale tím bolestněji želíme tragické smrti havířů z dolu Koh-i-noor, kteří byli vyrváni z kruhu svých rodin a kamarádů a z pracovní fronty již v době, kdy si systém lidové demokracie tak úzkostlivě váží každého svědomitého pracovníka a zejména havířům zabezpečuje lidsky důstojné pracovní a životní podmínky. Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé vyslovuje svoji upřímnou a hlubokou účast a soustrast všem rodinám po padlých bojovnících práce a stejnou účast projevuje i hornickému stavu.

Skláníme se v duchu v hlubokém pohnutí a zármutku nad čerstvými hroby padlých horníků dolu Koh-i-noor. Horníci, ti nejstatečnější ze statečných, dali ze svého středu nejtěžší oběť, nejbolestnější hřivnu. Na samém prahu našeho dvouletého hospodářského plánu se zastavila navždy srdce těch, kteří již mnohokrát prokázali svou těžkou a obětavou prací, jak rozumějí lásce k národu a povinnosti k republice. Nezapomeňme nikdy, že z hornických mozolů - i krve - roste štěstí našich rodin a blahobyt národa i úspěch dvouletého plánu, nezapomínejme nikdy, že každodenně sjíždějí do hlubin země tisíce a tisíce horníků, aby se rozjely továrny a elektrárny, aby se tak mohlo vyučovat ve školách, pracovat v úřadech a žít v rodinách.

Do našich zarmoucených srdcí padá jako hřejivý paprsek vědomí, že ani hrůzná katastrofa na dole Koh-i-noor neotřásla vysokou morálkou hornického lidu, který ani na okamžik neustal ve své práci, nýbrž chce nahradit i práci těch, jimž zákeřná a nenadálá smrt vyrazila z rukou kladiva, krumpáče a lopaty. Ba ani na Koh-i-nooru nebylo těžení přerušeno, práce jde dále. Bojujeme všichni svou prací za mír a bratrství, proti smrti a bídě, za štěstí a radost člověka na téže frontě, na níž padli naši severočeští kamarádi.

Vláda jíž svými opatřeními, jakož i projevy svých zástupců zdůraznila, že se o pozůstalé po obětech katastrofy postará tak, aby aspoň hmotnými starostmi nemuseli trpět, aby děti po zahynulých havířích nikdy nepocítily, že jsou samy. Velká rodina Čechů a Slováků bude jim hřejivým domovem.

Jako poslankyně jsem často dojížděla do severočeského revíru a znám proto dobře tamější poměry. A jako žena vím, že i rány, způsobené rodinám v Lomu, Libkovicích a druhých obcích katastrofou dne 14. listopadu. se budou těžce hojit. Proto prosím příslušná místa, i vás, paní a pánové: Neopomeňme vykonat nic, čím bychom mohli přispět k zacelení těchto ran. A hlavně pak jest si přáti, aby všechen náš lid pochopil, že těžká oběť horníků ze šachty Koh-i-noor nás všechny zavazuje k největšímu vypětí sil na frontě práce a na splnění dvouletky. To bude nejkrásnější uctění památky padlých havířů, před níž se skláníme, abychom pak vykročili ještě pevněji k vytčenému cíli - k zajištění štěstí a rozkvětu všeho lidu republiky Československé. Čest památce padlých kamarádů. (Přítomní usedají).

Dovolenou podle § 2, odst. 4 jedn. řádu dala jsem na dnešní schůzi posl. Pařezovi, na tento týden posl. Haškovi, Fraštackému, Msgre Tylínkovi, pro dnešní a zítřejší schůze posl. Štambachrovi, od 19. do 21. t. m. posl. Zupkovi, od 20. do 26. t. m. posl. dr Bělehrádkovi.

Posl. dr Hodža žádá za udělení dovolené od 15./XI. do 15./XII. 1946 pro účast v delegaci Slovenské národní rady vyslané do U. S. A.

Posl. dr Uhlíř žádá za udělení dovolené na zasedání mezinárodní konference UNESCO v Paříži, jež začala 19. listopadu.

Posl. Klícha žádá o zdravotní dovolenou na dobu 6 týdnů. Lékařské vysvědčení předložil.

Navrhuji udělení těchto dovolených. Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Dovolené se udělují.

Výbor právní jako nástupce výboru ústavněprávního ve vyřizování osnov zákonů tímto výborem nevyřízených oznámil, že se usnesl ve schůzi dne 13. listopadu 1946 vzíti zpět zprávu výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 57) o rozhodčích soudech pro úpravu některých závazků národních podniků (tisk 98).

Podle § 33, odst. 3 jedn. řádu je k tomu třeba svolení sněmovny prostým hlasováním bez rozpravy.

Dám o tomto návrhu hlasovati.

Kdo souhlasí, aby zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 57) o rozhodčích soudech pro úpravu některých závazků národních podniků (tisk 98) byla podle § 33. odst. 3 jedn. řádu vzata zpět, nechť zvedne ruku. (Děje se.) To je většina. Tím sněmovna vyslovila souhlas. aby zpráva bývalého výboru ústavně-právního (tisk 98) byla vzata zpět.

Na žádost výboru živnostensko-obchodního přikázala jsem dodatečně tomuto výboru vládní návrh zákona o některých zásadách při rozdělování nepřátelského majetku, zkonfiskovaného podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy (tisk 119).

Kdo s tímto dodatečným přikázáním uvedeného vládního návrhu výboru živnostensko-obchodnímu souhlasí. nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina ; tím je vládní návrh zákona (tisk 119) podle § 20 odst. 3 jedn. řádu přikázán též výboru živnostensko-obchodnímu.

Přistoupíme k projednávání prvního odstavce pořadu, jímž je

1. Zpráva výborů zahraničního a soc.-politického o vládním návrhu (tisk 158). kterým se předkládá podle § 64, odst. 1 ústavní listiny ústavodárnému Národnímu shromáždění k projevu souhlasu protokol, uzavřený mezi Československou republikou a královstvím Rumunským o transferu osob české a slovenské národnosti, podepsaný v Bukurešti dne 10. července 1946 (tisk 215).

Zpravodajem za výbor zahraniční je pí posl. dr Horáková, jíž uděluji slovo.

Zpravodajka posl. dr Horáková: Paní místopředsedkyně, slavná sněmovno, paní a pánové!

Výbor zahraniční předkládá podle § 64. odst. 1 ústavní listiny ústavodárnému Národnímu shromáždění k projevu souhlasu protokol uzavřený mezi Československou republikou a královstvím Rumunským o transferu osob české a slovenské národnosti, podepsaný v Bukurešti 1. července 1946. Již v říjnu r. 1945 dály se v ministerstvu zahraničních věcí v Praze přípravy, aby mohlo být zahájeno jednání s Rumunskem za účelem uzavření reemigrační smlouvy, přičemž byl vzat za základ návrh vypracovaný pro obdobnou smlouvu s Jugoslavií. Byl sledován náš československý zájem, aby do Československa bylo přestěhováno co nejdříve a co nejvíce dělnictva, zemědělců a též horníků. Náš československý delegát v Bukurešti obdržel náš návrh a na jeho podkladě zahájil jednání s rumunskou vládou. Určitou překážkou tohoto jednání bylo mezinárodní postavení Rumunska jako státu poraženého, s kterým nebyla ještě podepsána mírová smlouva. Bylo proto nutno hledat vhodnou formu, která by nám umožnila dosažení žádaného cíle. Československý delegát zahájil příslušné kroky v Bukurešti a zjistil, že stanovisko rumunské vlády k tomuto návrhu je celkem příznivé. Určité pochybnosti vznikly, pokud šlo o majetko-právní převody majetku osob, které by se hodlaly vystěhovat z Rumunska do Československa, zejména s ohledem na ustanovení rumunské ústavy, podle které vystěhováním z Rumunska se ztrácí vlastnictví k nemovitému majetku tam zanechanému. Rovněž otázku propuštění z rumunského státního svazku a nabytí československé příslušnosti bylo potřeba ještě studovat. Otázky majetko-právní - majetek našich krajanů není malý, odhaduje se podle rumunského hlášení na 400 milionů lei - působí nesnáze, zejména se zřetelem na klesající vnitřní hodnotu rumunského oběživa. Dále je třeba nalézt způsob, kterým bychom mohli zajistit majetkové hodnoty krajanům odcházejícím z Rumunska a uchrániti je tak od velkých majetkových ztrát. Nejde jen o nemovitý majetek, ale jde také o jiné hodnoty, jako jsou akcie, cenné papíry, pojistky, renty, nemocenské pojištění a pod. Nemovitý majetek našich krajanů, kteří by se měli vystěhovat, by jistě klesl značně v ceně, kdyby měl být náhle prodáván. Proto bylo usouzeno, že je vhodné a účelné, aby nejprve došlo k přestěhování dělnického obyvatelstva z Rumunska do Československa a potom, podle okolností, které nastanou, zejména podaří-li se přesun Maďarů ze Slovenska, bude možno počítat také s přesunem a transferem zámožnějších zemědělců Slováků, kteří tvoří značný počet našich reemigrantů v Rumunsku. Ti mají veliká hospodářství větší výměry ve velmi úrodných oblastech Rumunska.

Po několikeré výměně názorů mezi oběma smluvními stranami bylo dohodnuto sepsat nejdříve protokol, který je možno pokládat za jakousi rámcovou smlouvu reemigrační mezi československou a rumunskou vládou v tom směru, aby tímto protokolem byl položen základ k dalšímu a vlastnímu jednání o majetko-právních otázkách a o formě konvence, která se těmito majetko-právními převody bude zabývat. Tato konvence o majetko-právními-předpokládaného protokolu.

K vlastnímu podpisu protokolu, který se sněmovně předkládá, došlo 10. července t. r. v Bukurešti. Kladem tohoto protokolu je zejména skutečnost, že v Rumunsku bude s československé strany zřízen úřad v Oradea Mare, který připraví statistické předpoklady pro vlastní reemigraci a provede soupis těch, kteří zamýšlejí se vystěhovat z Rumunska do Československa, a zjistí také jejich osobní stav, movitý i nemovitý majetek, který by si mohli vzít s sebou, anebo majetek, který musí v Rumunsku zanechat. Půjde pak ovšem také o zajištění správy a ochrany majetku, který tam zůstane a je vlastnictvím našich československých reemigrantů, kteří se vystěhují. (Předsednictví převzal místopředseda Tymeš.)

Protokol mezi Československem a královstvím rumunským podepsal se strany Československa dr Jaromír Kraus a s rumunské strany nynější ministr zahraničních věcí Tatarescu. V protokole se stanoví, že stěhující se krajané nabývají československého státního občanství v obcích a mají se vystěhovat z Rumunska do jednoho roku po podepsání protokolu. Výkonem vlastního přesídlení budou pověřeny smíšené komise československo-rumunské, jichž statut a činnost budou stanoveny komisí smíšenou, která byla také v protokole stanovena. Přestěhovalci mohou vzít s sebou ať zcela nebo z části osobní svršky, vlastní nábytek, domácí zařízení, osobní skvosty a nářadí na provozování řemesel. Každý z přestěhovalců předloží inventář ve dvou vyhotoveních. Přesídlení podle čl. 4 protokolu nebude se zásadně dít na úkor majetkových ani osobních práv přestěhovalců, kterých nabyli na území státu rumunského a podle rumunských ústavních předpisů. Hodnoty, které nelze vzít s sebou ihned, mají být zajištěny zmíněnou konvencí o úpravě majetkoprávních věcí. Podle čl. 5 protokolu pamatuje se na osvobození movitého majetku přestěhovalců od veškerých daní, celních poplatků anebo vývozních omezení. Finanční výdaje celého transferu osob z Rumunska do Československa ponese podle čl. 12 protokolu československý stát, který ponese také náklady spojené s osobními a věcnými požadavky československého úřadu v Oradea Mare.

Zahraniční výbor, když zkoumal a projednával tento protokol, aby jej předložil k schválení plenu ústavodárného Národního shromáždění, došel k poznání, že je třeba, aby se také pevně a jasně zjistilo, jaké jsou zde dány možnosti pro všechny naše reemigranty, kteří se vracejí z jednotlivých států do své vlasti. A z popudu zahraničního výboru byla v minulém týdnu svolána společná schůze výboru zahraničního, osidlovacího a sociálně-politického. Na této schůzi byly zástupci ministerstva zemědělství, zahraničních věcí a repatriačního úřadu ministerstva sociální péče předneseny velmi zajímavé a podrobné zprávy o tom, co naše úřady a naše vláda připravuje pro naše vracející se reemigranty. Zahraniční výbor zjistil mezi jiným, že je opravdu potřebí, aby otázky reemigrantů v zájmu jejich klidného a opravdu správného zakotvení v naší vlastí byly studovány vládou co nejpečlivěji a aby se všechny zúčastněné úřady vynasnažily, aby byla provedena koordinovaná práce v tomto směru, aby nedocházelo k tomu, že by tito naši krajané-vlastenci, kteří se vracejí do své vlasti opravdu z upřímného a vřelého pocitu vlastenectví, který je nese k tomu, aby přispěli svými silami na budování státu, byli zklamáni ve svých očekáváních S touto podmínkou bude napříště zahraniční výbor projednávat všechny smlouvy o reemigrací s kterýmkoliv státem.

Zahraniční výbor doporučuje, aby ústavodárné Národní shromáždění vyslovilo souhlas s předkládaným protokolem, uzavřeným mezi republikou Československou a královstvím Rumunským o transferu osob české a slovenské národnosti, a aby jej v této schůzi schválilo. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: Zpravodajem za výbor soc.-politický je p. posl. Sova. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Sova: Pane předsedo, slavná sněmovno!

Výbor soc.-politický projednal ve své schůzi dne 6. listopadu 1946 vládní návrh, kterým se předkládá podle § 64, odst. 1 ústavní listiny ústavodárnému Národnímu shromáždění k projevu souhlasu protokol, uzavřený mezi Československou republikou a královstvím Rumunským o transferu osob české a slovenské národnosti, podepsaný v Bukurešti dne 10. července 1946 (tisk 158).

Tento protokol obsahuje 14 článků a je vlastně rámcovou dohodou reemigrační, řešící i otázky sociálně-politické, a poskytuje značné výhody nejen účastníkům této transferové akce, ale i československému státu, neboť do naší vlasti má se vrátit asi 50.000 osob české a slovenské národnosti.

V nynější době projevuje se u nás velký nedostatek pracovních sil, proto bude záležeti Československé republice především na přestěhování dělnictva zemědělského a lesního a také horníků, kterých bude značný počet mezi budoucími reemigranty. Protokol podle článku čtvrtého praví, že obě smluvní strany projevily souhlas s tím, že přesílení nebude na újmu majetkovým ani osobním právům přestěhovalců, jichž nabyli na území státu svého dosavadního bydliště v rámci rumunských ústavních norem.

Podle této úmluvy bude zabezpečen také nemovitý majetek náležející českým nebo slovenským sdružením, družstvům, společnostem, církevním organizacím atd.

Právní nároky týkající se majetku nemovitého, movitého, živého i mrtvého inventáře, jakož i zlata, uměleckých sbírek, cenných papírů, dále pense, renty, úspory a jiné právní nároky přestěhovalců budou upraveny zvláštní konvencí, která bude tvořiti integrální součást tohoto protokolu.